Narodil se v jihoafrické Pretorii a vyrůstal u svého dědečka, který byl svého času jedním z největších tabákových farmářů v zemi. „Naše rodina ale byla početná, a tak byl děda kromě farmáře i lovcem, aby zajistil potravu na většinu roku. Díky tomu jsem se už od mládí setkával s různými způsoby přípravy masa, protože jsem často musel vypomáhat s porcováním a zpracováním ulovené zvěře,“ vzpomíná Andries Jacobus van Staden, kterému všichni říkají André. A tak když se přestěhoval do Česka, rozhodl se využít svoje znalosti o masu naplno.

V jeho češtině je sice slyšet mírný přízvuk, jinak ale mluví naprosto plynule. Poprvé se do Česka vypravil v lednu roku 2004, ve svých 21 letech tehdy poprvé viděl sníh a zažil opravdovou zimu. Česky uměl jen tři slova a kromě své české přítelkyně, kterou poznal v Africe, tu nikoho neznal. Začátky tak nebyly jednoduché – van Staden pracoval jako učitel angličtiny a příležitostný fotograf, občas vypomáhal i na stavbách. Po čase se sice vrátil do Jihoafrické republiky, po české kultuře se mu ovšem stýskalo natolik, že se rozhodl přestěhovat se do Prahy. Tentokrát už natrvalo.

Jedna věc mu tu ale pořád chyběla – pravý biltong, tedy africká varianta sušeného masa. Tento pokrm ho provázel už od narození. Malým dětem se v zemi dávají žvýkat kousky sušeného masa s minimem soli, aby jim lépe rostly zuby. „A v mládí a pubertě byl kus biltongu v kapse často mým jediným, ale výživným jídlem na celý den,“ líčí André. A neodmyslitelným snackem je biltong i během zápasů ragby, což je v Jihoafrické republice sport číslo jedna. „Biltong je pro nás něco jako sýr pro Francouze nebo sushi pro Japonce.“

Van Staden si biltong nechával nějakou dobu posílat od svých rodičů, pak se ale rozhodl postavit si doma v obýváku malou sušárnu a pustil se do výroby sušeného masa sám. Tato lahůdka, která se vyrábí ze zadní části hovězího dobytka, antilop nebo pštrosů, zachutnala i Andrého známým. „Tak jsem svou sušárnu rozšířil. To už ale začalo vadit mojí přítelkyni, protože zabírala celý obývák,“ směje se jednačtyřicetiletý podnikatel. Pronajal si proto prostor na pražském Smíchově, kam si nechal přivézt stroje z Jihoafrické republiky, rozjel e-shop a začal své produkty prodávat ve velkém.

Jenže byl na všechno sám. „A tím začaly moje první problémy. Neustále jsem řešil zpožděné účetnictví a do toho se mi často stávalo, že objednávky chodily blbě,“ popisuje André. Začátkem loňského roku se ale rozhodl přístup změnit. Navázal spolupráci s Davidem Novákem a Pavlem Doležalem, zakladateli královéhradeckého výrobce sušeného masa Fine Gusto, aby se mohl věnovat jen tomu, co ho opravdu baví. Tedy výrobě afrického sušeného masa.

Kromě biltongu teď vyrábí i kořeněné klobásky droëwors – a jak uvedl pro CzechCrunch, zvažuje také, že začne své pochoutky připravovat z pštrosího masa. „Ovšem mým hlavním cílem je naučit Čechy jíst biltong,“ doplňuje s úsměvem.

Foto: Fine Gusto

+3

A v čem se vlastně biltong liší od klasického jerky, na které tu jsme zvyklejší? Rozdíl je prý hlavně v přípravě a způsobu sušení. „Biltong se na začátku výroby porcuje na silnější pruhy a marinuje se pouze ve směsi koření, vinného octa a soli, a to po dobu minimálně 24 hodin. Poté se celé kusy zavěsí na háky a několik dní se suší při teplotě do 25 stupňů. Ve výsledku je tak maso vláčnější, šťavnatější a méně žvýkavé, navíc si zachovává prospěšné enzymy,“ vysvětluje van Staden s tím, že se tento druh sušeného masa může vyrábět také v práškové formě, aby si ho mohli vychutnat i lidé, kteří mají problémy se zuby. Biltong pak stačí rozmíchat v jogurtu nebo teplé vodě.

Aby se teď biltong dostal do povědomí Čechů, musí Fine Gusto podle svých zakladatelů pořádně šlápnout do marketingu. „To je dlouhodobě naším bolavým místem, soustředíme se totiž spíš na výrobu,“ přiznává Novák. Jeho firma má ale i další plány: chce uspět také v zahraničí, ostatně zakázky má třeba od britské, polské a norské armády. Loni společnost, která zaměstnává okolo 60 lidí, vyrostla o 40 procent a vykázala obrat 157 milionů korun. Denně spotřebuje až tři tuny masa, převážně hovězího.

Novák s Doležalem přitom začínali podobně jako van Staden – první maso si vyudili u dědy v udírně. „A upřímně řečeno to bylo nejlepší maso, které jsme kdy udělali. I dnes, kdy už máme proces výroby a sušení masa vyladěný, jsme pořád tu domácí kamennou udírnu netrumfli,“ říkali loni pro CzechCrunch.

Dvojice se postupně přes dědovo zázemí a kuchyni okresního hotelu dostala až do drogerií DM nebo sítě multikin CineStar – a dnes je Fine Gusto největším výrobcem sušeného masa ve střední Evropě. V průběhu loňského roku pak Novák s Doležalem odkoupili podíl brněnské skupiny agriKomp, která v jejich společnosti držela třetinu, a dnes jsou jejími jedinými majiteli. „Chceme si tu firmu ještě nějakou dobu nechat. Baví nás to,“ uzavírají.