David Novák a Pavel Doležal. Kdyby někdo sestavoval almanach nejtypičtějších českých jmen, tohle by nepochybně byli jedni z adeptů na vrchní příčky. Jenže na tom, co dělají spolumajitelé pardubické firmy Fine Gusto, nic typicky českého není – vyrábějí sušené maso. Jerky, jak říkají Američané. Roční obrat už překročil 130 milionů korun, najdete je ve většině obchodních řetězců a spoléhá na ně i ukrajinská armáda. Jejich ambice tím ale zdaleka nekončí.

Příběh Fine Gusto se začal psát před deseti lety, a jak to tak bývá, s tím, co společnost dnes vyrábí, neměl nic společného. „Původně jsme chtěli prodávat jídlo v krabičkách,“ říká třiatřicetiletý Novák, který nezastírá, že je byznysovým samoukem.

Na vysokou školu nešel, místo toho hned v počátcích bitcoinu začal obchodovat s dnes populární kryptoměnou a kupoval ji v době, kdy stála jednotky dolarů. Věnoval se i tradingu s akciemi a indexy, měl také firmu na výměnu autoskel.

Byznys ho prostě lákal a nebál se zkoušet různé cesty. Podobně je na tom jeho obchodní partner, o dva roky starší Doležal. Ten sice nastoupil na Českou zemědělskou univerzitu, ale brzy z ní odešel a vrhl se na dráhu finančního poradce. „Když mi v roce 2013 zavolal David, jestli bych mu nešel pomoct s krabičkami, říkal jsem si, že to bude rychlá akce,“ směje se.

Zatímco krabičky se ukázaly jako mnohem méně zajímavý podnikatelský směr, Doležal s Novákem si záhy uvědomili, že na trhu vidí jinou skulinu. Oba byli aktivní sportovci – David Novák hrál závodně hokej, Pavel Doležal vesloval. Díky tomu měli blízko k fitness výživě a oba měli rádi sušené maso, jenže to, které se dalo v Česku koupit, jim většinou moc nechutnalo.

„Prostě jsme se rozhodli, že to zkusíme. Naše první maso jsme vyudili u dědy v udírně a upřímně to bylo nejlepší maso, které jsme kdy udělali. I dnes, kdy už máme proces výroby a sušení masa vyladěný, jsme pořád tu domácí kamennou udírnu netrumfli,“ vzpomíná Doležal.

Když povídají o tom, jak čím dál víc do výroby zapojují roboty a automatizaci, procházíme halou na okraji Hradce Králové, kde dříve sídlila známá značka Family Frost. Její žluté pojízdné mrazáky pravidelně houkaly v ulicích celého Česka a přímo z chlaďáku na korbě šoféři prodávali nanuky nebo mražené potraviny. „Odkoupili jsme to tady včetně vybavení,“ říká Novák.

V části provozu ještě zůstala výroba, zato nanuky a další pochutiny už Novák s Doležalem „zařízli“. V areálu, kde kdysi byla jatka a kde teď mají svou základnu, ale mají díky akvizici hlavně mnoho prostoru pro další růst. „Teď vyrábíme 700 tisíc balíčků sušeného masa měsíčně, před čtyřmi roky to bylo 50 tisíc,“ krčí rameny mladí podnikatelé.

Velká výrobna je pořádný skok s ohledem na to, že před dekádou začínali v kuchyni okresního hotelu a jejich první klienti byli účastníci závodu Spartan Race. Jenže postupně se dostali přes drogerie DM a síť multikin CineStar do většiny řetězců a dnes jsou největším výrobcem sušeného masa ve střední Evropě.

V nabídce mají nejen klasické hovězí, ale i vepřové nebo krůtí maso, a dokonce i veganskou verzi nebo tyčinky z mletého masa. K dispozici je maso jen solené nebo také všelijak kořeněné a marinované. Proces výroby začíná na robotické kráječce, následuje solení a marinování a pokračuje přes ruce dělnic, které plátky roztáhnou po roštech a okrájí z nich příliš tučné části.

Další v pořadí je několikahodinové sušení při teplotě mezi 60 a 80 stupni, po něm je třeba všechno maso znovu zkontrolovat a nezřídka znovu vysušit. Pak vstupují na scénu znovu pracovnice s noži v rukou, které musí ořezat vyčnívající a nepravidelné okraje sušených plátků, aby z nich stroj mohl nasekat rovnoměrné kousky. Ty robotická linka, na jejímž designu se podílel přímo Pavel Doležal, roztřídí do sáčků.

Podle studie analytické společnosti Report Ocean se globální trh s jerky letos dostane zhruba na 90 miliard korun (naprostá většina ale připadá na USA) a během dalších let poroste tempem zhruba šest až sedm procent ročně. Nahrává mu především trend zdravého životního stylu a cvičení, který se v částí západní společnosti prosazuje víc a víc.

„Většina trhu dnes připadá na Ameriku, ale v Evropě roste poptávka a poroste i dál. A my si z toho rostoucího koláče chceme postupně ukousávat víc a víc,“ říká David Novák s tím, že letos Fine Gusto dosáhne na obrat 130 milionů korun a bude v mírném plusu. Meziročně to je nárůst zhruba o třetinu, přičemž 80 procent produkce jsou privátní značky třeba pro obchodní řetězce a pětina připadá na jejich vlastní brand Fine Gusto.

To, co jejich byznysu prospívá, ale není jen větší zájem Čechů o nutričně vydatnou stravu. Klíčovou roli hraje i válka na Ukrajině. „Strašně těžce se mi to říká, protože bych Ukrajině opravdu moc přál, aby vyhrála a boje skončily. Ale obchodně to je pro nás velká příležitost,“ upozorňuje Doležal a jen co to dopoví, se znovu omlouvá: „Vím, jak to zní, ale je to tak.“

Ačkoli ani jeden ze spolumajitelů Fine Gusto nemůže ze strategických důvodů jít do velkých detailů, pár zajímavostí se zjistit dá. Tím, kdo si masové tyčinky objednává, není přímo ukrajinská armáda, ale její západní spojenci, například Norové. A snacky, které na frontu putují zatavené a bez log a zbytečných nápisů, musí mít pětiletou spotřební lhůtu.

„Když přemýšlíme o dalším růstu, určitě jej ale nespojujeme s rozšiřováním konfliktu na Ukrajině nebo s vírou, že se tam toho bude dodávat víc a víc. Spoléháme se na civilní trhy, tam vidíme v celé Evropě hodně šancí,“ naznačuje Novák, když nakukujeme do mrazáku, kde se chladí maso, které si firma nakoupila do zásoby, protože měla šanci jej získat za dobrou cenu.

Poslouchat, jak plánují expanzi do zahraničí, že se dívají třeba na zahraniční e-shopy nebo tamní menší výrobce vhodné k akvizici, může působit překvapivě – ještě na začátku covidové pandemie vyráběli zmíněné balíčky v kuchyni pardubického hotelu Harmony a točili zlomková ekonomická čísla oproti dnešku. „V tomhle byznysu platí obzvlášť, že musíte růst. Až velikost vám dá šanci na pořádný výdělek,“ přiznává Pavel Doležal.

To, aby se Fine Gusto pořádně rozkročilo a aby mohlo odkoupit část Family Frostu, umožnili investoři. Třetinu ve společnosti drží majitelé brněnské skupiny agriKomp, která po Evropě provozuje mimo jiné bioplynové stanice. Doležal s Novákem se s nimi seznámili při jednom z mnoha svých byznysových výletů do jiných než jerky oblastí – kromě pokusů pěstovat cvrčky na mouku chtěli investovat i do bioplynek, aby pak jejich odpadní teplo využívali na sušení masa.

„Z této propozice sice sešlo, ale zase jsme se díky tomu seznámili s kluky z agriKomp, kteří nám dost pomohli. Bez toho bychom nebyli tam, kde jsme teď,“ říkají zakladatelé Fine Gusto. Současně s tím ale připouštějí, že se aktuálně baví o tom, zda majetkovou strukturu skupiny nezměnit (sami také mají podíl ve Fine Gusto a mají minority v některých projektech, do kterých investovali majitelé brněnského agriKompu). Zvažují, zda nezkusit pro Fine Gusto najít nového, strategického partnera.

„Těch možností, které před námi stojí, je spousta. Uvidíme, kudy se vydáme. Jedna věc je jistá – určitě nezůstaneme stát na místě,“ říká Pavel Doležal. David Novák tomu s úsměvem přitakává: „Vždyť my jsme vlastně potravinářský startup a jako startup přece nemůžeme mít malé cíle.“