Začíná se smrákat a na deštěm rozmáčenou krajinu sedá tma. Projíždím severočeskou vesnicí, když si všimnu, že u jednoho z domů nepěkně zapadli dva nebožáci s naloženým Transporterem. Jindy bych se jim pomoci ani nesnažil, protože bych stejně neměl jak. Tentokrát jsem však přibrzdil, zařadil zpátečku a nabídnul, že jim píchnu. Své běžné auto jsem totiž na týden vyměnil za Bronco od Fordu, legendu, která je na podobné situace vyloženě stavěná.

Pak už šlo vše ráz na ráz. Kurty, háky, zvolení toho správného režimu, hup a cuk a Transporter byl ze svého bahnitého sevření vysvobozen. A já jsem si opět potvrdil, že pokud člověk žije na místě, kde má ještě pořád příroda občas navrch, je opravdu funkční auťák k nezaplacení. Jeho pravý potenciál sice může po většinu roku poklidně dřímat bez využití, ale v těžkých situacích jste zatraceně rádi, že jej máte po ruce.

Bronco ideál vozu do nepohody naplňuje na výbornou. Ford si s ním dal opravdu záležet, přičemž se vrátil k úplné prapodstatě, s jakou v roce 1965 vzniklo. Tehdy si americká automobilka dala za cíl vytvořit kompaktní terénní vozidlo s jednoduchým, ale dnes ikonickým designem. Bylo určeno pro rangery, surfaře, ale i zcela běžné zákazníky, kteří si chtěli občas vyrazit do divoké přírody třeba na piknik.

Vůz byl dostupný také jako roadster bez střechy i dveří a továrna k němu nabízela i takové vybavení, jako byl sněžný pluh či vrták děr do země. Z Bronca, což je anglický slangový výraz pro zdivočelého koně, se brzy stal hit, který byl v reklamách prezentován coby nezdolný parťák do každého dobrodružství. A z hitu se časem stala legenda jako například Mustang či F-150.

Ford v druhé polovině minulého století představil celkem pět generací Bronca. To se s každou stávalo o něco větším a méně osobitějším SUV. Vůbec poslední sjelo z výrobních linek automobilky v roce 1996, a to z důvodu klesajícího zájmu. Podle spekulací za to mohla i role Bronca ve slavné honičce O. J. Simpsona s policií a následném procesu století, jak je jeho případ někdy nazýván.

Pro připomenutí – 17. června roku 1994 prchal tento někdejší hráč NFL, herec a moderátor obviněný z vraždy své manželky a jejího přítele právě v Broncu před eskadrou policejních vozů, přičemž vše vysílalo živě hned několik televizních stanic. A u obrazovek tehdy sedělo 97 milionů lidí po celých Státech, což bylo víc, než kolik jich ten samý rok usedlo k slavnému Super Bowlu.

Ford si dal následně od Bronca pauzu trvající 25 let, na legendu však nezapomněl. Nejnovější šestá generace je vzpomínkou na časy minulé, ale i přehlídkou toho, že Ford funkční auta opravdu umí. Na trh se tak dostal vůz, který se dost zásadním způsobem vymyká všemu, na co jsme běžně zvyklí. Zapomeňte na fádní a unifikované tvary, líné motorizace a předstíranou praktičnost. Bronco je zkrátka jiné.

Krabice plná překvapení

Začněme u vzhledu. Nemyslete si na obliny, dynamické prolisy a chrom, Bronco má vzhled krabice, která je na první pohled kompaktnější, než by se mohlo z fotografií zdát. Vše bylo podřízeno funkčnosti. Především maska vozu s kulatými světlomety je poctou první generaci modelu. V tomto případě je však kulatý tvar světlometů penetrován horizontální linkou, která dává vozu nezaměnitelný světelný podpis a grafický prvek, se kterým je pracováno i v interiéru.

Svalovec, který nese v emblému rozverně skákajícího koníka, má na délku 4,8 metru, na šířku bezmála 2 metry, výška dosahuje 1,85 metru, zatímco světlá výška činí téměř 30 centimetrů. Nastupování a vystupování tak vyžaduje určitý nácvik, ale pokud si zapamatujete, kam přesně sáhnout po madlu, je to hračka.

Zbytek vozu je v podstatě jen krabicí, což může znít nudně, ale nic víc není potřeba. Zvláště v momentě, kdy zjistíte, že tuhle krabici lze nejrůznějším způsobem otvírat a zavírat. Postupným odstraňováním střešních panelů z něj lze udělat kabriolet na steroidech a inženýři dokonce vše co nejvíce usnadnili tak, aby šlo snadno demontovat i jeho dveře.

Ve finále tak lze auťák oholit téměř na kost, což řidič v Česku příliš neocení, ale v momentě, kdy žijete u moře a ve velmi horkých oblastech, jde o velmi zajímavou vychytávku.

Těmto schopnostem vozu jdou vstříc i některé prvky přímo v interiéru. Instalovaná madla vhodná pro přidržení při projížďkách náročným terénem nebo nastupování jsem již zmínil. Ovladače a tlačítka na palubní desce i volantu jsou chráněná gumou, aby se do nich nedostaly nečistoty. Vše je minimalistické, ale funkční. Ovladače pro stahování bočních oken nejsou tradičně na dveřích, ale pod úložným prostorem na středovém tunelu.

Netradiční jsou i ovládací prvky umístěné na samém vrcholu palubní desky, které slouží k rychlému spouštění některých off-roadových schopností vozu, jako je například uzávěrka diferenciálu. A zaujmou i spínače Aux1 až Aux6 nad hlavou řidiče, které slouží k ovládání přídavných komponent, jako je světelná lišta, chladnička či naviják. Ve Fordu se zkrátka nad věcmi zamysleli a vše udělali tak, aby to bylo odolné, praktické a snadno udržovatelné.

Když jsem si sedl poprvé za volant Fordu Bronco, působil na mě interiér trochu stísněně. Tento pocit ale velmi rychle přešel při pohledu ven. Relativně malé čelní sklo nabízí bohatý rozhled na kapotu i veškerý děj před ní. A právě pod kapotou se ukrývá to, čím mě Bronco potěšilo snad možná nejvíc.

Žádný nemotora

Mohlo by se zdát, že s Broncem přichází zábava ke slovu až v momentě, kdy s ním sjedete z nezpevněných cest. Ovšem šestiválec 2,7 EcoBoost je věc, která dělá radost i na silnici. Výkon 246 kW na sobě dává znát hned, jak sešlápnete plyn. Auto má odpich a i na dálnici to umí pořádně metelit. V rychlostech nad 140 km/h jsou sice znát slabší aerodynamické vlastnosti vozu, díky kterým je jízda hlučná, na hranatou krabici si však Bronco vedlo i v rychlosti velmi dobře.

Pro maximální požitek je ovšem dobré příliš neřešit spotřebu. Váha přes dvě tuny, tvar karoserie a objem motoru jsou důvodem, proč se apetit auta neustále pohyboval okolo 14 litrů na 100 kilometrů. Moc platný mi nebyl ani aktivovaný režim Eco, po jehož nastavení se digitální přístrojový displej zazelená. Tohle je další povedená věc, protože podobnou grafiku mají všechny jízdní režimy, které vůz nabízí. Jsou určeny například k jízdě po mokrém podloží, kamenitých cestách, v písku, blátu a dalších nepříjemnostech.

To už se pomalu dostáváme k tomu, v čem je Bronco vůbec nejlepší, a tím je průchodnost terénem. Jak jsem psal na začátku, jeho schopnosti jsme měl možnost testovat v pořádně blátivých podmínkách, když jsem tahal z nesnází zapadlé chlapíky. Den na to však uhodily silné mrazy, které sevřely rozbředlé louky a blátivé lesní cesty. Bronco jsem vzal na ty opravdu příkré, abych se vydrápal do kopců a zpět dolů sklouzával po zamrzlých kalužích. Ve všech případech si vedlo s naprostým přehledem. Díky bytelnému rámu s nezávislou přední a tuhou zadní nápravou i dobře nastaveným tlumičům žehlilo i větší nerovnosti. Jediným limitem tak byl můj vlastní strach.

Pro pohyb v nepřívětivém prostředí je vůz vybavený uzávěrkou zadního a mezinápravového diferenciálu. A dokonce i toho předního. Zajímavostí je i asistent pro otočení na malém prostoru. Stačí nastavit a sešlápnout plyn. Díky přibrzdění zadního kola pak vůz potřebuje pro otočku skutečně minimum prostoru.

Ano, podobné funkce skutečně využijete málokdy, pokud pravidelně nejezdíte kontrolovat stav krmelců v lese nebo jak si vede vaše stádo krav za kopcem. To ale z mého pohledu nutně neznamená, že je tohle auto jen pro lidi, kteří pro něj mají maximální využití.

S takovým malým off-roadem se to má jako s pořádnou zimní bundou. V ulicích měst nyní všichni chodí v odění určeném do opravdu náročných podmínek. Po většinu času je tak taková bunda jen stylovou záležitostí. Když ale uhodí tuhé mrazy, je teplíčko v nich k nezaplacení. A podobně je to i s Broncem. V rukou běžného spotřebitele se jedná hlavně o stylovou věc, která však umí pomoct, když jde do tuhého.

I v tomto případě ovšem platí, že za originalitu, styl a funkci si je nutné připlatit. A tak jako dáte za kvalitní zimní bundu bez problému částku přes 10 tisíc korun, v případě Bronca si je nutné vyčlenit z rozpočtu minimálně 1 848 900 korun, což je startovací cena výbavové verze Outer Banks.

Stojí to za to? Za tuto částku si lze pořídit celou plejádu zajímavých vozů. Ty se mohou krčit těsně u vozovky nebo se mohutně rozpínat od pruhu k pruhu. Jen málo z nich ovšem nabídne tolik svébytnosti, praktičnosti a odlišnosti jako Bronco.