Liquid Crystal Display. V plném názvu většině lidí zcela nesrozumitelná, ve zkratce LCD všeobecně známá technologie letos slaví 50 let. Nejdříve se objevila v 70. letech v kalkulačkách, její vynálezci ale už o dvě dekády dříve předvídali budoucnost, v níž každý bude moci mít na stěně stejně jako obraz pověšenou velkou plochou obrazovku. Právě v takové budoucnosti nyní žijeme a obrazy se jen zvětšují a zkrášlují.

Název skrývající se pod zkratkou LCD (v češtině „displej z tekutých krystalů“) i přes prvotní dojem magičnosti má skutečně označovat to, co stojí v centru této technologie – kapalné krystaly, tedy látka stojící jaksi na pomezí pevného a tekutého skupenství. To znamená, že se jedná o tekutinu, jejíž molekuly jsou uspořádány jako u krystalu. Praktickým důsledkem těchto vlastností je schopnost látky specifickým způsobem ovlivňovat světlo, které jimi prochází.

Jak popisuje článek deníku The Wall Street Journal, jako první kapalné krystaly objevil botanik na konci 19. století, když experimentoval s mrkvemi. O mnoho desítek let později se zjistilo, že umístěním krystalů ve skupinách mezi dvě vrstvy skla a aplikováním malého množství elektrické energie lze cíleně vytvářet vzorce – obrazy.

Ačkoliv tento objev proběhl ve Spojených státech a na konci roku 1970 byl patentován, o tři roky později ho jako první do prodejního produktu nasadila malá japonská společnost, dnešní Sharp.

LCD displeje jsou všudypřítomné a ještě alespoň několik let budou

Jelikož se LCD displej skládá jen z tenké vrstvy kapalných krystalů, polarizačních filtrů (fólií) a podsvícení malými diodami, může být velice tenký. To byla jedna z hlavních výhod oproti první elektronické zobrazovací technologii, CRT. Televizní bedny s rozměry i váhou hezkého kusu nábytku sice mohou mít svoje kouzlo, ale jako zobrazovače už dlouho zkrátka nedostačují.

Jak je známo, LCD technologie se na trhu objevuje ve třech základních verzích, TN, IPS a VA, přičemž každá má svoje výhody a nevýhody. První se například vzdává dobrých pozorovacích úhlů ve jménu rychlosti překreslování, na druhou se naopak typicky dobře divá odkudkoliv za cenu nižšího kontrastu, třetí si zase většinou vyberou ti, pro které je důležitá tmavost černé. Raději by se ale měli dívat zpříma.

Všem iteracím je společná závislost na externím zdroji světla, takže se jejich kontrast většinou nemůže rovnat například technologii OLED, kde jednotlivé pixely svítí samostatně. Jejich vypnutí pak znamená absolutní černou.

Právě proto se v průběhu dekád od vynalezení LCD kromě jejího vlastního vývoje objevují také snahy ho nahradit. Plazmové obrazovky už byly kvůli vysoké ceně a nebezpečí vypalování obrazu zapomenuty, nyní se hromadně přechází na zmíněný OLED. U něj je ovšem potřeba pamatovat na totožné dva problémy.

Samsung nedávno ohlásil, že LCD displeje zcela přestane vyrábět a nahradí je vlastní technologií QLED. Ačkoliv ta má být podobná jako OLED díky pixelům odpovídajícím jednotlivým diodám, které samy vyzařují světlo, v současnosti takové televize korejský výrobce vůbec nenabízí. QLED je tak v aktuální podobě spíše značka, za níž se skrývá staré známé LCD doplněné o několik dalších vrstev pro zvýšení kontrastu a barevné škály.

Foto: Samsung

Samsung i jiní u svých televizí nabízí mód, který z nich činí velké rámečky s příjemnými obrazy

V následujících pěti letech má nicméně Samsung přejít na „skutečnou“ QLED technologii, která nepotřebuje dodatečné podsvícení. Stane se tak možná první velkou firmou nechávající LCD minulosti. To ovšem vůbec neznamená, že se tam v blízké době odebere LCD jako takové. Ještě dlouho bude minimálně pro čínské výrobce, které na jeho produkci dostávají i velké dotace od státu, představovat spolehlivý základ. Ten zajišťuje dobře zvládnutá a levná výroba, ideální pro širokou škálu dostupnějších zařízení.

I kdyby měly být budoucností OLED, QLED nebo dokonce microLED, LCD stálo u zrodu moderního vizuálního světa a stále stojí v jeho centru. Televize s touto technologií může i pro nepříliš zámožného člověka překrýt významné procento stěny jasnými průhledy do alternativních světů.

Ve zmenšené formě plní displeje z tekutých krystalů podobnou roli i v počítačích, které by jinak v současných designech nemohly existovat. V průběhu historie se tak neobjevilo mnoho technologií, které by měly podobný ekonomický, kulturní i sociální dopad.