Témat tady mají několik, jedno je však spojuje – to, jak si lidé v budoucnu utáhnou opasky. Na klimatické konferenci COP26 ve skotském Glasgow se řeší budoucnost planety. Aby přežila, budou se muset změnit snad všechny aspekty lidského života. Hned vedle, jen o pár set metrů dál od dějiště konference, jsou pak zaparkované dopravní prostředky světových lídrů. Limuzíny ale nečekejte. V Glasgow nyní stojí na čtyři stovky soukromých letadel.

V souvislosti s tím, co se v Glasgow děje, působí letadla poněkud nepatřičně. Odborníci se nicméně shodují na tom, že je potřeba zvážit víc aspektů, než jen to, že někdo zrovna přicestoval letadlem, které má obrovskou uhlíkovou stopu. „Například na trase Praha–Brno není letecká doprava ideální. Na druhou stranu, když pojedete někam na Sibiř, může být letadlo nejlepší volbou,“ říká pro CzechCrunch odborník na emise z dopravy Michal Vojtíšek z pražského ČVUT.

Vojtíšek dodává, že porovnání emisí z jednotlivých druhů dopravy bývají velmi nepřesná. A doporučuje se při takové úvaze nejdříve zeptat, do jaké míry je cesta nutná. „Potřebuju produkt převážet přes celou Evropu? Nebo se dá koupit místní výrobek? Je možné vzdálenost, na kterou se zboží vozí, zkrátit? Teprve pak se můžete zabývat emisemi z jednotlivých způsobů dopravy,“ vysvětluje.

Existují podle něj i technologická řešení – lze volit menší letadlo, úspornější motor, šetrnější palivo. Bude možné létat i na uhlíkově neutrální paliva. A všude tam, kde to jde, může být výhodnější využít komerční linky. Větší letadla mají menší spotřebu paliva na cestujícího.

To se ale od premiérů a prezidentů zřejmě čekat nedá. Ohled je potřeba brát například i na jejich bezpečnost. Podle Viktora Třebického z neziskové organizace CI2 zaměřené na udržitelný rozvoj je potřeba brát v potaz i to, že probíhající konference v Glasgow je důležité jednání, a pokud se tady neschválí cíle do budoucna, pak bude jedno, jak sem kdo přijel.

Obecně podle Třebického platí, že čím vyšší obsazenost, tím je uhlíková stopa na přepravu jedné osoby nižší. „Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vytvořená uhlíková stopa následně kompenzovala. Vláda by emise, které vytvořila létáním, vynahradila zafinancováním projektů, díky kterým je možné dostat uhlík z atmosféry nebo které zamezí vzniku emisí,“ přibližuje Třebický.

V přepočtu na emise vychází soukromý let nejhůř, byť, jak bylo řečeno, přepočítávání leckdy nedává smysl. Naopak nejlépe člověk udělá, když půjde pěšky nebo pojede na kole. „Z veřejné dopravy vychází nejlépe elektrifikovaný vlak. Při ideálním scénáři by měla daná společnost odebírat elektřinu z obnovitelných zdrojů, což dělají třeba německé dráhy,“ říká Třebický. Relativně nízká z pohledu uhlíkové stopy je také námořní přeprava osob, zejména pokud jde o velké zaoceánské lodě, které uvezou klidně i tisíce lidí.

Bohatí znečišťují, chudí je napodobují

Debata o emisích v souvislosti s privilegovanými se vede už dlouho. Například v roce 2018 spočítal Stefan Gössling z Linného univerzity ve Švédsku, jak moc některé osobnosti létají, a tedy i kolik mají na svědomí emisí. Tak třeba Bill Gates podle jeho propočtů letěl rok před tím devětapadesátkrát, přičemž dohromady překlenul 345 500 kilometrů, což dalo dohromady 1 600 tun skleníkových plynů. To je průměrná roční spotřeba 105 Američanů.

Bohatí tak stojí za emisemi, o kterých se průměrnému člověku ani nezdálo. Studie mezinárodní charitativní organizace Oxfam společně se Stockholmským enviromentálním institutem přišla s tím, že deset procent nejbohatších lidí světa zodpovídalo v roce 2015 za polovinu celosvětových emisí. Ti skutečně nejbohatší, tedy jedno procento nejmajetnějších, měli na svědomí patnáct procent emisí, což je dvojnásobek těch, které se přičítají naopak nejchudším – ti stáli za sedmi procenty skleníkových plynů.

Movitější cestovatelé přitom ovlivňují to, jak se chovají i ti s poněkud nižšími prostředky. „Udávají tón spotřeby, po které všichni touží. Právě v tom je ten problém,“ uvedla pro BBC odbornice na environmentální vědy Halina Szejnwald Brownová z Clark University v USA. „Jestliže létáte, patříte ke globální elitě,“ dodává k tomu Stefan Gössling s tím, že víc než devadesát procent lidí na světě nikdy neletělo.