Je vystudovaným ajťákem a zatím ještě na plný úvazek pracuje jako softwarový inženýr v Microsoftu. Díky svým rodičům ale Lukáš Vyhnálek v osmnácti letech nakoupil první akcie a teď už pečuje o vlastní portfolio v hodnotě desítek milionů korun. A právě v této oblasti inspiruje či radí i více než šedesáti tisícům svých odběratelů na YouTube pod pseudonymem Lukáš Investor. „Důležitá je pro mě předvídatelnost, firma musí být kvalitní i za patnáct let. To je také důvod, proč jsem neinvestoval do Nvidie,“ přibližuje.

Osmadvacetiletý Vyhnálek si přitom zakládá na strategii tzv. hodnotového investování, kdy hledá akcie „pod cenou“ a očekává, že jejich hodnota na trhu poroste. K této strategii jej motivoval velikán investičního světa Warren Buffett, jenž ke kopírování svých hrdinů sám nabádá. Většinu svého portfolia přitom Vyhnálek alokuje do vybraných firem, týdně jich analyzuje několik desítek.

Poslední měsíce a možná už i roky jsou přitom na akciových trzích hodně turbulentní. „Rizik je poměrně dost – Tchaj-wan, Ukrajina, Venezuela, Grónsko… A je otázka, jestli se to s Donaldem Trumpem v prezidentském křesle změní. Obávám se, že ani ne,“ hodnotí Vyhnálek v rozhovoru pro CzechCrunch, v němž kromě aktuálního stavu na akciových trzích mluvíme i o aktuálním vstupu na burzu skupiny CSG, rizicích, umělé inteligenci, o podle jeho názoru nedoceněných firmách či o tom, jak se vůbec k investování dostal a co chystá po ukončení své štace v Microsoftu.

Zbrojařská skupina CSG tento týden oznámila, že se v pátek začne obchodovat s jejich akciemi na amsterdamské burze. Sledujete to?
Zaznamenal jsem to, hlavně podle toho, kolik lidí na Discordu se mě ptalo, jestli plánuju ty akcie nakupovat.

A plánujete?
Neplánuju. Všeobecně jsem toho názoru, že IPO (prvotní veřejná nabídka akcií – pozn. red.) se v drtivé většině případů dělá v čase, kdy si management myslí, že z toho dokáže vytřískat nejvíc peněz. Byli by sami proti sobě, kdyby šli na burzu v době velké finanční krize, kdy nikdo nechce investovat. To je mimochodem docela zajímavý indikátor toho, kde se trhy nachází. Hezky jsme to viděli v letech 2020 a 2021, kdy byly valuace vysoko a množství IPO bylo obrovské.

Valuace při IPO jsou podle mě většinou strašně vysoké a tohle bude stejný případ. CSG jde na burzu v době, kdy jí všechno hraje do karet – v Evropě je teď extrémně pozitivní sentiment ohledně všech defense, tedy obranných nebo zbrojařských společností. Jdou tam prostě proto, že ta valuace bude teď nejvyšší, na jakou za několik let mohou dosáhnout.

Ano, vývoj posledních let dává zbrojnímu průmyslu vítr do plachet. Na druhou stranu se dějí věci jako Donald Trump. Jeho kroky mají někdy tendenci posílat akcie dolů, což může být pro zbrojaře kontraproduktivní. Například se řeší Grónsko, evropské akcie padaly kvůli riziku rozpadu NATO, což hraje trochu proti tomu vašemu optimismu ohledně aktuálního načasování.
To je fér argument, ale myslím si, že tohle IPO už bylo naplánované dávno předtím, než Trump zase s něčím přišel. U něj je strašně složité dělat závěry na základě toho, co zrovna řekne. Někdy to dělá problém i mně, natočím video a druhý den je všechno jinak. (smích) Nakonec, nejistota a to, že se řeší NATO, Grónsko a podobně může paradoxně společnosti jako CSG pomoct.

Geopolitických rizik je teď relativně dost. Jak se v tom jako investor navigujete? Ovlivňují vaši strategii?
Těch rizik je poměrně dost – Tchaj-wan, Ukrajina, Venezuela, Grónsko… A je otázka, jestli se to s Donaldem Trumpem v prezidentském křesle změní. Obávám se, že ani ne, nevyzpytatelnost tu bude vždycky.

Jako investor se ale snažím dělat pořád to samé – investovat do kvalitních společností se zajímavou valuací. Snažím se vyhnout úplně nejrizikovějším oblastem, například nevlastním TSMC (Taiwan Semiconductor Manufacturing Company), geopolitické riziko je tam prostě velké. Ale jinak mě to neovlivňuje tak, že bych přestal investovat jen proto, že by se něco mohlo stát.

Jak tedy přistupujete ke geografické diverzifikaci?
Snažím se investovat tam, kde jsou peníze v bezpečí z pohledu stability a regulace. Takže drtivá většina mých peněz je v USA a v Evropě.

V Česku teď nemáte nic? Pražská burza i loni patřila k vůbec nejvýkonnějším.
Aktuálně nic. Kdysi jsem měl ČEZ, to byla moje vůbec první akcie. Sledoval jsem například Monetu nebo Kofolu, kdybych do nich před pár lety nastoupil, návratnost by byla výborná, nakonec jsem do nich nešel. To je investování, nikdy nevíte všechno.

Sledujete rizikové oblasti i z pohledu segmentů? Probíhají velké debaty, zda například nejsou nafouklé akcie kolem umělé inteligence.
Ano, z pohledu investora je to rozhodně AI, respektive jakým způsobem se tato oblast vyvine. Jestli umělá inteligence opravdu přinese ty dopady a úspory, které investoři očekávají. Pokud se ukáže, že v praxi není tak užitečná, nebo že modely příliš „halucinují“, mohl by to být obrovský zásah do sentimentu a valuací. To by mohlo akcie poslat výrazně dolů.

Akciím AI společností se tedy také vyhýbáte?
To vyloženě ne. Vlastním však firmy, které jsou pro mě predikovatelnější. Vysvětlím to na příkladu Nvidie, kterou v portfoliu nemám. Není pro mě předvídatelná, protože netuším, kde bude za pět let. Nevím, jaké čipy si vyvinou sami Amazon, Microsoft nebo Google – ten teď mimochodem vydal vlastní čipy, které jsou výborné.

Nevím, jaký to bude mít vliv na marže Nvidie, které jsou teď obrovské, protože je na trhu v podstatě jediná a má monopol. Raději investuji do tzv. hyperscalers, tedy cloudových gigantů jako Amazon, Microsoft a Google. Tam jsem ochotný si vsadit na to, že poptávka po výpočetní síle bude za deset nebo i dvacet let mnohem vyšší, ať už v těch datacentrech poběží jakýkoliv čip.

Což jsou zrovna firmy z tzv. magnificent seven, které v podstatě táhnou celý index S&P 500 nahoru. I v tomto kontextu mě proto zajímá, jak vlastně poznáte onu kvalitní společnost?
Jednak je to ta zmíněná předvídatelnost, firma musí být kvalitní i za patnáct let. Ale hlavně hledám silnou konkurenční výhodu, ideálně když má velké úspory z rozsahu. To je výhoda, se kterou se strašně těžko soupeří. Vezměte si Google versus Seznam. Seznam nikdy nebude mít lepší vyhledávač, protože nemá takové zdroje a měřítko jako Google. Stejně tak YouTube nebo Netflix – s obrovským množstvím předplatitelů je mnohem snazší vytvářet nový obsah. Kdybych to měl zjednodušit na jednu metriku, koukám na čistou ziskovou marži (profit margin). Pokud ji má firma dlouhodobě výrazně vyšší než konkurence, značí to, že má něco, co jí dovoluje si produkty takto nacenit.

Což je přesně případ Nvidie.
Aktuálně ano, mají prakticky monopol. Otázka ale je, jestli to tak bude i za pět nebo deset let.

Když je umělá inteligence riziková a možná moc přeceněná, existuje podle vás nějaký segment, který je naopak nedoceněný?
Nad segmenty takovým způsobem nepřemýšlím, nekoukám se například na healthcare jako celek a podobně. Jdu spíš po konkrétních firmách.

V takovém případě – máte v portfoliu nějakého černého koně?
Aktuálně sleduji několik firem, které by mohly takovou definici splnit. V prosinci jsem například přikupoval polský InPost, u kterého ale cena vyletěla začátkem ledna, protože oznámili, že získali nabídku na možné stažení z burzy. Dále sleduji Pandoru, kvůli geopolitice se dost propadla a obchoduje se za zajímavý násobek zisku. Levný mi přijde PayPal nebo třeba eToro – to je hezký příklad firmy, co šla na burzu s šílenou valuací, pak akcie spadly o šedesát procent, a najednou je zajímavá. Pak mě napadá třeba Edenred nebo hazardní Betsson, který se také dostal na můj radar po svém propadu.

Kolik firem takhle sledujete například během týdne?
Jsou to desítky. Reálně mě to baví, někdo scrolluje sociální sítě, já si otevřu Screener nebo investor relations stránky firem. V 99,9 procentech případů si ale řeknu, že do nich investovat nebudu. Buď se mi nelíbí firma, nebo valuace. Rozhodnutí o investici dělám velmi zřídka.

Jak vypadá vaše portfolio, máte něco alokované i mimo akcie?
Kdybych vzal čistě akciovou část, tak asi čtyřicet procent je pasivní složka, kde držím S&P 500 a asi šedesát procent tvoří jednotlivé tituly včetně například Berkshire Hathaway, kterou lze brát napůl jako aktivní a napůl jako pasivní. Celkově v mém majetku tvoří akcie asi sedmdesát procent, pak mám dvacet procent v nemovitostech, protože vlastním dva byty, a deset procent si držím jako rezervu na příležitosti.

Co například státní dluhopisy nebo zlato, které teď trhá rekordy?
Státní dluhopisy mám, tvoří asi deset procent, je to ta rezerva. Jsou to krátkodobé americké dluhopisy přes ETF. Komodity ani bitcoin nevlastním a neplánuju. Možná svůj postoj někdy přehodnotím, obecně se ale na ně dívám jako na aktiva, které nic neprodukují, takže je nevnímám jako investici v hodnotovém smyslu.

Je o vás známé, že stavíte právě na hodnotovém investování. Kdo vás k tomu navedl?
Jednoduše přes různé knížky, a hlavně přes rozhovory a záznamy z výročních schůzí Berkshire Hathaway. Warren Buffett a Charlie Munger formovali devadesát procent mé investiční filozofie. Je vlastně neuvěřitelné, co tato dvojice udělala pro investiční komunitu jako takovou. Kdyby měli mít investoři plakát na zdi, s největší pravděpodobností by to byl obraz těchto dvou.

Jak jste se vlastně dostal k investování jako takovému?
Měl jsem obrovské štěstí, přivedli mě k němu rodiče, díky čemuž jsem měl oproti ostatním nefér výhodu. Rodiče o investování sice sami moc nevěděli, ale věděli, že existují akcie ČEZu a ty vyplácí dividendu. To mi stačilo. Začal jsem si počítat, že když tam dám sto tisíc, dostanu 10 tisíc na dividendě, a když tam dám 500 tisíc, budu mít padesát tisíc… No a pak mi to začalo nějak šrotovat, přišel jsem na to, že můžu koupit i akcie Googlu nebo Applu, a otevřel se mi úplně nový svět.

Proč jste o tom začal točit videa?
Částečně i proto, že jsem měl tu nefér výhodu. Warren Buffett jednou řekl – a teď budu hodně parafrázovat – že když jste v jednom procentu nejšťastnějších lidí, dlužíte to zbylým 99 procentům. To mě motivovalo. S videi jsem začínal v době pandemie, trhy byly turbulentní a mě to prostě bavilo. Nikdy bych si nepředstavil, kam se to za těch šest let posune.

Kariérně jste přitom „ajťák“ a pracujete v Microsoftu. Jak to, že místo toho nesedíte například v investičním fondu?
S Microsoftem to je zajímavý příběh – nejdřív mě dvakrát na pohovoru vyhodili. Studoval jsem aplikovanou informatiku, po bakaláři jsem se u nich hlásil na programátora, ale řekli mi, že na to nemám zkušenosti, ale doporučili mi, abych se zkusil hlásit na produktového manažera. Tak jsem to zkusil, ale opět mi řekli, že nemám zkušenosti. Místo toho mi ale nabídli stáž, říkal jsem si, že to je dobré, a během tří měsíců jsem se tam naučil víc než za celé magisterské studium. Nakonec jsme se dohodli, že po škole tam nastoupím, fascinovalo mě, jak reálně takové firmy fungují, jak vést lidi, jak se řídí týmy, v tom jsem se chtěl zdokonalovat. Po letech už ale mám pocit, že většinu z toho, co jsem se mohl naučit, jsem se už naučil. Proto během března budu končit.

Předpokládám, že do jiného korporátu se už nechystáte, že?
Myslím si, že už nikdy nebudu nikde zaměstnaný. Chci jít cestou podnikání, budu dále budovat Patreon a dělat videa. To mě hodně baví, je naplňující dělat si výzkum, psát scénář, nahrávat, ale kdybych jen každý den točil videa, po čase by mě to přestalo bavit. Potřebuju pracovní mix, ke zmiňovaným věcem plánuju přidat i vývoj vlastního softwaru.

Bude souviset s investováním?
Ano. Už dva roky vyvíjíme i nástroj pro sledování portfolia, který už moji patroni testují. Je to zatím takové MVP (minimální životaschopný produkt – pozn. red.). Ale další věc, kterou chci vytvořit, je software na řešení daní z investic. Je to obrovský pain point pro hodně lidí, hlavně ty, co investují pár tisíc a bojí se daňového přiznání. Chci ho mít ideálně zdarma nebo s nějakým free tierem, nepotřebuju na tom primárně vydělávat.

A máte i dlouhodobé cíle? Jaké aktivity budete dělat po pár letech?
Úplně všechno zatím sdílet nechci. (úsměv) Ale dlouhodobě chci dělat to, co mě baví a co má dopad – určitě v tom bude hrát velkou roli správa kapitálu.