Spoluzakladatel Liftaga Juraj Atlas: Sdílení aut dopravní zácpy ve městech nevyřeší. Musíme na další stupeň mobility

Juraj AtlasJuraj Atlas

Mileus, Praha 1. října 2019Insider

Foto: Mileus

Juraj Atlas, spoluzakladatel Liftaga a zakladatel projektu Mileus

0Zobrazit komentáře

Nápadů, jak ulevit přetíženým centrům měst od dopravy a plicím jejich obyvatel od výfukových zplodin, se objevuje celá řada. Někteří prosazují radikální přístup typu „všichni na kola“, jiní by rádi dostali většinu cestujících do prostředků městské hromadné dopravy a stále více se prosazuje i trend sdílení aut, tzv. carsharingů.

Juraj Atlas, který stál za založením přepravního startupu Liftago, nyní pro CzechCrunch vysvětluje, jak pomocí digitálních technologií různé druhy přepravy provázat a celý systém optimalizovat, aby aut ve městech skutečně ubylo. Právě proto založil nový dopravní projekt Mileus.

***

Očekává se, že míra urbanizace do roku 2050 vzroste ze současných 73 % na více než 80 %. Růst měst a související potřeba dojíždění spolu s opožděnou reakcí veřejné dopravy na nové socioekonomické podmínky přispívají a budou dále přispívat k růstu objemu individuální automobilové dopravy a tím i znečištění ovzduší.

Naděje vkládané do nových trendů jako sdílení vozidel nebo přepravních služeb založených na digitálních aplikacích se ukázaly jako liché. Namísto alespoň částečné úlevy ucpaným městům však v západní Evropě, a především v severní Americe nastal pravý opak.

Na silnice naopak vyjíždí větší počet málo obsazených automobilů a služby se soustředí především do lukrativních městských center, čímž dále přispívají ke zhoršování jejich průjezdnosti. Na periferiích a v blízkém okolí měst přitom zůstává dopravní obslužnost neuspokojivá a je jednou z hlavních příčin, proč lidé každodenně nasedají do svých aut.

Automatizované napojení na MHD

Města se snaží problémům spojeným se silniční dopravou a souvisejícím znečištěním ovzduší čelit zaváděním různých opatření – od zákazů vjezdu určitých typů vozidel po podporu cyklistiky. Samy o sobě však takové kroky problém neřeší, nebo vytvářejí problémy nové. Jednou ze slibných možností je multimodalita, kde jsou různé typy individuální a hromadné dopravy provázané a koordinované pomocí moderních technologiích na základě inteligentního využití dostupných dat.

Právě o to usilujeme v novém českém projektu Mileus, který je zaměřený na celkové zlepšení dopravní situace velkých měst. Mileus si klade za cíl usnadnit cestování po městě, a to kombinací hromadné dopravy s garantovanou návazností na sdílenou nebo smluvní osobní dopravu tam, kde je obslužnost MHD nižší.

tram-tramvaj-praha-min

Foto: Viktor Hanáček

Brněnská tramvaj

Snahou je tedy vytlačit neefektivní individuální automobilovou dopravu na okraje měst tak, aby lidé k cestování po městě užívali především rychlejší hromadnou dopravu a v místech dále od centra, kde již není problém se zahlcením dopravní infrastruktury, ale k dispozici je pouze řidší síť MHD, mohli přesednout na komfortnější individuální dopravní služby.

To by jim mělo ulehčit rozhodnutí nenasednout ráno do vlastního vozu, ale využít jiný pohodlný, avšak pro životní prostředí a život ve městě příznivější způsob dopravy. Automatizovaná návaznost na městskou hromadnou dopravu by zároveň měla usnadnit provozování individuálních dopravních služeb, sdílení vozidel a spolujízdy na okrajích měst, kde se to dosud dopravcům příliš nevyplatilo.

ikea-symfonisk-sonos

Přečtěte si takéIKEA a Sonos nestíhají vyrábět své hrající lampy a police. Do Česka kvůli velkému zájmu dorazí o něco pozdějiIKEA a Sonos nestíhají vyrábět své hrající lampy a police. Do Česka kvůli velkému zájmu dorazí o něco později

S digitální platformou Mileus chceme dopravcům zajistit vyšší poptávku v oblastech mimo centra měst a vyšší frekvenci objednávek jízd, a tedy i vyšší výnosy, aniž by tito dopravci přetahovali pasažéry z městské hromadné dopravy. Platforma by jim měla umožnit plánovat přepravní kapacity v reálném čase a zajistit tak jejich automatizovanou návaznost na MHD.

Jako první se chceme zaměřit na zvýšení komfortu večerní přepravy domů. Nabídneme systém, který umožní zmírnit nevýhody hromadné dopravy a přepravit obyvatele až před dům za nižší cenu, než je běžné u dnešních služeb taxi. V dalších fázích bude projekt řešit celodenní návaznost různých druhů přepravy. Cílem je, aby obyvatelé získali jistotu, že se dostanou do práce, na úřady, za nákupy, k lékaři či za zábavou a opět domů rychle a pohodlně, a mohli nechat svůj vůz ráno doma.

Systém těží informace z různých zdrojů dat o silniční dopravě a o provozu MHD. Využívá pravděpodobnostní modely a vyhodnocování dat v reálném čase a dokáže průběžně sledovat pohyb jak MHD, tak vozidel přepravních služeb včetně taxi a v každém okamžiku nabízet optimální způsob cestování.

Začátkem příštího roku plánujeme představit funkční verzi produktu a postupně ji integrovat u prvních pilotních zákazníků, a to alespoň tří – jednoho v České republice, jednoho v jiné zemi střední a východní Evropy a jednoho v západní Evropě. Po odladění a zdokonalení technologie plánujeme expanzi i do dalších částí světa. Jako slibnou vedle Evropské unie spatřujeme i Severní a Jižní Ameriku a Asii.

Auto z rozdrceného dřeva a rostlinného odpadu. Japonci představili vůz z nanocelulózy, která je pevnější než ocel

ncv2

Foto: RISH

Auto z nanocelulózy

0Zobrazit komentáře

Jaká je budoucnost automobilů? Nejspíše elektrická či vodíková. Ovšem vývojem neprochází jen pohonné jednotky, popřípadě design vozů. Velkou výzvou pro automobilky a jejich inženýry je i hledání nových materiálů pro výrobu různých dílů a částí vozidel. A že se občas může čerpat i ze zcela nečekaných zdrojů, dokazuje japonský vůz vyrobený z rozdrcených rostlin a zemědělského odpadu.

Důvodem, proč je důležité hledat alternativní materiály vhodné pro výrobu automobilů, je potřeba snižovat uhlíkovou stopu produkovanou výrobou jednotlivých dílů. Ať už mluvíme o slitinách hliníku, vulkanizací upravovaném kaučuku nebo umělohmotných vláknech, výroba všech těchto materiálů představuje značnou zátěž pro životní prostředí, kterou je důležité co nejefektivněji eliminovat.

Zároveň je zapotřebí vyvíjet takové materiály, které mají daleko vyšší životnost než ty současné. Dostáváme se totiž do věku, kdy se na vlastnictví automobilu nebazíruje tak zásadní měrou jako dříve. Carsharingové společnosti rostou jako houby po dešti a jejich vozy jsou využívány daleko častěji než vozy v osobním vlastnictví. Větší počet najetých kilometrů v kratším časovém horizontu znamená rychlejší opotřebovávání součástek, a tedy častější nutnost jejich výměny. Navíc přicházející elektromobily budou tento fakt jen podporovat.

ncv

Foto: RISH

Auto z nanocelulózy

To ostatně magazínu Automotive News vysvětlil Rod Hadi, výkonný ředitel společnosti Tenneco zabývající se materiálovým inženýrstvím: „Elektrické vozy budou mnohem odolnější než automobily vybavené motory s vnitřním spalováním a všechno ostatní ve vozidle bude muset být stejně odolné.“

mona-lisa-louvre-htc

Přečtěte si takéJak by vypadala Mona Lisa, kdyby byla naživu? Louvre a HTC přibližují slavné Da Vinciho dílo ve virtuální realitěJak by vypadala Mona Lisa, kdyby byla naživu? Louvre a HTC přibližují slavné Da Vinciho dílo ve virtuální realitě

Jenže jaký materiál dokáže být lepší a odolnější než komponenty vyráběné pomocí spalování těžkých ropných produktů? Když z Fordovy výrobní linky sjel v roce 1908 první Ford Model T, byla velká část jeho komponent vyráběna ze dřeva. A vše nasvědčuje tomu, že se kruh začíná uzavírat, protože zrak současných materiálových inženýrů se obrací zpět k organickým materiálům, mezi kterými je i dřevo. Současný vývoj však tyto materiály zkoumá daleko více do hloubky, až k jádru celé věci.

Rónin pevnější než ocel

Dokazuje to unikátní automobil představený na tokijském autosalonu, který nese velice jednoduché označení NCV. Za trojicí písmen se ukrývá zkratka Nano Cellulose Vehicle, tedy označení pro automobil, k jehož výrobě byla z velké části použita nanocelulóza.

nvc-automobil3

Foto: RISH

Na první pohled není vůz od běžného sportovního vozu rozeznatelný

Nanocelulóza je organický materiál, který někteří označují za doslova zázračný. Je získáván z organických materiálů, nejčastěji dřeva, které se drtí a máčí v kyselině. Výslednou pastu lze aplikovat na různé druhy materiálů, nebo z ní vyrábět nanovlákna, které lze upravit do různých tvarů a velikostí. Předností materiálu vyrobeného z nanocelulózy je nízká hmotnost a vysoká hustota, díky které má podstatně vyšší pevnost v tahu než klasická ocel.

V případě NCV byla nanocelulóza použita pro výrobu panelů růžové karoserie vozu, částí kostry a také některých komponent poměrně výstředního interiéru v samurajském stylu. Díky použitému materiálu je celé vozidlo až o polovinu lehčí než vozy vyráběné z klasických materiálů a samozřejmě také mnohem odolnější.

Celý projekt zaštítěný japonským Ministerstvem životního prostředí je výsledkem spolupráce 22 japonských univerzit, výzkumných zařízení a firemních dodavatelů. Ti na vývoji vozidla spolupracovali od roku 2016 a o sportovní design vozu se postaral designér exteriérů vozů Yuzo Niimi z Toyota Customizing & Development.

nvc-automobil2

Foto: RISH

Boční pohled na auto z nanocelulózy

Není zcela jasné, jaká pohonná jednotka byla do vozu uložena. Spekuluje se o pohonu využívajícím sílu vodíku, se kterým by měl vůz dosahovat maximální rychlosti 20 km/h. Celý projekt není pouhou technologickou zajímavostí, ale důkazem toho, že by se v budoucnu vozy mohly opět vyrábět například ze dřeva, ale i ze slupek od rajčat nebo vaječných skořápek.

Rajčata, vejce a Henry Ford

Přesně tyto materiály totiž momentálně zkoumá Katrine Cornishová, profesorka rostlinné biologie působící na Ohio State University. V rámci projektu, ve kterém spolupracuje i se společností Tenneco, zkoumá možnost využití těchto organických materiálu při výrobě některých automobilových součástek z kaučuku. Domnívá se totiž, že použitím organických materiálů lze omezit množství sazí požitých při výrobě, tím snížit náklady na výrobu a zároveň zvýšit životnost dané součástky.

Není to však poprvé, co se u výroby vozů testuje využití podobných materiálů. Stačí se jen vrátit zpět ke starému dobrému Fordovi, který se již ve 40. letech minulého století snažil přijít na způsob, jak vyrábět své vozy z co nejdostupnějších materiálů, kterými byly právě ty organické. Pro výrobu karoserie tehdy testoval nejrůznější plodiny od pšenice až po konopí. Jeho pokusy se však nesetkaly s příliš velkým úspěchem, a tak se vrátil ke klasickému plechu.

Doufejme, že se bude současným inženýrům v jejich bádání dařit o něco lépe.

nvc-automobil4

Foto: RISH

Nanocelulóza byla použita i v interiéru vozu

nvc-automobil5

Foto: RISH

Unikátní interiér vozu se samurajským volantem a kimono kvítky