Je mnoho věhlasných režisérů, kteří jsou známi svým unikátním pojetím sci-fi, hororů, historických filmů nebo jiných žánrů, a pak existuje malá skupina tvůrců, jejichž tvorba je vlastně svým vlastním žánrem. Do této exkluzivní společnosti patří i Woody Allen, americký autor zcela unikátních intelektuálních komedií. 86letý režisér má ve Francii brzy natáčet svůj nový film, který se může stát jeho vůbec posledním. Náznaky se již objevily.

Různé formy komedie Allena provázely od úplných začátků jeho kariéry sahající do 50. let, kdy mu bylo patnáct. Ambiciózní židovský rodák z Brooklynu si už na střední škole začal přivydělávat psaním vtipů, které rozesílal do novin a později zkusil zaujmout i dramatiky na Broadwayi. Dařilo se mu a v sedmnácti vydělával humorem více než oba jeho rodiče dohromady.

Když dokončil střední školu, rozhodl se studovat film. Z jedné newyorské univerzity ale odešel po selhání při zkoušce z filmové produkce, ze druhé odešel ještě v průběhu prvního semestru. Raději se učil sám. Díky svým úspěchům s psaním vtipů začal pracovat v televizi NBC jako scenárista několika talk show. Později se dostal také k psaní krátkých humorných příběhů a v 60. letech začal dělat stand up komedii. Právě zde vznikla allenovská persona nervózního, úzkostlivého intelektuála, která je ve většině jeho filmů.

Za kameru se Allen jako režisér poprvé postavil v roce 1966, za svůj plnohodnotný debut ale považuje Seber Prachy a zmiz z roku 1969. Kromě režie napsal také většinu scénáře a ztvárnil hlavní roli – totéž opět platí i pro velkou část jeho dalších filmů. V začátcích natáčel asi jeden snímek co dva roky, později se stalo železným pravidlem, že na nového Allena se mohli diváci těšit každý rok. Letošní Wasp 22 má pořadové číslo padesát.

Reprofoto: Movieclips/YouTube

Záběr z filmu Annie Hallová

Napříč natolik bohatou filmografií, rozprostírající se na ploše půlky století, je nevyhnutelné zaznamenat značný vývoj a proměny témat i pojetí. Zpočátku třeba Allen tvořil spíš tzv. slapstick komedie s fyzickým humorem jako z grotesek, kdežto později ho ovlivnila tvorba evropských, silně autorských režisérů, a filmy nabraly dramatičtější, sofistikovanější ráz. Pro většinu Allenova díla jsou ale typičtí neurotičtí intelektuálští hrdinové, odkazy na historii, popkulturu či filosofii nebo romantické zápletky.

Dodnes nejslavnější a nejoceňovanější z celé režisérovy tvorby je dvojice romantických komedií Annie Hallová a Manhattan z konce 70. let. První z nich vyniká svým spojením chytrého a velice efektivního humoru se seriózními tématy sexuality, židovské identity nebo psychoanalýzy.

To vše se přitom probírá na pozadí komplikovaného vztahu dvou hrdinů. Annie Hallová vyhrála čtyři Oscary včetně toho hlavního a je považována za jednu z nejlepších komedií 20. století, tedy většiny filmové historie. Manhattan je podle některých názorů ještě lepší. Z další Allenovy tvorby za zdůraznění stojí třeba Láska a smrt, Zelig, Zločiny a poklesky, Půlnoc v Paříži nebo Jasmíniny slzy. Slavný režisér má ale na kontě doslova desítky alespoň velice dobrých snímků.

Wasp 22, který se za pár týdnů začne točit v Paříži kompletně ve francouzštině a má připomínat romantický thriller Match Point – Hra osudu, se může dost možná stát tím posledním, u něhož Woody Allen zastane pozici režiséra. Jednoduše ho prý filmařina přestala bavit.

„Velká část vzrušení z tvorby je pryč. Dřív jsem natočil film a ten pak šel do kin po celé zemi. Teď natočíte film a dostanete pár týdnů v kinech, možná šest nebo čtyři, a pak jde na streamování nebo do videoték. Není to ono, už to pro mě není tak zábavné,“ vysvětlil Allen v nedávném rozhovoru s Alecem Baldwinem. Jak upozornil server Variety, režisér teď španělským novinám La Vanguardia řekl, že se po Wasp 22 chystá s režií opravdu skončit. Místo toho se prý chce více zaměřit na psaní.

Reprofoto: Sony Pictures Classics/YouTube

Cate Blanchett dostala za hlavní roli ve filmu Jasmíniny slzy Oscara

Jak to tak ale v šoubyznysu bývá, nic není tak jasné, jak to na první pohled vypadá. Allenovo povzdechnutí pro španělský list začalo okamžitě žít vlastním životem a informace o konci gigantické kariéry se šířily éterem. Jenže do toho vstoupili zástupci známého režiséra a vydali prohlášení, v němž vše postavili na hlavu. „Woody Allen nikdy neřekl, že končí s filmováním, ani že píše další knihu. (…) V současnosti nemá v úmyslu končit a je vzrušený z natáčení nového filmu v Paříži, který bude jeho padesátým,“ stojí v oficiálním stanovisku, které Allenův tým rozeslal zahraničním médiím. I vzhledem k věku režisérské hvězdy se ovšem dá očekávat, že onen konec jednou nastane.

Výrazné změny ve způsobech uvádění filmů do distribuce v posledních letech otřásají kinematografií po celém světě. A Allen není jistě jediným filmařem, jemuž bleskurychlý přesun z kinosálů na streamovací platformy nevoní. Jeho případ je ale přeci jenom ještě trochu specifičtější. V 90. letech totiž čelil obvinění ze strany své bývalé profesní i romantické partnerky Mii Farrow, podle níž měl režisér sexuálně zneužít její tehdy sedmiletou dceru Dylan. Allen navíc navázal vztah se Soon-Yi Previnovou, adoptivní dcerou své dlouhodobé partnerky. Ačkoli si její matku nikdy nevzal a nebyl tak jejím adoptivním otcem, celá situace, dále podtržená 35letým rozdílem mezi nimi, byla i tak dosti bizarní. Allen a Previnová se později vzali a jsou spolu dodnes.

Údajným zneužitím Dylan se v 90. letech zabývala dvojice několikaměsíčních vyšetřování bez přesvědčivých důkazů. Allen obvinění dodnes jednoznačně odmítá, zatímco Mia, Dylan a další členové rodiny Farrowových trvají na jeho vině. Přes mnoho rozsáhlých diskuzí a amatérských zkoumání důkazů to na režisérovu kariéru zprvu nemělo zásadní vliv, hnutí MeToo před několika lety ale situaci změnilo. Obvinění se opět dostala do popředí, vůči filmaři se začaly vymezovat celebrity a američtí producenti i distributoři si od něj drželi odstup.

Allen už v minulosti sám řekl, že hnutí MeToo podporuje a zdůraznil bezproblémové spolupráce se stovkami žen. Jako režisér, scenárista a herec po sobě zanechá rozsáhlé, originální a v mnoha případech skvělé dílo. Minimálně u části publika se ale možná už nikdy nezbaví statusu problematického tvůrce, jehož umělecký odkaz je poskvrněný temnou osobní minulostí a nevyváženými vztahy, které se promítly i do jeho filmů.