Ve stejnojmenném filmu představuje polární expres vlak, který veze cestující přímo za Santa Clausem, ve finském podání se jedná o letecký spoj, kterým aerolinka Finnair hledá nové cesty na východ. Ruská cesta se totiž uzavřela, a proto bylo nutné vypočítat novou trasu a změnit strategii, co má na takovou vzdálenost smysl převážet.

Cesta na východ je pro většinu evropských aerolinek uzavřena. Tedy alespoň ta část, jež vedla právě přes ruské hranice. A vzhledem k tomu, že Rusko je největší zemí světa, jedná se pro řadu aerolinek o poměrně velký problém. Jsou tak nuceny hledat alternativní způsoby, jak zákazníky dopravit do jihovýchodní Asie a dalších koutů světa. „Když nemůžeme my k vám, nemůžete ani vy k nám,“ ozvalo se z Ruska poté, co řada evropských i mimoevropských zemí uzavřela v rámci sankcí kvůli konfliktu na Ukrajině svůj vzdušný prostor ruským aerolinkám.

Jak moc uzavírka nebes nad více než 17 miliony kilometrů čtverečních změnila dosavadní standardy, nejlépe vypovídá nově vzniklá trasa z finských Helsinek do japonského Tokia. Zatímco dříve ji finské letouny letěly přibližně devět hodin, během kterých překonaly přes osm tisíc kilometrů nad Ruskem a Čínou, dnes musí překonávat podstatně delší vzdálenost vedoucí přes severní pól.

Původní trasu letouny absolvovaly naposledy 26. února, tedy den předtím, než Rusové zakázali Finům vstup do svého vzdušného prostoru. Seveřané tak byli nuceni zrušit propojení s většinou asijských destinací, jako je Jižní Korea, Singapur či Thajsko. Zároveň však začali s pátráním po alternativách.

Hledání nových cest

Pro cestu do Japonska se ukázala jako možná trasa ta vedoucí přes severní pól a Aljašku. Poprvé nad touto možností začal Finnair přemýšlet již dva týdny před skutečným uzavřením ruského vzdušného prostoru, poprvé k absolvování této trasy přistoupil 9. března. Severní cesta je oproti té původní o čtyři hodiny delší a letadlo během ní spotřebuje o 40 procent paliva více. Musí totiž překonat téměř 13 tisíc kilometrů.

Jak pro CNN vysvětlil Riku Kohvakka, manažer plánování letů Finnairu, každá letecká společnost má svůj vlastní software pro plánování letů. Ten je využíván i k jejich změnám, stačí jen vyškrtnout daný vzdušný prostor, případně vložit další trasové body, a software vygeneruje novou trasu.

V případě cesty do Tokia připadaly v úvahu trasy dvě. Buď severním směrem, nebo jižním přes Pobaltí, Slovensko, Bulharsko, Turecko, Ázerbájdžán a dále na Čínu, Koreu a Japonsko. Se změnou trasy souvisí také nutnost vytvoření nového letového plánu, díky kterému aerolinky získají informace o spotřebě paliva a maximální hmotnosti letounu, a mohou si tedy spočítat celkové náklady na přepravu.

Zároveň je nutné zkontrolovat, nad jakým terénem se bude na nové trase letoun pohybovat, a v neposlední řadě je nutné do plánování zahrnout také scénáře během nejrůznějších krizových situací, tedy například najít letiště vhodná pro odklonění letadla v případě poruchy.

Spíš náklad než lidé

Vzhledem k tomu, že severní trasa vede přes velmi odlehlé oblasti, musel Finnair také požádat o změnu protokolů. Nově se tak mohou Airbusy A350-900, se kterými do Japonska létá, vzdalovat od nejbližších letišť na pět hodin letu, aniž by tím porušovaly mezinárodní předpisy a bezpečnostní zásady.

Podle Aleksiho Kuosmanena, jednoho z pilotů Finnairu, je let přes severní pól zajímavý, ale pro piloty nepředstavuje žádnou větší výzvu. „V polární oblasti chce pravděpodobně operovat každý pilot, který létá dálkové lety,“ říká Kuosmanen. „Ale jakmile je člověk dobře připraven a instruován, je to jen další den v kanceláři.“

O něco více se tak zapotili pracovníci v kancelářích, kteří museli navrhnout strategii, co bude Finnair na dané lince přepravovat. Počet sedadel pro cestující byl zredukován na 50, přestože by jich Airbus mohl přepravit až 330. Upřednostněn byl totiž transport nákladu, u kterého je podle Finnairu vyšší poptávka.

Arktickou trasou létal Finnair do Japonska již dříve, a to v době, kdy byl uzavřen letecký prostor nad Sovětským svazem. Provoz na lince Helsinky–Tokio byl zahájen v roce 1983 a první let po ruské trase byl uskutečněn až v roce 1994, tedy přes dva roky po rozpadu Sovětského svazu. Změny tras z důvodu uzavřeného vzdušného prostoru obecně nejsou neobvyklé, třeba kvůli startům vesmírných raket. S podobným rozsahem uzavření se však letecký svět vrací zpět do dob studené války.