Aktuální nízká porodnost v Česku je, kromě řady dalších faktorů, způsobena podle demografů také tím, že ženy potkávají muže, se kterými mají děti, až později po třicítce. Biologicky by ale přitom pro ně bylo výhodnější začít rodit mnohem dříve. Roste proto počet žen, které se rozhodnou pro zmrazení vajíček. „Schovají“ si tak svůj genetický materiál v dobré formě na později. Poměrně nákladnou proceduru zmrazení již hradí i některé firmy jako zaměstnanecký benefit.

Kája Kováčová se pro zmražení vajíček rozhodla letos. Došla k tomu poté, co si u gynekologa nechala zkontrolovat, jak moc jsou fit. „Pořád jich mám dostatek, ale pan doktor mne upozornil, že není důležité jen množství, ale i jejich stáří,“ popisuje třiatřicetiletá Kováčová pro CzechCrunch.

Hlavním důvodem, proč se pro zamražení vajíček rozhodla, je aktuální absence vhodného partnera. „Nemyslím si, že v blízké době potkám někoho, s kým bych děti mohla mít. Ne že bych ztrácela naději, ani na děti tolik nepospíchám. Ale až potkám člověka, se kterým do toho budu chtít jít, tak chci mít k dispozici zdravá vajíčka,“ vysvětluje event manažerka z Prahy.

Takzvaný social freezing – odebrání, zmražení a uchování vajíček – aktuálně nabízí v Česku reprodukční kliniky, které se mimo to specializují například i na IVF. Žena nejprve projde na vybrané klinice zdravotními vyšetřeními. Podle výsledků jí pak lékař vybere hormonální léčbu, kterou si zhruba dva týdny před odebráním vajíček sama injekčně aplikuje. Samotné odebrání vajíček probíhá v krátké celkové anestezii. Po pár hodinách je pak pacientka propuštěná domů.

Na fenoménu mražení vajíček lze pozorovat i to, jak se za posledních deset let česká společnost proměnila, a to i v rámci pracovního trhu. Když na konci roku 2014 přišli ve Spojených státech technologičtí giganti Meta (tehdy ještě Facebook) a Apple s tím, že zavádějí možnost nechat si zamrazit vajíčka jako firemní benefit pro své zaměstnankyně, české reakce byly rozporuplné. „Dospěli jsme k závěru, že v českých poměrech je něco podobného těžko představitelné,“ řekl tehdy například časopisu Respekt Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a obchodu.

O deset let později už to představitelné je, minimálně pro zaměstnance pražské pobočky jednoho ze tří českých jednorožců, firmy Productboard. „Naši zaměstnanci mohou využívat program od zprostředkovatele – firmy Carrot, která jim pomáhá s různými cestami k rodičovství a zároveň je pak podporuje i při něm,“ říká Maria Jose Valverde, global people ops lead firmy Productboard.

Productboard hradí svým zaměstnancům v Česku čerpání služeb od firmy Carrot do výše pěti tisíc amerických dolarů (zhruba 110 tisíc korun), nejde přitom jen o zamražení vajíček. „Jde například i o umělé oplodnění jako takové, pomoc s návratem do práce, řešení zdravotních problémů týkajících se menopauzy nebo věci spojené s náhradním rodičovstvím, to poslední je ale určeno spíše pro zaměstnance Productboardu v Americe, kde platí ohledně náhradního rodičovství jiné zákony,“ vypočítává Valverde.

Pro firmu pracuje 266 zaměstnanců, kteří mají na tento benefit nárok. „Jde o velmi využívaný benefit, různé služby z vyjmenovaného balíčku už využilo 79 lidí. Patnáct se jich pak zajímalo přímo o zamrazení vajíček,“ vypočítává Valverde.

Pro zmražení vajíček se rozhodla i Jana Nováková, šestatřicetiletá manažerka z Prahy, která pro zachování soukromí vystupuje v článku pod smyšleným jménem. „Loni jsem ukončila dlouhodobý vztah. Bylo mi třicet pět a přemýšlela jsem, co s tím. Děti chci, ale nejsem ten typ, co si najde chlapa jenom proto, aby ho použil jako dárce spermatu,“ říká Nováková pro CzechCrunch. Absolvovala tak, stejně jako Kája Kováčová, kontrolu kvality vajíček a pak se rozhodla pro jejich zamražení.

Aktuálně by se přitom mohlo zdát, že pro ni důvod mražení vajíček pominul. „Shodou okolností, než jsem to zamražení zprocesovala, tak už jsem měla nově přítele. Ale v novém vztahu přece na nikoho hned nevybafnete, že chcete dítě,“ vysvětluje. „Řekla jsem si, že to udělám hlavně pro sebe. Že to bude takové moje uklidnění, že jsem to nenechávala na později. Trošku si teď nadávám, že už jsem to neudělala dříve, ale prostě někdy má člověk jisté představy, které se pak nenaplní,“ říká Nováková.

Celý proces odebrání a zamražení vajíček se může podle ceníku jednotlivých klinik pohybovat mezi šedesáti až osmdesáti tisíci korunami. Uchovávání vajíček „v mrazáku“ pak stojí ženy ročně kolem tří tisíc korun. Existují ale situace, ve kterých odběr vajíček a následné uchovávání po dobu deseti let hradí pojišťovna. Děje se tak ve chvíli, kdy si žena prochází onkologickým onemocněním a léčba by jí mohla vajíčka poškodit.

Pokud se žena rozhodne po čase pomocí odebraných embryí počít, musí podstoupit umělé oplodnění. Množství žen, které ho podstoupí i z důvodů léčby neplodnosti, přitom rok od roku v Česku roste. A roste i průměrný věk, ve kterém oplodnění podstupují. Podle serveru iRozhlas.cz léčila reprodukční centra v roce 2022 neplodnost pomocí mimotělního oplodnění u žen nejčastěji už v průměrném věku 36,2 roku.

Za posledních patnáct let se tak podle čísel zveřejněných serverem iRozhlas.cz průměrný věk ženy, která umělé oplodnění podstupuje, zvýšil o téměř tři roky. Zároveň se ale pravděpodobnost, že žena při něm otěhotní po třicátém roce věku, významně snižuje. Zatímco před třicítkou to bylo v roce 2020 kolem čtyřiceti procent, po čtyřicátých narozeninách už se pravděpodobnost otěhotnění díky IVF pohybovala kolem čtrnácti procent.

I přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky v Ostravě Ondřej Šimetka vidí v metodě jistá úskalí. „V některých případech to je velmi racionální postup, neboť s věkem plodnost poměrně rychle klesá. Na druhé straně zamražení vajíček může vést k falešnému pocitu, že těhotenství se dá odkládat velmi dlouho, což je ošemetné, neboť s věkem samozřejmě klesá i schopnost těhotenství zdárně donosit a dítě porodit,“ vysvětluje pro CzechCrunch.

Stimulace vaječníků a odběr vajíček s sebou podle něj nese jistá rizika. „Ať už se jedná o takzvaný hyperstimulační syndrom, který je sice spíše vzácný, ale může být závažný, nebo riziko krvácení či infekce. O tom všem bývají ženy podrobně poučeny a je na nich, jakým způsobem se rozhodnou,“ popisuje a dodává, že jde často o hledání rovnováhy mezi obavami ze ztráty plodnosti a obavami z komplikací u výkonu. Ideální je podle něj poradit se se specialisty v centrech asistované reprodukce.

Rizika pozdějšího těhotenství si Kája Kováčová zatím nepřipouští. „Moje maminka porodila moji nejmladší sestru ve čtyřiceti pěti letech. My máme pozdější rodičovství v rodině. A navíc nechci mít dítě teď jen proto, abych na něj měla víc energie, to mi nedává smysl,“ říká a dodává, že jako milník pro porození dětí má zatím v hlavě své třicáté sedmé narozeniny.

I Jana Nováková si sama pro sebe stanovila limit, do kdy by dítě chtěla mít. „Nejpozději bych dítě chtěla v třiceti osmi letech. Ale nikdy jsem nechtěla být matka samoživitelka. Je to teď pro mne spíš takové pojištění, kdybychom se za rok rozhodli pro dítě a přirozeně to nešlo,“ uzavírá Nováková.