Syn Anny Franke se narodil předčasně a první měsíc a půl života strávil v inkubátoru. Na vině byla preeklampsie – nebezpečná komplikace těhotenství, která může ohrozit život matky i dítěte. S prevencí nejen preeklampsie, ale třeba i těhotenské cukrovky by v budoucnu mohly pomoci nové poznatky izraelských vědců. Ti ve své studii sledovali, jak se mění tělo ženy před těhotenstvím, během něj a po něm. Zjistili, že rekonvalescence po porodu trvá výrazně déle, než se předpokládalo, a zároveň i to, že riziko možných zdravotních komplikací lze odhalit dokonce ještě před samotným početím.

Preeklampsie je závažná komplikace, která se podle organizace Nedoklubko, jež pomáhá předčasně narozeným dětem a jejich rodičům, vyskytuje až u deseti procent těhotných žen. U tehdy šestadvacetileté Anny Franke se objevila nečekaně. „Ve 12. týdnu těhotenství se na ni dělá test a mně tam žádné riziko nevyšlo,“ říká pro CzechCrunch. Ani problémy, které jsou s ní spojené, jako je například vysoký krevní tlak, otoky nohou nebo velké množství bílkovin v moči, lékaři u Franke neodhalili. „Já mám přirozeně tlak nízký, takže to zvýšení nejspíš nebylo poznat. A na otoky nohou mi můj doktor řekl, že je to tím, že je horko,“ popisuje.

Problém objevili až ve 32. týdnu těhotenství na běžné kontrole. „Mikulášek přestal růst a byl výrazně menší, než by měl být,“ vypráví žena. Mohla za to právě preeklampsie, která způsobila částečné odumření placenty a horší vyživování plodu. Franke tak byla hospitalizována a ve chvíli, kdy jí začaly selhávat orgány – což je další ze symptomů –, lékaři přistoupili k akutnímu císařskému řezu.

Přijít na riziko preeklampsie včas je přitom zásadní. „Jsme schopni rozvoji preeklampsie aktivně zabránit preventivním podáváním nízkodávkovaného aspirinu (100–150 miligramů), který sníží riziko jejího rozvoje před 34. týdnem až o 82 procent,“ uvádí pro organizaci Nedoklubko Pavel Calda, vedoucí Centra fetální medicíny a Oddělení ultrazvukové diagnostiky v pražské porodnici U Apolináře. I proto výsledky aktuálního výzkumu odborníci vítají.

„Objev je to vzrušující, protože otevírá možnost identifikovat potíže a může pomoci ženám, které jsou jimi ohroženy, ještě předtím, než otěhotní,“ řekla pro vědecký časopis Nature Jennifer Hall, která se na University College London věnuje zkoumání reprodukčního zdraví, nicméně na tomto výzkumu se nepodílela.

A jak na predispozice k preeklampsii vědci přišli? „Identifikovali jsme laboratorní testy, které v období před otěhotněním vykazovaly významně odlišné hodnoty u žen, u nichž se později rozvinula preeklampsie, ve srovnání s obecnou populací,“ popisuje pro CzechCrunch datový vědec a jeden z členů týmu výzkumníků Alon Bar. Některé odlišné výsledky podle něj nebyly překvapivé, šlo třeba o index tělesné hmotnosti (BMI) nebo krevní tlak. Rozdílné ale byly například i testy na jaterní enzymy, počet krevních destiček nebo podíl malých červených krvinek. Bar zároveň dodává, že budou ještě potřeba další potvrzovací studie.

Výzkum probíhal na prestižním Weizmannově institutu věd. Tým výzkumníků analyzoval výsledky zdravotních testů u 300 tisíc případů těhotenství, která probíhala mezi lety 2003 až 2020. Anonymizovaná data jim zprostředkoval největší izraelský poskytovatel zdravotní péče.

Vědce zajímaly výsledky 76 druhů běžných testů – například měření cholesterolu, stavu imunitních buněk, červených krvinek, stavu jater nebo ledvin. Studie zahrnovala testy provedené v rozmezí od dvaceti týdnů před početím po osmdesát týdnů po porodu. Do výzkumu byla zahrnuta data žen mezi 20 až 35 lety, které netrpěly žádnou chronickou chorobou a neužívaly žádné léky.

Vědci se ale nezaměřili jen na to, jak určit riziko preeklampsie a těhotenské cukrovky. Detailně také sledovali, jak rychle se po těhotenství a porodu ženské tělo vrací do stavu, v jakém bylo předtím. U téměř poloviny sledovaných ukazatelů se tak stalo do měsíce od porodu.

U jednačtyřiceti procent však návrat na původní hodnoty trval déle než deset týdnů –⁠ šlo například o některé jaterní funkce nebo hladinu cholesterolu, které se vrátily do normálu přibližně za půl roku. Zbývajících 12 procent ukazatelů se stabilizovalo během čtyř až deseti týdnů.

Některé hodnoty jako ukazatele zdraví kostí a jater se ovšem vrátily do původního stavu až po roce. A zánětlivé markery v krvi se ani po osmdesáti týdnech nevrátily na hodnoty před otěhotněním. „Ve společnosti se očekává, že se žena po porodu rychle zotaví. Tohle je biologický důkaz, že tomu tak není,“ dodala Hall k těmto výsledkům. Zkoumání ale nekončí, jako další téma si tým, který stojí za studií, vytyčil i problematiku menopauzy. K tomu všemu se dají skvěle využít právě tato anonymizovaná data.