Mise na záchranu velryb. Umělá inteligence zabraňuje srážkám mořských savců s loděmi

Kapitáni lodí, kteří plují u pobřeží Kalifornie, se mohou díky nové technologii Whale Safe snadno vyhnout srážce s velrybou. Když budou poslouchat.

velryba

Foto: Todd Cravens

Whale Safe spojuje technologie pro ochranu velryb do jednoho efektivního nástroje

0Zobrazit komentáře

Podél západního pobřeží Spojených států korzují každý den stovky kontejnerových lodí. Jenže kromě těchto kovových obrů, kteří vzešli z lidské činnosti, tady proplouvají také obři, pro něž je oceán domovem od nepaměti – velryby. Ty jsou ale kvůli narůstající teplotě oceánů každý rok blíž a blíž u pobřeží, jelikož právě k němu míří jejich potrava. Často tak dochází k fatálním srážkám lodí s ohroženými mořskými savci. Díky nové technologii Whale Safe se ale velrybám blýská na bezpečnější časy.

Kanál Santa Barbara, který odděluje pobřeží Kalifornie od pásu ostrovů Channel Islands, představuje jakousi dálnici mezinárodní lodní dopravy. Obdobně je na tom záliv v San Franciscu, do něhož proudí jedna kontejnerová loď za druhou. Lodní posádky by samy přítomnost velryb neodhalily, pomáhají jim v tom ale vědci, kteří využívají moderní technologie.

Zapojuje se také Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), který zavedl dobrovolné omezení rychlosti. To by měly velké lodě v oblastech známých pro výskyt velryb dodržovat. Průzkumy totiž ukázaly, že když velká loď zpomalí pod deset uzlů, výrazně se tím snižuje riziko fatální kolize. Ale i přes zmíněné technologie a doporučení NOAA jsou srážky lodí s velrybami na západním pobřeží Spojených států stále na vzestupu.

Vědci odhadují, že ročně takto zahyne více než 80 ohrožených velryb. I když ohromní mořští savci váží v průměru 160 tun, s kontejnerovou lodí, která váží asi 200 tisíc tun, se nemohou měřit. Každá taková srážka, která je tragická sama o sobě, má přitom dalekosáhlé důsledky pro životní prostředí. Velryby mají totiž schopnost ve svých tělech zadržovat ohromné množství oxidu uhličitého – až 33 tun. Zjednodušeně by se tak dalo říci, že pomáhají ochlazovat planetu.

velryby

Foto: Nadia Levenets

Velryby významně přispívají ke snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře

Pro životní prostředí jsou také naprosto zásadní velrybí exkrementy. Jsou totiž bohaté na živiny, ve kterých prospívají jiné organismy, především fytoplankton. A tyto jednobuněčné mikroorganismy přispívají k tomu, že je oceán schopen pohltit až 30 procent oxidu uhličitého, který se do atmosféry dostává spalováním fosilních paliv. Ochrana velryb má proto spoustu rozměrů, kvůli kterým je důležité jí věnovat pozornost.

Dlouhodobě tak činí Benioff Ocean Science Laboratory, která je součástí kalifornské univerzity ve městě Santa Barbara. Nyní pro zvýšení bezpečnosti v oceánu vyvinula technologii s názvem Whale Safe. Propojila v ní všechny nástroje, které lze pro ochranu velryb využívat: vizuální detekci, akustickou detekci a modely určující místo výskytu obřích savců. Vznikla tak umělá inteligence, která chrání velryby efektivněji než kdy dříve. Navíc se díky ní může úplně každý dozvědět, jaké gigantické podmořské živočichy se jí zrovna podařilo na západním pobřeží Kalifornie detekovat.

Akustická detekce funguje prostřednictvím hydrofonů, tedy podvodních mikrofonů umístěných na dně oceánů, které poslouchají zvuky velryb. Detekce je propojená se speciálními bójkami s vlastním počítačem, které komunikují se satelitem. Vědci jsou tak schopni určit polohu velryb v reálném čase. Jedna taková bójka přitom stojí asi 250 tisíc dolarů a roční provoz vyjde na 200 tisíc dolarů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Technologie využívá také pozorování velryb pouhým okem, do něhož se zapojují výzkumníci i takzvané velrybí hlídky – když spatří mořského savce, data zanesou do mobilní aplikace. Další důležitou součástí Whale Safe je velrybí předpověď, což je algoritmus analyzující aktuální dění v oceánu s informacemi, které získává ze satelitních sledovacích zařízení umístěných na plejtvácích obrovských. Díky tomu dokáže předpovídat, kde se v následujících hodinách pravděpodobně vyskytnou.

Whale Safe navíc zmíněné modely kombinuje s databází lodí vytvořenou NOAA. Úřad totiž dlouhodobě hodnotí plavidla podle toho, jak dodržují omezení rychlosti, které jim doporučuje. Některé společnosti mají bohužel dlouhou historii v ignoranství. Ve spolupráci s Whale Safe tak nyní vzniká oficiální známkování a v blízké budoucnosti by mohla iniciativa udělovat štítky takovým firmám, jejichž přepravci „šlapou na brzdu“, když se v blízkosti objeví velryby.

Třetí největší lodní dopravce, společnost CMA CGM SA, uvádí, že získává data přímo od Whale Safe a upozorňuje kapitány svých lodí, kdy mají zpomalit. Podle vedení společnosti v případě výstrahy zpomalí až 80 procent lodí. Celkově na upozornění ke zpomalení reaguje kolem 60 procent lodí. Podle studie z roku 2021 publikované v odborném časopise Frontiers in Marine Science by přitom úmrtí velryb v kanálu Santa Barbara kleslo o 95 procent, kdyby všichni kapitáni lodí dodržovali doporučená rychlostní omezení.

loď

Foto: Ian Taylor

Kontejnerová loď váží přibližně 220 tisíc tun, velryba „pouhých“ 160 tun

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.

Je třeba k sobě přistupovat jako ke špičkovému sportovci. Pak to zvládám s grácií, říká biohackerka

Říká, že míří vysoko, a proto si život potřebuje proložit mimo jiné mini důchody. Veronika Allister toho skutečně zvládá hodně.

Iva BrejlováIva Brejlová

veronika allister

Foto: Archiv Veroniky Allister

Veronika Allister, zakladatelka projektu Systers

0Zobrazit komentáře

Říct, co Veronika Allister dělá, vyžaduje nějaký čas a i v rychlém přehledu zabere spoustu řádků. Je to biohackerka, tedy osoba, která zkoumá, zkouší a zavádí do praxe různé techniky na vylepšení stavu těla a tím i výkonnosti. Specializuje se na spánek a ženský biohacking, ale i chladovou terapii – u té však hned dodává, že se nehodí pro každého a určitě ne v jakékoliv podobě. Napsala knihu Hoř pomalu. Založila projekt Code of Life, který biohacking představuje širokému publiku. A teď se naplno věnuje projektu Systers, který se na stejné téma zaměřuje speciálně u žen.

Nebylo to tak vždycky. Netají se tím, že několikrát vyhořela a prožila si různé chronické nemoci, deprese, závislosti i další onemocnění. A pak začala opravdu pracovat sama se sebou. Spánek je toho nedílnou součástí.

Veronika Allister vysvětluje, že ji k tématu přivedlo uvědomění si, že bez kvalitního spánku jen těžko naplní velké vize, které má. „Když člověk míří vysoko, tak je potřeba k sobě přistupovat jako ke špičkovému sportovci. Běhala jsem ultramaratony, vedla ledové expedice v náročných podmínkách a do toho podnikala,“ přibližuje.

Několik náročných rolí plní dál. „Dnes jsem jak CEO své vlastní firmy, tak biohacker. Mám tedy dvě role – a k tomu, abych tohle vše zvládala s grácií a cesta mě bavila, si život potřebuji prokládat mini důchody, kvalitním odpočinkem. A především opravdu kvalitním spánkem,“ vysvětluje.

Pozvali jsme si ji jako řečnici na akci, kde s ní a dalšími odborníky nahlédneme na spánek tak, jak se to podaří jen málokdy. A na níž si klademe za cíl změnit váš přístup ke spánku. Když se to podaří, tělo se vám odmění, shodují se všichni. Zatím přinášíme několik rad od Veroniky, která se tak řadí po bok Hynka Medřického a Lubo Smida.

***

Mrkněte na akci CzechCrunch Offlajn: Jak dobře spát? Návod na lepší a výkonnější den. Můžeme se zbavit dlouhého usínání? Nebo si spánek smysluplně zkrátit? Měli bychom vlastně chtít se zbavit hodin, během kterých spíme? Přijďte si poslechnout, co spánek všechno ovlivňuje, a naučit se, jak spát lépe. Vytěžte ze své dřímoty maximum.

***

Co dělám jako první věc po probuzení?
Políbím manžela a kocoura. Pak si dám NMN (výživový doplněk – pozn. red.), skutálím se na jógamatku, dám si meditaci, dechové cvičení, jógu a nasvítím se fotobiomodulačním panelem. To je takový první blok mých ranních rituálů po probuzení.

Co dělám jako poslední věc před usnutím?
Poslední blok před usnutím zahrnuje stillness – tedy jakoukoli techniku, která mě dovede do ticha a uvolnění. Kombinuji dýchací a mindfulness techniky. Dám si kvalitní magnesium, které mi uvolní svaly. S Johnnym si řekneme, co nám ten den udělalo radost. Políbím jak jeho, tak kocoura.

Kolik hodin denně spím? Spím tak pravidelně?
V průměru spím osm hodin. Pravidelnost je pro mozek naprosto esenciální, takže se o ni snažím. Není to však stoprocentní. Můj život je dost dynamický a někdy mám tréninky večer, což není pro spánek úplně ideální. Dělám jak MMA, tak jógu. Když zrovna večer cvičím jógu, jít spát v pravidelný čas není problém, ale když bouchám do pytle, tak moje tělo potřebuje na zklidnění delší čas. Proto se snažím spánek optimalizovat z různých směrů, abych ho měla především kvalitní.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Spí můj partner stejně, nebo se někde v tomto smyslu míjíme?
S manželem jsme za tu dobu, co jsme spolu, rutiny vyladili, takže to máme dost podobně. Musím ale říct, že si na spánku zakládám o špetku víc, a proto si ho i víc dopřávám. Johnny často vstává dřív než já. Tím pádem má spánku méně. Každopádně nám hodně pomohlo mít bezkonkurenční postel Duxianu s technologií DUX. Cirkuluje v ní vzduch, takže se člověk nepotí, svaly se naprosto uvolní a náš parasympatikus může tím pádem dostat prostor. Zároveň nám hodně změnil život Hynek Medřický a jeho světelná edukace. Samozřejmě doma máme jak žárovky Vitae, tak denně používáme jeho brýle na blokaci světla, které do našich očí večer už nepatří.

Jaké jsou tři věci, které doporučuji pro lepší spánek?
Jít spát v klidu. Minimálně dvě hodiny před spánkem snižovat stres a napětí, uvolňovat se, nehádat se, nejíst, nepít alkohol a hlavně nepracovat nebo nekoukat na sociální sítě. Třetí věc pro lepší spánek je prostě si optimalizovat prostředí, ve kterém spím – ať už se jedná o teplotu, vzduch či světlo. Člověk by se měl cítit ve své ložnici v naprostém bezpečí, čistotě a harmonii. Za mě je to hlavní místnost v domě, kam by člověk měl investovat nejvíce energie a možná i peněz.