Komentář Lenky Chlubnové: Veřejnou debatu v Česku dnes nadzvedla zpráva, že brněnský krajský soud minulý týden zmírnil trest lesnímu dělníkovi, který minimálně dva roky – a i několikrát do týdne – znásilňoval svoji nevlastní dceru, akt si dokonce natočil na telefon a zveřejněním videa dívku vydíral. Celou kauzu popsaly Seznam Zprávy a po zveřejnění některých důvodů, proč si nepůjde muž sednout za mříže, se zvedla, zatím minimálně na sociálních sítích, velká vlna nevole. „Zohlednili jsme i to, že podle znalce nemělo jednání na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí,“ sdělila Seznam Zprávám soudkyně zpravodajka Mária Petrovková.

Nejsem odborník, ale je mi jasné, že jakékoliv zneužití vliv samozřejmě má, často velký a dlouhodobý. Dívka z tohohle příběhu se podle Seznam Zpráv pokusila po vynesení verdiktu soudu o sebevraždu a není jediná. Pětadvacetiletá Nela skočila po brutálním znásilnění svým sousedem z okna, pád přežila, ale zůstala upoutaná na invalidní vozík. Trpěla velkými psychickými problémy a nakonec zemřela na komplikace svých zranění. Alici znásilňoval nevlastní otec od třinácti let, v dospělosti se šestkrát pokusila o sebevraždu. Tenhle výčet by mohl být dlouhý.

Přesto podle iniciativy Bez trestu odejde od soudu s podmínkou za znásilnění každý druhý pachatel. Zároveň se předpokládá, že se v Česku stane až 12 tisíc znásilnění ročně, z čehož se k soudu dostane pouhých pět procent. Proč byste ho totiž nahlašovali, nuceně si prošli vzpomínáním na velmi traumatizující a často až paralyzující vzpomínky znovu, když je zhruba padesátiprocentní šance, že výrazně větší trest dostane senior, který na zahradě pěstuje marihuanu na výrobu masti, než člověk, který vám zničil život?

Za to všechno očividně může kombinace několika problémů. Ten první je definice znásilnění v trestním zákoníku, která říká, že pokud se hlasitě nebráníte, nejedná se o znásilnění. To je jeden z důvodů, proč za sexuální přečiny dosud padaly nízké tresty. To se ale v blízké budoucnosti změní. Sněmovna by začátkem tohoto roku měla schválit novelu zákona, která tohle výrazně upravuje ve prospěch obětí – i v rámci novodobých psychologických poznatků. Stejnou právní úpravu už zavedlo například Německo, Belgie, Velká Británie a další evropské země.

Dalším problémem, který například na sociální síti X popisuje právnička věnující se obětem domácího a sexualizovaného násilí Lucie Hrdá, jsou nízké úhrady za zastupování těchto obětí. Většina z nich totiž nemá desítky tisíc korun na to, aby si samy najaly advokáta. A do třetice to zřejmě i v aktuálním případě, který zvedl ze židle veřejnost, je problematika soudních znalců, kteří se očividně nedovzdělávají v aktuálních psychologických poznatcích a nad některými jejich posudky zůstává rozum stát.

Je fér dodat, že ministerstvo spravedlnosti už uvedlo, že případ popisovaný v tomto textu a postupy soudu prošetří. Nicméně výše zmíněné body jsou ty, na kterých by měla justice velmi rychle zapracovat. Společnost už totiž nechce tolerovat kromě případů domácího sexualizovaného násilí ani případy typu doktora Cimického nebo Dominika Feriho. A dává to jasně najevo. Rozsudek krajského soudu v Brně na sociálních sítích kritizovaly například influencerka Nikol Leitgeb, zpěvačka Ewa Farna a řada političek. Organizace Konsent svolala na příští úterý demonstraci za oběti sexuálního násilí do centra Prahy. Je na čase s tím hnout. Nejen kvůli Alici, Nele nebo dívce z popisovaného případu. Jí ale můžete pomoct se startem do nového života, organizace pod Svícnem jí totiž založila sbírku na Doniu.