Když je i designový Oscar málo aneb chytré ploty z Moravy bojují o život. Bez investora nepřežijeme, přiznává Roman

romanStory

Foto: Vojtěch Sedláček/CzechCrunch

Michal Roman má skvělý produkt a velký problém dostat jej k zákazníkům

0Zobrazit komentáře

Michal Roman a jeho chytré ploty AITAA jsou jasným důkazem toho, že i člověk, který se vydá mimo vlastní obor, dokáže svou prací zaujmout nejen širokou veřejnost, ale i odborníky. Byť design nikdy nestudoval, během velice krátké chvíle se jeho produkt dočkal toho nejvyššího ocenění, jakého lze v designové oblasti dosáhnout. Bohužel se však ukázalo, že ani ocenění Red Dot není silnější než trh paralyzovaný současnou pandemií a počáteční nedůvěra zákazníků.

Proto má dnes Michal Roman oceňovaný produkt s obrovským potenciálem a jen velmi omezený čas na to, aby jím zaujal potenciální zákazníky. Pokud se mu to nepodaří, bude mít jeho pohádkový příběh až příliš hořký konec. „Letos mi bylo 44 let, říkal jsem si, rok 2020 a k tomu 44 let, čtyřka je mé šťastné číslo, to by mohl být skvělý rok. Zpočátku to tak vypadalo, jenže teď je to úplně naopak,“ vypráví nad šálkem kávy, a přesto se usmívá.

Jen málokdo by na tomto energickém člověku poznal, že kvůli řadě nepříjemností, které jeho ploty v poslední době potkaly, pro něj bylo několik uplynulých měsíců velice stresovou záležitostí.

Z reklamky k veřejnému prostoru

Kdo by čekal, že autor plotu oceněného Red Dot Award za nejlepší inovativní produkt roku 2020, je designér s mnohaletou zkušeností a patřičným vzděláním, byl by na omylu. Kreativita a umění vstoupily do pracovního života Michala Romana až v momentě, kdy byl nespokojený s prací svých kolegů grafiků v reklamní agentuře.

aitaa9

Foto: AITAA

Ploty AITAA

„S tím, jak jsem šplhal kariérně výš a výš, jsem začal být kritický k práci svých kolegů, protože mi přišla fádní a nudná. Tak jsem ji začal zkoušet dělat za ně. Zjistil jsem, že na tom nic není, že ovládat grafické programy není žádná věda a že je potřeba nápadů, které kolegové mnohdy neměli,“ popisuje svůj přerod Martin Roman.

„Já jsem takové nápady měl, a proto jsem zkoušel kreativní grafický design dělat sám a postupem času i sám na sebe,“ říká Roman. Od práce grafika je to již jen krok k práci designéra a architekta, pomyslelo si před sedmi lety vedení jedné obce, které Michala Romana oslovilo s prosbou, zda by pro ně nemohl navrhnout řešení týkající se jejich veřejného prostoru. A Michal Roman kývl.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Namaloval jsem návrh, udělal jsem hřiště a další věci, a ono se jim to všechno líbilo. Ovšem místním truhlářům se do toho moc nechtělo a na realizaci nebylo ani moc peněz. Napadlo mě, že si něco můžeme zkusit udělat sami, komunitně. V obci byla spousta mladých lidí, co o víkendech tráví čas nicneděláním a posedáváním v hospodě, tak proč je nezapojit. A ono se to povedlo,“ vzpomíná Roman.

aitaa-michal-roman1

Foto: Vojtěch Sedláček/CzechCrunch

Michal Roman

A tak začala jeho cesta ve veřejném sektoru, která pokračovala vznikem studia Blank Page a iniciativou Nahá Vesnice, která mu otevřela dveře k projektování ve veřejném prostoru. „Šli jsme na trh s myšlenkou, že s kolegy zpracujeme studii, co, jak a proč ve veřejném prostoru zlepšit, včetně konkrétních návrhů, a obec s komunitou si návrhy pod naším vedením sama zrealizuje,“ popisuje Michal Roman

Díky projektům, které Roman s Blank Page realizoval v různých koutech republiky, se dostal také do obce Chýně nedaleko Prahy, jejíž součástí je velké satelitní městečko. A právě zde mu došla jedna zajímavá věc. „Přišlo mi hrozně zvláštní, že tam stojí hezké domy, které jsou jen obehnány drátěným pletivem a zelenou plachtou,“ popisuje osudový zážitek z Chýně Roman.

„Nikoho to nenapadlo, protože nad tím neuvažovali inovativně a logicky.“

„Ptal jsem se lidí, proč to tak je, a zpětná vazba byla vesměs pořád stejná. Říkali mi, že takto to koupili od developera a teď neví, co s tím mají dělat. Beton si tam dávat nechtějí a něco dřevěného na trhu není, takže by si museli nechat udělat něco atypického na zakázku,“ pokračuje neúnavný kreativec.

aitaa5

Foto: AITAA

Vizualizace původního řešení plotů AITAA

aitaa1

Foto: AITAA

Balkonová stěna s truhlíky

A přesně tento moment byl spouštěčem nápadu vytvořit plotový systém, který by dokázal podobným místům nabídnout atraktivnější alternativu, a ještě přinést něco navíc. Michal Roman při svém zkoumání zjistil, že žádný z výrobců nenabízí nic, co by jej vyloženě oslovovalo po estetické i praktické stránce.

Jednoduše a nápaditě

To už se bavíme o květnu minulého roku, kdy začal Roman vymýšlet své vlastní řešení oplocení. Výsledkem se staly velice jednoduché a zároveň promyšlené ploty AITAA. Ty nabízejí řešení, jak dostat i na poměrně malou zahrádku veškeré potřebné vybavení, od posezení a sušáků na prádlo až po gril či posilovnu, a přitom zabrat minimum místa.

Ono na tom nic není. Nevymysleli jsme totiž nic nového, systém výklopu a záklopu tady existuje od nepaměti. Nikoho to prostě jen nenapadlo, protože nad tím neuvažovali inovativně a logicky,“ usmívá se Michal Roman, který se postupně přesídlil za podnikáním z Prahy na Moravu

karin-fuentes

Přečtěte si takéVe světě čísel. Karin Fuentesová chce digitalizovat účetnictví a nepřepočítala se, investoři již klepou na dveřeVe světě čísel. Karin Fuentesová chce digitalizovat účetnictví a nepřepočítala se, investoři již klepou na dveře

Nově vzniklá společnost, která byla pojmenována podle finského výrazu pro plot (Aitaa), našla rychle andělského investora v podobě Petra Koutného a raketovým tempem začala dávat dohromady první prototypy na základě návrhů Michala Romana a přizvaného designéra Ondřeje Tichého.

S vytvořenými prototypy se AITAA vydala na stavební veletrh For Arch 2019, odkud si za své ploty odvezla ocenění Grand Prix. To byl ovšem teprve začátek. Na jaře tohoto roku se moravské ploty dostaly do prestižní soutěže Red Dot Award, která má ve světě designu podobnou váhu jako Oscaři v tom filmovém. Ploty byly odeslány do Essenu, kde byly zkoumány čtyřicetičlennou porotou. Výsledkem jejich zkoumání se stalo udělení ocenění Best of the Best a Best Innovative Product.

aitaa7

Foto: AITAA

Duchovní otec chytrého plotu Michal Roman a produktový designér Ondřej Tichý

„Ocenění Best of the Best se udílí jen v případě, pokud se shodnou všichni členové poroty. Pokud jen jeden řekne, že se mu to nelíbí nebo mu to nedává smysl, pak uděleno není. Na toto ocenění proto dosáhne jen minimum reálných produktů, protože konceptům udělováno není,“ vysvětluje principy udělování tohoto ocenění Michal Roman.

Mohlo by se zdát, že s produktem, který získá takové ocenění a tleskají mu i odboráři, mají jeho autoři vyhráno. Bohužel, aniž by to kdokoliv v AITAA tušil, po jeho získání šlo všechno doslova z kopce.

Svět v problémech, AITAA v problémech

Raketové tempo, se kterým se AITAA pustila do navrhování a výroby prototypů svých plotů, spolklo značnou část kapitálu, jímž společnost disponovala. Vzhledem k tomu, že AITAA ploty představila v září minulého roku, což bylo de facto na konci stavební sezóny, veškeré objednávky byly naplánované až na jaro příštího roku. Bylo tedy otázkou, co dělat během podzimní a zimní sezóny.

Protože moravská firma nepřináší jen řešení oplocení zahrad u rodinných domů, ale nabízí i řešení na balkony či do veřejného prostoru, rozhodla se využít nového dotačního programu Státního fondu životního prostředí na úpravu venkovních areálů a školních pozemků na zahrady v přírodním stylu.

Tým rychle přepracoval své návrhy dílů, které by bylo možné využít při venkovním vzdělávání, a nabídky rozeslal školám, které projevily velký zájem. Státní fond životního prostředí však jejich řešení umístil na blacklist a znemožnil tak dosáhnout na potřebné zakázky, byť původní zadání AITAA splňovala do puntíku.

aitaa2

Foto: AITAA

Chytré řešení do veřejného prostoru

aitaa1

Foto: AITAA

Plotové moduly lze využít v podstatě kdekoliv

„Během několika dnů změnili textaci výzvy tak, aby v ní nešlo o učení a učebny, ale aby to bylo opravdu jen na projekty skryté pod pojmem environmentální výchovy, tedy projekty, kdy přijede bagr, vykope jámu, do té se nalije voda a u té se děti z měst učí poznávat přírodu cachtáním v blátě. Někomu prostě vadilo, že by jeden subjekt s inteligentním řešením mohl získat větší část prostředků z oné výzvy, která podle mých informací absolutně selhala,“ popisuje nečekané změny Michal Roman.

„Přemýšleli jsme i o žalobě, měli jsme print screeny obrazovek, jak vypadala výzva v jeden den a jak vypadala o tři dny později. Ovšem od této myšlenky jsme upustili, protože negativní emoce nikam nevedou,“ doplňuje. Klíčové je především to, že veškerá práce, která probíhala od září až do prosince, vyšla vniveč a investované finance a drahocenný čas byly nenávratně ztraceny.

„Definujeme také trh, který neexistuje. V tom je ta cesta ještě složitější.“

Cestou ven z problémů se mělo stát jaro a začátek sezóny, jenže dva týdny po získání ocenění Red Dot přišla další rána. Celý svět ohromila pandemie koronaviru a AITAA byla opět na mrtvém bodě. „Sice se nám v době pandemie zvedala poptávka, lidé měli zájem, jenže nekupovali. Nekupovali a de facto v uspokojivých číslech nenakupují dodnes, byť registrujeme neustále enormní zájem o produkty,“ říká již o něco sklesleji Roman, který se nyní produkt, jehož cena se pohybuje od 25 do 120 tisíc korun, snaží různými způsoby dostat k zákazníkům.

aitaa10

Foto: AITAA

Výklopné truhlíky s rostlinami

„Mám za to, že lidé mají obavy peníze utrácet, panuje velká nejistota, jak se bude ekonomická situace vyvíjet ve druhé polovině roku a dále. Definujeme také trh, který neexistuje. V tom je ta cesta ještě složitější, vybudovat důvěru zákazníků, ukázat jim reálný přínos, který jim náš produkt přinese, což by mělo být paradoxně mnohem snazší v době, kdy všichni trávíme mnohem více času doma,“ popisuje Michal Roman překážky, které nyní musí jeho AITAA překonat.

Bez investora hrozí konec

Budování důvěry zákazníků je aktuálním hlavním úkolem společnosti. I proto AITAA aktuálně uzavírá strategické partnerství s Egoé, českým výrobcem lifestylového nábytku, sportovních potřeb a vestaveb do automobilů, za něž mimochodem získala taktéž prestižní ocenění Red Dot. AITAA s Egoé začala sdílet vzájemné know-how a vytvářet nové produkty. Zároveň našla výrobce, který je schopen zajistit masovou produkci plotů, a tím docílit postupného snižování jejich ceny o 25 až 30 procent.

Ovšem to, co společnost nyní pro záchranu potřebuje nejvíce, je nalezení investora, který v produktu s celosvětovým uplatněním, patentem a oceněním, uvidí do budoucna stejný potenciál, jako ho vidí Michal Roman. „Potřebujeme něco kolem 10 milionů korun, abychom se dostali do režimu vydělávání. Ideální by byl strategický partner, který by nám pomohl dostat se i na okolní trhy, ale nebráníme se ani pouhé finanční investici,“ odhaluje Michal Roman. Bez investora totiž reálně hrozí, že se tento unikátní český výrobek s prestižním oceněním Red Dot reálně na trh nikdy nedostane.

aitaa4

Foto: AITAA

Modul s vestavěným grilem

aitaa3

Foto: AITAA

Venkovní posilovna ukrytá v plotu

Potenciál je přitom podle Michala Romana obrovský. Do tří až pěti let je podle něj možné dostat celý projekt na minimálně půlmiliardový obrat a oslovovat zákazníky po celém světě. „Lidí je čím dál více, místa čím dál méně. Modulární stavby a chytrá řešení, nejen v technologiích, mají perspektivu,“ míní. AITAA má navíc řadu nových nápadů, jak své modulární systémy vylepšit a přidávat jim nové funkce. Přemýšlí například nad venkovní kuchyní, dílnou i řadou dalších prvků.

„Máme spoustu nápadů, do satelitních garáží například úplně malou dílnu, kde si vyklopíte ponk a můžete pracovat. Dílnu v našem modulu tak můžete mít nejenom v garáži, ale i na zahradě, prostě kdekoli, protože nezabírá téměř žádný prostor. Můžeme si do budoucna hrát s pohledovou částí našich modulů organicky, pracovat s 3D tiskem, můžeme nahrazovat materiály, dá se s tím prostě dělat hromada věcí,“ chrlí Michal Roman jednu vizi za druhou.

K tomu, aby se naplnily, je ovšem zapotřebí najít cestu k zákazníkům, ukázat jim kouzlo plotových modulů AITAA a zajistit, aby byl rok 2020 pro Michala Romana a jeho tým skutečně tím nejlepším rokem, na který bude vzpomínat jen v dobrém.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Začal v Olomouci a teď dobývá celé Česko. Projekt Otoč kelímek určuje, jak pít kávu s sebou v souladu s přírodou

Filip HouskaFilip Houska

otockelimekStory

Foto: Michaela Valsová

Otoč kelímek do kaváren dodává barevné kelímky, které lze vrátit a znovu využít

0Zobrazit komentáře

Když jsme s Janem Havránkem mluvili naposled, jeho ekologický kavárenský projekt Otoč kelímek teprve začínal. To byl rok 2018. Tehdy do tří olomouckých kaváren nasadil jednoduché plastové kelímky s odolnější schránkou, které bylo možné opětovně používat a tím zamezovat zbytečnému plýtvání jednorázových variant. O dva roky později projekt stále běží, dobře se etabluje na tuzemském trhu a pro mnohé kavárny je jednou z hlavních iniciativ, jak šetřit přírodu.

V době, kdy se Havránkův projekt rozjížděl, na trhu již byla řada znovupoužitelných kelímků, přičemž celý tento trend moderního městského pití kávy definoval KeepCup. Jen stěží jsme ale mohli vidět rozšířenější nabídku alternativních kelímků v kavárnách, kde by k nim zákazníci měli co nejjednodušší přístup (jejich klasický prodej nepočítaje). Výjimkou mohl být Starbucks, Costa Coffee nebo jiné velké kavárenské řetězce, ale tradiční kavárničky v centrech měst? Žádná velká sláva.

Tuto díru na kavárenském trhu se pak v červnu předminulého roku rozhodl vyplnit právě Otoč kelímek, který tehdy figuroval pod názvem Půjčte si kelímek. Se svými různobarevnými variantami vyrazil do podniků Café La Fée, Kafe Kodó a Naše Café, jež sídlí na frekventovaných místech Olomouce a patří k tamním vyhlášeným značkám. Díky nim chtěl započít „revoluci“ v tom, jak omezit jinak zhruba 450 milionů jednorázových kelímků, které se ročně spotřebují v Česku a na Slovensku.

otoc-kelimek-1

Foto: Michaela Valsová

Růžová a červená varianta kelímků od projektu Otoč kelímek

„Je to hromada odpadu, který se nedá recyklovat, a hromada zdrojů, které skončí na skládce nebo ve spalovně. Každý náš kelímek dokáže nahradit až 400 jednorázových a i pak se dá využít jako recyklovatelná surovina,“ připomíná Havránek.

Zmíněný olomoucký „kavárenský kartel“ znovupoužitelné polypropylenové kelímky začal nabízet s příplatkem 50 korun a jak Havránek v rozhovoru pro CzechCrunch zpětně vzpomíná, vratné kelímky se rychle začaly těšit velké oblibě. Poté se přidaly další dvě olomoucké kavárny a Otoč kelímek začal přemýšlet nad tím, jak svůj projekt dostat i do dalších měst. Nechtěl být totiž pouze „olocentrincký“ – chtěl být ideálně ve všech kavárnách v Česku.

„Dáte si kávu do tohoto kelímku v Praze, přijedete do Olomouce a v podporované kavárně jej za vratnou zálohu vrátíte. To je hlavní idea celého projektu. Propojitelnost měst za účelem šetření zátěže přírody,“ objasňoval před dvěma lety svůj plán Havránek. a teď se ukazuje, že ho plán funguje výborně.

Už žádná sranda, ale profesionální hra

Nebylo se tak čemu divit, když jsem se s Honzou Havránkem po dvou letech setkal, tak mi na první otázku, jak se jeho projekt za dva roky posunul, okamžitě odpověděl: „Hodně!“ Otoč kelímek se totiž posunul z fáze, kdy byl brán jako nadšenecká iniciativa, do role standardu pro zálohované kelímky na kávu. „Posunuli jsme se a zprofesionalizovali celý náš byznys,“ říká dvaatřicetiletý autor myšlenky.

havranek

Foto: PechaKucha Night Olomouc

Jan Havránek, zakladatel projektu Otoč kelímek (v modré košili)

Velký posun kupředu je především znát na tom, že už barevné kelímky dávno nejsou jen v Olomouci. Otoč kelímek má své partnerské kavárny ve všech krajských městech České republiky a desítkách menších, přičemž dohromady spolupracuje s více než 300 podniky. Mezi nimi jsou jak nezávislé kavárny v podloubí historických domů, na nichž byl projekt prakticky postaven, ale také třeba hypermarket Globus.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„V tom je krása celého projektu. Je vlastně jedno, kdo bude kelímky nabízet. Důležité je, aby se dostaly k co nejvíce lidem, a tím rozšířily celorepublikovou síť, v rámci které budou zákazníci moci kelímky vracet kdekoliv, kde budou chtít, a dostane se jim zpět vratné zálohy,“ vysvětluje Havránek a dodává, že záloha je pořád stejná, tudíž 50 korun.

Vzhledem k postupnému rozšiřování udělal Otoč kelímek i několik kreativních kroků, co se týče designu kelímků. Nejen, že představil ještě širší škálu barev, ale také vytvořil limitované edice pro Prahu, Brno a Olomouc, které mají na sobě natisknuté panorama daného města. Nehledě na to, že začal spolupracovat také s festivaly na jednorázových zápůjčkách, a dostal do oběhu opakovaně použitelná víčka.

otoc-kelimek-3

Foto: Michaela Valsová

Kelímek stačí předat baristovi, který vám do něj vytvoří váš oblíbený nápoj

Jádro celého projektu se točí především okolo pravidelných měsíčních poplatků, které kavárny platí Otoč kelímku za servisní službu s doručováním produktů i jejich výměně, případně výkupu přebytků. Jak Havránek zmiňuje, zpravidla se tyto poplatky pohybují v řádech stovek korun měsíčně, avšak záleží na lokalitě, kde se kavárna nachází.

Finance projektu plynou i ze zmíněných jednorázových zápůjček (například právě festivalům, ale prakticky jakýmkoliv jiným akcím, které projeví zájem o znovupoužitelné kelímky tohoto typu). Konkrétnější údaje týkající se finanční stránky však Havránek zmiňovat nechtěl, ale dodal, že jsou stále v černých číslech.

Paradoxně ale celý projekt malinko zpomalila koronavirová pandemie, která v lidech vyvolala menší nezájem o ekologická řešení a peníze raději šetřili. Navíc byl zákazníkům částečně omezen i nákup kávy s sebou. Nejde ale o nic, co by fungování Otoč kelímku mělo trvale poznamenat a do kaváren se už lidé zase vracejí.

Zálohované obaly všude

Přes nabídku znovupoužitelných kelímků se Havránkův projekt soustředí i na komplexnější plán, v rámci kterého chce motivovat kavárny ke kompletnímu přechodu na zálohované obaly. „Už teď máme první vlaštovky, mezi něž patří třeba Cobra na pražské Letné. Průběžně se ale přidávají další podniky,“ dodává Havránek k programu pod označením Hero Zero.

A právě tato vize postupně Otoč kelímek posouvá do nového segmentu. Ačkoliv má v oběhu přes 60 tisíc produktů, které se v různobarevných kombinacích pyšní v rukou uvědomělých zákazníků, není to finální meta. Havránkovým cílem je nahradit pokud možno všechny hojně využívané předměty určené pro pití nebo jídlo, a to nejen z jeho strany.

Proto se tým postupně zamýšlí nad výrobou obnovitelných brček a obecně rozšiřuje nabídku o jiné výrobky spojené s udržitelností a ekologickým provozem v kavárnách a restauracích. Mimo jiné spolupracuje s dalšími projekty a pomáhá jim s úvodem do problematiky i objasňováním svého nasbíraného know-how.

otoc-kelimek-4

Foto: Michaela Valsová

Otoč kelímek zkouší i průhledné varianty svých produktů

„Pomáháme například španělské iniciativě ReVaso, se kterou konzultujeme různé kroky a předáváme jim naše know-how. Mají dobře našlápnuto. Stejný přístup volíme také ve Slovinsku, přičemž v obou zemích tyto projekty provozují Češi,“ komentuje „mezinárodní“ pomoc hrdý olomoucký rodák Havránek.

Na závěr se pak hodí zmínit, že byť se Otoč kelímek tváří nejvíce „hipstersky“ a působí líbivým dojmem, není zdaleka jediný, kdo se zálohovanými obaly, respektive alternativními materiály pro výrobu kelímků, brček a dalšího příslušenství zabývá. Ekologická řešení můžeme vidět například ve Starbucks nebo Costa Coffee, kupovat můžeme stylové KeepCupy a například taková IKEA se zavázala k postupné eliminaci všech produktů z jednorázových plastů. Takže se celá věc dává velmi rychle do pohybu.