Jen s pár kily na zádech si cestu užijete daleko víc, radí Petr Kosek v návodu, jak cestovat nalehko
Milovník mnohasetkilometrových pochodů radí, jak si na takové cesty zabalit, aby pro člověka nebyla podobná pouť utrpením, ale co nejvíce si ji užil.
Když se Petr Kosek v roce 2010 začal připravovat na svůj přechod Pacifické hřebenovky, zarazilo jej, že valná většina těch, komu se tehdy podařilo náročnou stezku pokořit, chodila s úplně jiným vybavením, než na jaké byl do té doby zvyklý v Evropě. Všechno bylo lehké, očesané na základní funkce, díky čemuž se kompletní vybavení na pětiměsíční trek vysoko v horách a daleko od civilizace vešlo i do pěti kilogramů. To jej nadchlo a ihned začal svoje vybavení od základu měnit a testovat. Spustil také první web věnovaný ultralightu v Česku jménem Nalehko. Když se mu následně v roce 2012 s přítelkyní podařilo Pacifickou hřebenovku absolvovat celou, bylo mu jasné, že ultralehké putování skutečně funguje a má smysl.
Kromě pár kratších, několikasetkilometrových treků po celém světě má Kosek se svým týmem z Nalehko absolvované tři nejdelší světové trasy, takzvanou Triple Crown, o celkové délce přes 12 000 kilometrů. Prošli a popsali málo známé dálkové trasy na Balkáně. Ještě než se objevila Stezka Českem, obešli po hranicích celé někdejší Československo a znovu oživili povědomí o starých českých dálkových trasách, jako je Jiráskova cesta, Zlatá stezka Českého ráje, Modrá hřebenovka a podobně.
Jak sám Kosek přiznává, princip ultralehkého vybavení jej naprosto pohltil. „Není to jenom o tom nakoupit si lehké věci. Je to o změně uvažování nad vybavením, o dobrém plánování, o zkušenostech. A výsledek vám dá křídla,“ říká Kosek pro CzechCrunch ve svém návodu, jak se vydat na cesty skutečně nalehko.
***
Proč vlastně řešit hmotnost vybavení, když pár dní v Alpách, v Rumunsku nebo ve Skotsku zvládáte i se svým pětadvacetikilovým monstrem? Protože se před vámi otevřou mnohem lákavější možnosti – dlouhé treky, na které jste neměli dost dovolené, ale s lehkým batohem je v klidu za dva týdny proběhnete. Treky, které pro vás kvůli délce trvání nebyly řešitelné po stránce zásobování, nebo třeba treky, které se vám na váš věk a zdravotní stav zdály být nedosažitelné. S lehoučkou výbavou se do nich můžete pustit, protože pět kilo vybavení (a nějaké jídlo k tomu) unese každý.
Ultralight není o tom, že kvůli hmotnosti necháte kriticky důležité vybavení doma a budete doufat, že to nějak dopadne. Naopak. Ultralight je o dobré přípravě – dřív než něco ze svých věcí necháte doma, je potřeba si „udělat domácí úkol“, jinak by taková redukce byla hazardováním.
Vybavení v batohu dost závisí na tom, kam jedete a co se chystáte dělat. Těžký batoh plný zbytečných věcí je obvykle výsledkem strachu – neznáte svůj stan, nechcete se učit ho stavět nebo vybírat vhodné místo pro něj, tak si koupíte pětikilové expediční monstrum s tím, že to vyřeší za vás. Bojíte se, aby vám nebyla zima, tak radši koupíte o kilo těžší spacák. Bojíte se, abyste měli náhradní oblečení, když promoknete, protože si nejste jistí nepromokavostí bundy. Bojíte se, že vám dojde palivo, a tak přibalíte bombu navíc. Tomu všemu se dá předejít, ale je potřeba příprava.
Je potřeba si dobře zjistit, kam jedete, jaké budou podmínky a teploty, výškový profil trasy či jak to bude se zásobováním. A pak se už připravit přesně na konkrétní situaci. Určitě nestačí zaběhnout do obchodu a zběsile nakupovat ultralehké kousky. Je potřeba si svoje vybavení vyzkoušet a odladit během několika akcí.
Někdy to chce začít přemýšlet a někdy trochu změnit zaběhlé, nesmyslné návyky (nejtěžší část u všech nových věcí). V neposlední řadě je vždy důležité znát svoje možnosti a schopnosti. A trénovat – štěstí opravdu přeje připraveným. S oblibou říkám, že na dlouhé treky nechodím trpět, ale užívat si to! Samozřejmě, že je to „o hlavě“, ale s trénovaným tělem, zvyklým na občasný fyzický nekomfort, je to o hodně snazší.