Počet lidí v Česku, kteří mají v úmyslu sepsat poslední vůli, se podle agentury Ipsos v loňském roce zvýšil na 32 procent. Podíl na tom má podle šetření i proběhlá pandemie covidu. Většina lidí ale stále umírá, aniž by dokument sepsali. Což by mohli i sami, bez asistence, zákon to totiž také umožňuje. Proto vznikl pod týmem právníků projekt, který zájemce provede sepsáním závěti. Lidé tak mohou využít i možnost darovat část majetku na dobročinné účely.

Projekt Poslední věta vznikl na začátku letošního roku a aktuálně eviduje každý měsíc desítky hotových a stovky připravovaných závětí. „Lidé si závěť často nesepisují doma ze strachu, aby byla platná. Ve většině případů ji tak radši nesepíší vůbec,“ říká jeden ze zakladatelů David Němeček.

Právě obava lidí z toho, že je sepsání závěti složité, ho dovedla se společníky k nápadu vytvořit webovou stránku, která by celý proces usnadnila. „Vytvořili jsme systém, který vás jednoduše krok za krokem provede sepsáním závěti a vše srozumitelně vysvětlí. Tou největší výhodou sepsání závěti u nás je, že si vše můžete v klidu rozmyslet, k rozepsané závěti se kdykoliv vrátit nebo ji také změnit. Nemusíte si sjednávat schůzku u notáře,“ vyjmenovává advokát.

„Hotová závěť zůstává v systému, ale je zašifrovaná, tudíž my její obsah nevidíme a s nikým ho nesdílíme. Jediný, kdo se k závěti dostane, je sám autor, a to nejčastěji při úpravách,“ říká. Příprava závěti přes systém Poslední věty stojí necelé dva tisíce korun a David Němeček tvrdí, že díky tomu, jak je systém robustní a v celém procesu není třeba zásah člověka, si může dovolit být levnější než právníci.

Podobné systémy již fungují v zahraničí, a to nejen v USA, ale také v Anglii nebo Nizozemsku. Na konci procesu se zpřístupní připravená závěť, kterou musí klient se svědky podepsat, aby byla platná. To je zásadní a upozorňuje na to i právnička Kateřina Zagorová, která se věnuje rodinnému právu. „Poslední vůle buď musí být napsaná vlastní rukou, nebo pokud je napsaná na počítači a vytištěná, tak musí být podepsána dvěma svědky, kteří zároveň nejsou dědici,“ uvádí pro CzechCrunch.

Elektronická závěť ale není vhodná pro každého a v jistých případech je přece jen lepší notáře navštívit. „Pokud sepisujeme jednoduchou poslední vůli ve smyslu ‚chci, aby dům dostala Maruška a polnosti Mareček‘, tak tam asi zásadní problém nebude. Pokud bychom ale chtěli součástí poslední vůle udělat listinu o vydědění, darování pro případ smrti, vytvořit svěřenský fond a podobně, můžeme bez znalosti práva napáchat víc škody než užitku,“ vysvětluje Zagorová.

O závěti má přitom smysl přemýšlet nejen na sklonku života, ale i v případě, že vztahy v rodině jsou komplikované. Například když spolu partneři žijí, neuvažují nad svatbou a mají děti z předchozích vztahů. „Pokud spolu žijí dva lidé, kteří se nevzali, a jeden z nich má děti, tak když ten s dětmi zemře, dědí po něm pouze jeho děti,“ říká advokátka a dodává, že partner, který žil se zemřelým ve společné domácnosti po dobu delší než jeden rok, dědí až v druhé dědické třídě spolu s rodiči. A na ni v daném případě vůbec nedojde.

„Pokud je rodinné uspořádání nastaveno takto, velmi důrazně doporučuji zajistit stávajícího partnera nějakým způsobem ještě za života, svatbou nebo poslední vůlí. Zde však je nutné dát pozor na minimální podíly nepominutelných dědiců, jimiž jsou právě děti,“ uzavírá Zagorová.

Foto: R. Daincre

Svůj majetek můžete odkázat i dobročinným nadacím

V podobné situaci je teď i sedmatřicetiletá Julie, která pracuje v marketingu „Nad svatbou uvažujeme, ale ještě jsme se k ní nedostali,“ usmívá se. Zároveň dodává, že jedním z hlavních důvodů, proč ji vlastně chtějí, je případné dělení majetku, kdyby se jejímu partnerovi Oskarovi něco stalo.

Oskar si totiž do vztahu s Julií přivedl dva potomky z předchozího manželství, společné děti zatím nemají. Pokud by to tak zůstalo, veškerý Oskarův majetek by po jeho smrti dědily právě děti z prvního vztahu. Julie má sice vztahy se svými nevlastními dětmi dobré, nerada by se ale do budoucna spoléhala jen na to. V případě dědického řízení by teoreticky mohla přijít o střechu nad hlavou nebo automobil, případně veškerý majetek, který je napsaný jen na Oskara. Řešením je tedy buď se vzít, nebo mít závěť.

Při sepisování majetku mohou lidé myslet nejen na nejbližší příbuzné, ale i na dobročinnost. K sepsání poslední vůle a odkázání části peněz charitativním organizacím vybízí každoročně 13. září na Mezinárodní den závětí i spolek Za snadné dárcovství. Ten sdružuje na padesát dobročinných organizací, jako jsou například Člověk v tísni, Charita Česká republika, Adra či Lékaři bez hranic. Cílem akce je upozornit na to, že lze konat dobré skutky nejen za života, ale i po něm. Nadace Via pak každoročně během měsíce závětí od 13. září do 13. října lidem, kteří odkážou část majetku na dobročinnost, proplácí notářský poplatek.