Lehký déšť vs. křik dětí aneb Co je jinak u elektrické verze buclatého Mercedesu pro rodiny

Moderní design, až překvapivě slušný dojezd a tichý chod. Nasedli jsme do elektrického Mercedesu EQB a otestovali jeho schopnosti.

Tomáš KosTomáš Kos

mercedes_otvirak

Foto: Tomáš Kos/CzechCrunch

Otestovali jsme schopnosti elektrického Mercedesu EQB

Autotest Tomáše Kose: Když vedle vás projedou po dálnici Mercedesy EQB a GLB, musíte mít hodně bystré oko, abyste poznali rozdíl mezi naftovou a elektrickou verzí. Mercedes využil podobnou metodu jako třeba BMW, vzal osvědčený design, udělal drobný facelift a poslal do světa nový elektrický vůz. A ono to skvěle funguje – kompaktní crossovery jsou zkrátka sázkou na jistotu. Vím, o čem mluvím, protože GLB parkuji ve své garáži, takže mám opravdu bezprostřední srovnání.

Ano, navenek vypadá elektromobil z německých dílen moderněji a kultivovaněji než lehce stárnoucí GLB, nejzřetelnější je ale rozdíl u přední a zadní části auta. Místo tradiční mřížky vepředu zde najdeme plastový kryt s LED páskem, protože chladič u elektroaut není potřeba – a odpor vzduchu je nepřítel. Zadní část je nyní propojená také jednolitým LED osvětlením.

Co u EQB zamrzí, je, že v přední část, ve které by se normálně nacházel motor, jsou různé technické prvky auta. Při lepším rozložení by tam ale mohla být umístěná podobná vana jako u Tesly. Podobný nedostatek kolegové viděli i třeba u Volkswagenu ID.4.

V případě, že máte tři typy dobíjecích kabelů, zaberou pak zbytečně část zadního úložného prostoru. Jasně, chápu, Mercedes staví všechna elektroauta na stejnou platformu a hledá způsob, jak na nich dělat co nejméně změn a šetřit náklady. Uživatelsky to je ale minus.

mercedes-eqb_interier

Foto: Tomáš Kos/CzechCrunch

Během jízdy

Samozřejmě mě ale nejvíce zajímalo to, co chce vědět každý řidič odkojený benzinem a naftou – dojezd. Oficiální čísla lákají na dojezd 423 kilometrů, což je (kupodivu) celkem realistická vzdálenost. Není třeba se bát, že byste víkendovou cestu z Prahy do Brna, což je taková moje rutina, museli trávit u dobíjecí stanice. Na jedno nabití se mi podařilo ujet dokonce 410 kilometrů a baterie stále ještě hlásila 8 %.

Vůz na hlavním displeji zobrazuje aktuální spotřebu energie, takže se v dojezdu můžete neustále předhánět sami se sebou. I při zapnutí rádia nebo klimatizace vidíte míru spotřeby. Většinou se jedná o naprosto zanedbatelné hodnoty. Auto ale na základě těchto prvků celkem příjemným způsobem šoférování „gamifikuje“.

Samotná jízda se oproti klasické verzi lišila především výkonem a mírou hluku při zrychlení. Není to nic objevného, stejně mě to ale překvapilo. Při akceleraci poznáte rozdíl oproti spalováku, že není téměř nic slyšet. Toto mě vždycky nadchne. Mercedes produkuje hluk do 50 dB při rychlosti 50 km/h – to je pro představu jako mírný déšť.

U mého dieselu je to při stejné rychlosti přes 80 dB. To je pro představu zvuk vysavače nebo křik dítěte. Co mě ještě potěšilo, je znatelně lepší práce senzorů a asistentů. U GLB z roku 2020 mají především snímače tendenci upozorňovat při jízdě ve městě na objekty, které ve skutečnosti nejsou. To se mi u EQB nestalo. A samozřejmě platí, že auto je těžší a v zatáčkách daleko lépe drží stopu.

Čistě uživatelsky může mít řidič elektromobilu radost z bezplatného parkování na modrých zónách nebo z dálniční známky u nás i v okolních zemích zdarma, jenže nevýhodou je pořád ještě čas dobíjení. Klíčová otázka je totiž dostupnost nabíječek – v garáži žádnou sice nemám, zato v okolí bydliště do pár set metrů mám možnost využít hned čtyři stanice. To dalo celkem svobodu, doplnit šťávu přes noc nebyl problém. Nikdo jiný na nich za celou dobu nestál.

mercedes-eqb_cely

Foto: Tomáš Kos/CzechCrunch

Decentní, moderní design

U jízdních režimů jsem pocítil výrazný rozdíl oproti naftové variantě, kde jsou jednotlivé režimy jen málo odlišné. U elektroauta skutečně poznáte, pokud máte nastavený sport, nebo eko. Stejně jako u mnoha jiných moderních elektromobilů můžete měnit množství regenerativního brzdění, ke kterému dojde, když zvednete pedál plynu pomocí pádel na volantu.

Pokud byste se o to nechtěli starat a jen si vychutnat jízdu, pomohou vám zmíněné přednastavené režimy. Například eco omezí zrychlení a aktivuje výraznou rekuperaci. Auto pomaleji zrychluje a snaží se vás držet při rychlosti do 130 km/h. Při „plachtění“ si naopak bere energii zpět. Po chvilce si na to zvyknete a v podstatě nepoužíváte brzdový pedál. Což je skvělé a uvědomil jsem si, jak u klasického spalováku plýtváme energií a materiálem. Brzdové destičky totiž nejsou zadarmo.

Jinak jsou výbavy a pocit z obou aut velmi podobné. U elektrického Mercedesu není šance přehlédnout symbol EQ. Kouká na vás téměř všude. Pokud byste ale náhodou jako já měli v garáži oba tipy pohonů, přes oči pásku a nastoupili do auta, vždycky poznáte, kde sedíte.