Co se stalo: Energetičtí ministři zemí Evropské unie se dnes měli dohodnout na pojistce proti extrémním cenám plynu, to se ale nestalo. Finální verdikt nad pár dní starým a poměrně kontroverzním návrhem, který by při splnění určitých podmínek stanovil maximální ceny plynu na burze a obchodním bodě TTF v Nizozemsku pro kontrakt s dodávkou na měsíc dopředu na 275 eurech za MWh, se posouvá. Návrh vychází z předpokladu, že TTF jakožto obchodní místo, kde se v kontinentální Evropě obchodují největší objemy plynu, je cenotvorné pro ostatní země. Když by tedy došlo k zastropování ceny na TTF, předpokládá se, že se to projeví na ostatních trzích. A to je právě mýlka.

Proč je to důležité: Návrh pokrývá pouze malou část trhu – jeden měsíc, jeden trh a pouze burzu, nikoliv již bilaterální trh. Neřeší problém jako takový.

Na co se zaměřit: Uvedu příklad. Na trhu dojde k výpadku kritické infrastruktury mezi Norskem a Německem. V tom případě ceny vystřelí hodně vysoko. Bude nedostatek plynu. Ceny vzrostou ve všech zemích, které tím budou postiženy – to je Nizozemsko, Německo, Česko, Slovensko a Rakousko. Řekněme, že se ceny dostanou na hladinu 500 eur za MWh. Postihne to především zimní měsíce, které jsou na nedostatek plynu velmi citlivé. Tedy prosinec až březen. V ten moment se uplatní cenový strop na burze na obchodním bodě TTF. Tedy burzovní produkt prosinec bude mít maximální cenu 275 eur. A protože ostatní trhy včetně bilaterálního trhu na TTF zastropovány nebudou, tak tam bude cena 500 eur. Stejná bude i cena v lednu, která už není zastropována ani na burze. Logicky ten, kdo bude mít plyn k prodeji, jej bude nabízet na neregulovaném trhu, kde za něj získá 500 eur, a tedy nebude nikdo, kdo by na burze nabízel za 275 eur. Cena na burze a obchodním bodě TTF bude pouze virtuální.

Mezi řádky: Kde je vlastně problém? Uzavírací ceny, tedy ceny ze závěru dne, které burza každý den zveřejňuje, se používají jak burzou, tak i všemi účastníky trhu ke každodennímu přecenění hodnoty portfolií, počítají se na nich takzvané margin cally neboli dorovnání hodnoty kontraktu na tržní ceny. Příklad marginingu – budu mít prodán kontrakt prosinec TTF za 150 eur. Druhý den cena vyskočí na 500 eur, potom musím burze poslat cenový rozdíl mezi 150 a 500 eury. Naopak ten, kdo kontrakt prosinec koupil za 120 eur, od burzy dostane cenový rozdíl do 500 eur. Tento mechanismus zabezpečuje řízení rizika případných krachů účastníků na burze.

Která hodnota pro prosinec bude tedy ta správná? 275 nebo 500 eur? Navíc dojde k úplnému kolapsu časových spreadů, což jsou poměry cen například prosinec vs. leden, a také lokačních spreadů, třeba poměr ceny Nizozemsko vs. Německo. To vše má zásadní význam pro výpočty margin callů. Účastníci trhu mají velké pozice v Nizozemsku, které plánují převést do Německa a potom třeba do Česka, kde už mají prodáno. Zatímco nizozemská pozice by se jim ocenila na 275 eur, německá na 500 eur. V našem příkladě by tak obchodník dostal od burzy za pozici v Nizozemsku rozdíl mezi 275 a 150 eury, zatímco na pozici v Německu by burze musel poslat rozdíl mezi 500 a 150 eury.

Pokud by nedošlo k takovému umělému zásahu do trhu, byly by oba kontrakty oceněny stejnou cenou a obchodník by neměl žádný negativní dopad do cash flow. Takto zamýšlené pravidlo by proto vedlo paradoxně k velmi velkému zvýšení rizika defaultů protistran díky velkým maržovým požadavkům. Kontrakt na měsíc dopředu na burze a obchodním bodě TTF by se přestal obchodovat. Přestal by existovat.

Kontext: Velmi vysoké ceny plynu a elektřiny, které jsme viděli v uplynulých měsících, vyděsily každého. Neznamená to však, že tržní principy nefungují. Politici se v dobré víře (doufám) snaží najít řešení, která by zamezila extrémním hodnotám. Spousta věcí se podařila, například velmi rychlé povolení výstavby plovoucích terminálů v Německu, zastropování cen pro odběratele a podobně.

Nicméně je třeba být velmi opatrný a domýšlet důsledky zásahů zejména do velkoobchodního trhu. Předložený návrh není bohužel vydařený. Vůbec neřeší případné extrémní ceny na všech produktech a ve všech zemích, ale naopak vytváří dodatečná systémová rizika. Regulace by se měla zaměřit na cenové brzdy na burzách tak, jak je známe u akciových trhů nebo trhů s drahými kovy. Pokud dojde k pohybu většímu než x procent, obchodování na burze se dočasně zastaví a rozjede se mechanismus aukce, která stanoví novou cenu. Cenové brzdy slouží právě k otupení extrémních pohybů, které nastávají zejména v době systémových změn a při velmi špatné likviditě na trhu. S ohledem na fakt, že Německo, Nizozemsko a některé další země jsou proti návrhu EU, lze očekávat, že shodu budou země hledat složitě, jak už ostatně aktuální průběh jednání jasně ukazuje.