Je to jeden z nejinspirativnějších příběhů, který se kdy udál v rámci amerického vesmírného programu. Inženýrka Katherine Johnsonová se v padesátých letech postarala o výpočty trajektorií jedněch z prvních letů do vesmíru, přezdívali jí proto „lidský počítač“ a věřili jí více než tehdejší technice. Život věnovala z velké části práci v NASA a zemřela v pondělí v úctyhodném věku 101 let.

Narodila se v roce 1918 a už odmala prý počítala úplně všechno. „Počítala jsem kroky po cestě, kroky do kostela, nebo nádobí, které jsem umyla… všechno, co mohlo být spočítáno, jsem spočítala,“ vzpomínala Johnsonová v roce 2015. Byla tak nadaná, že ve školní docházce přeskočila čtyři ročníky. Protože ale její domovina neměla černošskou střední školu, celá rodina se přestěhovala.

Bylo jí pouhých čtrnáct let, když dokončila střední školu. Na univerzitu nastoupila vzápětí a zapsala si všechny matematické kurzy, které se v její době vyučovaly. Psal se rok 1937 a Johnsonová (tehdy ještě Colemanová) v osmnácti letech odpromovala s poctami. Na následném magisterském programu byla jednou ze tří černošských studentek.

Stala se učitelkou a kdo ví, jestli by právě tady její životní příběh neskončil, kdyby se v roce 1952 náhodou nedozvěděla o tom, že předchůdce slavné NASA, Národní poradní komise pro letectví (NACA), hledá matematiky. Do práce následující rok skutečně nastoupila.

Byla jednou z žen, kterým se tehdy v kuloárech přezdívalo počítače v sukních. V době, kdy ještě neexistovaly ani zárodky dnešních simulací, to byly právě tyto ženy, které ještě v segregovaných kancelářích analyzovaly čísla z černých skříněk letadel. Johnsonová se soustředila na letecké testy a havárie letadel, a když se z NACA stala NASA, začala se zajímat o kosmické lety.

Postupně si vysloužila respekt svých mužských nadřízených. Ačkoliv prý předsudky vůči jejímu pohlaví i barvě pleti vždycky registrovala, raději je ignorovala a soustředila se na práci. Jako první se dostávala k úkolům k seniorním meetingům, kam se žádná černošská žena před ní nedostala.

Raději Katherine než počítač

Její matematické schopnosti byly pro celou agenturu počátkem šedesátých let naprosto klíčové. V roce 1961 správně spočítala trajektorii letu vůbec prvního Američana ve vesmíru, Alana Sheparda. Ověřila taktéž trajektorii prvního amerického orbitální letu, s Johnem Glennem na palubě o rok později.

Byl to totiž první let, pro který NASA ve velkém musela použít síť několika velkých počítačů, jež v té době ovšem byly plné chyb a notoricky nefungovaly. Glenn prý nechtěl této technice věřit dřív, než jim vypočítanou dráhu letu zkontrolovala právě Johnsonová.

„Pokud řekne, že jsou v pořádku, pak jsem připraven letět,“ vzpomínala po letech na událost Johnsonová. Matematička tehdy s pomocí stejných vstupních dat přepočítala výsledky stanovené počítačem, a to pouze za použití mechanické kalkulačky.

Později pokračovala v kalkulacích v programu Apollo. Sama Johnsonová prý za svůj největší úspěch považuje výpočty, které dovolily synchronizaci přistávacího modulu na povrchu Měsíce s velitelským modulem na jeho oběžné dráze.

Cítila ostatně velký tlak. Kdyby udělala chybu, astronauti by se vůbec nemuseli vrátit zpět na Zemi. Velkou zkouškou pro ní byla i mise Apolla 13, při níž se podílela na vymýšlení plánu na záchranu astronautů, kterým explodovala část rakety.

Později se podílela i na začátcích programu Space Shuttle, než z NASA v roce 1986 odešla do důchodu. Její matematika ale ve vesmírné agentuře žije dál a pomohla podle NASA už i například při výpočtech budoucích misí na Mars.

Dělala víc, než musela

Rodačka z malého městečka White Sulphur Springs v Západní Virginii rovněž napsala knihu s názvem Reaching for the Moon, ve které shrnula své životní zkušenosti.

„Pokaždé, když mi inženýři dali rovnice na ověření, udělala jsem víc, než na co se ptali. Snažila jsem se myslet daleko za jejich rovnice. Abych se ujistila, že mám správnou odpověď, musela jsem pochopit smýšlení stojící za jejich volbami a rozhodnutími,“ napsala Johnsonová v jedné z pasáží.

Její příběh zpopularizoval také snímek Skrytá čísla z roku 2016. Film, který posbíral několik nominací na prestižní ceny včetně Oscarů, například zobrazuje, jak musela Johnsonová chodit více než půl kilometru do jiné budovy, protože v té její nebyly záchody pro černošské ženy. V tomto i v dalších momentech je ale segregace v NASA přibarvená a ve skutečnosti Johnsonová odmítala chodit do jiné budovy a zkrátka šla na záchody pro bělošky.

Za svou práci dostala Johnsonová v roce 2015 od Baracka Obamy prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní ocenění ve Spojených státech. „Katherine Johnsonová pomohla našemu národu zvětšovat hranice vesmíru, a to i přesto, že otevřela dveře ženám a rasovým menšinám k univerzálnímu a lidskému zkoumání vesmíru,“ řekl k její smrti šéf NASA Jim Bridenstine.