Kreativci, kteří prohráli boj s penězi Marka Zuckerberga. Nová kniha odhaluje cestu Instagramu ke globálnímu fenoménu

Jiří SvobodaJiří Svoboda

Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg (uprostřed) se zakladateli Instagramu Mikem Kriegerem (vlevo) a Kevinem Systromem

0Zobrazit komentáře

Jména Mike Krieger a Kevin Systrom nejspíš mezi širokou veřejností tolik nerezonují, ale o to víc byla v poslední letech důležitější. Právě tato dvojice totiž stojí za založením Instagramu, kdysi malé sítě určené pro kreativní fotografy, ze které se po akvizici Facebookem stala globální záležitost definující kulturní změny. Přesto, nebo možná právě proto, že Marka Zuckerberga samotného dlouho po koupi aplikace příliš nezajímala.

Příběh Kriegera a Systroma popisuje nová kniha No Filter: The Inside Story of Instagram, kterou napsala americká novinářka Sarah Frierová. Ta už téměř deset let pokrývá dění v byznysu sociálních sítí pro agenturu Bloomberg a s novinářskou precizností ve čtivé formě ve své prvotině pokryla příběh Instagramu od raných začátků až po současnost.

Zatímco příběh Facebooku je známý jako projekt nerdů, kteří celé noci kódovali a hnali se za růstem, pozadí vzniku Instagramu snad nemohlo být odlišnější. Ačkoliv oba zakladatelé studovali na Stanfordu programování, byli to především kreativní duše, které v San Francisku objevovaly nové kavárny, zážitky a vše pečlivě fotily.

nofilter_instagram_1

Foto: Sarah Frier

Kniha No Filter vypráví příběh Instagramu

Nešlo jim přitom ani tak o kvalitu fotografií, ale uměleckou hodnotu díky unikátním filtrům inspirovaných polaroidy. Když v roce 2010 Instagram spustili, ukázalo se, že v podobném smýšlení zdaleka nejsou sami. Za první den si aplikaci stáhlo 25 tisíc lidí, do konce týdne 100 tisíc. Raketový start aplikace ale nebyl podle Sarah Frierové tolik o technologii jako spíš o psychologii – z Instagramu se lidé prostě cítili dobře.

Turbulentní duben 2012

Zakladatelé chtěli tento pocit dál podporovat tím, že budou udržovat kreativního ducha a na síť lákat prominentní fotografy, designéry a zkrátka všechny, kteří by publikovali skutečně kvalitní obsah. Klíčové slovo byla komunita – Krieger a Systrom v hloubi duše věřili, že je důležitější než masivní růst.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kultura Instagramu byla ztělesněným opakem Zuckerbergova známého motta „move fast and break things“. Jenže i tak viděl zakladatel Facebooku v Instagramu hrozbu, a tak ji v duchu své strategie zlikvidoval, když Instagram v roce 2012 koupil za bezprecedentní 1 miliardu dolarů. Fotografickou sociální síť dělalo v tu dobu třináct lidí, běžela pouhých osmnáct měsíců a téměř nic nevydělávala.

V části knihy, v níž Sarah Frierová popisuje události onoho dubnové dne, není o akci nouze. V podstatě po minutách rekonstruuje rozčarování všech zaměstnanců Instagramu, kteří si už v té době byli dobře vědomi, že vize Zuckerberga možná nebude pro Instagram to nejlepší. Když jen pár hodin po oznámení akvizice dorazili všichni do Menlo Parku, zaměstnanci Facebooku jim tleskali ve stoje. Tvůrci Instagramu prý jen krotce pokračovali v chůzi.

instagramfounders

Foto: Instagram

Spoluzakladatelé Instagramu Mike Krieger a Kevin Systrom s jeho současným šéfem Adamem Mosserim (uprostřed)

Mark Zuckerberg ovšem slíbil, že Instagramu zachová svobodu, a faktem bylo, že tuto proklamaci v prvních měsících po akvizici zavedl do extrémů. Až tak, že síť nechal růst bez jakéhokoliv dohledu, nic od ní neočekával a do chodu nemluvil. Frierová například píše, že Instagram fungoval tak separátně, že ho Facebook sotva implementoval do svých strategií a Zuckerberg jako by chvílemi zapomínal, že mu síť patří.

Instagram je lovebrand, kauzám Facebooku navzdory

Právě taková separátnost ale umožnila, aby se z Instagramu stal lovebrand. Přestože byl součástí Facebooku, kniha popisuje, jak se mu nemalé množství Zuckerbergových kontroverzí vyhýbalo zkrátka proto, že veřejnost brala Instagram jako samostatnou firmu. A někdy, například v kauze ruského vlivu na americké volby, byl Instagram mimo diskuzi neprávem.

casey-neistat

Přečtěte si takéNejdříve seznamka, dnes pevná součást moderní společnosti. Připomeňte si počátky YouTube, který slaví 15 letNejdříve seznamka, dnes pevná součást moderní společnosti. Připomeňte si počátky YouTube, který slaví 15 let

Oddělenost Instagramu od kauz byla také jednou z ingrediencí, která dala za vznik influencer marketingu, pozornosti inzerentů i bezprecedentnímu růstu některých hvězd jako rodiny sester Kardashianových. S hvězdami šoubyznysu ostatně oba zakladatelé vybudovali velmi dobré vztahy a svou strategii na nich stavěli.

Autorka knihy No Filter: The Inside Story of Instagram zevrubně popisuje i změny, které Instagram způsobil v lidské komunikaci a kultuře. Co není pěkné, na Instagram nepatří. Přestože původní myšlenkou filtrů nikdy nebylo přinést do fotek faleš, brzy se staly standardem softwarové úpravy pleti a faleš. Proti této tendenci zakladatelé bojovali, ale vypadá to, že postupem času prohráli.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Mark Zuckerberg (@zuck),

Instagram ale není jen obrazem lidské kultury, on ji definuje. Autorka se právě toto snaží dokázat prostřednictvím mnoha příběhů influencerů, byznysů či umělců, kterým sociální síť od základu změnila život a jsou na ní závislí.

Obrovská kulturní síla nebyla zdaleka jedinou záležitostí, kterou museli Krieger a Systrom řešit. Interní neshody nastaly ve chvíli, kdy Zuckerberg usoudil, že je čas, aby Instagram začal vydělávat. Postupně se do sítě snažil napasovat více reklamních mechanismů a naplno rozjel svůj kolovrátek masivního růstu.

Kanibalizování na hlavní aplikaci

Více notifikací, více reklam. To, co Instagram dlouho odmítal, bylo najednou realitou. Zuckerberg si navíc uvědomoval, že Instagram roste rychleji než Facebook a kanibalizuje na hlavní, takzvané modré aplikaci.

Kromě toho, že No Filter: The Inside Story of Instagram odhaluje kulturu, již Instagram vytvořil, říká i mnohé o osobnosti Marka Zuckerberga. Růst Instagramu ho frustroval natolik, že účelově zabraňoval, aby vevnitř firmy dál rostl, například tím, že nechal vypnout všechny způsoby, jakým Facebook přiváděl Instagramu nové uživatele.

james-dyson

Přečtěte si takéJames Dyson poodhalil elektromobil, který ho připravil o půl miliardy liber, a přesto jej zákazníci nikdy řídit nebudouJames Dyson poodhalil elektromobil, který ho připravil o půl miliardy liber, a přesto jej zákazníci nikdy řídit nebudou

Na podzim 2018 došla Kriegerovi i Systromovi trpělivost a Instagram opustili. Nedlouho poté byl Instagram oficiálně přejmenován na „Instagram from Facebook“. Fúze byla dokonána.

Konečným pocitem z knihy je tak spíš melancholie nad faktem, že kreativita a komunitní smýšlení Kriegera a Systroma prohrála bitvu se Zuckerbergovými penězi a smyslem pro masivní růst. Kdo ví, jak by dnes vypadal svět, kdyby Zuckerberg onu miliardu dolarů nenabídl.

Co neměříš, to neřídíš. O tom, jak měřit práci v IT, aby z toho nebyl Big Brother, píše Miroslav Fuksa z Coding Bear

Miroslav FuksaMiroslav Fuksa

miroslav-fuksa-2Komentář

Foto: Coding Bear

Miroslav Fuksa, zakladatel a šéf vývojářské firmy Coding Bear

0Zobrazit komentáře

Efektivita je teď velké téma ve většině firem. Ne že by ji předtím neřešily, ale velké přesuny na home office a nutnost řídit týmy na dálku po nastavení maximálně efektivních procesů vyloženě volají. Některé firmy se s tím popasovaly lépe, jiné hůře, ale všechny obecně hledají optimální nastavení. Výjimkou nejsou ani IT týmy, kde je často problém, že se jejich výkony neměří vůbec.

Na to se proto podíval Miroslav Fuksa, zakladatel vývojářské firmy Coding Bear, kde s kolegy vytvořili nástroj, který změří, jak pracují IT týmy. S nápadem přišli dávno předtím, než svět ochromila koronavirová pandemie, ale monitorovací nástroj Bear Inspector má využití jak v běžném provozu, tak i na home office. A teď v komentáři pro CzechCrunch Fuksa píše, jak práci vývojářů měřit, aby se z toho nestal Velký bratr.

***

Co neměříš, to neřídíš. Mantra, která se od doby jejího autora Petera Druckera stále opakuje a prosazuje na všech úrovních řízení a všech oblastech. Platí to však i pro tak specifický obor, jako je IT? Nemůže měření výkonu spíše již tak drahé a mnohdy velmi opečovávané ajťáky odradit? Jak a co vlastně měřit?

Na úvod je třeba říct, že pod zkratkou IT se samozřejmě skrývá řada různorodých rolí od analytiků přes programátory, testery, architekty až k adminům. Každá role má svá specifika a do jisté míry se již teď jejich výkon měří. Pokud se podíváme třeba na programátora, má řada firem nastaveno měření počtu odbavených ticketů, počet „spálených“ storypointů (zjednodušeně čas strávený nad určitým úkolem) či počet chyb (bugů).

coding-bear-4

Foto: Coding Bear

Analytický nástroj Bear Inspector pro měření efektivity IT týmů

Některé metodiky, například Scrum, si také zakládají na tom, že tým je v podstatě seberegulační jednotka a měří a řídí se vlastně sama. Jak moc toto v praxi doopravdy funguje, je však na zcela jinou diskuzi. U administrátorů sítě je pak často měřeno, zda běží vše, co má, jak rychle odpověděli na reportovaný incident a jak rychle ho vyřešili a případně počet odbavených požadavků v čase.

Nejtradičnější, univerzální a vlastně i nejefektivnější „metodou“ měření výkonu IT týmu je samotný tým lídr. Pokud je opravdu dobrý, dokáže svůj tým spolehlivě vést a motivovat. Má přehled o tom, kdo jak v týmu pracuje a nepracuje, zná způsoby práce jednotlivých členů týmu a dokáže rozpoznat pokles výkonnosti a rychle na něj zareagovat. Takový člověk je pak k nezaplacení.

Ucelený obrázek práce IT týmu

Metoda „tým lídr“ také nejlépe funguje u menších týmů, kde se informace předávají snadno a transparentně. Co ale mají dělat firmy, které už mají několik desítek lidí v IT a tolik dobrých tým lídrů nemají?

V takovém případě je určitě dobré začít výkony a výkonnost týmu měřit nějakým automatizovaným způsobem prostřednictvím dedikovaného nástroje. Takový nástroj aktuálně v Coding Bearu vyvíjíme. Jmenuje se Bear Inspector a jeho cílem je posbírat dostupná data o práci vývojářů a poskládat je tak, aby tvořily ucelený obrázek práce IT týmu a také jednotlivých programátorů.

Jak ale zajistit, aby se z měření výkonnosti nestal Big Brother? IT obor je ještě ke všemu poměrně specifický, kdy lidé, kteří v něm pracují, jsou často velmi zkoumaví, chtějí znát věci do detailů a rozumět, proč a jak se dějí, a zároveň očekávají spíše rovnostářský přístup.

„Nejdůležitější pro vyhodnocení jakýchkoliv dat je samozřejmě hlavně jejich kontext.“

Nejdůležitější pro vyhodnocení jakýchkoliv dat je samozřejmě hlavně jejich kontext. Žádný nástroj nedokáže ve 100 procentech případů nahradit kvalitní management, ale dokáže poskytnout zajímavá data a vhledy, které by bylo jinak velmi obtížné zjišťovat či komunikovat managementu výše. Takový nástroj navíc neměří pouze výkonnost jednotlivců, ale dokáže změřit a vyhodnotit celý vývojový proces.

Poskytuje tak managementu zajímavé informace o vývoji projektu, kam tým směřuje jako celek, kdo pracuje nad rámec svých povinností a nadstandardně dobře, což pak pomáhá managementu ocenit a hlavně udržet klíčové lidi v týmu. Rozhodně by tedy takový nástroj neměl být používaný jen na „vyhazovy“, ale dokáže naopak pomoci i s identifikací slabých míst v procesu (nepřesná analýza, neustále se měnící zadání ze strany byznysu atd.), jejichž odhalení a následné vyřešení může ulevit celému IT oddělení.

miroslav-fuksa-1

Foto: Coding Bear

Miroslav Fuksa, zakladatel a šéf vývojářské firmy Coding Bear

 

Důležitým pohledem, na který by se nikdy nemělo zapomínat při měření jakékoliv výkonnosti, je to, proč vlastně chceme a potřebujeme měřit, tj. udržet pozornost na nějakém společném cíli, proč se celá věc, projekt, dodávka dělá, kdo je zákazníkem a jaký je smysl celého projektu. Toto by mělo být jednotícím prvkem a hlavním motorem týmu. Od toho by se pak měly odvíjet úvahy co je potřeba měřit, proč a kdy.

Mnoha firmám jde především o měření trendů – ať už pozitivních nebo negativních, tedy jak se tým či projekt odchyluje od „normálu“, většinou dlouhodobého průměru. Měření výkonnosti a kvality také vůbec nemusí být vázáno na finanční odměnu účastníků, záleží na kultuře a prostředí dané firmy.

Pokud se ale firma rozhodne nastavovat nějaké KPIs s finanční vazbou, je nutné je velmi citlivě nastavovat a velmi dobře promyslet důsledky, aby se vyhnula tunelovému vidění a chování týmu. Tedy případu, kdy se celý tým „upne“ na jednu metriku a za každou cenu se ji snaží splnit bez ohledu na to, že to někdy naopak může být kontraproduktivní či nesmyslné.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Příkladem může být metrika „počet nových řádků kódu“. Pokud by byla nastavena osamoceně bez vazby na další metriky, dá se krásně obejít neustálým mazáním a přepisováním stejného kódu. Hlavní kategorií metrik v IT a projektovém managementu obecně by mělo být úplně prosté dodržování slibů – nějaký objem práce se odhadne na daný čas a měl by se dodat do určité doby. Toto často firmám úplně stačí a funguje to u menších projektů a týmů. Pokud se ale sliby přestanou dodržovat, musí jít management do většího detailu a musí se zjistit, proč se chyby v dodávkách dějí.

K tomu už je užitečné spoléhat se na exaktně naměřená data a ne jen na pocity, dojmy nebo se spoléhat na dobrou paměť. Kromě toho černobílého pohledu dodáno na čas/nedodáno na čas je určitě užitečné měřit na projektu i jeho průběh a dle něj predikovat, kolik a kdy bude hotového. Je to číselný podklad pro to, zda se projekt zvládne dodat v čase, nebo ne.

Dobrý softwarový inženýr by sice měl být schopen odhadnout, jak dlouho který task bude trvat, a v čase by se ve svých odhadech měl zlepšovat, ale vývoj softwaru je stále ještě hodně kreativní práce, kde je na začátku řada neznámých, a je možné, že se při práci řada věcí změní. I proto je tak dobré mít o projektu přehled v nějakém externím nástroji.

rsa_58a0118_optimized-min

Přečtěte si takéFirmy si lámou hlavou s produktivitou, v kanceláři i na home office. Umíme jim pomoci, říkají zakladatelé UltimateSuiteFirmy si lámou hlavou s produktivitou, v kanceláři i na home office. Umíme jim pomoci, říkají zakladatelé UltimateSuite

Velký přínos pro měření výkonnosti a kvality vývojových týmů má nástroj jako Bear Inspector i při měření projektů od externích dodavatelů, kdy má objednatel daleko menší možnost přímé kontroly nad tím, co kdo v dodavatelském týmu dělá a v jaké kvalitě. Je známo mnoho případů, kdy se firma z byznysových důvodů rozhodne, že v určitý okamžik musí mít naimplementovaný nový systém (např. před vánoční sezonou) a dojde k názoru, že bez pomoci externích dodavatelů softwarových služeb to není možné zvládnout.

V takovém případě je velmi těžké si udržet kontrolu nejen nad včasným dodáním projektu, ale i nad jeho kvalitou. Nástroj na měření výkonnosti IT týmu tak může poskytnout velmi užitečný podklad pro jednání s dodavatelem o kvalitě a včasnosti dodávky.

Pokud bychom to tedy měli shrnout. I ve vývojovém oddělení je možné měřit výkonnost a kvalitu dodávek, což může obzvlášť u velkých a komplexních projektů odhalit nejen slabá místa ve výkonu týmu a jejich členů, ale pomůže odhalit i nedokonalosti v samotném procesu vývoje softwaru od zadání práce pro IT tým až po její odevzdání.

Takové měření a vyhodnocování pak může, ale nemusí být vázáno na motivační složku týmu. Pokud se firma ale rozhodne odměnu týmu svázat s jejich výkony, bez dobrých a spolehlivých dat pro vyhodnocování se to téměř nikdy neobejde.