Donald Trump je nervózní. Na červencový atentát a jeho ikonickou fotku se téměř zapomnělo, média ovládla výměna demokratického prezidentského kandidáta, když z boje o Bílý dům odstoupil Joe Biden a jako náhradnici určil svou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. V aktuálních průzkumech republikán už několik procentních bodů ztrácí. Kdo vlastně je dosud „neviditelná“ politička? A představuje levicovou hrozbu, jak ji vykreslují republikáni i někteří evropští komentátoři?

„Kamala Harris není levicová extremistka, naopak. Když se podíváte, jak její kariéra stoupala ze San Francisca až do federální politiky, uvidíte především někoho, kdo je velice ambiciózní. Moc dobře chápe, kdo jsou důležití lidé, kteří jí mohou pomoci,“ říká Matěj Schneider, odborník na americkou politiku, v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým.

„Jestli chce Donald Trump Kamalu kritizovat před částí méně ideologicky zaměřených voličů, měl by poukázat především na tuhle vlastnost ‚kam vítr, tam plášť‘,“ dodává autor podcastu Redneck, kde se americké politické scéně pravidelně věnuje. To, co republikánům fungovalo v kampani proti Hillary Clintonové, například vysmívání se vzhledu, ženství nebo povaze, v letošním souboji podle Schneidera fungovat nemusí – naopak se mohou potázat se zlou.

„Kampaň Kamaly Harrisové dokázala hodně trapných momentů obrátit ve svůj prospěch, ten cringe se nebojí přiznat, působí to celé víc domáckým dojmem. Spousta Američanů v ní uvidí třeba své vlastní matky. A všichni víme, že lidé, kteří se navezou do vaší matky, úplně dobře nedopadají,“ podotýká publicista.

Trump má pozici těžší také proto, že vedle Harrisové působí jako okoukaný kandidát. Politička, která přitom už čtvrtým rokem bez výraznějších výsledků působí v Bílém domě, najednou vedle něj vypadá jako kandidátka změny. Ve viceprezidentském angažmá přitom podle Schneidera často působila toporně až neviditelně a v některých rozhovorech na celkem očekávatelná politická témata i nepřipraveně.

„Viceprezidentská pozice je dost divná, člověk musí hrát ty druhé housle a podporovat hlavního muže nad sebou, nenastavuje vlastní agendu. Jedna z prvních věcí, na které se ona vrhla nebo která jí spadla do klína jako dost škaredý danajský dar, byla migrační politika. S tou si nedokázal poradit ani Trump, protože svou slavnou zeď nedostavěl – ale pořád jde o velký problém, který není dobré mít na talíři,“ připomíná Schneider.

JD Vance? Možná by se dnes Trump rozhodl jinak

Pozornost se tak v posledních týdnech upřela také na viceprezidentské kandidáty. Guvernér Minnesoty Tim Walz, kterého si vybrala demokratická kandidátka, je podle Schneidera příkladem politika, který ekonomicky-populistickou politikou dokáže zvítězit i na rurálním Středozápadě. Prosadil třeba zvýšení minimální mzdy či školní obědy zdarma.

Na druhé straně JD Vance měl symbolizovat mladší, neokoukaný trumf Donalda Trumpa v souboji se starším Joem Bidenem. Jenže karty se rozdaly znovu a demokraté přišli s mediální nálepkou, která se uchytila – mladý senátor z Ohia je podle nich weird, divný.

„Začátek JD Vance nebyl úplně šťastný, vyplavala na něj spousta očekávatelných věcí o tom, jak je zapojený v trumpistickém podhoubí, které občas produkuje celkem bizarní myšlenky. Spekulovalo se, jestli by se Trump dnes nerozhodl pro jiného kandidáta, možná tam byl i vliv atentátu a rodinného prostředí, které se kolem něj semklo. Ví se, že JD Vance se velmi přátelí s Donaldem Trumpem mladším. Ale Vance je chytrý politik a v posledních rozhovorech se snaží ukázat svou vlídnější tvář,“ dodává Schneider.

Pusťte si celý rozhovor. Dozvíte se v něm také:

• Který kandidát by více sedl evropské a české zahraniční politice?
• Jaký vliv může mít v amerických prezidentských volbách Elon Musk, který s Trumpem nedávno udělal rozhovor?
• Je v ekonomických otázkách kovanější podnikatel Trump, nebo technologickým korporátům nakloněná Harris?
• A trpí američtí voliči výraznější amnézií než Evropané?