V populárních kavárnách Ema zruší papírové kelímky. Jen letos jsme jich vydali 300 tisíc, říká jejich šéf

Jednorázové nádobí je mnohým trnem v oku a zdá se, že lidem z kaváren Ema obzvlášť. Rozhodli se totiž, že s ním jednou provždy skoncují.

ema-kelimek2

Foto: EMA espresso bar

V kavárnách Ema se rozhodli zrušit jednorázové kelímky

0Zobrazit komentáře

Na sklonku října přišli lidé z kavárny Ema s velkým oznámením: rozhodli se, že ve všech svých podnicích zcela zruší jednorázové kelímky. Na sociálních sítích tomuto kroku většina lidí tleskala, část z nich si ale začala stěžovat, že nemá prostor na to nosit u sebe znovupoužitelné kelímky či termosky nebo že je s sebou jednoduše nosit nechce. „Asi neuspokojíme úplně všechny, to bohužel v tomto modelu nelze. Jen letos jsme ale zákazníkům vydali 300 tisíc kusů jednorázových kelímků a víček, což je velká hromada odpadu, o který bychom okolní koše rádi ušetřili,“ říká zakladatel Emy Kamil Skrbek.

Jednorázové nádobí je dlouhodobě na pranýři. To plastové bylo už před více než rokem v Česku částečně zakázáno, problematické jsou ale i kelímky, které zdánlivě vypadají jako papírové, ve skutečnosti jsou ale zevnitř potažené nepropustnou plastovou vrstvou, která znemožňuje jejich recyklaci. V případě bioplastů, které se ve specifických podmínkách rozloží, pak problém nastává v tom, že je kompostárny nechtějí zpracovávat. Často tak stejně končí ve směsném odpadu.

Jako – pro mnohé radikální – řešení se nabízí jednorázové kelímky nepoužívat. Což je otázka, kterou se dlouho zabývali v síti Ema, pod kterou dnes už nepatří jen kavárny, ale i pražírna a pekárna. „Do diskuzí se nám tohle téma vracelo druhým rokem, ale vždycky to nějak vyšumělo nebo jsme se toho zalekli. Ale při poslední návštěvě Londýna na jaře tohoto roku jsme se o tom hodně bavili s lidmi z pražírny Monmouth, kteří zrušili jednorázové kelímky v minulém roce. Dost si to teď pochvalují a nám se líbilo, jak to celé prezentují a že to vlastně jde,“ vysvětluje šéf Emy Kamil Skrbek.

ema-1

Foto: EMA espresso bar

Ema kavárny jsou v Praze aktuálně tři

Lidé z Monmouth sice zároveň říkali, že začátek dost bolel, po roce se jim ale dobře daří bez kelímků fungovat i v kavárnách na turisticky frekventovaných místech, jako je například Borough Market. To je důležitý poznatek pro kavárnu Ema u Masarykova nádraží. Stejnou zkušenost má podle Kamila Skrbka i poměrně velký řetězec kaváren Boston Tea Party, který podniky rovněž provozuje na turistických lokalitách. Inspirace v zahraničí tak pohnula ledy i v Česku.

Šéf Emy dodává, že by jednorázové kelímky rádi opustili na začátku příštího roku, až spotřebují zásoby, které mají k dispozici. „Počítáme s tím, že v našem primárně to-go prodeji to bude svým způsobem problém, ale do toho s tím jdeme. Už nyní k nám chodí velké množství lidí s vlastním kelímkem, tak věříme, že tomu naučíme i další,“ vysvětluje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Pokud host nebude chtít dát si kávu na místě do porcelánu, což je podle Skrbka stále ta nejlepší volba, nabídnou mu baristé dvě varianty zálohovaných kelímků: REkelímek, který lze vrátit i v jiných kavárnách, nebo o trochu dražší vratný Ema kelímek. A k tomu možnost koupit na místě znovupoužitelné kelímky či termosky různého druhu. „Kdo si ani z těchto možností nevybere a bude požadovat kávu do papírového kelímku, bude bohužel odmítnut.“

Ojedinělý krok na domácí scéně výběrových kaváren

Lidé na oznámení na sociálních sítích reagovali většinou pozitivně, až ostrý provoz ale ukáže, jak moc je krok ekologičtějším směrem vlastně životaschopný. Někteří lidé se ohradili tím, že kvůli změně raději zamíří ke konkurenci, která se v případě Emy u Masarykova nádraží nachází naproti přes ulici. Jde o nedávno otevřenou kavárnu Loka z portfolia pražírny spojené se sítí kaváren Doubleshot Jaroslava Tučka. Ten pro CzechCrunch říká, že jde ze strany Emy o odvážný krok, kterému fandí, pro své kavárny o něm ale zatím neuvažuje.

„Obalové hospodářství a jeho dopad na životní prostředí řešíme intenzivně už několik let a upřímně jsou výsledky dost tristní. Minulý rok jsme zkušebně přešli na stoprocentně rozložitelné sáčky pro naše zrnkové kávy, které ale lidé kromě svých domácích kompostů neměli kam vyhodit, takže nedávaly vůbec žádný smysl. Vrátili jsme se tak zpět k recyklovatelnému plastu. Obecně vzato cokoliv rozložitelného nedává v našem oboru prozatím smysl, jelikož kompostárny odmítají přijímat jakékoliv obalové materiály, takže vše skončí ve směsi, a tím pádem ve velké míře ve spalovně,“ vysvětluje Tuček.

A dodává, že pro leckoho možná překvapivě se v kavárnách Doubleshot jednorázové kelímky na kávu používají v minimální míře. Devadesát procent zákazníků si totiž vypije kávu na místě, což je dáno konceptem kaváren. I tak do všech provozů na čtyři roky zavedli zálohované REkelímky, které ale po roce využívaly jen jednotky zákazníků denně. V budoucnu se tak pokusí spíše více promovat kelímky na prodej.

rekelimek

Foto: REkelímek

V Emě budou mimo jiné nabízet vratné REkelímky

Podobný typ kávového podniku je také firma Miners Oldřicha Valty a Egora Kolpakova. Ti vybudovali síť kaváren zaměřených na výběrovou kávu a stejně jako Ema a Doubleshot mají vlastní pražírnu. „V naší síti jednorázové kelímky v oblibě nemáme a snažíme se jejich používání minimalizovat tím, že zákazníkům, kteří si přinesou svůj vlastní kelímek, poskytujeme slevy. Naším přístupem ale není stát se ‚zero-waste nazi‘. Spíše se snažíme zákazníky pozitivně motivovat k výběru ekologičtějšího způsobu servírování a konzumace kávy,“ říká Kolpakov.

Právě ochota zákazníků je v tomto případě přece jen rozhodující. Ne všichni budou o kroku ze strany kaváren informováni předem, což se týká především turistů. Záleží tak na tom, jestli si budou chtít progresivní přístup nechat vysvětlit, nebo odejdou s tím, že je pro ně odmítání jednorázových kelímků přílišná ekologická agitka.

„Tíha odpovědnosti by ale neměla být pouze na nás, provozovatelích gastronomických podniků. Mně osobně rve srdce vidět zákazníka, který si objedná espresso s sebou do kelímku a mezi dveřmi už ho má samozřejmě vypité a kelímek vyhodí do koše pět metrů od kavárny. Zážitek z chuti nápoje je o polovinu horší, a navíc jde do spalovny další kus zbytečného odpadu,“ dodává v tomto kontextu Jaroslav Tuček.

Navštívili jsme obří vodní elektrárnu v Paraguayi. Energii tu využívají i čeští těžaři bitcoinu

Český startup 2Bminer spravuje ve světě stovky strojů, které těží bitcoin. Nově i v Paraguayi a míří k obratu přes 250 milionů korun.

Pavel CyprichPavel Cyprich

Hydroelektrárna Itaipú je napůl v Brazílii a napůl v Paraguayi

0Zobrazit komentáře

Krajina tady vypadá, jako když se Středočeský kraj potká s Austrálií. Učebnicově zelené lány rýže, sóji nebo kukuřice se střídají s rudě červenou půdou tam, kde už je sklizeno. Dostatek je tady ale nejenom vláhy. Nejúrodnější oblastí Paraguaye se všude proplétají dráty vysokého napětí, kvůli nimž jsme sem přijeli i my. Nedaleko totiž stojí jedna z nejvýznamnějších staveb Latinské Ameriky a druhá největší stavba svého druhu na světě. A zajímá i české těžaře bitcoinů.

Hydroelektrárna Itaipú je monumentální dílo, které je napůl dílem Paraguaye a napůl Brazílie. Hranice prochází přímo stavbou a obě země si na půl dělí také elektřinu, která se tu vyprodukuje. Elektrárna má výkon sedmi Temelínů a za rok vytočí dvacítka turbín, jimiž neustále proudí voda, tolik energie, že Paraguayci nevědí, co s ní. Elektřina odsud totiž pokryje prakticky veškerou spotřebu země, takže přebytky se prodávají. Jenže výkupní cena je tak nízká, až je to směšné.

Za jednu kilowatthodinu, která se teď třeba českým domácnostem prodává díky energetickým stropům za pět korun, dostane Paraguay jeden cent, tedy asi 20 halířů. Místní vláda se proto snaží na lacinou energii lákat zahraniční investory, kteří ji využijí – a samozřejmě také zaplatí – mnohem líp. A daří se jí to. V zemi vznikají podobná místa jako to, na které jsem se přijel podívat.

Datacentrum za zhruba 60 milionů dolarů (zhruba 1,4 miliardy korun) je usazeno přímo mezi poli deset kilometrů od Itaipú. Dráty vysokého napětí vedou rovnou k němu. Na kraji oploceného pozemku stojí vedle sebe několik ohromných a drahých transformátorů, které redukují elektřinu na použitelné hodnoty. Použitelné pro to, co stojí opodál. Na druhé straně pozemku je posazeno dvacet kontejnerů, které jsou všechny od podlahy po strop napěchované stroji na těžbu krypta, hlavně pak bitcoinu.

2bminer2

Foto: 2Bminer

Jakub Hlavenka a Michal Bílek, spoluzakladatelé společnosti 2Bminer

Do každého se vejde 210 mašin a jeden pro svůj provoz potřebuje megawatt elektřiny. K chlazení se používá voda. V zemi, kde denní teplota moc často neklesá pod dvacet stupňů Celsia, to skoro jinak nejde. Těžařské stroje navíc mají díky vodnímu chlazení vyšší výkon a zvyšuje se jim i životnost. Datacentrum má vlastní vrt a využitou vodu vypouští zase zpátky do půdy.

Dva z kontejnerů jsou pak plné těžařských strojů, které vlastní Češi. Svým zákazníkům je sem nechali přivézt a zapojit Jakub Hlavenka a Michal Bílek ze startupu 2Bminer. Paraguay je pro ně stále ještě celkem novinka, už tak tady ale mají stroje o celkovém výkonu dvou megawattů a každý měsíc o další polovinu megawattu rostou. „Do konce roku tu chceme mít pět kontejnerů,“ říká Bílek.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Hlavenka s Bílkem vsadili na těžbu bitcoinu v době pandemie a rozjeli rychle rostoucí byznys, v němž hraje důležitou roli právě čistá energie. Jejich 2Bminer stroje zákazníkům koupí v Číně, kde se vyrábějí, doveze je na místo těžby, které si klient vybere z jejich portfolia, a pak ho nejen nechá zapojit, ale zároveň se tři roky stará o jeho bezproblémový chod.

Za to si vezme 20 procent z vytěženého krypta měsíčně. Stroj je ale koncového uživatele, a pokud ten chce, může ho kdykoliv prodat dál. Že takzvaný miner funguje a kolik těží, sleduje klient v online aplikaci. Za rok se z něj dá podle Bílka získat asi 0,2 bitcoinu, což je teď kolem 160 tisíc korun. Při cenách z konce roku 2021 ale 360 tisíc.

Bez mineru do těžby nelez

Těžba bitcoinu i mnoha dalších kryptoměn se už jinak než s pomocí speciálních mašin dělat nedá. S jejich příchodem se stal mining na běžných počítačích naprosto neefektivní a s cenami energií v Evropě velmi nákladný. Mineři proto hledají útočiště různě po světě. Nejde jim ale jen o cenu elektřiny. Dostupná musí být jak infrastruktura, tak politické a zákonné prostředí. Před dvěma lety třeba Čína, která byla do té doby jeho světovým lídrem, mining ze dne na den zakázala.

„Cena energií je pro nás sice důležitý, ale ne jediný důvod při výběru místa, kde těžit. Do Paraguaye posíláme stroje za miliony korun, a tak stabilní politické prostředí a vymahatelnost práva jsou pro nás v důsledku důležitější,“ říká Bílek. 2Bminer má teď těžební stroje na několika místech v USA, ve Spojených arabských emirátech a v posledních třech měsících právě i v Paraguayi.

Tato země jde sice novému byznysu naproti, ale pořád to něco stojí. Cena energií je pro těžaře dvakrát vyšší než pro jiné podnikatele, ale i tak je stále velmi levná. Kilowatthodina stojí zhruba šest centů, tedy asi jeden a půl koruny, a roční provoz jednoho těžebního stroje vyjde zhruba na 40 tisíc korun.

Náklady na stroj a energie se při současných cenách bitcoinu investorovi vrátí zhruba za dva roky. Když přijde kryptohorečka, kterou jsme viděli před pár lety, bude na svém během pár měsíců. Samozřejmě se ale může stát i opak a cena bitcoinu se může vydat jiným směrem. Pak se návratnost razantně prodlužuje.

„Z pohledu načasování je teď podle mě dobrá doba, protože stroje jsou proti bull marketu k dostání za daleko lepší ceny, někdy i za třetinu proti roku 2021. Je ale potřeba počítat s tím, že jejich návratnost nemusí být tak rychlá, jak si člověk spočítá podle aktuálních čísel,“ říká jeden z nejvlivnějších českých bitcoin influencerů Jakub „Kicom“ Vejmola a dodává: „Bitcoin je velmi dynamický systém, a i když si dnes spočítáte, že stroj se vrátí za rok nebo dva, reálně to může být třeba dvojnásobek.“

S tím, že by bitcoin měl skončit v propadlišti dějin, ale klienti 2Bmineru nepočítají – podle Hlavenky a Bílka jich je zhruba 250 a další přibývají. Letošní obrat firmy bude podle jejích zakladatelů víc než čtvrt miliardy korun. Posouvají navíc i svůj byznys model. Kromě koncových klientů chtějí teď oslovit podnikatele v dalších státech, kterým nabídnou 2Bminer jako franšízu.