Když se historici v roce 2017 probírali archivem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka poprvé, našli mimochodem i dosud neznámé materiály, které se týkaly činnosti odbojové skupiny Maffie z první světové války. O knihovně tatíčka tehdy nevěděli skoro nic. O šest let později vědci všechno probrali a dali dohromady katalog mimořádné sbírky. A ta se vůbec poprvé za téměř sto let zpřístupnila veřejnosti.

Oněch šest let to trvalo především proto, že prezidentova knihovna čítá přes dvě stě tisíc svazků, které jsou zaměřené na to, co zajímalo hlavně samotného Tomáše Garrigua Masaryka, tedy filozofii, historii, státovědu, politiku, technologii nebo právo. Kromě toho je tu ale i domácí a zahraniční beletrie a rozsáhlá kolekce dobových tuzemských a zahraničních periodik.

„Ve světovém měřítku se knihovna TGM může srovnávat snad jen se slavnými prezidentskými knihovnami ve Spojených státech, například s Hooverovou nebo Kennedyho. V Evropě pak asi jen s knihovnou Charlese de Gaulla,“ uvádí ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR Rudolf Kučera. Jedná se tak o naprosto unikátní sbírku, která měla obrovskou vědeckou hodnotu už za první republiky, dnes je ale násobná.

Některé výtisky nelze nikde jinde v Česku nalézt. A některé knihy obsahují i ručně psané poznámky od TGM nebo texty na vnitřních stranách knižní desky. „Jde o sbírku knih, které prezident Masaryk sbíral a četl už od mládí. Když se stěhoval do svého posledního bytu před první světovou válkou, měl požadavek, aby byly v domě speciálně vyztužené podlahy, aby se tam nezbortila knihovna,“ říká pro CzechCrunch Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd.

To všechno je nyní zkatalogizováno tak, aby se to dalo snadno nalézt. „Otevřením knihovny se naplňuje další přání Tomáše Garrigua Masaryka, aby byla přístupná veřejnosti. Kolegy to stálo ohromné úsilí, tisíce hodin čtení, dohledávání a přepisování, ale díky jejich práci opět ožívá Masarykův bohatý odkaz,“ uvedla předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová.

Zajímavostí je, že některé knihy jsou napsané v písmech, se kterými se vědci ještě nesetkali. Jsou tu texty v maorštině, cyrilici, indickém kaligrafickém písmu nebo hebrejštině a japonštině. S jejich obsahem museli pomáhat odborní překladatelé.

To vše podtrhuje fakt, že i přes Masarykovo přání byla díla desítky let nepřístupná. Až teď do knih i Masarykových poznámek může nahlédnout každý, kdo si tituly elektronicky objedná. Pak si je bude moci prohlédnout, ovšem jen na místě. Knihovna se nachází ve dvou zrekonstruovaných depozitářích v pražské Libni. Knihovníci pak upozorňují například i na informace o výjimečných nálezech ve fondu.

I ty jsou přitom součástí sbírky, Masaryk měl totiž tendenci mimo jiné zachraňovat jiné zajímavé nebo cenné sbírky. Příkladem může být sbírka židovského sběratele Rudolfa Hirsche, kde je také na deset tisíc starých prvotisků. Nejstarší rukopis je z období okolo roku 1500.

Velká sbírka knih měla pohnutý osud ještě před samotným založením republiky – zkonfiskována totiž byla před první světovou válkou. Jako prezident pak Masaryk získal svoje knihy zpátky. A další sbíral. V úřadě byla knihovna součástí Pražského hradu. V roce 1932 založil prezident nadační instituci a daroval do ní svůj archiv, knihovnu, sbírku darů a také třináct milionů korun. Chtěl, aby částka sloužila ke zbudování nového sídla – a také chtěl, aby byla knihovna otevřená veřejnosti. Tehdy měla asi sedmdesát tisíc svazků, které se dál a dál rozšiřovaly.

„Instituce měla do budoucna rozvíjet vědeckou činnost v oborech, kterými se sám zabýval,“ líčí Kučera. Ústav T. G. Masaryka pak sice dostal pozemek na Letenské pláni – a dokonce byl pro místo navržen i areál, kde by všechno bylo –, ale přišel Mnichov. Instituce se přestěhovala do provizorního domu v Bubenči, dům ovšem za války obsadilo gestapo. Fondy se přestěhovaly do Klementina.

„Po válce nadace obnovila činnost. Sídlila krátce v Kramářově vile a dokonce ji snad nějakou dobu i vlastnila. Vše ale opět skončilo v padesátých letech,“ řekl v roce 2017 pro Lidové noviny tehdejší ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd Luboš Velek. Za komunismu zůstal archiv nepřístupný a nesmělo se v něm bádat.

„Dlouhá léta nad ním bděl kapitán Jurij Křížek, který k němu nikoho nepustil. Zajímavé nicméně je, že v padesátých letech napsal v té době asi jedinou relativně slušnou knihu, která o Masarykovi vyšla. Ta kniha je mimochodem celkem zajímavá a faktograficky přínosná,“ vyprávěl také tehdejší ředitel.

O obnovení instituce rozhodl už v lednu 1990 prezident Václav Havel. Až v roce 1995 Akademie věd založila nový Masarykův ústav, který knihovnu i archiv převzal do správy. I tak ale k Masarykovu snu, že bude vše sloužit veřejnosti, chyběla dlouhá léta. Většinou to troskotalo na financích, nakonec se je podařilo získat po opakovaných žádostech, až když se začaly plánovat akce na oslavu sta let od založení Československa. Po dalších šesti letech se tatíčkovo přání vyplnilo.

„Stále je odhadem asi dvacet tisíc knih, které nemůžeme dohledat. Mohou být úplně ztracené, v soukromí nebo zničené. Pořád je ale někdy nacházíme také v antikvariátech. Někdy se i stávalo, že Masaryk knihu přečetl a pak ji daroval. Někdo tak může mít knihu s prezidentovými výpisky i doma, aniž o tom ví,“ dodává Hájková.