Nátlak, aby podepsaly výpověď dohodou, na oko zrušené místo, nemístné otázky… To je jenom několik málo příkladů z velkého množství negativních zkušeností, které ženy zažívají při návratu z rodičovské dovolené do práce. Potenciální mateřská dovolená, i když třeba ještě není ani v plánu nebo zatím není jistá, pak také ovlivňuje kariéry žen. Kvůli tomu, že by nástup na mateřskou dovolenou totiž mohl nastat, jsou ženy obtížněji přijímány do práce a také se méně často dočkají povýšení, ukazují zážitky mnoha z nich, které je popsaly CzechCrunchi.

Ekonomky Alena Bičáková z Univerzity Karlovy a Klára Kalíšková z Vysoké školy ekonomické říkají, že se přes 60 procent žen, které jsou bez práce a zároveň s dítětem, stává nezaměstnanými právě bezprostředně po ukončení rodičovské dovolené. Státem garantovaná „ochrana“ místa pro ně tedy v podstatě neplatí: výpověď dostanou hned, jak se do práce vrátí. Zároveň jsou matky dětí do 15 let věku ohroženy nezaměstnaností dvojnásobně víc než muži.

Realitu věrně ilustrují i příběhy žen, které se CzechCrunchi ozvaly po zveřejnění článku o tom, jak mateřství komplikuje ženám kariéru. A protože některé z nich souhlasily, že budou sdílet své problémy spojené s návratem do práce, níže je necháváme jejich zkušenosti převyprávět. Příjmení dam redakce zná, ale nezveřejňuje je s ohledem na citlivost tématu.

Nikola K. (34 let, Praha)

Pracovala jsem jako copywriterka ve firmě. Práce mě bavila, měla jsem výsledky, rozuměla jsem si se šéfem i s kolegy. Jenže mi bylo třicet a tikaly mi biologické hodiny. A tikaly už dlouho. Dokonce tak dlouho, že u nás doma padlo rozhodnutí, že zkusíme IVF (umělé oplodnění).

Měla jsem tehdy dvě možnosti. První byla popovídat si o tom dopředu se šéfem. Čekalo mě několik návštěv lékařů a v případě úspěchu odchod na mateřskou, navíc jsem vždycky ráda jednala na rovinu. Nebo myslet hlavně na sebe. Co je komu do toho, proč chodím k doktorovi? Třeba se ani nezadaří. Nemohlo by mi to v práci nakonec spíš uškodit? Zachovala jsem se fér. A naivně.

Se šéfem jsem si všechno vyjasnila, byl to vcelku přátelský rozhovor. Následoval zhruba měsíc a půl, kdy jsem procházela celým procesem IVF. Týden před naplánovaným finále (a tedy více či méně pravděpodobným otěhotněním) jsem dostala vyhazov z důvodu restrukturalizace marketingového oddělení.

T. H. (33 let, Praha)

V lednu 2024 jsem se chtěla – po dvou dětech a tedy čtyřech a půl letech dome – vrátit do svého zaměstnání z rodičovské dovolené, na kterou jsem nastoupila v květnu 2019. Půl roku před plánovaným nástupem, tedy v září 2023, jsem požádala personální oddělení ohledně podmínek nástupu, zda by bylo možné sjednat zkrácený úvazek či případný home office.

Reakcí mi byl e-mail, kde mi bylo sděleno, že dané vyřešíme osobně. Když jsem v říjnu dorazila, čekala na mě nejen personální, ale i má nadřízená a předseda představenstva. Během první věty se snažila personální navodit rádoby přátelskou atmosféru dotazy na mou rodinu, ale během další věty začala schůzka nabírat naprosto jiný směr.

Slova se ujal předseda, jenž mi začal vysvětlovat situaci, která se během covidu začala měnit a že má pozice se stávala stále více automatizovanou. A jelikož mou práci přerozdělili, tak jsem se stala nadbytečnou a má pozice byla zrušená.

Toto prohlášení mě upřímně překvapilo, jelikož než jsem odešla na mateřskou dovolenou, tak jsem dva měsíce denně zaučovala na svou pozici kolegyni a současně byla část mé práce předána jiné kolegyni.

Z firmy jsem byla následně informována, že tahle kolegyně nestíhala svou práci a současně mou, a tak bylo nutné najít výpomoc na záskok za mou rodičovskou. Nakonec tento záskok ve firmě zůstal (ale prý na jiné pozici) a mně byla ukončena pozice.

Po pěti minutách mi předseda představenstva předložil návrh ukončení pracovního poměru s odstupným a současně mi bylo sděleno, že tato nabídka odstupného platí pouze tento den. V případě, že bych trvala na nástupu zpět do firmy, tak mohu, ale bude mi během prvního dne podána výpověď pro nadbytečnost.

A. Z. (33 let, Praha)

Tři roky mi byla prodlužována smlouva o rok. Poslední rok jsem otěhotněla a potenciální prodloužení spadalo do doby mateřské. Šlo o to, že buď bych již musela mít smlouvu na neurčito, nebo ji ukončit. Jakmile jsem otěhotněla, poprosila jsem vedoucího o schůzku, kde jsem se ho zeptala, jak uvažuje o mém prodloužení smlouvy, abych se na to dokázala připravit. Zde nastal absolutní bizár…

Vyslechla jsem si snůšku názorů z minulého století. Vedoucí se mne ptal na soukromí, včetně zaměstnání partnera – že prý nebudu mít ekonomické důvody k tomu, abych pracovala. Neprodloužit mi smlouvu by bylo úplně legitimní, ale rozhodla jsem se i tak obrátit na personální, aby začali s vedoucími o těchto tématech mluvit ve smyslu hranic a moje kolegyně nemusely podstupovat podobně bizarní rozhovory.

Ukázalo se, že se nejednalo o izolovanou situaci a vedoucímu byl i kvůli dalším problémům ukončen pracovní poměr. Mně byla smlouva prodloužena.

Foto: Depositphotos

„Trest za dítě“ je u nás jeden z nejvyšších

Lucie P. (32 let, Nový Jičín)

Jsem doma necelé čtyři roky, rok na rizikovém těhotenství a tři roky na rodičovské dovolené. Mám smlouvu na neurčito a zaměstnavatel mi „drží“ místo. Ale jen díky tomu, že jsem v době těhotenství byla „nevyhoditelná“. Bohužel, před touto rodičovskou mi zemřelo dítě po porodu, a tak jsem se chtěla hned, jak mi bylo lépe, vrátit zpět do práce. Tam mi ale nevybíravým a necitlivým způsobem oznámili, že jsem pro ně nadbytečná a že mě propouští.

Hlavním důvodem však byla skutečnost, že jsem se pro ně stala nepohodlnou, jelikož „hrozilo“, že zase otěhotním a zůstanu doma. Šéfka se se mnou loučila slovy: „Tak alespoň sis těhotenství vyzkoušela.“ Dost podpásovka vzhledem k situaci. Navíc jsem se dozvěděla, že nová slečna na mojí pozici má smlouvu na dobu neurčitou, takže bylo jasné, že věděli už po mém odchodu na mateřskou, že mě vyhodí.

Odchod jsem řešila s právníkem jakožto nezákonný, neboť mě nemohli vyhodit pro nadbytečnost a pozici ihned obsadit. Naštěstí jsem otěhotněla, ale teď mi mateřská končí a musím to jít opět řešit. Mám strach, že mě nakonec vyhodí bez odstupného a budeme to opět řešit u právníka.

Navíc jsem začala chodit po pohovorech a zjistila jsem, že jsem s jedním dítětem vlastně nezaměstnatelná. „Brali bychom vás všemi deseti,“ ale ve vzduchu úplně cítím nevyřčené: „Ale máte jedno dítě a je jasné, že budete chtít druhé, tak vám děkujeme.“ Jsem z toho celá nesvá, v jaké době žijeme, že mít dítě není radost, ale nepřekonatelný problém.

Jitka P. (40 let, Praha)

Naštěstí jsem se osobně nikdy nesetkala s tím, že bych byla diskriminována kvůli tomu, že jsem matkou. Moje situace je možná odlišná, jelikož jsem samostatně výdělečně činná a také protože jsem si ihned na začátku se zaměstnavatelem sjednotila očekávání.

Nicméně jsem byla svědkem, jak někteří kolegové během náborových procesů do mého nebo jejich týmu často otevřeně prohlašovali, že nebudou přijímat ženu kolem 35 let, protože předpokládají, že brzy bude chtít mít dítě, což by znamenalo zbytečné náklady na nábor.

Podobně kdykoliv se objevila příležitost pro povýšení, tito kolegové dávali přednost méně zkušenému kolegovi před kolegyní ve věku kolem 30 až 35 let, předpokládajíce, že žena bude v blízké budoucnosti chtít dítě a ocitne se tak na mateřské dovolené, a tedy veškeré úsilí vložené do jejího povýšení půjde nazmar.