Už zítra se v českých kinosálech rozezní tudu-tu-tudu-tu-tu. Miliony lidí milované tóny už navždycky spojené se Super Mariem. Premiéru totiž má snímek Super Mario Bros. ve filmu. Jestli nejste kdovíjaký znalec popkultury nebo videoher, tak je to přesně takový film, jaký vás napadne při slovech povedený moderní animák. Dobře to vypadá, je to hyperaktivně akční, děti to pobaví, dospělé přinejhorším neunudí – a přinejlepším se budou upřímně bavit s dětmi (a na pár místech i díky několika odrostlejším okamžikům). Je to solidní, nikterak komplikované a krásně koukatelné. Ale pro fanoušky je to bomba. Vlastně bob-omba.

Znáte Super Maria? Pokud jste si aspoň jednou v životě zabroukali nesmrtelnou osmibitovou mariovskou melodii, aspoň jednou zaskákali přes potrubí a houbičky, nebo jste dokonce nějakou z mnoha dalších videoherních podob legendární značky hráli – pak vás novinka Super Mario Bros. ve filmu vystřelí do oblak. Jestli v sobě máte alespoň malilinkatou jiskru té dětské hravosti, kterou Nintendo svou legendární značkou pokaždé rozhoří, klidně si rovnou odskočte koupit lístky a až pak se vraťte ke čtení. Nebudete litovat.

Super Mario Bros. ve filmu můžou směle konkurovat seriálu The Last of Us, co se povedené adaptace videohry na obrazovku týče. Což je úsměvné přirovnání, protože druhé jmenované dílo je hutná postapokalyptická sonda do hlubin lidské duše, zatímco Super Mario je, inu, Super Mario. Jsou to veselé a barevné příhody italského instalatéra, který hopsá po želvách, zachraňuje princeznu, jezdí na motokáře nebo dinosaurovi a říká: „It’s-a me, Mario!“

Jenže oběma počinům se podařilo to, s čím filmaři z nějakého důvodu dost často bojují. Zachytit to, co dělá zdrojový materiál tak skvělé. V případě Maria je to bezelstná legrace a nadšení, které doprovází někdy urputnou, ale vždycky veselou akci. A ta může nabývat podob klasické skákačky přes překážky, bojovky s opičákem Donkey Kongem nebo závodu na duhové trati. To všechno se v některých z desítek her značky Super Mario děje – a to všechno (a mnohem víc) je i ve filmu.

Snímek z dílen studia Illumination, které znáte díky sérii Já, padouch nebo Mimoňům, je k prasknutí nacpaný odkazy snad na každé dílo, co kdy s kníratým instalatérem vyšlo. Anebo s jeho podobně kníratým bráchou Luigim. Anebo s princeznou Peach, kterou bratrské duo často zachraňuje. Anebo s Bowserem, zlým drakoželvákem a úhlavním nepřítelem. Anebo s Bowserovými pohůnky Koopy. Anebo s Houbovým královstvím. Anebo…

Možná to zní jako přehnaný mix. Ale ono to funguje a nepřejíte se toho. Celý film je totiž jedna velká akční jízda, do které tak velké množství tak divoce rozmanitého obsahu prostě patří. Příběh je naprosto primitivní, neúspěšní a vysmívaní instalatéři se z Brooklynu proletí magickým potrubím do Houbového království, jenže Luigiho zajme zlý Bowser – a sám Mario se setká (nejen) s princeznou Peach a jde bráchu zachránit.

Jenže je snadné to filmu odpustit, když vám obvykle naservíruje svěží a zábavnou scénu doprovázenou tu nádherně zahranou melodií ze hry, onehdy zase popovým hitem z osmdesátek. Anebo když jednoduchý děj nahlédne do vtipné motivace hlavního záporáka Bowsera. Nějaká snaha o základní myšlenku a ponaučení by se tam jistě našla, nicméně ta vás bude zajímat mnohem méně než to, jaký power-up (a s ním spojenou zvláštní schopnost) právě Mario sebral a co s tím na plátně provede.

Nikdy to prostě nepřekoná rámec rodinného animovaného filmu moderního střihu – to znamená, že tu a tam snímek šibalsky pomrkne na staršího diváka s dospělejším žertem, třeba v podobě depresivní hvězdičky Lumalee –, ale lidi, bavíme se o Super Mariovi. Dílo Šigerua Mijamota vždycky bavilo svou až nádherně naivní hravostí, ne kdovíjakým přesahem. Takové věci prostě nejde Super Mario Bros. ve filmu vytknout. Tedy jde, ale zbytečně byste si kazili zážitek.

Někoho možná zamrzí fakt, že navzdory názvu snímku je chudák Luigi spíš odstrčený a hlavní roli hraje Mario a Peach, jež není jen pasivně zachraňovanou princeznou, ale pořádnou akční hrdinkou. Zapšklé škarohlídy pak můžou silně nepotěšit takové věci, jako že film je schopen vykřesat opravdu mnoho minut ze závodění v motokárách. Včetně výběru vozidla jako ve videohře. Jenže opět – to je Super Mario.

Tohle totiž není film o Mariovi nebo film zasazený do světa Super Maria. Ten film prostě je Mario. A Super Mario je videoherní legenda, která vždycky vykouzlila upřímný a milý úsměv na tváři. Ať už jste v kočičím obleku sváděli souboj s obřím opičákem, nebo jste uhýbali střelám při závodech na duze. Tedy kromě modrého želvího krunýře, tomu nejspíš neuhnete.

Jestli poslední větu chápete, hned utíkejte do kina. Jestli ne, ale zároveň nejste nudní suchaři, tak tam zajděte taky. Super Mario Bros. ve filmu jsou pro kníratým instalatérem alespoň letmo políbené fanoušky – anebo pro mladší diváky či diváky mladé duchem – fakt super. Pro ty ostatní už tolik super být nemusí, ale stále je to fajn akce a legrace.