Kratší pracovní doba? Raději peníze. Lentiamo opět prodlužuje pracovní den ze 7 na 8 hodin

Lentiamo se po čtyřech letech od zavedení sedmihodinového pracovního dne vrátilo k osmi hodinám. Obchodní ředitel Tomáš Bártek vysvětluje důvody.

lentiamo_portrait_tomas_bartek_2-minInsider

Foto: Lentiamo

Obchodní ředitel e-shopu Lentiamo Tomáš Bártek

0Zobrazit komentáře

Když jsme v roce 2019 zaváděli sedmihodinovou pracovní dobu, byli jsme průkopníky. Po čtyřech letech už je situace jiná, pracovní dobu zkracuje čím dál více firem. My jsme se rozhodli vrátit k původním osmi hodinám. Co nás k tomu vedlo, jak jsme to vysvětlili našim zaměstnancům a vrátíme se ještě někdy k sedmi hodinám?

V době ekonomického růstu jsme měli za to, že pro lidi už nejsou nejdůležitější peníze. Že si začínají čím dál více vážit volného času. A ten jsme se jim rozhodli nabídnout. Sami jsme si všímali klesající produktivity v odpoledních hodinách a přišli jsme s nápadem nedržet lidi v práci osm hodin denně, ale nabídnout jim sedmihodinovou pracovní dobu. Pochopitelně za stejné peníze.

V průzkumu jsme se zaměstnanců Lentiamo (tehdy ještě VašeČočky.cz) nejprve zeptali, o jaké benefity mají zájem. To byl začátek roku 2019. A benefit kratšího pracovního dne tehdy zvítězil nejen nad stravenkami a MultiSportkou, ale i nad delší dovolenou. Rozhodli jsme se proto zavést sedmihodinovou pracovní dobu na zkušební období. Projekt jsme vyhodnotili jako úspěšný a od dubna toho roku už jsme kratší den zavedli napevno.

Od roku 2019 se ale stala spousta věcí, které otřásly pracovním trhem a jistotami lidí. Covidová pandemie, válka na Ukrajině, rekordní inflace a ceny energií. Lidé začali opět upřednostňovat peníze před dodatečným volným časem. Zároveň i vedení firmy po počátečním nadšení muselo trochu vystřízlivět. Od sedmihodinové pracovní doby jsme si slibovali tři věci.

Tři nenaplněné předpoklady

První – efektivita postupem dne klesá, a tak za sedm hodin stihneme stejné množství práce. Realita? Ukázalo se, že efektivita fungovala jako dobrý motivátor pro zavedení tohoto benefitu, a tak se všichni na začátku snažili, aby stihli vše za sedm hodin. Bohužel se postupně ukázalo, že dlouhodobě nám ty hodiny prostě chybí. U kancelářských profesí se efektivita mírně snížila a u profesí závislých na zákazníkovi (optiky, sklad, případně zákaznický servis) práce reálně zrychlit již nejde nebo je definovaná otevírací dobou. Jedinou možností by tedy bylo nabrat další lidi a v dnešní době nízké nezaměstnanosti a vysoké míry inflace by to pro nás znamenalo další dodatečné náklady, které se nám jako firmě nevyplatí.

Druhá – budeme mít spokojenější zaměstnance a zvýší se nám loajalita. Realita? To se bohužel nestalo. Od zavedení sedmihodinovky jsme měli z různých důvodů největší exodus v historii. A pokud člověk dostal nabídku za více peněz, tak sedmihodinovku vůbec do porovnání nezahrnoval, klidně šel pracovat osm hodin i za cenu horšího pracovního prostředí (práce o víkendu, bez benefitů), ale hlavní pro něj byla výsledná částka na výplatní pásce, i když u nás by za hodinu brali více. Sedmihodinová pracovní doba je totiž z dnešního pohledu navzdory výsledkům interního průzkumu před jejím zavedením bohužel vnímána jako jakýkoliv zbytný benefit – třeba MultiSport karta.

Třetí – budeme atraktivnější firmou na pracovním trhu a podaří se nám přitáhnout do firmy zajímavé lidi. Realita? To se taky ukázalo jako minoritní důležitost pro potenciální kandidáty. Aktivně se k nám kvůli tomu nehlásil nikdo a při obsazování pozice byla vždy nejdůležitější kritéria pracovní náplň a plat. Nečekali jsme, že se k nám lidé pohrnou kvůli tomu, že u nás budou pracovat sedm hodin, ale čekali jsme, že se k nám budou hlásit více ti, kteří jsou zaměření na určitou osobní efektivitu a chtějí takový život žít i pracovně. Ale to se moc nedělo, spíše to bylo jako s tou MultiSport kartou: „Jo, vy máte sedmihodinovku, super, to se mi hodí.“

Jednoduše nám z toho vyšlo, že pokud za podobně náročnou nebo zajímavou práci dostane někdo někde víc zaplaceno, tak k nám nenastoupí nebo u nás nezůstane. A to i když bude mít jinde horší pracovní podmínky nebo nižší hodinovku. To, že musíme mít víc lidí než jiné firmy, abychom zvládli stejné množství práce, nám pak zvětšuje celkové mzdové náklady a omezuje nás v tom, kolik můžeme lidem přidat. Zhoršuje to naši konkurenceschopnost.

V prostředí, kde všechny ostatní firmy využívají osmihodinové pracovní doby, jsme se rozhodli vrátit se také na osm hodin. Při stávajícím růstu nám díky tomu neporostou tak rychle mzdové náklady na další zaměstnance. Byla to pro nás velká a zajímavá škola, ale asi jsme s tím byli na trhu ještě brzy.

Co na to zaměstnanci?

Samozřejmě jsme se s odstupem času zeptali našich zaměstnanců, jak jim sedmihodinová pracovní doba vyhovovala. Padesát procent z nich bylo spokojeno, druhá polovina upřednostňovala jiný benefit, například delší dovolenou. Hlavní důvod často byl typu: „Klidně budu v práci déle, ale raději budu mít například 25 dní dovolené, protože partner je má. A když jezdíme na dovolenou, tak mi těch pět dní chybí.“

Na základě toho jsme se rozhodli pracovní dobu změnit na osm hodin a místo toho dát lidem třicet dní dovolené. Bohužel platí i to, že někteří nám řekli, že deset dní dovolené navíc nepotřebují a že by raději více peněz.

Jak to bude do budoucna?

Kdybychom byli softwarová nebo marketingová firma, kde lidi dělají v kanceláři a jejich pracovní výkon je měřen hotovými úkoly, tak bychom tu změnu zpět na osm hodin asi ani nedělali. Ale vzhledem k tomu, že nemáme jenom lidi v kanceláři, ale také v optikách a na skladech, kde je pracovní provoz omezen otevírací dobou nebo počtem příchozích objednávek, tak v dohledné době nejspíš pracovní dobu na sedm hodin upravovat nebudeme. Vrátili bychom se k ní za předpokladu, že by například sedmihodinová pracovní doba byla nově ze zákona, nebo pokud by bylo na trhu větší množství firem se stejným benefitem.

Ponaučením je, že touha po work-life balance se pořád ještě do značné míry odvíjí od makroekonomické situace a ve chvíli, kdy lidem najednou přijdou vysoké nedoplatky za energie a navýší se splátka hypotéky, jsou peníze opět hlavním motivátorem.