Kéž by Fantastická zvířata byla fantastická. Viděli jsme třetí díl série, jež odhalí Brumbálův příběh
Do kin přichází třetí díl série Fantastická zvířata z potterovského světa. Největší diskuze rozpoutá odhalení Brumbálovy minulosti.
Záběr ze snímku Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství
S potterovským světem se loučí těžko. Osm filmů podle knižní předlohy o mladém čaroději Harrym Potterovi způsobilo, že hlad spíše narostl, než aby byl ukojen. Filmoví producenti si toho byli moc dobře vědomi, a tak vzniklo volné pokračování, které diváka vrací před dobu toho, kdo nesmí být jmenován – Fantastická zvířata. Jejich třetí díl vstoupí do kin už tento čtvrtek. Pojďme se na něj tedy podívat skrze slova bradavického ředitele Brumbála: „Nezáleží na tom, jak se kdo narodí, ale co se z něj stane.“
Právě v tom tkví největší problém celé série. Fantastická zvířata zůstala tím, kým se narodila – vynuceným příbuzným původního Harryho Pottera. Byť jsou příběhy J. K. Rowlingové, která se podílela na scénáři, pořád plné kouzel, už nejsou tak kouzelné. Důvodem je pravděpodobně absence propracovaného příběhu, který se vejde do knih. Nebo do dobře napsaného scénáře. V tomto případě obojí chybí.
Zatímco první díl přinesl fascinující a obdivuhodný svět samotných zvířat, druhý tuhle sílu opomněl. Nejen kvůli tomu platí za nejnudnější. Nepomohlo ani to, že roli měnícího se hlavního záporáka Gellerta Grindelwalda získal Johnny Depp, který jinak svým postavám umí vtisknout nezapomenutelného ducha. Vzpomeňme za všechny Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Třetí díl Zvířat se ale zvedl ze dna. Ze všech má největší spád a co do narativu je nejakčnější a snad také nejnapínavější.
Stále je ale plochý. Postavy čeká největší předvoldemortovská bitva, dokonce válka, chcete-li. Na konci si ale divák uvědomí, že vlastně neví, proč dopadla zrovna tak, jak dopadla. Kladní hrdinové, kteří bojují proti zlu, pořád něco dělají, něco kují, mají nějaké plány, ačkoli sami navzájem z obavy vyzrazení nevědí, jaké jsou. Až se to na konci všechno protne a zafunguje. Snad jen dílem náhody. Právě tady nejvíce chybí ona propracovanost příběhu, kterou nenahradí žádná magie.
Je to také už podruhé, kdy se zlo až nápadně podobá tomu, které vzniklo v Evropě ve třicátých letech. Kdo by chtěl najít podobnost s nacistickým Německem, nebude hledat dlouho. A to ani v případě samotného Pottera, ani v případě Fantastických zvířat. Ano, historie se i v běžném životě opakuje. Kdo jednou neholdoval propojení kouzelnického a mudlovského světa, zůstane patrně zarytým fanatikem. Jako by snad ale boj o čistotu rasy nestačil, Rowlingová musí s příběhem Fantastických zvířat vést přímo do Německa. Jakoby snad hrůza druhé světové války nedovolila fantazii stvořit příběh nový.