Dnes je divadelním a seriálovým hercem, ale když se lámaly v Československu režimy, definovala ho hlavně kontroverzní hudební skupina Orlík. David Matásek ji sice stále považuje za neoddělitelnou součást svého života, od začátku devadesátých let už ale prošel velkou osobnostní proměnou. Projevuje se to i v rolích, které hraje, nebo v tom, čemu se chce věnovat mimo divadelní prkna.

Nejvíc jeho hereckou kariéru definovala šestidílná série režiséra Dušana Kleina o básnících, kde si zahrál kultovní roli Kendyho. V posledních letech ho diváci mohli vidět třeba v seriálu Polda na TV Prima, ale i v řadě divadel, včetně činohry Národního divadla. Na podzim ale šel za tamními šéfy s tím, že by chtěl končit.

David Matásek tak v současné době prožívá jakousi reflexi své dosavadní kariéry. „Bylo toho prostě moc. Měl jsem za tři čtvrtě roku čtyři premiéry a najednou jsem měl pocit, že potřebuji nějaký čas pro sebe. Nechtěl jsem to dělat tak, že bych dostal volno. Přišlo mi fér svoje místo nabídnout,“ říká herec, který letos oslavil šedesátku, v podcastu Čestmíra Strakatého, jenž si můžete pustit níže. V činohře ale nakonec zůstal.

Herectví, speciálně pak to divadelní, podle něj nelze dělat bez vnitřní energie, kterou ze sebe člověk na prknech stále vydává. Sám přitom léta patřil mezi tu sortu herců, kteří pracovali jak diví. Velmi složitý pak byl pro něj i mnohé jeho kolegy návrat po covidu. Začal cítit, že nárokům diváků nedostojí. Nejen, že se mu nechtělo do divadla přicházet, ale ani se mu nechtělo hrát. Potýkal se také s panickými atakami.

„Po pauze se všichni vrátili, najednou granty musely být vyčerpané. Lidé skládají hudbu ve vlaku a režiséři přejíždějí z jedné generálky na druhou. Čeští herci, a speciálně pak divadelní, mají pak často pocit, že se musí brát úplně všechno, co se jim nabízí, jinak zemřou v zapomnění. A tohle tedy opravdu nechci řešit,“ říká Matásek.

Místo toho se tak rozhodl, že se nově bude věnovat „něčemu důležitému“. Tím myslí především činnosti, které budou dobré i pro jeho rodinu a blízký okruh lidí, něco, co bude hmatatelné. Blíže se chce dostat k přírodě a zejména pak včelaření. „Na včelách mě baví ten organizovaný chaos, v němž i tak to včelstvo skvěle funguje,“ popisuje.

Zkrátka – herecký veterán a snad už bývalý workoholik zjistil, že i v odpočinku od hlavní náplně života je síla. „Lenošení nebo koukání do blba není špatné. To by si lidé měli uvědomit, zejména pak takoví ti uštvaní manažeři, kteří právě mají pocit, že zemřou v zapomění a totální chudobě,“ vysvětluje Matásek svůj nový náhled na život.

V postcovidové herecké krizi také vyhledal odbornou pomoc a zjistil, že na sebe klade zkrátka příliš vysoké nároky – snaží se tak upouštět i od toho, že vždy musí odvést dokonalý výkon: „Vždycky před premiérou říkám ostatním ‚zlom vaz‘ a také ‚a nikdo neumře‘. Protože je dobré si občas uvědomit, že neoperujeme dětem mozky.“

V současné době si tak užívá i práci, kde dostává větší tvůrčí prostor, jako je právě ústřední role v seriálu Polda, kde hraje hlavní postavu poručíka Michala Břízy. Od režiséra Jaroslava Fuita dostal on i jeho kolegové nebývalou tvůrčí svobodu na poměry seriálové televizní tvorby. Po sedmi letech na obrazovkách se diváci mohou těšit na posledních osm dílů, čímž se příběh Poldy definitivně uzavře. A co čeká Davida Matáska pak? „Budeme cestovat s dětmi, na to se strašně těším. Máme před sebou velký trip do Ameriky.“