Když se postaví cykloinfrastruktura, lidé na ni přejdou, říká zakladatel Rekol. Sdílenou dopravu nelze ignorovat

Peter BrejčákPeter Brejčák

cco-2

Foto: CzechCrunch

Tereza Veselá a Vítek Ježek na konferenci CzechCrunch Onlajn

0Zobrazit komentáře

Také v Česku se v posledních letech stále více rozšiřují různé služby na sdílení dopravních prostředků, ať už jde o flotily aut, koloběžek, skútrů nebo kol. Jejich obecnou výhodou je, že si je lidé půjčují jen ve chvíli, když někam potřebují jet, a následně je mohou využívat jiní. Jejich sdílením tak nedochází k zahlcování veřejného prostoru jako v případě, kdyby měl každý uživatel své vlastní.

„Lidé se konečně začínají o těchto službách dozvídat, a když budeme mluvit v celosvětovém měřítku, v roce 2018 byly zhruba dva miliony uživatelů sdílených skútrů, loni to bylo necelých devět milionů. Určitě je to trend, který nelze ignorovat,“ popisuje Tereza Veselá ze společnosti E-sharing, jež od loňského roku v Praze provozuje elektrické skútry polské franšízy Blinkee.

Veselá tyto statistiky prozradila na nedávné konferenci CzechCrunch Onlajn na téma budoucnosti dopravy, kde v debatě vystoupila společně se zakladatelem a ředitelem růžových sdílených kol Rekola Vítkem Ježkem. Rostoucí zájem o tento druh služeb přitom pozoruje i tato česká firma – i když podle Ježka pomaleji, než by rád viděl.

***

Podívejte se na záznam konference CzechCrunch Onlajn, kde o budoucnosti dopravy mluvili i Tereza Veselá ze společnosti E-sharing, jež v Praze provozuje elektrické skútry polské franšízy Blinkee a Vítek Ježek, zakladatel a ředitel sdílených kol Rekola.

„Postupem času se sdílená kola stávají každodenní součástí života mnohých lidí, ať už jde o původní skupinu uživatelů hipsterů, nebo se posouváme k dámám v kostýmech i starším lidem v důchodovém věku, kteří kola využívají třeba jako rehabilitační pomůcku,“ popisuje Ježek.

Těmito slovy tak zakladatel Rekol dokazuje, že navzdory častým argumentům kritiků (jako jsou kopcovitost Prahy nebo nedostatečná cyklistická infrastruktura ve městě) se sdílená kola využívají stále více. Přes pracovní dny si podle Ježka lidé kola půjčují hlavně v ranní, a ještě více ve večerní dopravní špičce, během víkendů naopak roste počet zápůjček například na výlety.

Ze strany města však zatím nedochází k budování potřebné infrastruktury, jako je tomu v Paříži, o čemž na konferenci mluvil expert na mikromobilitu ze společnosti Urban Laab Roman Meliška. Argument, že kolo v Praze nevyužívá dostatek lidí a že tedy není potřeba investovat do rozvoje infrastruktury, moc neobstojí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Funguje to stejně u aut i u kol. Pokud se postaví dopravní infrastruktura, lidé na ni přejdou. Pokud se rozšíří počet pruhů, zvýší se i počet aut, která po té silnici jedou. Pokud se postaví oddělená cyklistická infrastruktura, zvýší se počet kol, která tam přijedou,“ popisuje Vítek s tím, že mnoho lidí se bojí na kole městem jezdit na silnicích, které nejsou tak bezpečné. Zároveň však v Praze pozoruje změny lepším směrem a vidí světlo na konci tunelu.

Na problémy s infrastrukturou naráží i Blinkee, jehož skútry ovšem jezdí po klasických silnicích. „Od začátků jsme vnímali problém s parkováním,“ přiznává Veselá. Jedním z řešení pak bylo nalepení čísla na zákaznickou linku na každý skútr, díky čemuž se firmě ozývají i kolemjdoucí nebo městská policie s tím, že jsou zaparkované špatně.

„Opravdu se ale často stává, že zákazník zaparkuje skútr správně, a když přijede někdo autem a chce zaparkovat například na modré zóně, skútr prostě přesune na chodník. My pak kvůli tomu dostaneme pokutu. S tímto problémem jsme oslovili i náměstka dopravy, město to vnímá také a do budoucna by mělo vznikat více parkovacích míst pro skútry. První jsou už například na Praze 5 nebo 7,“ doplňuje Veselá.

***

Jaký je obecně přístup Prahy a měst k budování potřebné infrastruktury? Opravdu dochází k aktivní komunikaci s poskytovateli sdílených služeb, jak to politici často prezentují? A kdy se vyplatí využívat právě tyto služby místo aut a naopak? To se dozvíte na konferenci CzechCrunch Onlajn o budoucnosti dopravy. Vedle Terezy Veselé a Vítka Ježka na ní vystoupil i šéf českého zastoupení Toyoty Martin Peleška, expert na mikromobilitu Roman Meliška, zakladatel a šéf ekolo.cz Jakub Ditrich nebo bývalý designér Tesly Otto Fabri.

Partnerem šestého CzechCrunch Onlajnu jsou společnosti Toyota, carsharing GreenGo a Charter Advisory, která zajišťuje privátní leteckou dopravu.

cco-partneri

Vodíkový boj o vzdušný prostor. ZeroAvia se s dalšími pouští do závodu, kdo postaví větší letadlo na pohon budoucnosti

zeroavia2

Foto: ZeroAvia

Vodíkový letoun startupu ZeroAvia

0Zobrazit komentáře

Je tomu téměř rok, co se nad anglickým Cranfieldem vznesl v té době největší vodíkem poháněný letoun HyFlyer. ZeroAvia, která za jeho vývojem stojí, se nyní pustila do ještě větší výzvy v podobě podstatně rozměrnější letounu. Konkurence totiž nespí, a jak to tak vypadá, nebe by mohly brzy brázdit vodíkové letouny schopné převézt i několik desítek pasažérů.

Původní kapacitu šesti pasažérů se ZeroAvia rozhodla více než ztrojnásobit, a tak by měl být její nový stroj pojmenovaný HyFlyer II schopen převézt až 19 cestujících. Konkrétně by se mělo jednat o upravenou verzi letounu Dornier 228, lépe řečeno hned dvou strojů tohoto typu. Ty totiž bude společnost upravovat jak doma ve Velké Británii, tak ve Spojených státech.

ZeroAvia, která je podporována samotnou vládou Velké Británie, naváže na předchozí zkušenosti získané právě z projektu HyFlyer, ve kterém pracovala s šestimístným letounem o výkonu 250 kW. Dle slov společnosti došlo během čtyř turnusů letových zkoušek k naplnění všech cílů, které byly v tomto projektu stanoveny.

zeroavia3

Foto: ZeroAvia

Historický let vodíkového letounu ZeroAvia

Tento úspěch otevřel firmě dveře k navazujícímu projektu, na jehož konci by ZeroAvia měla mít k dispozici letoun vybavený dvojící 600 kW motorů s vodíkovým článkem, a to o kapacitě 19 pasažérů, který bude plně připravený ke komerčním letům. Tento cíl by společnost chtěla naplnit v roce 2024, což se zdá jako šibeniční termín, za celým projektem ale stojí řada silných investorů, jejichž finance jej pohánějí kupředu.

V prvním kole financování ZeroAvia získala částku ve výši 21,4 milionu dolarů, tedy přibližně 464 milionů korun. Tohoto investičního kola se zúčastnily fondy jako Breakthrough Ventures Billa Gatese, Climate Pledge Jeffa Bezose i Horizon Ventures nebo Shell Ventures.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zmínění investoři letos v březnu navíc přihodili dalších 24,3 milionu dolarů, tedy přibližně půlmiliardovou investici, ve které sice chyběl Amazon, byl ovšem nahrazen zájem ze strany British Airwaves. Tuto investici navíc před pár týdny doplnilo dalších 13 milionů dolarů (280 milionů korun), čímž se celkové financování firmě rozrostlo již na přibližných 87 milionů dolarů (bezmála dvě miliardy korun).

S touto částkou je společnost schopna bez problému pokračovat s vývojem letounu v nově budovaném závodu v anglickém Kemblu. Tamní letečtí inženýři budou podporováni také experty působícími v kalifornském Hollisteru. Devatenáctimístný letoun je navíc jen začátkem plánů ZeroAvia.

Ta již nyní mluví o vodíkovém letounu s kapacitou přes 50 pasažérů, jenž by se měl představit v roce 2026. A v roce 2030 by na něj ráda navázala letounem schopným pojmout více než stovku cestujících. ZeroAvia totiž ví, že se v tomto sektoru schyluje ke konkurenčním bojům, kde bude každý pasažér navíc představovat zásadní výhodu.

Spojenectví H2Fly a Deutsche Aircraft

Rýsující se konkurencí jsou například Deutsche Aircraft spolupracující s H2Fly. Ty shodou okolností pracují taktéž s letounem Dornier, tentokrát však s modelem 328, který je schopen pojmout až 40 pasažérů. Jejich vodíkem poháněný letoun by měl svůj komerční provoz zahájit v roce 2025.

Společnost chce nahradit stávající dvojici motorů Pratt & Whitney o celkovém výkonu 1 625 kW vodíkovým pohonným ústrojím o výkonu 1 500 kW. Pokud by se jí to skutečně podařilo, jednalo by se o vůbec nejvýkonnější vodíkový letoun na světě.

stazeny-soubor-5-min

Foto: H2Fly

Letoun H2Fly ve vzduchu

I aliance Deutsche Aircraft a H2Fly hledí mnohem dál. Konkrétně v roce 2030 by chtěla dokončit přípravy letounu s výkonem 3 MW a schopností uletět až 1 850 kilometrů při cestovní rychlosti 520 km/h. Zda v jeho případě půjde nahoru i číslo týkající se pasažérské kapacity, společnost neuvádí.

Čtyřicetimístný letoun ovšem není jediným projektem, který momentálně zaměstnává inženýry H2Fly. Ti pracují i na menším šesti- až devatenáctimístném letounu a také na vodíkových pohonných jednotkách určených pro letouny s kolmým vzletem a přistáním (VTOL).

O vodíku se v současné době hovoří především jako o budoucnosti pozemní nákladní dopravy. Jak to ovšem vypadá, výraznou roli by mohl sehrát také ve vzduchu. Bude k tomu však zapotřebí vynaložit nemalé finanční prostředky a hlavně dokázat leteckým úřadům, že jsou takové letouny skutečně způsobilé a dostatečně bezpečné k získání potřebných certifikací.