Mikýř s O2 arenou zbořil Herohero, které mu teď vynáší přes 6 milionů. Moc nám ale nezůstane, směje se
Vítěz Survivoru a youtuber Martin Mikyska alias Mikýř získal jediným videem rekordní počet předplatitelů. S týmem chystá další velké projekty.
Mikýř je všude a nehodlá se zastavit. Pokud se pohybujete na sociálních sítích, musel na vás satirický bavič a youtuber Martin Mikyska alespoň párkrát vyskočit. Možná jste ho sledovali v reality show Survivor, možná jste ho viděli v komediálním pořadu o českých dějinách na Primě, možná vás zasáhla jeho velká akce v prázdné O2 areně, kterou si pronajal, aby v ní natočil dvouhodinový pořad na internet. Právě ten mu vynesl pozici influencera s největším počtem předplatitelů. „Můžeme asi říct, že to byl finanční úspěch,“ směje se.
Ještě pár stovek předplatitelů chybí, aby se u Mikýřova účtu na platformě Herohero objevila u odběratelů číslo 30 000. Když mu fanoušci na placeném kanále v posledních týdnech rychle přibývali, počítadlo se na nějakou dobu zaseklo na 19 999. Systém Herohero v tu chvíli nebyl připraven na tak vysoký počet. Nikdo aktuálně nemá na českém internetu více lidí, kteří by mu za jeho tvorbu přímo platili. Měsíčně teď Mikýřovi a jeho týmu přistane na účtu v hrubém přes šest milionů korun.
Co s tím bude dělat? „Můžeme najednou přemýšlet o věcech, které pro nás donedávna byly nemyslitelné. Koukat na to, že do jednoho videa dáme jednotky milionů, byla ještě nedávno úplná utopie,“ vysvětluje ve společném rozhovoru Jan Cón. Spolu s Vilémem Fraňkem a samotným Martinem Mikyskou tvoří klíčový tým, který za celou značkou Mikýř stojí. Právě Cón s Fraňkem jako marketingoví odborníci v posledních letech projekt systematicky budovali a teď sklízí ovoce.
Ještě předtím, než se Mikýř jako vítěz vrátil ze Survivoru, začali vymýšlet, že by si po letech ve virtuálních studiích a na internetu mohli střihnout něco většího. Nakonec si za několik milionů pronajali O2 arenu, aby tam natočili pár rozhovorů a scének a v rámci dvouhodinového pořadu oficiálně ukončili Survivor. Nabídli ho přitom exkluzivně svým fanouškům na Herohero, a jakmile ještě před zveřejněním videa celou věc oznámili, počítadla odběratelů se roztočila.
Točila se přitom i poté, co půlku pořadu z O2 areny, který nazývají po vzoru Leoše Mareše Jediný rozhovor v životě, dali k dispozici zdarma na YouTube, kde má aktuálně přes 570 tisíc zhlédnutí. Ti, co si předplatili Herohero včas, ho mají měsíčně za sedm eur (zhruba 180 korun). Pár hodin před vydáním videa Mikýř a spol. zvýšili cenu na deset eur (250 korun). A za ni naskočila více než polovina stávajících odběratelů. I díky tomu už teď vědí, že na projektu neprodělají, ale zároveň to před ně staví mnohem větší odpovědnost.
„Nechceme spadnout do toho, co dělají světoví tvůrci, tedy že budeme lidi na Herohero držet pouze pomocí náhodného rozdávání peněz. Rádi bychom, aby to hlavní, za co lidé platí, byl obsah,“ doplňuje Vilém Franěk. Ve společném rozhovoru on, Martin Mikyska a Jan Cón popisují, co teď mají dál v plánu, jestli se chystají vydat i mimo internet a zda už vědí, kolik celá akce v O2 areně stála. A bude dál MÚPI, tedy pořad Mikýřova úžasná pouť internetem?
Naposledy jsme se bavili před vypuštěním videa do světa. Jak se po jeho vydání naplnila vaše očekávání?
Mikýř: Jsme velmi mile překvapeni. Jak zájmem, tak zpětnou vazbou od fanoušků, ale zároveň vnímáme odpovědnost, kterou teď máme vůči našim předplatitelům. Vzhledem k hypu, který kolem celého Survivoru byl, se nějaký zájem předpovídat dal. Nicméně nás překvapilo, že i bez volné části rozhovoru na YouTube přišlo na Herohero přes dvacet tisíc lidí. Celý sentiment kolem Jediného rozhovoru v životě je z 99 procent pozitivní a za to jsme moc rádi.
Jaké jste si v týmu nastavovali interní cíle? Mluvili jste o 30 tisících předplatitelů na Herohero. Tam teď jste. Jste tedy spokojení?
Mikýř: Určitě. Vtipkovali jsme o tom, že by bylo hezké překonat rekord na Herohero. Ten byl asi 16,5 tisíce (loni se na tuto metu dostal projekt The Mag – pozn. red.), což jsme zvládli ještě před premiérou, tak jsme si na to na předpremiéře ťukli a vrhli jsme se zase do práce. Interně jsme říkali, že mezi dvaceti a třiceti tisíci to bude úspěch a nakonec jsme dosáhli té horní hranice.