Jen málo technologií mělo tak velký dopad na naše životy jako LCD. Displeje z tekutých krystalů slaví 50 let
Jedním z lidí stojících při zrodu LCD technologie byl americký inženýr George H. Heilmeier
Liquid Crystal Display. V plném názvu většině lidí zcela nesrozumitelná, ve zkratce LCD všeobecně známá technologie letos slaví 50 let. Nejdříve se objevila v 70. letech v kalkulačkách, její vynálezci ale už o dvě dekády dříve předvídali budoucnost, v níž každý bude moci mít na stěně stejně jako obraz pověšenou velkou plochou obrazovku. Právě v takové budoucnosti nyní žijeme a obrazy se jen zvětšují a zkrášlují.
Název skrývající se pod zkratkou LCD (v češtině „displej z tekutých krystalů“) i přes prvotní dojem magičnosti má skutečně označovat to, co stojí v centru této technologie – kapalné krystaly, tedy látka stojící jaksi na pomezí pevného a tekutého skupenství. To znamená, že se jedná o tekutinu, jejíž molekuly jsou uspořádány jako u krystalu. Praktickým důsledkem těchto vlastností je schopnost látky specifickým způsobem ovlivňovat světlo, které jimi prochází.
Jak popisuje článek deníku The Wall Street Journal, jako první kapalné krystaly objevil botanik na konci 19. století, když experimentoval s mrkvemi. O mnoho desítek let později se zjistilo, že umístěním krystalů ve skupinách mezi dvě vrstvy skla a aplikováním malého množství elektrické energie lze cíleně vytvářet vzorce – obrazy.
Ačkoliv tento objev proběhl ve Spojených státech a na konci roku 1970 byl patentován, o tři roky později ho jako první do prodejního produktu nasadila malá japonská společnost, dnešní Sharp.
Jelikož se LCD displej skládá jen z tenké vrstvy kapalných krystalů, polarizačních filtrů (fólií) a podsvícení malými diodami, může být velice tenký. To byla jedna z hlavních výhod oproti první elektronické zobrazovací technologii, CRT. Televizní bedny s rozměry i váhou hezkého kusu nábytku sice mohou mít svoje kouzlo, ale jako zobrazovače už dlouho zkrátka nedostačují.
Jak je známo, LCD technologie se na trhu objevuje ve třech základních verzích, TN, IPS a VA, přičemž každá má svoje výhody a nevýhody. První se například vzdává dobrých pozorovacích úhlů ve jménu rychlosti překreslování, na druhou se naopak typicky dobře divá odkudkoliv za cenu nižšího kontrastu, třetí si zase většinou vyberou ti, pro které je důležitá tmavost černé. Raději by se ale měli dívat zpříma.