Hned několik firem se v poslední době snaží na trhu prorazit s novou kategorií zařízení – osobní klimatizace. Nejsou přitom zamýšleny pouze jako zpříjemnění horkých letních dnů, ale také jako náhrada velkých klimatizací v domovech, na pracovištích i ve veřejných budovách. Je to vůbec technologicky a anatomicky možné? A může to být úspěšný nový gadget?

Lidské tělo má několik mechanismů pro regulaci vlastní teploty, ty jsou ale zejména díky intelektuálnímu a technologickému vývoji člověka v posledních několika stech tisících letech jen málo efektivní, protože nejsou potřeba k přežití. Musíme se proto spoléhat na externí pomůcky, které ovšem mohou situaci ultimátně zhoršovat.

Efektivnější osobní termostat

Tradiční způsoby klimatizace totiž vyžadují obrovské množství energie, a tak lidé ve snaze zchladit se zároveň dále přispívají k oteplování klimatu. V reakci na tento stále se rozšiřující problém vznikají různá řešení, která nesnižují teplotu vzduchu v celých místnostech, ale pouze ovlivňují osobní mikroklima svých uživatelů.

Nedávno jsme psali o Reon Pocket, experimentálním projektu japonské divize Sony. Je to krabička velikosti malého smartphonu dodávaná s tričkem se speciální kapsou za krkem, jež má být schopná pocitově snížit teplotu kolem těla až o 13 °C. Nepotřebuje k tomu vrtuli, při činnosti nevydává žádný zvuk, pod oblečením prakticky není vidět a na jedno nabití má vydržet až 24 hodin.

Všechny tyto vlastnosti umožňuje využití Peltier-Seebeckova jevu objeveného už v první polovině 19. století. Tehdy francouzský fyzik Jean Charles Athanase Peltier zjistil, že posílání elektřiny po spoji mezi kovem a polovodičem jeden z nich ochlazuje a druhý ohřívá, v závislosti na směru elektřiny.

Zařízení, jejichž základní funkce z tohoto jevu vychází, jsou z hlediska využití energie k ochlazování mnohem efektivnější než tradiční klimatizace. Jedním z hlavních důvodů je také výrazně odlišný typ interakce člověka s nimi.

Reon Pocket se umisťuje přímo na tělo a dotýká se ho. Stejně, ačkoliv s jiným umístěním, funguje i Embr Wave, který reklamy označují jako „osobní termostat“. Zařízení má v názvu i v logu vlnu odkazující k jeho typickému fungování.

Krabička pomocí kovového náramku připevněná k zápěstí má na vnitřní straně keramickou plochu, jež se po zapnutí ochladí, nebo naopak ohřeje. Sníženou teplotu ovšem neudržuje konstantně a místo toho pulzuje mezi chladem a teplotou okolí.

Tyto impulzy jednak zajišťují spolehlivější a delší fungování celého přístroje a jednak předcházejí přílišné únavě zápěstí při dlouhodobějším používání. Každopádně Wave reálně neochlazuje svého nositele, ale působením na bod na těle se zvýšenou citlivostí na chlad poskytuje pocit úlevy od konstantního horka. Vzhledem k velice podobné technologii lze podobný princip očekávat i u zařízení od Sony.

Na rozdíl do Sony, které má svou osobní klimatizaci teprve v crowdfundingové kampani a japonským zákazníkům ji chce doručovat až v příštím roce, je Embr Wave již v prodeji, a to za 300 dolarů (7 tisíc korun).

Klimatizace budoucnosti

Existují i další projekty vycházející z Peltier-Seebeckova jevu. Snaží se hlavně dále zmenšit rozměry i hmotnost zařízení a jiné naopak vyvíjet verze, které by šlo v budoucnu všít přímo do oblečení. Nejednalo by se přitom jen o bodové, ale plošné řešení pokrývající velkou plochu těla.

Jak popisuje magazín Fast Company, termoelektrické chlazení Reon Pocketu nebo Waveu není jediný způsob, jak zaměřovat aktivitu klimatizace pouze na konkrétního uživatele a šetřit tak energii. Startup Mobile Comfort, jehož zakladatelé budují na svém výzkumu z Marylandské univerzity, má se svým produktem mnohem blíže klasickým klimatizačním jednotkám.

To znamená, že se neřadí do kategorie nositelných zařízení a používá vrtuli pro rozpohybování a faktické ochlazení vzduchu. Obsahuje však několik technologií činících ho oproti konkurenci unikátním.

RoCo, jak se klimatizační jednotka jmenuje, nemusí být nainstalován ve zdi nebo okně s výdechem horkého vzduchu ven. Místo toho k ukládání tepla používá zvláštní látku, jež při ohřátí mění skupenství z pevné hmoty na kapalinu, mnohem efektivněji než například led a voda.

Nevýhodou systému je nutnost se po osmi hodinách na několik hodin vypnout pro opětovné ztuhnutí teplo absorbující látky. Výhodou je pak menší prostorová a energetická náročnost. Tu dále snižuje schopnost výdechu studeného vzduchu měnit směr foukání na základě sledování polohy uživatele. Není tak nutné ochlazovat celý pokoj, ale chlazení je vždy automaticky směřováno přímo na jeho hlavní cíl.

Ani jedno ze zmíněných řešení není dokonalé. RoCo má omezenou použitelnost, Reon Pocket a Embr Wave zase poměrně vysokou cenu a velmi individuální uživatelskou zkušenost, kdy ne každému může pocit chladu na jednom místě na těle dostačovat.

Spíše než konečné produkty proto mohou stanovit začátky nových řešení problému asistence tepelné regulace lidského těla. Aktuálně nejrozšířenější technologie totiž nabízení relativně dobrou zkušenost z používání, avšak za cenu dlouhodobého a plošného přispívání k problému, který dočasně a lokálně řeší.