J&T se vedle pěstování vína dalo i na chov slepic. Má pro ně chytré mobilní kurníky s fotovoltaikou

Finanční skupina vlastní tisíce slepic, ročně vyprodukuje asi dva miliony vajec, která dodává do obchodů. A slepičím trusem hnojí své vinice.

Eliška NováEliška Nová

mobilni-kurniky-10

Foto: Kolby

Mobilní kurníky vinařství Kolby, které vlastní skupina J&T

0Zobrazit komentáře

Kdákání slepic je slyšet na každé vesnici. V jihomoravských Pouzdřanech ale zvuk přichází z nezvyklého prostředí. Slepice sídlí v obrovském výběhu, kterému dominují tři domky připomínající maringotku. I přes velikost slepičí ohrady kvočny sedí v oněch třech zelených domcích. Až vyzobou všechnu trávu kolem sebe, posunou je chovatelé zase o kus dál. Mají totiž mobilní kurníky.

Onen nezvyklý obrázek je vidět jen kousek od právě rekonstruovaného sídla vinařství Kolby. To nedávno koupila firma J&T finančníka Patrika Tkáče a přistoupila k rozsáhlé renovaci. Firma vlastní i pozemek, který je jen o pár set metrů dál a místo toho, aby ho nechala prázdný, umístila sem tři zmíněné kurníky. O obojí se stará vinař Vlastimil Nešetřil.

Byť je mobilní kurník vymoženost jednoduchá a na první pohled má poměrně blízko k maringotce, je to poměrně sofistikovaná záležitost. Kurník je autonomní, na střeše má fotovoltaiku. Počítač řídí ventilaci, teplo nebo chlazení, hlídá i stav vody a krmiva v zásobnících a upozorňuje na neobvyklé situace. Slepice pak chodí snášet vajíčka na speciální pás, který po snášce zapne obsluha a vajíčka po něm vyjedou z kurníku rovnou do třídírny. Tam se zkontrolují, zabalí a míří do obchodu.

„Kurník můžete zaháknout za traktor a odtáhnout ho, kam budete potřebovat. Slepice sice trávu asi do dvou týdnů sežerou, zároveň ale taky půdu pohnojí, takže tam vyroste zas,“ popisuje Nešetřil. Vajíčka tady, v takzvané Pouzdřanské stepi, produkují už víc než rok. V jednom kurníku je až dva a půl tisíce slepic, dohromady jich má Kolby 7 400.

mobilni-kurniky-1

Foto: Kolby

V jednom kurníku je až dva a půl tisíce slepic

Podle Nešetřila dnes patrně neexistuje ekologičtější forma, jak chovat slepice ve velkém. Zásadní otázku světa, tedy jestli bylo dřív vejce, nebo slepice, tu sice nevyřešili, dali tu ale jasně najevo, že slepice má větší hodnotu, než jakou jí přisuzují klecové chovy.

Podle toho také vypadají vejce. V současné době produkuje Kolby ta s označením 1. To znamená, že jde o vejce od slepic ve volném výběhu. Lepší už jsou jen vejce s označením nula. Ta jsou z ekologického chovu. A právě k tomu Kolby míří.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Přejít na bio není úplně jednoduché. Nemůžete tak produkovat jen jednu věc, ale všechno. A protože má Kolby vinohrady, které od ledna přešly do bioprodukce, budou bio i vejce,“ vysvětluje hlavní vinař.

Než ale vejce získají nulové označení, dva roky to potrvá. Chovatelé budou muset například prokázat to, že tráva, kterou slepice žerou, není dva roky ničím hnojená. A byť takhle slepičí výběh funguje už od svého vzniku, stejně musí být zachováno přechodné období. I proto je podle Nešetřila po biovýrobcích v obchodních řetězcích takový hlad. Jen málokdo je totiž schopný pravidla dodržovat.

mobilni-kurniky-3

Foto: Kolby

Kolby má kurníky tři

Produkční náklad na jedno vejce je u Kolby mezi třemi a půl až čtyřmi korunami. V řetězcích pak taková vejce končí většinou na osmi až devíti korunách, přičemž marže pro chovatele dělá zhruba korunu. Levné to podle Nešetřila sice není, slepice v biochovu mají ale náročnější požadavky na stravu.

„Zdražením vstupů se ale zdražila také konvenční vajíčka, cena se tedy přiblížila. Pokud se zakážou klecové chovy, přechod nebude pro zákazníky tak náročný,“ míní ředitel zdejšího vinařství.

Kolby si své slepice evidentně cení. Ve vinařském výběhu je má po dobu třinácti měsíců, kdy je jejich produktivita nejvyšší. Ani pak je ale nechce nechat jejich osudu. Kolby slepice prodává, snaží se ale dohlédnout komu. Většinou jdou do malých chovů, lidem z okolních vesnic. Na dvorku pak kur může žít klidně další tři roky. Jen snese třeba jen jedno vejce za dva dny. „Časem bychom si chtěli vytvořit skupinu odběratelů. Když už se o ty slípky tak staráme, chceme, aby se měly dobře i dál,“ říká Nešetřil.

mobilni-kurniky-4

Foto: Kolby

Když slepice vyzobou trávu, stačí kurník púřesunout

Produkce je nyní kolem dvou milionů vajec ročně. Asi polovina míří do klasických supermarketů. Zákazníci je najdou také například v online obchodech Rohlík a Košík nebo v Kauflandu či Globusu. Prodávají se tu pod značkou Vejce Zlouky. Míří také do Bidfoodu, což je distributor pro gastro.

Distribuce je dvojí. Jedna právě z Pouzdřan na jižní Moravě odkud se vejce vozí do Brna a Jihomoravského kraje. Druhá noha sídlí na Zbraslavi, jde o firmu ARC Integrity, která s J&T spolupracuje. Odtud se zaváží restaurace, hotely či pekárny v Praze, kde je zájem o vejce větší. Kolby také plánuje mít jednu prodejnu v samotném vinařství.

Zdá se totiž, že slepice a hrozny k sobě patří. „Slepičince jsou nejlepší hnojivo na světě, mají hodně dusíku a minerálních látek, jen musí nějakou dobu ležet a fermentovat. Spotřeba hnoje na vinicích v Kolby je asi 300 tun ročně, slepice vyprodukují zhruba 250. Vyřešili jsme tak hnůj pro vinařství,“ líčí Nešetřil. V Kolby se tak podařilo zavést do farmářského slovníku nový pojem – vinohřady.

Dánové odmění Čechy se zdravou půdou. Čím lepší kondice, tím víc pohlceného uhlíku a peněz

Obnova degradované půdy může odstranit až 51 gigatun CO2 a zvýšit produkci potravin o 17,6 tuny ročně. Tomu má pomoci i regenerativní zemědělství.

Eliška NováEliška Nová

Dánská společnost Agreena odmění Čechy za zdravou půdu

0Zobrazit komentáře

Zdravá půda je zemědělcovo největší bohatství. Znamená totiž půdu úrodnou. Do Česka nyní vstoupila firma, která by toto bohatství mohla znásobit. Dánská společnost Agreena nabízí zisk za to, že bude půda zdravá natolik, aby ukládala uhlík.

Takzvané regenerativní zemědělství je v Česku celkem nové, nejde ale o nic objevného. Prakticky je to návrat ke starým postupům, které půdu tolik nezatěžovaly. Ideální je, když zemědělec kombinuje živočišnou a rostlinnou výrobu na stejném pozemku. Nutné je zásadně omezit hnojení i orbu a dobrá je také rozmanitost, to znamená co největší počet druhů plodin i živočichů.

Za to všechno se půda odmění ukládáním uhlíku. O to se postará fotosyntéza, která mění přebytečný atmosférický oxid uhličitý na uhlíkaté látky, které pak rostlina jednoduše uloží. Záleží ale právě na tom, jak je půda zdravá. Pokud má v sobě hodně mikroorganismů, může pojmout i miliardy tun uhlíku ročně.

Farmáři, kteří by chtěli takto postupovat, se mohou Agreeně jednoduše přihlásit. Dánská firma následně odhadne jejich potenciální zisk, naplánuje postup, jak pole obdělávat a zemědělec pak nahlásí údaje o sklizni. Pro ověření, na kolik je půda v dobré kondici a je tedy schopná uhlík pohltit, využívá firma satelit. Na konci celého procesu zemědělec získá certifikát závislý na tom, jak moc je jeho zemědělství regenerativní.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ono větší bohatství pak může farmář získat za to, že certifikát prodá na trhu s uhlíkem. Jeho cena se tam pohybuje od 25 do 50 eur. Na jeden hektar je přitom možné získat klidně i tři certifikáty. Zemědělec může prodávat buď sám, nebo požádat Agreenu, která mu s tím za poplatek pomůže. Má to ale i vedlejší efekt, a to větší produkci. Organizace pro výživu a zemědělství OSN počítá, že obnova degradované půdy může na celém světě odstranit až 51 gigatun CO2 z atmosféry. A k tomu navíc zvýšit produkci potravin o 17,6 megatuny ročně.

„Země po celém světě, které jsou na zemědělství závislé, si stanovují cíle pro udržitelné hospodaření. Udělat velký krok od tradičního hospodaření k tomu regenerativnímu je ale velmi náročné,“ uvedl výkonný ředitel společnosti Simon Haldrup. Program společnosti je tak založen na tom, že to učiní o něco jednodušším. Ostatně dnes už funguje v patnácti zemích Evropské unie a až dosud pomohl odstranit 600 tisíc tun uhlíku.

V Česku jde tak už o druhou firmu, která za regenerativní zemědělství nabízí zisk. Druhá pochází z Česka a jde o startup Carboneg. Ten zemědělce odměňuje za každou tunu oxidu uhličitého uloženou do půdy. V prvním roce činila průměrná odměna 6 123 korun za hektar. Dohromady společnost zemědělcům rozdělí 12,3 milionu. Peníze získala tak, že zavedla prodej takzvaných uhlíkových kreditů firmám, které směřují k uhlíkové neutralitě.

Pojem regenerativní zemědělství česká legislativa v tuto chvíli nezná. To znamená, že neexistuje ani žádná certifikace, podobně jako je tomu například u ekologického zemědělství. Ministerstvo zemědělství se ale k novému způsobu hospodaření staví otevřeně. „Ekologické a regenerativní zemědělství je přímo spojené s aktivním ukládáním uhlíku. Česko tyto zemědělské systémy chápe jako správnou cestu v hospodaření současného světa,“ uvedl náměstek ministra Miroslav Skřivánek. Doplnil, že takové postupy by se mohly stát novým obchodním modelem, a to nejen v zemědělství, ale i v lesnictví.

S regenerativním zemědělstvím počítá podle všeho také EU. Evropská komise loni zveřejnila návrh, jehož součástí je i ukládání uhlíku do půdy. Země evropské sedmadvacítky by měly v budoucnu nastavit jednotnou metodiku, jak uložení do půdy ověřit. Použití by bylo dobrovolné.