Dokončit jednu z nejprestižnějších univerzit vám automaticky dodá vysoká očekávání. Jenže to, že se vám podaří dosáhnout výjimečných věcí, zaručené není. Všímá si toho i šéf firmy, která v posledních měsících raketově roste. Jensen Huang, šéf amerického výrobce čipů Nvidia, proto nejen absolventům, ale všem mladým lidem radí, co mají dělat, aby si misky vah na stranu úspěchu naklonily. A nejsou to zrovna líbezně znějící poučení.

„Jednou z mých silných stránek je, že mám velmi malá očekávání,“ řekl například Jensen Huang v březnu během debaty na Stanfordově univerzitě, tedy v místě, ze kterého se zpravidla vychází s pravým opakem. Ostatně se není čemu divit – když se vám během studií daří, snadno uvěříte, že dokážete zamířit na Měsíc a trefit se. „Jenže lidé s velmi vysokými očekáváními mají velmi nízkou odolnost. A bohužel na odolnosti při úspěchu záleží,“ dodal.

Sám si prošel situacemi, které mu na odolnosti pomohly. Zatímco dnes šéfuje obřímu výrobci procesorů, kterého mánie okolo umělé inteligence – a s ní spojený zájem o čipy – vystřelil na post třetí nejhodnotnější firmy světa s valuací 2,2 bilionu dolarů, v pubertě byl pro svůj původ šikanován. Narodil se na Tchaj-wanu, pak ale s rodinou přesídlil do Spojených států, kde dostával zabrat od spolužáků z internátní školy, kam docházel.

Byť nyní studentům nedal tipy, jak člověk v sobě může odolnost vypěstovat, lze se inspirovat jeho dalšími cestami. Jednoho času byl autobusákem, během dospívání si přivydělával mimo jiné mytím nádobí ve fast foodu Denny’s – a byl v tom nakonec tak dobrý, že byl vyhlášen nejlepším umývačem nádobí.

Právě v Denny’s se nyní jednašedesátiletý Huang, jehož bohatství se odhaduje na 80 miliard dolarů (v přepočtu 1,8 bilionu korun), setkal s Chrisem Malachowským a Curtisem Priemem, se kterými později založil Nvidii. A zbytek už je historie. „Přeji všem, aby si užili pořádnou dávku bolesti a utrpení. Velikost vychází z charakteru – a charakter se netvoří z chytrých lidí. Tvoří se z těch, kteří trpěli,“ pronesl během debaty na univerzitě, kterou sám vystudoval.

Bolest a utrpení jsou pro něj natolik důležité přístupy, že je dodnes razí ve své firmě. „Myslím to ale nadneseně, protože člověk chce zdokonalit charakter zaměstnanců,“ dodal a zmínil, že i po desítkách let zkušeností s vedením velké společnosti se stále učí a je vždy k dispozici v případě, kdy od něj pracovníci chtějí pomoc. „Žádný úkol není pod mou agendou. Udělám vždy to nejlepší, abych lidi nasměroval ke správnému řešení,“ řekl.

Huangova slova tak mohou pootevřít oči především generaci Z, tedy lidem narozeným okolo roku 2000, už v době internetu. Ačkoliv je každý jiný, i podle průzkumů – například toho, který sestavila personální společnost PředVýběr.cz – se ukazuje, že mladí mají jiné ambice, respektive jiný přístup k práci než předchozí generace. V zaměstnání chtějí trávit méně času, kladou důraz na komfort a nechtějí dělat přesčasy.

Na téma generace Z jsme se před časem bavili mimo jiné s Karolínou Čumrikovou, která vede web HeyFomo zacílený na mladé. „Jsme citliví jak k veřejným tématům, tak jsme ale i citlivější osobnostně a možná toho tolik neuneseme. Nevím, jestli je to špatně. Mně se líbí, že jsme empatičtí a nebojíme se přiznat, že nejsme z oceli,“ řekla v rozhovoru s tím, že dnešní zhruba dvacátníci bývají psychicky méně odolní a mají větší strach z budoucnosti. Zato jsou kreativnější a dokážou řešit problémy takzvaně out-of-the-box. Ve výsledku ale vždy dojde na to, že to chce nějaký balanc.