Někdy zvládne velkou zkázu napáchat i docela nepatrný tvor. Kůrovcová kalamita trvá v Česku už od roku 2015. A zatímco loňský rok vypadal nadějně, s tím letošním se lesy řítí do další katastrofy. Dohromady už se v tuzemsku vytěžilo 81 až 93 milionů kubíků kůrovcového dříví.

Jde o tak velké číslo, že si ho lze jen těžko představit. Pro lepší obrázek je možné přidat jednoduché připodobnění – jeden kubík dřeva je zhruba jeden strom. To tedy znamená, že malému broučkovi padlo za posledních sedm let za oběť až 93 milionů stromů.

„Objem nelze stanovit jednoznačně přesně, neboť nejsou k dispozici informace od sta procent vlastníků lesa. K dispozici jsou ale informace Lesní ochranné služby o objemu vytěženého smrkového kůrovcového dříví na základě odevzdaných hlášení vlastníků lesů z plochy kolem sedmdesáti procent lesů,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Celkové číslo je výsledkem umělého dopočtu, kdy stát odhadl, jak je na tom zbylých třicet procent vlastníků. K dispozici jsou ale rovněž údaje Českého statistického úřadu o nahodilých těžbách, kde jsou uváděny i hmyzové těžby. V takovém případě lze předpokládat, že naprostá většina těchto těžeb proběhla v důsledku napadnutí lýkožroutem smrkovým. Právě čísla Českého statistického úřadu počítají s větším objemem vytěženého dříví.

Pokud vezmeme v úvahu údaje statistického úřadu, pak měl kůrovec v roce 2015 k obědu 2 309 kubíků dřeva, v roce 2018 už 13 059, největšího objemu pak těžby dosáhly zatím v roce 2020, kdy se pokácelo 26 243 kubíků dřeva.

Loni si lýkožrout aspoň trochu odpočinul. Kůrovcové těžby klesly o třetinu oproti roku 2020. „Na tento výsledek měla vliv souhra řady faktorů, zejména pozitivní vliv dvou posledních klimaticky příznivých sezón vedoucích ke zpomalení dynamiky vývoje kůrovců, současně postupné navýšení rozsahu zpracovatelských kapacit a odeznění odbytové krize surového dřeva,“ líčí Bílý.

Ministerstvo ale zároveň upozorňuje, že i loňský propad těžeb o třetinu je potřeba chápat v celém kontextu. Za prvé se jedná o vůbec první zaznamenaný pokles kůrovcových těžeb od začátku kalamity v roce 2015. I přesto ale znamenají loňské těžby třetí historicky nejvyšší zaznamenanou hodnotu.

Foto: Depositphotos

Na konci roku 2021 zabíraly lesy v Česku 2,68 milionu hektarů

A za druhé – objem těžeb za rok 2021 představuje zhruba desetinásobek až třináctinásobek průměrných ročních kůrovcových těžeb před kalamitou, pokud se vezme v potaz období mezi roky 2005 až 2014.

K tomu všemu je potřeba přičíst, že kůrovec je stále přemnožený na většině území Česka a letošní výhled rozhodně není pozitivní. „Dosavadní vývoj je opět nakloněn spíše rozvoji podkorního hmyzu než zlepšení fyziologického stavu dřevin,“ dodává mluvčí resortu zemědělství.

Hlavně ne vítr!

Kůrovci svědčí zejména sucho a vysoké teploty. Dá se přitom předpokládat, že takových roků bude v důsledku klimatické změny čím dál víc. Pakliže to bude realita, pak ministerstvo upozorňuje, že pokud přijde například silný vítr, který způsobí rozsáhlé polomy, dojde i k dalšímu rozvoji kůrovce. „Tlumení kalamity tak i za příznivých okolností potrvá nejbližších několik let,“ dodává Bílý.

I když sucho malému škůdci pomáhá seč může, není jediným důvodem, proč lýkožrout spořádal už tolik stromů. Škůdcům nejlépe odolává druhově pestrý les. Ostatně takové byly historicky i v Česku. Zhruba za vlády Karla VI., a později Marie Terezie, se však lesy začaly proměňovat. Smrk najednou dominoval. Důvod je jednoduchý – je to ideální hospodářská dřevina, která rychle roste a dobře se zpracovává.

Jehličnan, který byl původní zejména ve vyšších polohách, najednou rostl po celé zemi. Kdyby byly lesy smíšené a druhově pestré, kůrovec by smrk sice sežral stejně jako nyní, ovšem velká většina dalších stromů by zůstala nedotčená.

Smrk je navíc na klimatickou změnu mnohem náchylnější než jiné stromy. Má totiž mělké kořeny. Pokud je sucho, je smrk bez vody velmi brzy. To ho oslabí a snadněji podlehne škůdcům. Když se pak přičtou nevčasné zásahy, tedy pozdní pokácení napadeného stromu, nedostatek zpracovatelských kapacit, které trápily Česko v minulých letech, a také nízký odbyt do zahraničí, problém je na světě.

Ten je přitom v současné době o to větší, že stromy jsou přirozeným pohlcovačem skleníkových plynů. Od devadesátých let až do roku 2017 pohltily lesy zhruba pět procent emisí v Česku. V roce 2018 se to otočilo. Nejen, že české lesy přestaly škodlivé látky pohlcovat, ale k celkovým emisím ještě čtyřmi procenty přispěly. Důvodem jsou nezdravé stromy oslabované kalamitou.

Tento směr se nyní snaží stát zvrátit. Sází se opět lesy druhově pestré. To znamená, že ve výsadbě mladých stromků na holinách po kůrovci převažují listnáče nad jehličnany. Z loňských 243 milionů sazenic tak bylo 155 listnáčů a jen 88 jehličnanů. Plocha, na kterých se listnáče sází, navíc převažovala už třetím rokem.