San Francisco je jedno z nejbohatších měst světa. Žije v něm nejvíce miliardářů v přepočtu na jednu čtvereční míli v celých Spojených státech. Stejně tak je to ale město se stejnou koncentrací lidí bez domova. Podle nových dat z výzkumu Applied Survey Research zažije v určitý moment během roku 2022 bezdomovectví v San Francisku až dvacet tisíc lidí.

Deník San Francisco Chronicle dodává, že městští zástupci s čísly okolo dvaceti tisíc bezdomovců ročně neoficiálně operují už několik let, poprvé se teď však tak vysoké číslo objevilo v oficiální zprávě. Z dat navíc vyplývá, že za každého jednoho bezdomovce, kterého se městu podaří ubytovat, přibudou v San Francisku čtyři noví.

Podle SFC je však na datech znát nejzásadnější posun v jedné z nejpalčivějších krizí kalifornského města s asi 875 tisíci obyvateli za několik posledních let. Městští úředníci, kteří na ulicích bezdomovce počítají, uvedli, že se jejich počet v posledních třech letech snížil o tři a půl procenta z 8 035 na 7 754, což je ovšem počet z jedné konkrétní noci, během které se sčítání konalo.

Další čísla (jako třeba zmíněných dvacet tisíc bezdomovců ročně a poměr jeden ubytovaný ku čtyřem novým bezdomovcům) jsou odhady, které jsou podle městských zastupitelů založené na různých datech. Běžně město sčítání provádí každé dva roky, před tím letošním ale to poslední proběhlo kvůli pandemii covidu v roce 2019.

„Progres sice vidět je, faktem ale zůstává, že se lidé na ulici dostávají rychleji, než je stačíme ubytovávat,“ řekla pro SFC Tomiquia Moss, ředitelka místní neziskové organizace All Home, která se lidí bez domova snaží zastávat.

Mluvčí městského Oddělení pro bezdomovectví a podpůrné bydlení Emily Cohen pro SFC však říká, že poměr jedna ku čtyřem neznamená nekončící příliv nových bezdomovců. Velká část z nich totiž na ulici nestráví moc času, protože buď z města odjedou, nebo si najdou nové bydlení. Podle ní se letos z ulice i díky městským programům dostalo přes dva tisíce lidí.

Její slova podporují i citovaná data, podle kterých klesl počet takzvaných chronických bezdomovců, jež americká vláda definuje jako lidi přebývající na ulici déle než rok, nebo lidi, kteří se bez domova ocitnuli více než čtyřikrát za tři roky. Ve sčítání na začátku roku 2022 jich bylo 2 691, o 11 procent méně než v roce 2019.

Největší zastoupení mezi tamními bezdomovci mají běloši, kteří v den sčítání tvořili 42 procent. Latinoameričané představovali 30 procent z celku, přitom jich v tamní populaci podle SFC žije jen 16 procent. Osmatřicet procent lidí žijících na ulici bylo Afroameričanů, přitom v populaci Bay Area mají šestiprocentní zastoupení.

SFC zlepšující se stav dává do kontextu s novými programy pro prevenci a boj s bezdomovectvím, do kterých San Francisco od roku 2019 vložilo stovky milionů dolarů. Financuje například ubytování v hotelech, parkoviště vyhrazená pro přespání, tábořiště a podpůrné bydlení. Minulý rok podle SFC pro pomoc lidem bez domova vyčlenilo přes miliardu dolarů.

Americký deník ale upozorňuje, že i když město v posledních letech na řešení tohoto problému dává stále více peněz, efekt je zatím naprosto neúměrný. Jen mezi roky 2016 a 2019 takové výdaje představovaly až 83 procent rozpočtu města. Ve stejné době přitom počet lidí bez domova stoupl o 33 procent.

Byť tedy město mluví o snižujícím se počtu bezdomovců, reálná situace je komplikovanější. Podle aktuální statistiky navíc vzrostl poměr bezdomovců závislých na drogách, především na syntetickém opiátu fentanylu, ze 42 procent v roce 2019 na dnešních 52 procent.

V roce 2018 dokonce město navštívila zástupkyně Spojených národů a ve své zprávě napsala, že „zacházení San Franciska s bezdomovci je kruté a porušuje hned několik lidských práv, jako je právo na život, bydlení, zdraví, vodu a čistotu“. Problém bezdomovectví se však netýká jen San Franciska a přilehlé metropolitní oblasti Bay Area – patrný je také třeba na východním pobřeží USA.

Ve městě New York na východě Spojených států, kde je míra bezdomovectví podobná té v San Francisku, ale jen pět procent bezdomovců nemá na noc přístřeší. Město zavedlo – narozdíl od San Franciska – efektivní systém přístřešků. Tam sice podle nynějších dat počet bezdomovců bez přístřeší klesl, stále jich však je o poznání víc než v New Yorku.

V roce 2020 bylo až 70 procent bezdomovců v kalifornské metropoli bez přístřešku, upozornil britský deník The Times. Rozdíl je daný i tím, že Newyorčané mají v případě, že se ocitnou na ulici, garantované právo na přístřeší. Obyvatelé San Franciska ne.

V Kalifornii zatím podle amerického sociologa Neila Gonga volí přístup „tolerantního zadržování“, kdy lidi bez domova koncentrují v určitých oblastech a pak je za bezdomovectví právně trestají. Sociolog pro americké rádio NPR uvedl, že výsledkem jsou extrémně chudé čtvrti jako losangeleská Skid Row nebo sanfranciská Tenderloin.

Dobré úmysly, špatné nápady

„Zatímco vysoký daňový příjem ze Silicon Valley teče do státních kapes, celá situace je ohraničená tím znepokojujícím problémem nedostupnosti bydlení a ztráty kontroly lokálních správních orgánů,“ popisuje situaci pro The Times americký politolog David McCuan.

Město dlouhou dobu profituje z úspěšných technologických byznysů v Silicon Valley a dalších oblastech Bay Area, od kterých jim díky vysokým daním každoročně přitečou miliardy dolarů. Příliv technologických společností do Bay Area znamenal také statisíce nových pracovních míst a obyvatel, kteří v oblasti hledali bydlení.

San Francisco má už od devadesátých let problém se stavbou nových budov. Akutní nedostatek bydlení ve spojením s vysokou poptávkou tak žene ceny nemovitostí i nájmů stále výš.

Pozemky v celé Bay Area také striktně podléhají takzvanému zoningu, kvůli kterému se při územním plánování rozdělí oblasti podle funkce například na průmyslové, rezidenční nebo vládní. V každé z nich mohou platit jiné regulace na stavbu nových budov. San Francisco navíc obecně na velké části svého území nepovoluje stavby vyšší než čtyřicet stop (asi dvanáct metrů), což dále omezuje počet bytů.

Nejen podle prezidenta neziskové organizace Národní aliance pro ukončení bezdomovectví Nana Romana jsou hlavní příčinou bezdomovecké krize právě vysoké ceny bydlení. Průměrný nájem za byt v San Francisku činí 3 700 dolarů měsíčně (zhruba 91 300 korun).

Podle dat z roku 2017 chybělo v metropolitních oblastech San Franciska, Santa Clary, Oaklandu, San Jose a jinde přes 150 tisíc bytů dostupných nízkopříjmovým domácnostem. Dvě třetiny z nich, které byt v té době měly, však měly problém nájem zaplatit a byly na hraně bezdomovectví.

Na problém upozorňuje i konzultační společnost McKinsey, podle které Kalifornie potřebuje do roku 2025 postavit na 3,5 milionu nových bytů, aby se s chronickým problémem vyrovnala.

Přes opakované sliby politiků jak na úrovni města, tak okresů se to ale nedaří. Mezi lety 1999 a 2014 se v celé Bay Area dočkalo povolení o 61 tisíc finančně dostupných bytových domů méně, než doporučovala kalifornská vláda.

Podle amerického spisovatele Michaela Shellenbergera proto však hlavním viníkem nejsou vysoké ceny bydlení, ale představitelé měst, okresů a celé Kalifornie, kteří nedokážou efektivně naložit s finančními prostředky a adekvátně upravit legislativu.

Až to následně způsobuje krizi bezdomovectví a vysoké ceny nemovitostí, píše ve své knize Shellenberger. „Co jsme to za civilizaci, když necháme ty nejzranitelnější napospas drog a necháme je zemřít na ulici?“ ptá se spisovatel.

Podle konzultační firmy McKinsey je háček dále v tom, že podpůrné systémy, kterými se jednotlivé okresy v Bay Area snaží s bezdomovectvím vypořádat, jsou vzájemně nekoordinované. Oblasti mezi sebou málo sdílejí informace, mají rozdílné strategické plány a samostatně si také žádají o dotace federální vládu.

Výše citovaní experti se shodují, že na bezdomoveckou krizi neexistuje žádný kouzelný proutek, který by ji hned vyřešil. Jedno je podle nich ale jasné – v Bay Area se musí začít stavět nové dostupné bydlení, hlavně po nízkopříjmové rodiny a jednotlivce.

Takové řešení bude stát velké peníze. McKinsey nicméně podotýká, že zrovna nejlevnější není ani aktuální situace. Jen v Santa Claře se například výdaje za rok 2015 na zdravotní péči, soudní a správní řízení a systémy sociálních služeb v souvislosti s bezdomovectvím vyšplhaly na více než 520 milionů dolarů (12,9 miliardy korun).