Jedno kliknutí algoritmu a váš život i práce zmizí. Expertka popisuje, jak přišla o účet na Facebooku

Lenka Chlubnová spravuje účty politikům a na své zkušenosti popisuje, jak frustrující je (ne)komunikace s největší sociální sítí světa.

Mark Zuckerberg, zakladatel a šéf Facebooku

0Zobrazit komentáře

Mottem Marka Zuckerberga, s nímž udělal z Facebooku mimořádně úspěšnou a velkou firmu, bylo „move fast, break things“. Volně přeloženo – je třeba být rychlý a nebát se mít ostré lokty. Evidentně to zabralo. Jenže když dojde na rychlost podpory pro klienty, je to rázem úplně jiná, o dost třeskutější písnička. Aktuálně to zažila spisovatelka a expertka na politický marketing Lenka Chlubnová, které Meta, tedy mateřská společnost Facebooku a Instagramu, zablokovala její účet. V glose pro CzechCrunch popisuje, jak složité je něco takového řešit a proč by si na svá data na síti měli dávat pozor všichni, kdo ji používají.

Kdyby se to, co nyní Lenku Chlubnovou potkalo, stalo před volbami, měla by průšvih. „Vloni touhle dobou bych se šla zastřelit,“ píše v komentáři pro CzechCrunch odbornice na sociální sítě a marketing, která s kampaněmi pomáhala či pomáhá lidovcům, TOP 09 či katolické Charitě. To, že jí Meta před pár dny zablokovala účet, s sebou ale nese zkušenost i pro běžné uživatele největší platformy světa – ukazuje to, proč je dobré svá data ukládat i jinde. A také to názorně dokládá, v jak velký a těžkopádný korporát se Facebook proměnil.

***

Vyhodili vás někdy jako děti za dveře? A co teprve jako dospělé? Mně se to stalo minulý pátek. Nebo si tak alespoň přijdu. Facebookový algoritmus mylně vyhodnotil situaci a zablokoval mi můj účet. Podle mailů, které mi přišly, a podle toho, co teď Facebook píše, když se přihlásím, si totiž myslí, že se mi někdo snažil dostat do účtu. To je ale technicky nemožné, protože mám zapnuté dvoufázové ověřování při přihlašování. To znamená, že když se chci přihlásit, musím zadat kromě hesla i kód, který mi Facebook pošle esemeskou.

Mohla by to být vtipná historka o tom, jak mě ta sociální síť žeroucí pozornost donutila mít víkend offline, což by možná ocenili hlavně moje děti a manžel, kdybych ovšem přes ten profil nespravovala obsah pro desítku klientů a taky nezadávala reklamu v měsíčním objemu klidně stovek tisíc korun.

Od té doby, co mne sociální sítě živí, si dávám pozor. Nevstupuju do debat mimo svou sociální bublinu, aby mi profil náhodou někdo nenahlásil, nesdílím věci, které strojová kontrola Facebooku může považovat za porušení zásad, a hlavně mám právě ono dvoufázové ověření při přihlášení se do sítě.

Důvod, proč být až tak moc opatrný, je nasnadě. Facebook skoro dvacet let po svém založení a při své monstróznosti stále ještě nemá dostatečnou klientskou podporu. A to ani pro platící uživatele, kteří u něj kupují reklamu. Pokud vám tedy něco někde zablokuje, vaše šance domoci se nápravy je minimální.

K mému překvapení ale nic z výše popsaných opatření nepomohlo. Dnes je čtvrtek, od pátku píšu maily „na všechna nádraží“ a pokouším se lidi z Mety kontaktovat. Dosud jsem nenarazila na nikoho a nic, kdo by mi uměl pomoct. Nově zavedený support chat pro firmy nefunguje, protože abyste ho mohli použít, musíte být přihlášení ve svém účtu. A já ho mám uzamčený. Trochu jako Hlava 22, ne?

Vzhledem k tomu, že většina našich klientů v agentuře je politických, děkuji bohu, že se mi tohle nestalo těsně před nějakými volbami. Vloni touhle dobou bych se šla zastřelit. Naštěstí neexistuje účet, ke kterému bych měla přístup jen já, a ve firmě funguje nějaký systém zastupitelnosti. I tak to je pro mě a pro kolegy pracovní komplikace.

Začínám se smiřovat s tím, že o svůj účet trvale přijdu. Mail, kam se dá psát či stěžovat, je totiž jen jeden. A vzhledem k množství uživatelů světově musí být jeho obsluha totálně přehlcená. Takže se mi možná ozvou za týden, za měsíc… nebo taky nikdy. Znám lidi, kteří o účet přišli natrvalo.

Když odhlédnu od pracovních problémů, které to způsobilo, štve mě to vlastně i z důvodů čistě soukromých. V přátelích mám lidi, na které nemám jiný kontakt. Třeba spolužáky z Ameriky. Přes tenhle profil jsem dostala svou první opravdovou práci. Je to patnáctiletý deník mého života. V tomhle profilu jsem se vdala a narodily se mi děti.

Začínám si tedy nadávat. Že jsem si kroniku života udělala na platformě, kterou mi někdo jedním kliknutím může sebrat. Poučení pro příště i pro vás. Všechny důležité momenty a lidské vazby si budu zálohovat někde, kde mi je nemůže nějaký potrefený algoritmus jedním kliknutím sebrat.