Klasická hra ho už nebaví. Magnus Carlsen nasadil džíny a rozjel turnaj ve „freestyle“ šachách

Norský šachový velmistr chce ze šachů udělat jakousi reality show. U „freestyle“ partií nebudou chybět monitory srdečního tepu ani „zpovědní“ budky.

magnus-2-1-2

Foto: CzechCrunch / Midjourney

Magnus Carlsen chystá revoluci v šachách

0Zobrazit komentáře

Šachy zná téměř každý. V prvních řadách stojí obyčejní pěšáci, kteří slouží jako předvoj ostatním figurkám, jejichž základní postavení je vždy stejné – uprostřed jsou král s královnou, vedle nich střelci a jezdci, v rozích šachovnice věže. Díky této železné pravidelnosti se hráči můžou učit jednotlivá šachová zahájení i zavedené strategie. Existují ale lidé, kteří tvrdí, že některé méně obvyklé varianty šachu podporují kreativitu mnohem víc. „Chci ze šachistů udělat automobilové závodníky,“ tvrdí třeba norský šachový velmistr Magnus Øen Carlsen.

Nejlepší šachista světa stojí za novou ligou Freestyle Chess Grand Slam Tour, jejímž cílem je dát této starodávné hře moderní punc i popularitu, jaké se těší například formule 1 nebo profesionální basketbal. Ze šachů chce udělat svým způsobem reality show. I proto Carlsen přišel s několika inovacemi – do hry zařadí například monitory srdečního tepu, které divákům ukážou, jak na soutěžící působí stres a tlak. Dalším prvkem show pak budou „zpovědní“ budky, kde hráči mohou sdílet své emoce a strategie. A v neposlední řadě dochází i k promíchání kamenů na šachovnici.

Tedy ne všech: pěšáci zůstávají na svých tradičních místech ve druhé a sedmé řadě. Postavení ostatních figurek je pak dílem náhody. Platí ovšem dvě omezení: střelci jsou umístění na políčkách obou barev – a král stojí mezi věžemi, aby bylo možné provést rošádu na obě strany. „Myslím, že tato varianta je lepší než klasické šachy. Pro hráče je nesmírně vzrušující mít novou mapu pro každou partii,“ řekl Carlsen pro list Financial Times (FT).

chess

Foto: Freestyle Chess World Championship

Náhodná pozice ve „freestyle“ šachách: konkrétně kombinace 123 z 959 možných

Velmistr již spojil síly s několika investory – podpořil jej například německý miliardář Jan Buettner a také newyorský venture kapitálový fond Left Lane, který pro tuto specifickou šachovou akci vyčlenil 12 milionů dolarů (necelých 300 milionů korun). Podle FT jde o dobrý příklad toho, jak se investoři snaží do sportu přinést nové obchodní modely. V tomto případě chtějí klást větší důraz na osobní příběhy jednotlivých hráčů, aby tím vybudovali velkou fanouškovskou komunitu. „Vidíme v šachách obří nevyužitý potenciál,“ doplňuje Carlsen.

Nová liga odráží napětí mezi Carlsenem a Mezinárodní šachovou federací FIDE. Norovi vadí příliš zdlouhavé partie, samotná příprava na ně je pak prý příliš rutinní a vyčerpávající… Carlsena prostě přestaly bavit klasické šachy i federace samotná. Ostatně to dal najevo loni v prosinci, kdy na šampionát v rapid šachu přišel v džínách, což pravidla FIDE zapovídá. Po pokutě pak z turnaje raději odstoupil. „Jsem už příliš starý na to, abych lpěl na těchto věcech. Ať si FIDE klidně prosazuje, co chce. Moje odpověď ale zní: Jděte do prdele,“ vzkázal.

 

Federace pak nelibě nesla i samotnou „freestyle“ ligu, a to právě kvůli náhodnému rozmisťování figurek. Podle serveru The New Yorker několik hráčů dokonce uvedlo, že organizace vyhrožovala lidem, kteří se chtěli nové Carlsenovy ligy zúčastnit, že se pak nebudou moci účastnit klasických mistrovství světa.

Nyní se ovšem zdá, že jsou spory zažehnány – FIDE a Freestyle Chess podepsaly koncem loňského roku dohodu „ o přátelské koexistenci“, která šachistům umožňuje účastnit se soutěží obou organizací. Norský velmistr si následně přišel zahrát na turnaj FIDE – a opět dorazil v džínách. Tentokrát už ale nečelil žádným postihům.

Carlsen se teď pečlivě připravuje na soutěž ve freestyle šachách (byť by se této variantě mělo správě říkat Fischerovy náhodné šachy nebo Chess960 podle 960 možných pozic rozestavení figur na začátku partie). Celoroční turnaj začíná 7. února v sídle miliardáře Buettnera v německém Weissenhausu. Další zastávky jsou v Paříži, New Yorku, Dillí a Kapském Městě. Konec je naplánován na 12. prosince. Do soutěže se nelze registrovat – hráči se museli probojovat kvalifikačními zápasy v aplikaci Chess.com. Těch se mohl zúčastnit každý uživatel nehledě na rating.

Organizátoři akce přiznávají, že liga nebude zpočátku zisková, už jen proto, že její vysílání nebude za paywallem. Věří však, že se časem situace obrátí k lepšímu. Ostatně za dalšími projekty Magnuse Carlsena, který je sám o sobě magnetem na další skvělé šachisty, už stojí velká jména jako je Mark Zuckerberg nebo Peter Thiel. Ty zaujala například Carlsenova šachová aplikace Take Take Take, která slibuje lepší prožitek ze hry.

Quiet nebo revenge quitting, loud leadership… Co znamenají pojmy populární na pracovním trhu?

Quiet nebo revenge quitting, loud leadership... V pracovním prostředí se v posledních letech objevují trendy, které se často spojují s vyhořením.

rq-qq-lr-x

Foto: CzechCrunch / ChatGPT

Ilustrace nálad v práci

0Zobrazit komentáře

Na českém pracovním trhu se po pandemii covidu objevuje stále více anglických pojmů, které popisují ten či onen fenomén. Home office už je naprostá norma, víc a víc se objevuje termín quiet quitting. Co ale takový impulzivní revenge quitting? Pojmy často používá mladší generace, která tak reaguje na čerstvě získané zkušenosti.

Quiet quitting, v překladu tichý odchod z práce, popisuje situaci, kdy zaměstnanci formálně zůstávají na svých pozicích, ale omezují své nasazení na nutné minimum. Plní pouze základní povinnosti a naopak se vyhýbají takovým činnostem, které by přesahovaly rámec jejich pracovní náplně.

„Je to stav, kdy jedete na autopilota. Práci odvedete, ale energie a chuť pracovat chybí. Často se jedná o důsledek frustrace, přepracování nebo snahy najít lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem,“ vysvětluje pro CzechCrunch expertka na human resources Petra Nulíčková.

Termín se i v Česku v posledních letech běžně používá, přitom podobný styl chování existoval už dříve. Historicky jej lze spojit s reakcí na takzvanou hustle culture, tedy tlak na neustálý výkon a maximální pracovní nasazení. Nástrahy takové pracovní kultury ale odhalila mimo jiné pandemie covidu a tehdejší časté využívání home officů, které ukázaly, jak křehká může být hranice mezi profesním a soukromým životem. Vzniklo o tom i několik vědeckých výzkumů, které například poznamenávají, že quiet quitting je pro firmu mnohdy horší než skutečný odchod zaměstnance.

kluson

Přečtěte si takéGenerace Z netouží být manažery, nechtějí víc peněz za víc stresuLidé z generace Z netouží být manažery, protože jim víc peněz za víc stresu nestojí, říká Jan Klusoň

„Lidé všeobecně začali více přehodnocovat své pracovní nasazení a hodnoty, což vedlo k většímu povědomí o mentálním zdraví a prevenci vyhoření,“ vysvětluje Nulíčková. Podle ní si řada zaměstnanců uvědomila, že očekávání nasazení 24 hodin denně není dlouhodobě udržitelné a že ve svých životech musí udělat změnu.

Zároveň zde ale hraje roli generační posun. Mladí lidé častěji kladou důraz na rovnováhu mezi prací a osobním životem a hledají práci, která je naplňuje a dává jim smysl. Očekávání, že budou obětovat svůj osobní život pro kariéru, je pro ně méně atraktivní. Hledají zábavu a práci v jednom, nechtějí jen přetrpět pracovní den a těšit se na volný čas,“ říká Nulíčková, která poskytuje v oblasti HR školení na vzdělávacích platformách, jako jsou třeba #HolkyzMarketingu. 

Quiet quittingem to navíc nekončí. Mnohem impulsivnější je revenge quitting, tedy odchod z pomsty, což je fenomén spojený s podáním výpovědi v reakci na konkrétní situaci, kterou zaměstnanec nevnímal jako spravedlivou nebo přiměřenou. Může se jednat o pocit křivdy, když dotyčný například není adekvátně oceněn, nebo nesouhlas s personálními změnami ve firmě.

Česká kultura si více cení těch, kteří umí přiložit ruku k dílu, než těch, kdo o tom jen básní, i když sebelíp.

„Pocitově je v rámci quiet quittingu člověk bez energie, bez nadšení a angažovanosti. Jde o dlouhodobější stav a rozpoložení. Kdežto revenge quitting je více emočně zabarven, příčina je obvykle všem stranám spíše zřejmá než skrytá. Jedná se o rychlý krok vyvolaný nějakou situací nebo rozhodnutím, které může být poslední kapkou,“ popisuje Nulíčková. 

Ve výsledku ale může mít větší dopady na pracovní prostředí právě „tiché“ a postupné odcházení. Kromě toho, že může vést k narušení týmové spolupráce a oslabení firemní kultury jako takové, stojí firmy velké peníze a podle agentury Bloomberg celé ekonomiky i miliardy dolarů ročně. Dopady pak mohou být dlouhodobější a způsobovat třeba i problémy při snaze zaujmout nové talenty.

„Firmy by měly reagovat proaktivně. Je dobré si připustit, že se něco takového ve firmě děje, k čemuž se mohou využívat interní data o fluktuaci, analýza důvodu odchodu nebo pravidelné průzkumy spokojenosti. To zaměstnavatelům napoví a vykreslí problémy i pro vedení. Pak by měla následovat identifikace a popsání příčin, proč zaměstnanci ztrácejí motivaci a angažovanost,“ vysvětluje Nulíčková.

Současně se v pracovním prostředí objevuje také pojem loud leadership, tedy hlasitý styl vedení. Je charakterizován intenzivní komunikací a výrazným řízením týmů. A ačkoliv může takový přístup lhostejné zaměstnance motivovat, u jiných působí spíše kontraproduktivně, jelikož bývá v praxi spojován s nadměrnou kontrolou a přílišným mikromanagementem.

„Česká kultura si více cení těch, kteří umí přiložit ruku k dílu, než těch, kdo o tom jen básní, i když sebelíp. Takový lídr může být vnímán i jako příliš dominantní a přemíra jeho energie může u introvertních lidí vyvolávat zbytečné třecí plochy,“ uzavírá odbornice.