Chůze je obecně nejdoporučovanější druh pohybu. Lidé už se ale neshodnou na tom, kolik je jí vlastně potřeba. Dlouhou dobu se tvrdilo, že je denní limit deset tisíc kroků, pak sedm tisíc. Splnit tohle denně může ale trvat více než hodinu. Pro ty, kteří na delší pobíhání po městě nebo procházky přírodou nemají čas, přišly sociální sítě v zahraničí v poslední době s řešením. Prý stačí půl hodiny „japonské chůze“ k tomu, aby člověk zpomalil úpadek své fyzické kondice způsobené stárnutím a vylepšil své zdraví.

O co přesně v japonské chůzi jde? Je to vlastně takový intervalový trénink. Chodec střídá tříminutovou pomalou chůzi s tříminutovou rychlou chůzí s vyšší intenzitou, a to alespoň pětkrát za sebou čtyři a více dní v týdnu. Pro ty, kteří si odmítají neustále kontrolovat tep na chytrých hodinkách, se intenzita chůze dá měřit podle toho, jak moc při ní mohou mluvit. Při nízké intenzitě chůze by jim rozhovor neměl dělat problém. Při té vysoké by měli moct mluvit, delší rozhovor už by měl být ale obtížnější.

Stejně jako jiné virální trendy není ani japonská chůze ve fitness světě úplnou novinkou. Na její benefity prý přišel už v roce 2007 při experimentování s chůzí japonský lékař Hiroši Nose na univerzitě v Šinšu. Nose proti sobě porovnával tři skupiny. Jedna nechodila na procházky vůbec, druhá běžnou chůzí a třetí intervalově. Po pěti měsících zjistil, že skupina, která se věnovala intervalové chůzi, si oproti ostatním výrazně zlepšila aerobní kondici, sílu nohou a hodnoty krevního tlaku.

Někteří účastníci pokračovali v intervalové chůzi i po pěti měsících a vykazovali další zlepšení zdravotního stavu a kondice, včetně prevence některých civilizačních chorob. Studie byla později publikována v prestižním vědeckém časopise Journal of Applied Psychology.

Podle Miloslava Šindeláře, který se ve své profesní praxi zabývá zdravým životním stylem, jde o dynamický styl chůze, který klade důraz na správné držení těla, aktivní práci paží a svižné tempo. „V Japonsku je oblíbená jako jednoduchý, přirozený a efektivní způsob, jak podpořit zdraví, spalování energie i duševní pohodu – často se praktikuje v parcích nebo během poledních přestávek. Její kouzlo spočívá v tom, že nevyžaduje žádné speciální vybavení, a přesto pomáhá snižovat krevní tlak, zlepšovat kardiovaskulární kondici, sílu i náladu,“ říká Šindelář.

„Osobně ještě pro pokročilejší doporučuji tzv. rucking, což je chůze se zátěží – například s těžkým batohem na zádech nebo zátěžovou vestou. Tato chůze také přináší vyšší benefity z hlediska kardiovaskulárního systému, síly nebo kostní hustoty v porovnání s běžnou chůzí,“ doplňuje.

 

View this post on Instagram

 

A post shared by Saurabh Sethi (@doctor.sethi)

Je ale potřeba si říct, že tohle není první ani poslední trend, co se zrychlené chůze nebo běhu týká. Velmi prospěšný má být například i indiánský běh, kdy člověk určitý časový úsek běží a další pak jde. Doporučuje se hlavně běžeckým začátečníkům. A možná jde nakonec prostě jen o to se vůbec hýbat. Podle některých studií zveřejněných na webu Harvardské lékařské fakulty nejen že chůze pomáhá hubnout, ale snižuje například riziko rakoviny prsu a zlepšuje imunitní systém. Může taky dokonce snižovat chuť na sladké nebo riziko rozvoje artritidy.

A co oněch zmiňovaných deset tisíc kroků? U nich není vůbec jisté, že má toto číslo nějaký reálný vědecký základ. I tenhle trend vznikl kdysi v Japonsku, nikoliv ale ve vědeckém výzkumu, nýbrž v reklamě. V roce 1965 uvedla společnost Yamasa Tokei Keiki, která vyráběla průmyslové přístroje a hodinky, na trh krokoměr Manpo-Kei, což v japonštině znamená „měřič 10 000 kroků“. Muži, kteří s krokoměrem a reklamou přišli, už nežijí. Firma Yamasa se zároveň podle webu Women’s Health omluvila za to, že nemá dostatek informací k tomu, jak k číslu vlastně tehdy vůbec došla.

Oproti tomu studie publikovaná v prestižním vědeckém časopise Lancet o více než padesát let později mluví o tom, že deset tisíc kroků je zbytečně moc. Stačí prý něco mezi šesti a sedmi tisíci kroky. „Těch 10 000 kroků nikdy nebylo číslo podložené recenzovanou studií. Existuje spousta novějších studií, které ukazují, že k dosažení poměrně výrazných zdravotních přínosů nám ve skutečnosti stačí jen 6 000 až 7 000 kroků denně. A čím jste starší, tím víc těžíte už z menšího počtu kroků za den,“ říká pro americký web Fortune Howard Luks, ortopedický chirurg z New Yorku a autor knihy Longevity… Simplified: Living a Longer, Healthier Life Shouldn’t Be Complicated.

Stejného názoru je i Miloslav Šindelář „Většina zdravotních benefitů, zejména snížení rizika předčasného úmrtí a kardiometabolických onemocnění, nastává už při 6 000–8 000 krocích denně. Největší benefity obvykle vidíme u lidí s velmi sedavým způsobem života, kteří se alespoň trochu začnou hýbat,“ říká Šindelář a dodává: „Jinými slovy – prvních 5000 kroků vám přinese větší benefity než dalších 5000 kroků. Klíčový není jen celkový počet kroků, ale i pravidelnost a intenzita pohybu.“