„Ten zvuk byl skutečně strašidelný. Jak narážely do kýlu, ozývala se příšerná ozvěna. Myslela jsem si, že převrátí loď. A pak ten ohlušující hluk jejich komunikace. Jak na sebe hvízdaly. Bylo to tak hlasité, že jsme museli křičet. Vypadalo to, že byly domluvené,“ vylíčila svůj zážitek Victoria Morrisová. Nešlo o střet s žádnými piráty, kteří by si na přepadení vzali megafony. Šlo o kosatky.

O tom, že tito tvorové začali útočit na lodě, se mluví už tři roky. K prvním útokům docházelo právě před touto dobou, vědci jen kývali hlavou s tím, že neví, proč to jinak mírumilovní tvorové dělají. Existovala teorie, že za to může covid. Ten tehdy mohl zhruba za všechno, a tak se hodila i varianta s útočícími kytovci. Že prý během pandemie opadl provoz na moři a kosatky tak odvykly hluku motorů. Když se pak lodě vrátily, u kytovců to vyvolalo stres.

Střih. Je konec října letošního roku. Nedaleko pobřeží Maroka zaútočily kosatky na polskou jachtu. Vypadá to přitom, že si vybraly přímo kormidlo. Loď utrpěla vážná poškození a nakonec se potopila, naštěstí bez toho, aby se někdo zranil. Zatímco před třemi roky to bylo pár útoků, které přišly zničehonic, teď je jich napočítáno okolo pěti set. A všichni se ptají: proč?

Kosatky jsou ve skutečnosti blízkými příbuznými delfínů, jsou to opravdu mírumilovní tvorové a anglické pojmenování killer whale dostaly jen proto, že některé druhy loví i jiné kytovce a další mořské obyvatele. Nic z toho ale nenaznačuje, že by se pustily do člověka. Ostatně představte si, že něco takového udělá například delfín. Otázka, proč se tak děje, je proto zcela na místě. Problém je, že na ni nikdo nezná odpověď. Vědci netuší, a tak se objevují různé teorie, třeba jako ta s koronavirem. Stres je ale slovo, které na přetřes přichází velmi často.

To všechno White Gladis!

Původně se předpokládalo, že za útoky na jachty stojí jedna jediná konkrétní kosatka. Říká se jí White Gladis. Ta je prý poznat i podle toho, že na ploutvích má vidět jizvy. Rozvinulo to teorii o tom, že se Gladis mstí za to, že se zranila při střetu s lodí. Letos v létě se zase ukázalo, že právě tato kosatka mohla být v době útoků na lodě březí. Pravděpodobně tak mohla ochraňovat ještě nenarozené mládě. I to je ale jen spekulace.

Mohly by se ale kosatky mstít? The Guardian si na tuto otázku vypůjčuje to, co říká emeritní antropoložka Barbara J. Kingová, která se zabývá smutkem zvířat. Vypráví například o kosatce, která svoje mrtvé mládě nesla v roce 2018 sedmnáct dní a tisíc mil. „Nevěřím, že zármutek je jen lidská emoce, stejně je to u radosti nebo smutku. A co taková pomsta?“ říká.

Na tuto otázku odpovídá, že to je možné. Odplatu za špatné zacházení pěstují sloni, kteří podle ní mají stejně jako kosatky velkou paměťovou inteligenci. Někteří primáti pak také podle antropoložky používají příbuzensky přesměrovanou agresi – pokud je opice napadena, pak to vrátí některému ze svých příbuzných.

Kingová říká, že kytovci mohou chápat, co lidé dělají s jejich životním prostředím. A kosatky jsou společnost matriarchální. Samice se mohou dožít klidně i sta let. „Budou mít téměř generační paměť na dobu, kdy oceán nebyl ovládán lidmi, kdy neexistovaly parní stroje, dieselové motory či vojenské sonary. Nejdůležitější je pro ně zvuk a určitě existují velryby, které si pamatují dobu, kdy moře nebylo tak hlučné,“ líčí antropoložka.

Foto: Depositphotos

Kosatky začaly útočit na lodě. Proč? To nikdo neví

Zpátky ale ke Gladis. Je víc než pravděpodobné, že sama by nezvládla všech pět set útoků, které následovaly až dosud. A to ani v případě, že by si vzala na pomoc svého potomka. Mnohem pravděpodobnější tak je, že to sice na začátku dělala jen jedna kosatka, časem se to ale od ní naučily další a další.

Klobouky z mrtvého lososa

Nemusí jít přitom jen o útočení na lodě. V létě roku 1987 měly kosatky jinou zábavu. Na hlavně nosily mrtvé lososy. Když kytovec rybu zabil, potopil se a na hladinu se vrátil s rybou na hlavě. Fenoménu se říká klobouk z mrtvého lososa. Kosatky se ho ale držely jen to léto a pak s ním zase přestaly. Těžko říct, jestli je současné potápění lodí ze stejného soudku, zdá se ale, že je pro kosatky mnohem zábavnější než právě lososí klobouk.

Právě o zábavu by totiž mohlo jít i v případě jachet. Součástí toho je i utržení kormidla, o které se třou nebo do něj koušou. Je to tedy teorie opačná oproti té, že se kosatka mstí za zranění lodí jako v případě White Gladis. Říká se ale také, že jim mohou být trupy plachetnic prostě jen příjemné na dotek. Teorie vychází z toho, že některé tlupy kosatek v Kanadě se rády otírají o hladké oblázky, což dokazují i videa.

Kosatky jsou každopádně výborné v nápodobě různých věcí, ať už jsou pro ně užitečné nebo ne. Mrtví lososi jsou jedna věc, kytovci se prý ale rádi učí různé kousky například i od lachtanů. Sociální učení tedy bylo u kosatek popsáno už v minulosti a říká se proto, že kosatky jsou kulturní bytosti.

Zajímavostí nicméně je, že kosatky útočí téměř výhradně na plachetnice. Proč? Pojďme si říct teorii: Kosatky mají rády plachetnice, protože se jim líbí proud vody způsobený lodním šroubem. Když pluje loď a nic takového nedělá, jsou zklamané a zlost si vybijí na kormidlech.

Tak jako tak, ti, kdo něco podobného zažili, se většinou shodují na tom, že vůbec nejhorší na tom všem je velmi hlasitý dech velkého tvora.