Je libo espresso jako afrodiziakum? Popový svět pobláznila lolita, která ví, čím jsou lidé posedlí

Od improvizovaného studia v otcově sklepě až po Grammy a miliardy streamů. Sabrina Carpenter ukazuje, jak se z hvězdy od Disneyho stane popová ikona.

David ZlomekDavid Zlomek

sabrina-mvpStory
Foto: Depositphotos / Filip Houska/CzechCrunch
Přebal nové desky Sabriny Carpenter
1Zobrazit komentáře

Ještě před pár lety byla známá jako herečka ze seriálů pro děti na stanici Disney Channel. Dnes je Sabrina Carpenter jednou z největších hvězd současného popu. Pětadvacetiletá zpěvačka ovládla sociální sítě, sbírá ceny a její turné vyprodává haly pro více než 20 tisíc fanoušků. Tento pátek vydala nové album Man’s Best Friend a očekávání jsou obrovská. Vždyť první singl Manchild, který se stal virálním díky současnému turné, už dobyl první příčky žebříčků v USA i Británii. O albu se také dlouho dopředu mluvilo kvůli jeho coveru, o němž ještě bude řeč. Fanoušci i kritici tak čekají, že zopakuje úspěch loňského Short n’ Sweet.

Právě to ji katapultovalo mezi elitu. V létě 2024 se stalo jedním z nejposlouchanějších na světě a Sabrina Carpenter dokázala něco, co před ní zvládli jen Beatles: hned tři její singly (Espresso, Please Please Please a Taste) se najednou objevily v top pětce amerického žebříčku Billboard.

Nejen, že zabodovala u kritiků, když vyhrála dvě Grammy za nejlepší popové album a nejlepší sólový výkon, ale také vystřelila na popularitě. Data to potvrzují: zatímco v první polovině roku 2022 měly její skladby v USA 73 milionů přehrání, o dva roky později už to bylo 1,9 miliardy. „Její fanouškovská základna roste rychleji než u kohokoli jiného,“ zhodnotila ji analytická firma Luminate. A podle hudebního kritika Mikaela Wooda, který se o ní rozpovídal pro The Independent, zaplnila díru na trhu: „Je spousta zpěvaček, které zpívají o touze. Ale Sabrina o vlastním potěšení píše vtipně, odvážně a beze studu. To v popu dlouho chybělo.“

Hravé dvojsmysly a sebevědomí se staly jejím poznávacím znamením. „Někdo mě zná jen proto, že prý zpívám pořád o sexu. Ale není to tak jednoduché,“ řekla při jednom svém vystoupení. Její písně ale skutečně o sexu mluví častěji než o čemkoli jiném, jen to podává v lehce komediálním, skoro roztomilém balení. V písničce Taste si dělá legraci ze své výšky, aby naznačila, že v posteli drobná rozhodně není, v Bed Chem používá přeřeky, které znějí jako vyložené sexuální narážky.

I hudební produkce pak pracuje s podobnými kontrasty: producent Jack Antonoff, který s Carpenter připravil Short n’ Sweet, popsal kouzlo hitu Please Please Please jako napětí mezi „přesnou, skoro vojenskou rytmikou“ a lehkými tóny. „Člověk má pocit, jako by byl trochu opilý a trochu zasněný,“ dodal pro The Economist.

Stejnou lehkost přenáší Sabrina Carpenter i na pódium. Short n’ Sweet Tour byla její první vyloženě arénová show a sama ji popsala jako hudební muzikál ve třech dějstvích. Stage připomínala luxusní byt, zpěvačka přecházela z pokoje do pokoje a každá skladba měla svůj vlastní set. Celou show začínala zabalená jen v ručníku, který se v okamžiku proměnil v třpytivý korzet posetý třiceti tisíci krystalů Swarovski.

Pak zpívala u krbu v krajkové noční košilce, u další písně v červeně nasvícené ložnici, a když na koncertech přišla řada na hit Juno, Carpenter vytáhla růžová plyšová pouta a demonstrativně zatkla fanouška v první řadě. Potom přišla pasáž písně, kde zpívá o bláznivých sexuálních polohách, a zpěvačka pokaždé vyprovokovala publikum otázkou: Zkoušeli jste už tuhle? Následovala krátká scénka, kdy přímo na pódiu předvedla novou polohu, každý večer jinou. Z těchto momentů se okamžitě stala virální videa, která zaplavila sociální sítě a posílila její pověst drzé a provokativní showmanky. „Původně jsem chtěla střídat jen pár poloh,“ smála se později. „Ale znám svoje fanoušky. Chtěli víc.“

Vyzývavé vystupování však není pro každého, a tak se přirozeně objevila i kritika. Například obal nové desky Man’s Best Friend, kde je zachycena na všech čtyřech před stojícím mužem, sklidil hodnocení jako sexistický a degradující. Sama zpěvačka reagovala, že je to jen malá část její tvorby, na kterou se lidé fixují: „Vždycky je vtipné, když si lidi stěžují. Říkají: ‚Ona zpívá jen o sexu.‘ Ale to jsou ty písničky, které jste sami udělali populární. Zjevně sex milujete. To vy jste jím posedlí.“ 

Diskuse na sítích se rozdělila. Část fanoušků tvrdila, že jde o nebezpečné posilování sexistických fantazií, jiní obal brali jako satiru a odvážný komentář k tomu, jak je Carpenter vnímána veřejností. Sama zpěvačka ironii přiznává a podtrhuje, že na jejích show je daleko víc než jen virální „pozice z Juno“. „Nemůžu to kontrolovat,“ pokrčila rameny. „Pokud přijdete na koncert, uslyšíte i balady a intimní věci. Ale chápu tu ironii, že lidi nakonec postují pořád dokola jen jednu věc.“

Její cesta k současnému statusu ale trvala déle než deset let. Už v dětství zpívala v irish pubu v rodném městě. Táta jí doma postavil improvizované studio a coby desetiletá začala nahrávat první covery, které dávala na YouTube. V pubertě se dostala do finále soutěže Miley Cyrus, podepsala smlouvu s Disneyho Hollywood Records a získala roli v seriálu Girl Meets World. První desky byly typickým popem pro teenagery, ale ona sama později přiznala, že „naštěstí tu smlouvu celou nenaplnila“.

Opravdový obrat nastal až v roce 2022 s albem Emails I Can’t Send a následné předskakování Taylor Swift na její obří tour jí otevřelo cestu k masám. „Její stadiony dělají z mých koncertů malé kluby,“ říkala. „Ale sledovat, jak si dokáže udržet pozornost, jako by hrála v obýváku, mi strašně pomohlo.“