Všechno to začalo stipendiem. Dcera Lada jej získala pro studium v Kanadě, ale matka Linda podlehla obavě: co tam ta drobná dívka bude sama dělat? A tak následovaly hodiny krav maga. „Byl to prý největší prohřešek, kterého jsem se na ní dopustila. Celou dobu tam s ní totiž muži házeli o žíněnku a říkali, že by se neubránila,“ líčí dnes Linda Štucbartová. Tak začala cesta jejího úspěšného projektu, který říká, že sebeobrana neznamená jen naučit se dobré hmaty a chvaty, ale promyšleně ukazuje, jak se ubránit agresorovi.

Na svých lekcích nechává kolovat krém a čokoládu. Proč? Protože když se má někdo bránit, musí se především cítit dobře. Je to hned první známka toho, že tahle lekce sebeobrany probíhá trochu jinak. Štucbartová se vydala cestou, které se ve zkratce říká ESD (Empowerment Self Defence, tedy něco jako posílení vlastní obrany). Vychází z izraelského přístupu a je určená pro širokou veřejnost.

„Metodologie je založena na pěti principech – mysli, zakřič, utíkej, bojuj, sdílej. A buď OK. Stavíme na vědecky ověřeném výstupu, premise, že za násilí může agresor. Naše workshopy jsou takzvaně trauma informed, jsme si vědomi toho, že se jich mohou účastnit osoby, které s násilím už mají zkušenost, a lektoři na to musí být připraveni,“ líčí Štucbartová s tím, že komunita kolem jejího programu zcela odmítá jakoukoliv sekundární viktimizaci, ke které ve společnosti dochází.

ESD se začala věnovat v roce 2021, o rok později založila vlastní firmu. Letos v květnu tak oslaví tři roky. Zároveň se stala jedním z třinácti instruktorů na světě, kteří mají nejvyšší certifikaci a mohou tak trénovat další lektory. „Já se věnuji především korporátní klientele a trénování nových trenérů. Dcera Lada je spoluzakladatelkou a školitelkou. Specializuje se na dospívající, seniory a osoby se zdravotním postižením. Právě ona je skvělým příkladem, že sebeobrana není o fyzické síle,“ líčí Štucbartová.

Její sebeobrana je postavená právě na tom, že ubránit se může i méně zdatný člověk. Zabývá se hlavně prevencí. „Říká se, že pokud člověk může, má utéct, teprve pak až bojovat. Ale všude se učí jen ten boj,“ vysvětluje. Obrana číslo jedna je tak podle ní křik. Funguje jako prevence zamrznutí, kdy se najednou člověk nemůže hnout, a také jako zpráva, že člověk není antilopa – není oběť. Křik by pak člověk podle ní měl trénovat, hlasivky jsou totiž sval.

Druhá zásada praví, že pokud chce agresor ukrást třeba telefon nebo kabelku, pak se ani o jedno oběť nemá prát. „Bojujeme o zdraví a o život, ne o mobil,“ vysvětluje Štucbartová, která zároveň říká, že bezpečnost je potřeba vnímat v širších rovinách. Počínaje tím, že nechodíme osamělou ulicí se sluchátky na uších a mobilem před očima, ale pořádně se rozhlížíme kolem sebe, a konče tím, že na koncert si bereme stabilní obuv a dopředu se rozhlédneme po únikových východech.

To všechno se člověk může dozvědět na otevřeném kurzu, stejně jako pár obranných hmatů. Štucbartová je pořádá na různých místech, naposledy třeba v Yoga.me, kam se může přihlásit kdokoliv. Soustředí se ale především na workshopy ve firmách, na kterých se věnuje hlavně bezpečnému pracovnímu prostředí.

„Spolupracujeme například s prodejními řetězci, zdravotnickými zařízeními, klientskými a call centry. Tam všude se zajímají o fenomén takzvaného klientského násilí. V rámci osvěty vidí firmy tuto problematiku jako klíčovou pro své zaměstnance,“ vysvětluje zakladatelka ESD Czechia. Osobně pak spolupracuje také se státní správou nebo se školami.

Lekce ve firmách jsou založené na stejných pěti principech, předchází tomu ale stínování pracoviště a analýza rizik. Dbá se na soulad s organizačními opatřeními, která jsou základem prevence, a jednotlivé situace jsou řešeny na míru tak, aby vycházely z reality. Může jít například o agresivní zákazníky.

Problematika bezpečného pracoviště se často objevuje také v rámci ESG, tedy souboru opatření, kterými firmy řeší svoji společenskou odpovědnost – ať už jde o její dopady na životní prostředí či odpovědnost k vlastním zaměstnancům. „V tomto ohledu se sebeobrana v rámci ESG objevuje hned dvakrát: jednou z pohledu zaměstnanců a potom z pohledu zákaznické cesty,“ říká lektorka.

Kurzy se pořádají buď pro ženy zvlášť, nebo ve smíšených skupinách. I muži mají o sebeobranu zájem. „Často jsou to otcové, manželé nebo synové a problematika se jich dotýká zprostředkovaně. Co se týče násilí, přesné statistiky nevedeme, ale s klientským násilím má na workshopech zkušenost více než osmdesát procent účastníků – ať už s verbální nebo fyzickou agresí ze strany zákazníka,“ dodává lektorka.

Ve firmách jde často o online kurzy, které jsou vhodné na seznámení se s kompletním pojetím sebeobrany. Podle Štucbartové posilují vědomí, kolik toho můžeme pro bezpečí udělat sami a že to není jen o fyzické síle. Ostatně jedné lektorce ESD je 55 let, což je věk, ve kterém si spousta žen myslí, že už nejsou terčem. Existuje ale i násilí bez sexuálního podtextu. A právě takovým ženám ESD Czechia ukazuje, že i ony se zvládnou bránit.

„Online workshopy jsou vhodné místo pro zamyšlení se ohledně prevence, povědomí o rizicích skutečných i domnělých. Dají se na nich naučit komunikační formulace a metody deeskalace. Často jsem takto zvána na úvod a potom se pořádá prezenční workshop pro ty, kdo projeví zájem,“ vysvětluje lektorka, která na kurzech dost často řeší i problém šikany.

O tom, že je ESD opravdu trochu něco jiného, svědčí i fakt, že její firma nyní začíná spolupracovat s DofE, prestižním programem zaštítěným vévodou z Edinburghu, který mladé lidi motivuje k osobnímu rozvoji. „S jejich učiteli začínáme pracovat na programu Train the Trainer, aby sami mohli předávat informace o bezpečí mladým lidem,“ vysvětluje Štucbartová, která je i jinak aktivní. Je například viceprezidentkou Česko-izraelské smíšené obchodní komory a učí na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy budoucí sociální pracovnice.

Kromě toho se se svým dalším nápadem přihlásila do loňské Startup Academy Rise, kterou pořádá CzechCrunch. A vyhrála. Projekt nazvaný XLearning má umožnit personalizované a imerzivní vzdělávání na základě oněch pěti principů sebeobrany. Přinést má také především ověřené a ucelené informace o bezpečí. Na aplikaci spolupracuje s firmou SantiaX.

K oněm ověřeným informacím patří například to, že požádání o pomoc má být adresné. Nebo že je dobré vědět, co je amygdala a jak s ní pracovat. Stejně jako uvědomit si, do jakých bojů je dobré jít a do jakých ne. A konečně to, že je důležité opakovat si postup pro podobné situace, protože tak si ho člověk vrývá do paměti. V prvé řadě je však podle Štucbartové dobré řídit se jedním pravidlem: „Vyhraná bitva je ta, která nezačala.“