Opravdu moc si ji přáli. V obci Nesvačilka na jižní Moravě mezi lány polí chybělo něco, k čemu by lidé mohli vzhlížet. Obětovali spoustu energie, jejímž výsledkem je kruhovitá kaple, která je v podstatě ze dřeva, hlíny a kamení. Propojuje tradici a moderní technologické možnosti, především ale spojila místní.

„Mírně zvlněná krajina jižní Moravy je zde rozlehlá, s nekonečnými lány polí. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a zachovala prostor na vrcholku nad obcí, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů zkulturnění krajiny,“ uvádí Jan Říčný ze studia RCNKSK. Právě na toto místo, kde není vidět ani lesy, ani skály, jen hlínu a pole, umístili novou kapli.

Stavba vychází právě z tradice. Konstrukce je tak inspirovaná středověkými stavebními postupy. Podlahu tvoří dusaná broušená hlína, stěny soklu pak lomový kámen. Nad soklem se nachází dřevěná konstrukce. Je tvořená tisíci dřevěných lamel, které jsou tradičně pospojované na čepy a klíny, je ale udělaná pomocí CNC frézy. Patnáct metrů dlouhé trámy jsou ručně tesané. Architekti zvolili modřín, jedli, smrk, dub, jasan a břízu. Střechu tvoří malá ocelová věžička.

Foto: Ondřej Bouška

+19

„Zvolil jsem princip centrální stavby, která na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu,“ dodává Říčný. Do kaple se vchází skrze pět metrů vysoká měděná vrata. Vchodový prostor je doplněný o sakristii s kůrem a se schodištěm. I díky tomu kaple v některých místech dostává spíš půdorys vejce, z vnějšku však stále vypadá jako kruh. Stavbu pak obklopuje křížová cesta doplněná o jabloně, které tvoří také alej vedoucí ke kapli. Sad za ní navazuje na záhumenní.

„Kaple není ukotvená v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při výběru materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě,“ popisuje architekt. Kámen a dřevo jsou navíc v oblasti nedostatkovým zbožím a tak působí i symbolicky. Mají dodat víru do vyprahlé krajiny.

Nesvačilští si kapli doslova vymodlili. Po místě duchovního zastavení toužili sto let. Podařilo se to snad i díky současnému faráři René Strouhalovi, který přání vtiskl konkrétní vizi. Ani tak to ale nebylo jednoduché. Od přizvání architektů po konečný výsledek uběhlo dvanáct let.

I proto, že kaple byla kompletně financovaná z darů. Stavba pak probíhala do značné míry svépomocí. „Místní lidé a pan farář do ní vložili mnoho energie, času i zdrojů,“ říká architekt s tím, že lidem patří poděkování za vytrvalost na ne vždy snadné cestě k dokončení.

Jako patronku si místní vybrali Pannu Marii Bolestnou. Pro symbol utrpení, které prožívala. „Její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero Mariiných bolestí, tedy trámů, pak směřuje z těchto kamenů vzhůru k nebi a propojuje nás s Bohem. Z nebe se pak snáší závoj Mariiných slz, pláč nad námi,“ doplňuje Říčný s tím, že jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple.

V kapli se samozřejmě konají pravidelné mše, kdo by však chtěl obdivovat jen krásnou architekturu, může přijít na prohlídku, která se koná každou sobotu a neděli od 14 do 16 hodin. Při té příležitosti je možné přispět. Kapli už v Nesvačilce mají. Teď do ní touží ještě umístit varhany, které ji rozeznějí.