V jednu chvíli to už už vypadalo, že půjde studovat konzervatoř. Hrál totiž na trubku. Pak se ale osud stočil správným směrem a František Jungvirt se vydal cestou malovaného skla. Správný směr to byl především proto, že Jungvirt patří aktuálně k nejzajímavějším sklářským umělcům na českém trhu – a to i proto, že se věnuje mnohdy už zapomenutým technikám. Dost možná by se z něj stal i světoznámý hráč na trubku, to už se ale nedozvíme.

Designové kousky začal vyrábět už ve škole, lidé ho ale patrně znají spíš jako uměleckého ředitele české sklářské značky Klimchi, kde působil přes čtyři roky. Od Nového roku se ale každý ubírají jiným směrem – Klimchi vyrábí hlavně nápojové sklo, zatímco Jungvirt se naplno zavrtal do světa malovaných a broušených váz a uměleckých kousků, které berou dech.

Jeho výrobky je možné vidět v pražských Košířích, kde si v projektu Parvi Cibulka od YIT otevřel svůj showroom. Je to trochu z ruky, klientům, kteří si ale od devětadvacetiletého sklářského designéra chtějí něco koupit, to evidentně nevadí. Nedávno ho tu ostatně navštívil třeba Seth Dager z newyorského Muzea moderního umění, které je známé pod značkou MoMa.

„Chtěl si prohlédnout studio a nakonec si pořídil i jednu z mých váz. Teď spolu dokonce plánujeme nějakou spolupráci,“ říká umělec jakoby se nechumelilo, byť sílu této návštěvy si uvědomuje. „Je to pro mě velmi významné, protože takový klient si mě nějak musel najít. Zavolal mi, že jsou v Praze u natáčení filmu, do kterého vybírají umělecké předměty, a že by se rád zastavil. Nakonec se opravdu přišel podívat, a bylo to velmi příjemné setkání,“ dodává.

V MoMa už proběhlo dokonce i představení jeho portfolia, jedná se zároveň také o spolupráci s jejich designovým obchodem, kde by se mohlo sklo českého autora prodávat. „Bylo by to všechno skvělé, ale stále jsem mladý autor a tyto velké instituce často prodávají až vyprofilovaná jména a značky světového formátu, tak uvidíme,“ mírní umělec svoje nadšení.

Ač mladý, jeho sklo je možné koupit i na Manhattanu, kde Jungvirta zastupuje Damon Crain, zakladatel prestižní newyorské galerie Culture Object. Ta je prý velmi privátní a zaměřuje se na artový nábytek a umělecké sklo a porcelán. Jungvirt je tam jediný autor z Česka. „Prezentují se tam zejména řemeslně dokonalé kusy s přesahem do umění. Je to galerie, která spolupracuje s interiérovými designéry, kteří zařizují byty hollywoodským hvězdám,“ vysvětluje sklářský designér.

Podobně je pak jeho výrobky možné vidět i jinde po světě. Vždy jde o designový obchod, který spolupracuje s prémiovými značkami. Ve Švýcarsku je jeho sklo k vidění ve firmě zaměřené na interiérový design, kde jsou zastoupené značky jako Minotti, Baccarat nebo Venini. Je to tedy velmi vybraná společnost. Podobně je to ale i ve Spojených arabských emirátech. Loni třeba na festivalu Dubai Design Week uvedl Jungvirt svoji kolekci váz se skleněnými zvířaty, která vznikla ve spolupráci se sklářem Martinem Štefánkem.

„Mým cílem je být zastoupený na těch správných místech. Už vím, že klasické designové obchody, kde se prodávají hlavně  dostupné položky pro turisty a jde o objem prodejů a nižší cenovou hladinu, u mě příliš nefungují,“ dodává umělec s tím, že vytváří produkty, které stojí tisíce až desítky tisíc eur, což znamená, že je nutné je prezentovat v odpovídajícím kontextu. Aby do nich klienti investovali, musí jim věřit, a proto potřebují svůj prostor. A to se evidentně daří. Z různých platforem si totiž Jungvirtovy objekty objednávají lidé z různých zemí, aniž by ho znali nebo o něm aspoň někdy slyšeli.

V budoucnu chce rodák z jihočeského Vimperka v zahraničí i vlastní showroom, podobný tomu v Košířích. „V některých zemích moje produkty fungují skvěle – spolupráce tam nabývají na intenzitě, partneři mi dávají víc prostoru. Pokud to bude pokračovat tímto tempem, budu přemýšlet nad otevřením vlastní pobočky nebo o nějaké formě fyzické přítomnosti na těchto trzích,“ vysvětluje.

I proto je košířský showroom důležitý. Občas se stane, že si někdo Jungvirta vyhlédne na sociálních sítích, jednotlivé kusy chce pak ale vidět naživo. I na místě mimo centrum hlavního města se mu tak i díky tomu daří uzavírat objednávky.

Jungvirt se od začátku svého studia zaměřuje na různé techniky jako je broušení, malba na sklo či hutní tvarování. Jde o zdobící techniky, které jsou čím dál víc raritní, protože se jim sklárny přestávají věnovat a zručných řemeslníků ubývá. Devadesát procent jeho portfolia tvoří vázy, zbytek skleněné objekty. Věnuje se ale i návrhům pro další značky nebo tvorbě děl na míru klientovi.

Zprvu Jungvirtovu tvorbu definoval minimalismus, nyní se sklářský výtvarník čím dál tím víc pouští do maximalistických forem, kombinace ušlechtilých tvarů s něčím organickým, přidává víc prvků, prozkoumává nové materiály. Často tvoří také objekty, které vznikají dlouhou dobu, u nichž objevuje novou techniku či výrobní proces. To všechno se pak odráží i v jejich ceně, která se u jedinečných kusů šplhá i do stovek tisíc korun.

Často se Jungvirt také propojuje s výtvarníky z jiných oborů. S módní designérkou Barborou Kotěšovcovou, se kterou studoval na UMPRUM, vytvořil kolekci, ve které kombinují sklo s textilem. S umělkyní Pavlínou Šváchovou zase vytvoří edici skleněných objektů, které mohou sloužit jako váza, ale zároveň i jako objekt, pokud si k nim přikoupíte skleněnou kresbu. Ta je vždy unikátní a slouží jako doplněk vázy, funguje ale i samostatně. Projekt myslí i na transport a údržbu – zdobení se dá od vázy jednoduše odejmout. Tato vlastnost umožňuje i kombinovat různé barvy váz se skleněným reliéfem.

Podobně pak spolupracuje i s malířem Josefem Bartošem a jeho slovenským kolegou Tomášem Žemlou, se kterými vytváří koncept, kdy se sklo inspiruje jejich malířským stylem. Ukázat tak autoři chtějí na to, že lze kombinovat sběratelské umění ze zdi s 3D objekty. Chystá také speciální kolekci sběratelských hodinek s Prim Manufacture.

Pozornosti nemůže uniknout ani jeho sběratelská kolekce uměleckých váz s ručně modelovanými skleněnými zvířátky. Nyní připravuje také edici s českými ptáky, ale i s draky a později třeba hady. Možná se rozšíří i o floru. Pořád jde ještě o užitkové sklo, má ale prvky uměleckého designu. A právě k umění se chce nyní Jungvirt posouvat nejvíce.

To ale neznamená, že by to byl nedostupný autor. V portfoliu umělce lze najít i dostupnější kolekce, vyrábí například difuzéry, stejně jako menší vázy či užitkové produkty. Prim v jeho tvorbě ale vždy bude hrát spíš umělecké zaměření. I to je důvod, proč na konci loňského roku rozvázal spolupráci s Klimchi.

„Chtěl jsem se odklonit od určitého segmentu trhu, zaměřit se na vlastní autorskou tvorbu a zároveň otevřít své ruce pro prémiové značky, které umožní ukázat skutečnou kvalitu českého skla a prezentovat složité sklářské techniky. U běžného stolního skla je složitější se k těmto technikám dostat,“ popisuje Jungvirt, který se sklu věnuje už od střední školy, kdy studoval na speciálním oboru v Třeboni. Cizí mu nebylo ani dřív, jeho dědeček byl totiž brusičem ve sklárnách ve Vimperku. Ty vzal ale čas.

Druhým faktorem, který hovořil pro osamostatnění, bylo to, že měl na produkty pod svojí značkou stále méně času. Rozhodnutí to bylo dobré. Značka totiž rok od roku roste. V předchozích letech o sto procent, loni o sedmdesát. Roční obrat společnosti se pohybuje v nižších jednotkách milionů. Dosud přicházeli klienti sami. Mezi nimi různí podnikatelé, celebrity i členové královských rodin. Teprve teď je český sklářský designér vezme útokem a zaměří se také na zahraniční butiky, galerie, obchody a e-shopy s luxusním zbožím. Pravděpodobně o něm tak bude ještě slyšet.