Jeho hudbu zná celý svět, on přitom neuměl noty. Film o Elvisovi je stejně neobvyklý, jako byl on sám

Nový snímek režiséra Baze Luhrmanna se zaměřuje na Presleyho cestu ke slávě i vztah s manažerem Tomem Parkerem.

elvis-2022-abaz-luhrmann-austin-butler

Foto: Vertical Entertainment

Herec Austin Butler v titulní roli snímku Elvis

Koncem minulého týdne do kin vstoupil film s jednoslovným názvem Elvis. Netřeba pohled na plakát, obeznámení s námětem ani trailer – všichni stejně okamžitě vědí, o koho jde. Elvis Presley nebyl jen králem rock’n’rollu, ale zásadně ovlivnil jak hudbu, tak kulturu ve Spojených státech i po světě. Vyrůstal přitom v chudobě a jeho rodina v jednom bodě přišla o domov. Do dějin se výrazným písmem zapsal díky talentu, oddanosti i velkému štěstí. A nový snímek Baze Luhrmanna to ukazuje.

Značnou část jeho dětství by nikoho nenapadlo, že budou Presleyho jméno někdy znát stovky milionů lidí. Narodil se do dělnické rodiny, která často spoléhala na finanční pomoc státu i sousedů. Na základní škole zpočátku nijak nevyčníval, podle vyučujících byl průměrný. Při společném ranním zpěvu jen zaujal jednoho učitele a na jeho popud se zúčastnil malé místní pěvecké soutěže. Skončil v ní pátý.

Hudbě začal propadat až v jedenácti letech. Když ale do školy začal nosit kytaru a o přestávkách na ni hrál, stal se spíš terčem posměchu. Status nepopulárního, stydlivého a šikanovaného chlapce ho pak provázel i na střední škole, kde nedostal dobrou známku ani z hudební výchovy. Nikdy nezískal zevrubnější hudební vzdělání a neuměl číst noty. Hrál pouze podle sluchu.

Hudbu především intuitivně cítil, proto ho v mládí tolik fascinovala bluesová scéna v Memphisu, kde Presley strávil většinu svého dospívání. Celou dobu měl velice blízko k černošské hudbě, což se později výrazně projevovalo napříč jeho tvorbou a dnes je často diskutovanou součástí jeho vztahu s afroamerickou kulturou.

elvis-presley-nixon

Foto: Wikimedia

Elvis Presley s americkým prezidentem Richardem Nixonem

Ačkoliv byl v osmnácti po maturitě pevně rozhodnutý, že hraní a zpěv jsou jeho budoucností, cesta k ní nebyla vůbec přímočará. Poprvé do nahrávacího studia zavítal v roce 1953. Chtěl prý nahrát dvě písně jako narozeninový dárek pro svou maminku, dost možná si ale také chtěl získat pozornost lidí z hudebního průmyslu. Získal, dlouho to nicméně k ničemu nevedlo. V jednom momentě ho kvůli údajné neschopnosti harmonizovat nepřijali do pěveckého kvarteta. Musel se živit jako řidič nákladního auta.

Rok po svém studiovém debutu Elvis konečně našel publikum. Po dlouhém, neúspěšném nahrávacím odpoledni začal na návrh šéfa studia Sun Records s kapelou jen tak blbnout a zpívat starší bluesovou píseň That’s All Right od Arthura Crudupa. Něco zafungovalo. Když nahrávka o pár dnů později zazněla v populárním rádiovém pořadu, posluchači začali volat DJovi a ptát se na jméno interpreta.

Od té doby byla Presleyho cesta ke slávě mnohem jasnější. Díky úspěchu v rádiu odehrál několik prvních koncertů, kde si (hlavně dámské) publikum získal excentrickým tancem, v němž se míchala nervozita a třesoucí se kolena se silným smyslem pro rytmus. „V částech bez zpěvu odstoupil od mikrofonu, hrál a natřásal se. A dav začal šílet,“ vzpomínal jeho tehdejší kytarista z kapely Winfield Moore v knize Last Train to Memphis: The Rise of Elvis Presley.

V roce 1955 pak dvacetiletý mladík začal spolupracovat s manažerem Tomem Parkerem, který ho reprezentoval po zbytek jeho kariéry. Jejich vztah byl poměrně komplikovaný. Na jednu stranu se díky němu z Presleyho stala nejdříve hudební a později filmová hvězda největšího formátu, na stranu druhou umělec často neměl prostor dělat to, co chtěl on sám. A za co si vysloužil největší uznání.

Každopádně v průběhu dvou dekád naprosto ovládnul americkou kulturu a do mainstreamu vnesl do té doby neviděnou kombinaci různých bělošských i černošských hudebních žánrů, energického vystupování a showmanství. Dodnes se prodalo přes půl miliardy jeho nahrávek, což z něj činí komerčně nejúspěšnějšího hudebníka v dějinách. Skoro padesát let po jeho smrti ho přitom zná více lidí než kdykoliv předtím.

Ačkoliv ho systém posedlý slávou a ziskem nakonec semlel (a možná ho i připravil o život), Elvis se stal součástí americké mytologie. Jako takového ho zachycuje také nový film Baze Luhrmanna. Typicky velice excentrický režisér, v jehož filmografii je Moulin Rouge! nebo Velký Gatsby, příběh hudební hvězdy zprostředkovává okázalým, hyperkinetickým stylem, ve kterém se mísí složité techniky střihu, nechronologické či paralelní vyprávění a dobová hudba s tou současnou.

Zejména americká kritika snímek Elvis přijala nejednoznačně, diváci jsou ale z velké části nadšení. Oceňují jak nezvyklou režii, tak hlavně herecký výkon Austina Butlera v hlavní roli. Za první víkend se více než 2,5hodinová novinka v kinech poprala s hitem Top Gun: Maverick a s malým náskokem získala první místo v žebříčku návštěvnosti. Celosvětově Elvis dosud vydělal přes 55 milionů dolarů. V Česku ho za prvních pár dnů na velkém plátně vidělo něco přes třináct tisíc diváků, což znamená pátý nejnavštěvovanější titul za dané období.

Tomáš Chlebek

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.