Hledání skutečně kvalitní architektury se může v dnešní době plné uniformních satelitů a monotónních zástaveb brownfieldů zdát jako hledání jehly v kupce sena. A přesto skutečně zajímavá architektura plná unikátních myšlenek není mrtvá. Ve světě, ale i u nás vznikají objekty, které dovedou potěšit oko znalé i neznalé. K jejich nalezení stačí jen trocha trpělivého hledání.

V našem architektonickém speciálu CC Arch se za takovými projekty ohlížíme prostřednictvím vizuálního výběru toho nejzajímavějšího z domova i ze světa. Do našeho přehledu se dostávají jednoduché domky i rozsáhlé komplexy, objekty stojící na pevných základech i vznášející se nad zemí, se střechou i volným výhledem do oblak, budovy nové i rekonstruované, ve kterých se bydlí, pracuje i relaxuje.

***

Schizofrenní bydlení mezi městem a lesem

Na jedné straně pevnost bránící své majitele před ruchem města, na druhé skleněná výloha rozevírající náruč přírodě. Přesně takový je dům z pera architektů ateliéru JRA, který byl realizován na Sokolovsku.

Dům byl navržen tak, aby co nejvíce bránil soukromí svých majitelů, a přitom se otevíral do širokého okolí. Tento náročný úkol byl vyřešen masivní pískovcovou stěnou, kterou dům ukazuje záda ruchu města, aby se na druhé stráně obnažil prostřednictvím okenní fasády v plné výšce domu. Ta tvoří jedinou bariéru mezi interiérem, nedalekým lesem a zahradou se vzrostlými břízami a vodní plochou.

Skleněná fasáda je vybavena velkoformátovými i menšími okny, přičemž některá představují otevíratelné segmenty. Uvnitř minimalisticky zpracovaného interiéru převládají přírodní materiály, jako je masivní dubová podlaha či nábytek s dubovým dýhováním.

***

Špejchar bez podstaty

Ještě před pár lety by o něj člověk pohledem ani nezavadil a vlastně se to může stát i dnes. Na první pohled nenápadná budova bývalé sýpky se těsně mačká ke své mateřské chalupě a rozhodně se netváří, že by se uvnitř ukrýval rekonstruovaný interiér v jeden celek spojující tradiční a moderní prvky.

Za podobou rekonstruované budovy na Českolipsku stojí architekt Jan Mareš, který si musel poradit se zcela pozměněnou podstatou objektu. Současní majitelé jej zakoupili jako vyčleněný objekt z původní kompozice chalupa-stodola-špýchar.

Naštěstí pro chátrající budovu našli dostatek odvahy na to, aby provedli rekonstrukci, která domu ponechala původní funkční vzhled. Tomu napomáhá přiznání stavebních materiálů a vápenný nátěr na fasádě domu. Vše doplnila tmavá plechová střecha a terasa otevírající objekt do zahrady za domem.

Vnitřní interiér pracuje s původním trámovím a stropem otevřeným do krovu, jenž využívá prvku laťování odkazujícího na původní funkci budovy, ve které se sušil chmel. Ve spodní části je k dispozici kuchyň, obývací prostor s krbem, kout s jídelním stolem a oddělená část s technickým vybavením a sociálním zázemím. Polovina domu má otevřené druhé patro, jež je koncipováno jako ložnice.

***

Gott sei Dank aneb Kocanda

Nedaleko Znojma na kopci u vesnice Kravsko stojí bývalá keramička Kocanda, která za dávných časů sloužila jako zájezdní hostinec na trase spojující Prahu s Vídní. Její jméno vychází z poutnického zvolání „Gott sei Dank“, tedy „díkybohu“ poté, co poutník narazí na místo, kde může složit hlavu. Věhlasná výrobna keramiky se z objektu stala ve druhé polovině 19. století, ovšem po sametové revoluci byl její provoz ukončen a objekt začal chátrat.

Až nový majitel a studio ORA dali Kocandě nový život. Cílem bylo očistit místo od všech přílepků a vytvořit harmonický celek, odkazující na původní kompaktnost celého dvoru. Byla obnovena původní okna a ponechány některé prvky omšelosti objektů, které místu propůjčují netradiční charakter.

Interiér působí spartánským dojmem, i přesto nabízí útulnost. I zde byla pro co největší autentičnost zanechána řada původních prvků, což se týká jak samotné stavby, tak i mobiliáře a dalších doplňků, které byly získávány buď na místě, nebo sháněny po demolicích a antikvariátech. Jednotlivé objekty areálu budou nadále rekonstruovány, ovšem již nyní si lze toto místo rezervovat a například zde uspořádat svatbu, k čemuž poslouží i obnovená parková zahrada

***

Dům v sevření

Některé objekty se za dobu své existence dočkají hned několika tváří, což rozhodně platí i o domu na pražském Suchdole. Jeho neustálé přestavby vedly k nestabilitě objektu, kterou měla napravit finální rekonstrukce. Tu dostal do svých rukou architekt Jan Šépka, který pro dům navrhl netradiční ocelovou konstrukci fungující na podobné bázi jako opěrné pilíře vnějšího pláště gotických katedrál.

Tento ocelový korzet ve spojení s velkoformátovými okny a zelení proměnil dům v malý skleník a umožnil původní mansardovou střechu nahradit druhým otevřeným patrem. Zároveň slouží jako podpora pro plazivé rostliny, které by měly postupně ocel zakrýt svým listovím.

Uvnitř objektu byly přiznány betonové tvárnice i betonový strop, jejichž šeď doplňují obklady, dveře a nábytek ze světlé březové překližky. Unikátností nábytku je jeho jednoduchost a možnost jej kdykoliv přenést na jiné místo.

***

Bazén v oblacích

Zaplavat si ve výšce 35 metrů nad zemí, a ještě se přitom pokochat výhledem do dalekého okolí i na mumraj pod sebou, zní trochu zvláštně. Přesně taková příležitost se ale nyní otevřela rezidentům bytového domu v londýnské čtvrti Nine Elms.

Zde se nachází dům Embassy Garden, který je složen hned z několika objektů, přičemž dva z nich nyní překlenul průhledný, 25 metrů dlouhý bazén, jehož torzo je tvořeno z akrylu schopného unést i tak obrovskou masu vody.

Unikátní plavecký požitek je přístupný pouze rezidentům domu a jejich hostům, kteří si mohou vychutnávat i zázemí střešní terasy či oranžérie. Podobný komfort bychom očekávali spíše ve slunné Kalifornii, ale i Londýn má během roku pár dnů bez deště, tak proč se nesmočit.

***

Moderní šarm na povrchu, tradiční elegance uvnitř

Obchodní dům La Samaritaine zdobí francouzskou metropoli od konce 19. století. Secesní skvost se dočkal rekonstrukce, která oživila někdejší vzhled a zároveň budově propůjčila trochu z architektury 21. století.

Tato troška je zde zastoupena vlnící se transparentní fasádou, která pokryla jednu z částí objektu. Její povrch jako zrcadlo odráží okolní zástavbu ulice Rue de Rivoli a zároveň do místa přináší zcela nový prvek modernity.

Uvnitř pasáže najdeme hned několik pater v secesním duchu, která nabízejí společenské a obchodní prostory. Ty se nacházejí v několika objektech, které rekonstrukce vzájemně propojila do jediného celku a zaklopila skleněnou střechou, čímž prostor otevřela nebeské modři.

***

Radnice jako spoj

Pokud se někdy ocitnete na Faerských ostrovech, rozhodně si nenechte ujít radnici Eysturkommuna. Tu nenajdete v centru města, jak je tomu běžně zvykem, ale musíte se vydat k ústí řeky ve vesnici Norðragøta. Právě přes tuto řeku byl položen most, který zároveň funguje jako radnice. Ta zastupuje místní komunity, které propojuje nejen z hlediska společné veřejné správy, ale i z hlediska dostupnosti.

Podoba mostu, kterou má na svědomí dánský architekt Henning Larsen, byla inspirována podobou tradiční architektury faerských venkovských stavení s černými dřevěnými obklady fasády či zelenými střechami tvořenými několika vrstvami drnů.

Uvnitř budovy se nachází jak kancelářské prostory pro zaměstnance budovy, tak i recepční a zasedací prostory, které jsou k dispozici i veřejnosti. Té je dostupná i zelená terasa, na níž si mohou místní dát třeba piknik.

***

Tam, kde spí tramvaje

Dopravní podnik města Brna dokazuje, že i ryze funkční objekty si mohou s architekturou rozumět. Místní vozovna tramvají v Pisárkách má za sebou další etapu rekonstrukcí, které jí vdechly tvář nadčasovosti.

Fasáda 117 metrů dlouhé haly je tvořena hliníkovým pláštěm prolamovaným do trojúhelníkového tvaru. Jedná se nejen o prvek optický, ale také funkční, jelikož díky němu fasáda tříští hluk. K tomu dopomáhá i mezivrstva materiálu pohlcujícího zvuk vydávaný tramvajemi. V okolí objektu se totiž nachází veřejné prostranství, kde je hluk nežádoucí.

Příjemným detailem je masivní prosklení ve střední části budovy, jež umožňuje kolemjdoucím nahlédnout pod ruce zaměstnanců, kteří v budově tramvaje servisují. Určitou tečkou za celým výsledkem práce studia dkarchitekti je rudě zpracovaný vjezd do budovy. Ten ladí s architektonickými prvky uvnitř objektu sloužícími jako velín a zázemí pro zaměstnance.

***

Návrhy měsíce

Město Náchod uspořádalo soutěž o návrh podoby moderní tepny navazující na historické centrum města. Slovo tepna je v tomto případě více než namístě vzhledem k tomu, že projekt pracuje s revitalizací prostoru, na kterém původně stál textilní podnik Tepna.

Vítězným návrhem se stala vize varšavského týmu Piotr Person, Olga Czeranowska-Panufnik, Wladyslawa Kijewska a Aleksander Sojka. Ti představili řešení vycházející vstříc změnám klimatu a sociální soudržnosti, které koreluje s celým kontextem města.

Pojem suppa je nám nicneříkající slovo, maximálně tak evokující německou polévku. Ve Finsku se však jedná o označení pro prohlubně v krajinném rázu, které byly způsobeny roztáním ledovce. Právě s tímto motivem pracuje také návrh podoby nové budovy finského národního muzea, která má v ostrém kontrastu doplnit stávající muzeum.

V objektu by měli návštěvníci nalézt nejen exponáty odkazující na moderní dějiny země interpretované především skrze design, ale například i restauraci. Nad hlavami jejích hostů by se měl vlnit strop, který bude odkazovat právě na ony suppy. S motivem vlny návrh pracuje také v případě fasády tvořené lehce transparentním pláštěm.

Čtvrť Čchien-chaj-wan čínského Šen-čenu zažívá v posledních letech obrovský rozmach, a to jak po urbanistické, tak i architektonické stránce. Tento fakt se město rozhodlo demonstrovat na novém městském centru, které by mělo vyrůst v místní zátoce. Do návrhů jeho podoby se zapojila řada známých jmen, mezi kterými nechybí ani studio Snøhetta.

To centrum zpracovalo do podoby obřího plovoucího satelitu vznášejícího se nad vodní hladinou. Jedná se o naprosto monumentální dílo, které by zcela jistě vyhrálo, ovšem za předpokladu, že by se soutěže nezúčastnilo i japonské studio Sou Fujimoto Architects.

To taktéž rozpracovalo tvar disku, který však vyzvedlo do výšky 268 metrů a podepřelo jej 99 prvky evokujícími vodu padající ze vznášejícího se ostrova. Konstrukce by mimo betonu a oceli měla být tvořena také materiály z uhlíku a kevlaru. Tento návrh se stal vítězným a je dost pravděpodobné, že skutečně dojde k jeho realizaci.

***

Mozaika měsíce: Školky od hravých architektů

Je až s podivem, jak se některé typy budov tak moc soustředí na svou funkčnost, až je zapomenuto na vizuální tvář objektu. To platí zejména u dětských školek, které by měly na své malé návštěvníky již zdálky mávat veselou zdravicí. V mnoha případech jsou však jen šedivým a hranatým strašákem, kterému nepomohou ani barevná zvířátka vylepená v oknech.

Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou je dobrou ukázkou toho, že se i školka může stát hřejivou náručí, která dává rodičům jistotu, že jsou jejich děti v bezpečí. Petr Stolín a Alena Mičeková budovu koncipovali tak, aby co nejméně limitovala děti v jejich hrách. Plášť je tvořen průhledným sklolaminátem, který nahrává útulnosti a do nepravidelných tříd i na dvorek propouští dostatečné množství světla.

Za další povedenou realizací míříme do Anglie, konkrétně do Prestwoodu, kde stojí školka Little Hall. Jednopodlažní objekt se může pochlubit nepravidelnou barevnou fasádou, která objektu propůjčuje výraznou míru hravosti. Ve světlém interiéru převládá březová překližka doplněná o barevné detaily.

Italský přístup ke vzdělávání nejmenších dal světu zajímavé alternativy, které se promítají i do koncepce školek. Jednu takovou najdeme i ve městečku Guastalla, pro něž studio Mario Cucinella Architects navrhlo malou laboratoř, v níž nejmenší objevují svět. Objekt má podobu dřevěného tunelu členěného do jednotlivých segmentů, jež jsou vzájemně odděleny skleněnými stěnami. Díky tomu je celý objekt otevřený a připravený poskytnout vše, co si dětská zvídavost umane prozkoumat.

V čínském Tchien-šuej lze zase nalézt realizaci mateřské školky Sako Architects, kteří objekt koncipovali jako obří skákací hrad plný barev. Projekt Kaleidoscope přináší zaoblené tvary a především hru barevných skleněných ploch, díky kterým školka vypadá jako stáj pro jednorožce. Nutno však podotknout, že velmi decentní stáj.

Japonské studio Tezuka Architects stojí za podobou mateřské školky v japonském Fudži. Kruhový půdorys a řada interaktivních prvků, mezi nimiž nechybí ani dům na stromě, dělají z této školky malý ráj, který nabízí dostatek podnětů pro dětskou fantazii. Školka boří hranice mezi tím, co je venku a uvnitř, stromy rostou uprostřed tříd a výuka může probíhat i pod otevřeným nebem na střeše budovy.

***

Ohlédnutí za dalšími novinkami ze světa architektury

Apple dává vale nudným pobočkám. Hned dva ze svých nově otevřených obchodů umístil do architektonicky atraktivních prostor. V případě římské pobočky se jedná o Palazzo Marignoli, ve kterém jsou nově nabízeny produkty cupertinské společnosti v obklopení mramoru, uměleckých děl a bohatých štukatur. Podobnou opulenci mohou očekávat i návštěvníci pobočky v Los Angeles otevřené v bývalém kině zlaté éry předválečného Hollywoodu.

Nevšední prostory lze navštívit také v New Yorku, kde na řece Hudson vyrostl zcela nový ostrov. Na místě bývalého mola návštěvnici najdou klid, občerstvení i dostatečné množství kulturních zážitků.

Zcela novou oázu klidu nabídne také Bangkok, který představil podobu udržitelné čtvrti. V ní budou mimo udržitelných prvků k vidění i spokojené rodiny. Právě pro ně bylo navrženo bydlení v menších bytech, ale i honosných vilách v neuvěřitelném obklopení vody a zeleně.

Výraznou proměnou ve jménu většího klidu by si měl projít i Oxford Circus. Jedna z nejrušnějších ulic Londýna by měla být brzy více otevřena chodcům a také dostat pořádnou dávku zeleně, která přispěje k jejímu osvěžení a zlepšení kvality tamního ovzduší.

Oxford Circus si může vzít příklad z Křižíkovy ulice v Praze. Ta totiž byla zvolena za jednu z nejvíce trendy ulic světa. Tento titul karlínskému centru všech hipsterů přiřkl magazín Time Out. Zařadil ji na jedenáctou pozici v pestrobarevném výběru ulic ze všech koutů planety, které si v poslední době prošly výraznou proměnou.

Proměnou si v posledních letech procházejí i kanceláře. Jak na tyto změny nahlížejí architekti, provozovatelé coworkingů či dodavatelé nábytku, se dozvíte v informacemi napěchovaném speciálu Kanceláře budoucnosti, ve kterém jsme vyzpovídali zástupce společností jako WorkLounge, Capexus, LD Seating či Premier Interiors.