Koncentrovaná Argentina. Oblíbené latinskoamerické podniky Cruz se na Letné spojily v jeden

Pečivo je v nabídce po celý den, přibyly snídaně, steak nebo miniburgery. Cafe Cruz chce žít od rána do večera jako kavárny v Argentině.

Eliška NováEliška Nová

cafe-cruz-2

Foto: Cafe Cruz

Cafe Cruz

0Zobrazit komentáře

Oblíbené argentinské podniky Panadería a Rotisería Cruz na pražské Letné se spojily v jeden. Výsledkem je Cafe Cruz, které chce fungovat jako od rána do večera živé kavárny typické pro Argentinu, odkud pochází jejich majitel. Zákazníci mají nyní navíc možnost ponořit se do latinskoamerické kuchyně ještě hlouběji.

Ještě před měsícem byly na Letné dva podniky – Panadería se specializovala na argentinské pečivo v a Rotiseríi vládla argentinská streetfoodová kuchyně. Nyní se spojily v Cafe Cruz, které se nachází ve větším ze dvou provozů, na rohu ulic Milady Horákové a Čechovy. Druhý prostor zůstal jako výrobna. „Dávalo nám smysl soustředit se na celodenní provoz tak, aby si hosté mohli dát snídani, čerstvě upečené pečivo a kávu a později během dne i oběd nebo večeři,“ líčí pro CzechCrunch provozovatel podniku Juan Cruz.

Zákazníci tak o nic nepřijdou. Pořád tu bude k dostání kváskový chleba s sebou, kromě toho ale přibyla rovněž nabídka snídaní a menu se rozšířilo o další položky. Nově je tu k dostání maminha steak nebo miniburgery. „Nabídka pečiva je k dispozici v kavárně po celý den, časem budeme pracovat s pečivem více jako se základem,“ dodává Cruz.

„Vytváříme tím další aspekty gastrozážitku. Vitrína v přední části restaurace je plná od rána do večera,“ dodává majitel podniku. Otevírá se tady brzy ráno, v osm hodin, zamyká se v jedenáct večer.

V Argentině jsou podle Cruze podobná spojení populární a za krátkou dobu si na něj zvykli i zákazníci. Koncept a menu je víc variabilní a atraktivnější v různé denní doby. Podnik tak nadále prý vyhledávají i latinskoameričtí velvyslanci, kteří mají úřady v okolí. „Chodí sem v podstatě celá latinskoamerická komunita. I když totiž v Praze jihoamerické koncepty existují, žádný podobný nenajdete,“ líčí Argentinec.

Kromě Latinoameričanů sem ale rádi chodí i Češi. Nejčastěji si dávají chipas, což je bezlepkové slané sýrové pečivo, pak medialunas, což jsou argentinské nadýchané croissanty, kváskový chléb a empanadas, které si tu připravují kompletně sami. Ve vitríně jsou k dispozici po celý den. Oblíbené je ale také grilované kuře s různými marinádami.

Další pochoutky by mohly přibývat. Těch nepoznaných je totiž za oceánem ještě mnoho. „Argentina je rozlehlá země se spoustou regionů a každý z nich má jídla typická právě pro daný region. Zatím jsme se soustředili na ty nejpopulárnější, ale je toho ještě spousta. Čím víc budou zákazníci argentinské produkty znát, tím víc do hloubky můžeme jít,“ míní Cruz.

Ten v Praze kromě letenské kavárny provozuje i další podniky. Začal s Gran Fierro v Myslíkově ulici, která se zaměřuje na steaky, vlastní ale i tapas bar Lola na stejné adrese.

Vietnamské hody pod rýžovým polem od Lasvitu. Taro znovuotevřelo na Národní a hned vedle chystá pekárnu

Na Národní třídě není o dobré podniky nouze. Teď k nim patří i skvělé Taro bratrů Gianga a Khanha Ta. A brzy přibude i vietnamsko-francouzské pečivo.

taro-1

Foto: Lucie Mušková

Bratři Giang a Khanh Ta

0Zobrazit komentáře

Jedna z nejzajímavějších pražských finediningových restaurací, Taro bratrů Gianga a Khanha Ta, je už zase v plné síle. Po několikaměsíční odmlce, kdy měnila starou adresu na Andělu za Palác Dunaj na Národní třídě, vítá od konce ledna znovu své hosty. A poslední tři týdny předvádí vedle skvělého jídla i svou novou pýchu – obří rýžové pole ze skla, které dotváří magickou atmosféru večera, při kterém jakoby se zastavil čas. Plány talentovaných bratrů tím ale rozhodně nekončí. Hned ve vedlejším vchodu totiž intenzivně pracují na svém výpadu do světa pečiva.

„Z původního Tara tu máme jen pár hrnců, takže se ani nedá mluvit o tom, že bychom se stěhovali,“ vtipkuje Giang Ta, který v novém Taru funguje opět jako manažer, zatímco jeho bratr Khanh Ta má na starosti kuchyň. Oběma pak patří společnost Taro Group, která všechny jejich podniky – tedy ještě Gao Den, Dian a polévkárnu Pho100, jež loni na podzim zabrala rušné místo po Taru na Andělu – zastřešuje. Původní plány byly, že Taro na Národní otevře ještě koncem loňského roku, nakonec to ale bylo až na sklonku ledna. Výsledek ale rozhodně stojí za to.

Zapomeňte totiž na malé a industriálním duchem prodchnuté Taro obklopené dvěma rušnými silnicemi. Tady se ocitneme v prostoru, kterému dominují tmavé barvy hnědá, zelená a šedá a ze všeho sálá pocit velkého pohodlí a komfortu. Když vejdete, rázem se ocitnete v asi třikrát větším prostoru než dřív, atmosféra je tu ale paradoxně násobně intimnější. Bratři si totiž dali záležet, aby vytvořili vzdušný, ale měkce působící a do posledního detailu vyladěný interiér, v němž vám bude dobře. A okolní svět za vámi pro jistotu zavřou těžké závěsy na oknech.

„Celý prostor se nacházel ve stavu shell and core, což znamenalo, že jsme museli vybudovat inženýrskou síť a museli jsme například navyšovat i příkon elektřiny, protože jsme až v průběhu zjistili, že není dostatečný. A občas nám do toho hodily vidle i legislativní požadavky, takže se celý proces trochu prodloužil. Vyladit interiér byla pak třešnička na dortu,“ vzpomíná na rekonstrukci Giang Ta.

Na rozdíl od původního podniku má Taro na Národní i místo pro bar – díky tomu tak vedle vinného a nealko párování prý brzy dojde i na to koktejlové – i malý lounge, kde si vychutnáte welcome drink. Doporučujeme místní variaci na Negroni s všeříkajícím názvem Taroni. Prim ale hraje opět otevřená kuchyně, v níž tým místních kuchařů dokončuje jídlo před očima zákazníků. Váš zrak se ale bude dost možná od jejich rukou stáčet i směrem nahoru, nad celým barem se totiž vine majestátní skleněná instalace od Lasvitu, která znázorňuje tři úrovně rýžového pole.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ty jsou místní hlavní ozdobou, a i jejich umístění nabralo zpoždění, do centra Prahy totiž dorazila instalace až koncem února. „Odkazuje na naše kořeny ve Vietnamu a byla poslední věcí, která nám tu chyběla. Teď už se tu jen musíme všichni naplno sžít. Nejsme bláhoví a víme, že každý nový podnik je zároveň novým organismem a že si všechny procesy musí sednout. Zatím jsme ale na dobré cestě,“ hodnotí necelé dva měsíce provozu Giang Ta.

Do Tara můžete nyní vyrazit na pětichodovou večeři, v sobotu se k obědu servíruje zkrácená tříchodová varianta. Na co přesně se můžete těšit, neprozradíme, protože součástí konceptu je utajené menu, které před sebe v papírové formě dostanete až na samotný závěr večeře, v jejím průběhu vás jím ale provedou sami kuchaři. Ti během stěhovací pauzy sbírali zkušenosti na stážích v různých podnicích v Česku, ale třeba i v Singapuru. A sám šéfkuchař Khanh čerpal inspiraci v Bangkoku a Hanoji. V novém menu sází na tradiční recepty svého dětství, ovšem obohacené o moderní a Taru vlastní twist – vyrábí si například i vlastní rýžovou mouku.

Hosté ale nejsou jediní, kdo na Národní dostal více místa. Významně se rozrostlo i zázemí restaurace, což byl jeden z hlavních důvodů, proč ke stěhování došlo – omezené prostory na Andělu už zkrátka přestávaly pro nápady Khanha Ta stačit. Na nové adrese tak má Taro kromě otevřené ještě i klasickou kuchyň, kde probíhá zejména přípravná část vaření. Místo je tu ale i na zrárnu masa a na střeše paláce mají kuchaři vyhrazený záhon pro pěstování bylinek a zeleniny. Všechno tohle se promítá nejen do toho, co dostanete na talíř, ale samozřejmě i do toho, jak se tu týmu funguje.

„Národní je krásná ulice, nejen přes den, ale i v noci po směně,“ směje se Giang Ta. „A kromě toho, že se nám tu dobře pracuje, od ní očekáváme i větší návštěvnost zahraničních hostů, kterých je tady přece jen víc než na Andělu,“ pochvaluje si novou adresu. A dodává, že Pho100, které vyrostlo na té staré a nabízí vyladěné varianty oblíbené vietnamské polévky, se daří nad očekávání dobře. „Jednoduše na to místo skvěle zapadlo.“

Plány obou bratrů ale jdou ještě mnohem dál – v hlavě prý mají několik dalších plánů, jak naši gastroscénu – a to nejen tu pražskou – obohatit. Nejblíž realizaci je vietnamsko-francouzská pekárna, která otevře na Národní hned vedle Tara. Khanha totiž před pár lety okouzlilo pečení a jeho vášeň se ještě prohloubila za covidu. Absolvoval tak například i stáž ve vyhlášené kodaňské pekárně Hart a bylo prý jen otázkou času, kdy bratři vlastní pekárnu rozjedou.

„Tady nám navíc nahrává fakt, že bude sdílet společné zázemí s restaurací, a tudíž to bude i hezká symbióza. Čerstvé pečivo bude samozřejmě zakomponované v degustační večeři, naopak Taro může pekárnu zásobovat masem, které bude součástí náplní do slaného pečiva. Příkladem může být vietnamská bageta Banh mi plněná paštikou a vepřovou krkovicí. V nabídce bude ale také sladké pečivo – croissanty či danishe a výběrová káva,“ dodává Giang Ta. Otevření pekárny, jejíž jméno bude Patê, směřují bratři na květen.