České školství za sebou má dlouhou historii, je finančně dostupné a existují iniciativy, které se jej snaží modernizovat. Názor Jiřího Tobolky však je, že všechny to jsou jen kosmetické změny a jádro problémů ve vzdělávání se nemění. Protože se jeho děti blížily školnímu věku, rozhodl se společně se svými známými v Hradci Králové rozběhnout školu vlastní – a staví ji na podobných principech jako startupy.

„Koncept, kdy děti od první třídy trestáme za chyby, známkujeme a porovnáváme, není použitelný pro dnešní otevřený, propojený a extrémně dynamický svět. Proto vznikají školy, které se snaží jít vlastní cestou. Stejně tak jsme se před více než dvěma lety rozhodli i my,“ píše Tobolka, jenž sedm let bez pomoci investorů budoval konzultační společnost se zaměřením na datovou analytiku a business intelligence Bizz Treat. Loni pak v ní většinu se společníkem prodali za vyšší desítky milionů korun.

Pro CzechCrunch pětatřicetiletý Tobolka popisuje, jaké důvody jej k založení Základní školy Krok v Hradci Králové vedly, jak při jejím budování využívají přístup známý ze startupů, ale i to, co je nutné pro získání registrace od ministerstva školství, což vzdělávací instituci umožní získat příspěvek ze státního rozpočtu.

***

Pokud jste z Prahy, seženete „progresivní školu“, ale zadarmo to nebude. Jak finančně, tak úsilím kvůli velkému přetlaku uchazečů. A když vyjedete za hranice hlavního města, je to pole neorané. V Hradci Králové jsou dvě trochu progresivní školy, kde se ale o přijetí losuje, což jsme nechtěli riskovat. Po dlouhých přípravách jsme proto v září 2022 spustili Základní školu Krok, pro první rok v omezeném počtu patnácti dětí.

MŠMT vs. komunitní škola

Variant, jak se do projektu vlastní školy pustit, bude určitě téměř nekonečně mnoho. Hlavní dva směry jsou nicméně jasné. Buď budete škola v rámci MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), nebo budete stavět takzvanou komunitní školu. Její koncept je založený na tom, že děti jsou zapsány v kmenové základní škole a k vám docházejí do skupiny, kde probíhá program, jejž taková škola garantuje. Odpovědnost za vzdělávání je právně na rodičích, dvakrát ročně dochází děti na přezkoušení do kmenové školy.

Pokud se dostanete pod MŠMT, máte nárok na peníze ze státního rozpočtu. Musíte ale také plnit formální i neformální požadavky a předpisy. Těch není zrovna málo. Jako škola registrována v rejstříku MŠMT musíte mít vlastní školní vzdělávací plán (ŠVP), který vychází z rámcového vzdělávacího plánu (RVP), jenž je vydaný ministerstvem. RVP dává poměrně dost volnosti, zároveň udává smysluplné mantinely, které definují to, co by škola měla žákům zprostředkovat a poskytnout. RVP je skvělý dokument, který svým způsobem „předběhnul dobu“.

Další povinnosti musí splňovat prostory školy. Musí být zkolaudované jako prostor pro provoz školy, z čehož vychází seznam předpisů, který musíte splnit – podlahová plocha na jednoho žáka, hygienické předpisy, prostory šaten, správné osvětlení či nábytek. Otázka prostor je poměrně komplikovaná zejména proto, že k akreditaci potřebujete prostory, nicméně bez příspěvku od MŠMT si často ty odpovídající nemůžete dovolit. Nezbývá než jít trochu do rizika a jít do toho naplno.

V neposlední řadě je s registrací pod MŠMT také spojená poměrně obsáhlá administrativa. Z druhé strany, pokud máte zkušenosti s vedením projektů a přistupujete k nim pečlivě, pak vás většina nepřekvapí. Jedná se z velké části o zápisy z různých schůzek a podobně. Za zmínku stojí také jedna kuriozita – pokud nejste v MŠMT, nepustí vaše děti do místní školní jídelny v čase oběda a samozřejmě za jídlo platí cenu bez příspěvku.

O čem projekt založení školy vlastně je

Začínáme od nuly. Možná si říkáte, že na založení školy potřebujete pedagogický background či být rovnou vystudovaný učitel. Já si to úplně nemyslím. Učitele budete potřebovat, o tom samozřejmě není pochyb. Nicméně založit školu je projekt jako každý jiný. Máte rozpočet, řešíte provoz, marketing, finance, musíte si udělat nějakou roadmapu a jít po ní. V neposlední řadě je to o správném náboru a personálním vedení. Dost možná budete potřebovat mít do začátku nějakou finanční rezervu, abyste celý projekt odlepili od země.

Potkali jsme několik lidí a skupin, kdy se dva učitelé rozhodli založit si svoji školu. Bohužel ani nezačali, protože se zaměřovali na pedagogickou stránku věci, ale naprosto podcenili celý kontext. Neuvědomili si komplexitu takového projektu. To, co potřebujete, je zkrátka člověk, který ho dostane na nohy. Pokud bude někdo v týmu pedagog, tím lépe, budete mu stoprocentně důvěřovat a můžete na něm stavět.

Budete dělat chyby. To je v pořádku. Jako v každém jiném projektu i tady platí, že je dobré neopakovat stejné chyby. A nebát se změn.

Jedna věc, která asi nikoho nepřekvapí, je samozřejmě nemožnost práce na dálku. Je třeba si uvědomit, že učitel nemůže být remote. S tím musíte stavět rozvrh a mít připravené kapacity. Nábor lidí do týmu je taky trochu jiný než u technologické firmy. Pokud školu startujete od nuly jako my, nemůžete si lidi do týmu vyzkoušet na jeden nebo dva dny v kolektivu dětí, kde vidíte, jak s nimi dotyčný dokáže nebo nedokáže fungovat. Musíte se na začátku připravit, že to zkrátka bude tak trochu punk.

Celé fungování je navíc velmi senzitivní, jde přece o děti. Důvěru rodičů musíte budovat postupně a s velkým citem. Zároveň je třeba si uvědomit, že vaším primárním klientem je právě dítě.

Škola jako startup

V našem případě jsme rozjezd školy pojali startupově. Dali jsme dohromady tým lidí schopných celý projekt roztlačit. Zajistili jsme financování a udělali jsme klasický FFF round (peníze od přátel, rodiny a „bláznů“, označení pro úplně první investory do startupů – pozn. redakce). Řádově nás start vyšel čistě finančně určitě přes sto tisíc korun, ale hodně peněz jsme ušetřili za prostory, které sdílíme s místním Skautem. Další náklady jsou ve formě naší práce, za kterou logicky zaplaceno nedostáváme.

Od začátku máme také skvělého pedagoga, na kterého se můžeme spolehnout. Víc než rok jsme zkoumali, kudy povede naše cesta. Strávili jsme nad konceptem stovky, možná i tisíc hodin diskuzí.

Školu stavíme i pro naše děti a máme tak výhodu, že si „finální produkt“ můžeme směrovat trochu podle svého. Od naší školy chceme, aby děti byly správně motivované, aby se orientovaly v informacích, rozuměly kontextu, uměly pracovat s technologiemi a našly si uplatnění v životě. Chceme, aby uměly komunikovat, nebály se chybovat a našly si svoji cestu.

Školu jsme nakonec spustili jako takzvanou „svobodnou školu“, což je koncept ve světě známý desítky let (Sudbury Valley ve Spojených státech, Summerhill ve Velké Británii) a nejedná se o nějaký nepodložený experiment. V takové škole například neexistuje rozvrh či společná pravidelná činnost. Vše je dobrovolné. Ten koncept funguje, nicméně musíte být naprosto naladěni na jeho styl a musíte tak opravdu žít.

Typický den ve svobodné škole začíná „ranním kruhem“, což je něco jako meeting, kde si děti společně s průvodci řeknou očekávání a plán na daný den. Každý den pak vypadá trochu jinak. Někdy je v nabídce nějaký projekt či činnost, někdy není v nabídce nic konkrétního. Princip takové školy svěřuje sto procent odpovědnosti do rukou dítěte a nechává ho objevovat samostatně. Velmi často se tak může stát, že se ve škole relativně „nic neděje“.

My jsme po pár měsících zjistili, že vizi neumíme plně realizovat v konceptu, který staví na stoprocentní dobrovolnosti všeho. Přišlo nám, že chybí alespoň nějaká základní struktura a že se nikam neposouváme. Nicméně i projekt školy jde dělat agilně, což jsme se naučili za první čtyři měsíce fungování – přes Vánoce jsme koncept vyhodnotili a mírně pozmněnili.

Jako první krok jsme dopoledne přidali focus time – čas, kdy celá skupina společně pracuje na projektu. Pořád ale stavíme na stejných hodnotách, každý den tak pořád startujeme ranním kruhem, nicméně po něm následují dva projektové bloky, kam jdou všichni společně. V rámci projektu se pak děti velmi kreativní formou učí číst, psát, počítat. Zároveň mají dost prostoru pro to, aby přicházely s vlastními nápady a projekty. Po obědě je program volnější s časem na individuální práci, na kreativní vytváření nebo na sport.

Do budoucna budeme se strukturou dne pracovat. Část projektů chceme zaměřit víc individuálně do menších skupin, které budou věkově definované, část bude benefitovat ze smíšené věkové skupiny.

Na přelomu roku jsme dostali kladné vyjádření z MŠMT, stejně tak od kraje a města. Všechny tři strany posoudily náš projekt jako smysluplný, takže od září můžeme posunout školu na další level. Řešíme prostory, kde můžeme naplno realizovat náš koncept.

Myšlenku úplně svobodné školy jsme sice opustili, ale budujeme náš vlastní, nic do detailu nekopírujeme. Hodně vycházíme z reálného fungování, učíme se a poznatky zavádíme zpátky do praxe. Věřím, že postavíme velmi kvalitní, smysluplnou školu. Teď víme směr, cestu už si najdeme.