Stojíme před majestátní solitérní budovou bývalého Cukrovarnického paláce. Velkoformátová okna nám kvůli závěsům neprozrazují příliš z toho, co se skrývá za nimi. Napovídá nám jen zlatý nápis Andaz, který se poměrně nenápadně blýská nad vchodem. Automatické dveře se otevírají a vcházíme do světa, který zde vytvořili ostřílení architekti pro americkou síť luxusních hotelů Hyatt. Před sebou máme noc, během níž zjistíme, jaké to je přebývat v přepychovém lifestylovém hotelu, inspirovaném českými bájemi a pověstmi.

Objekt, v němž hotel Andaz vznikl, zná dobře každý Pražák. Mnoho let jsme ho míjeli a hlavou se nám honily myšlenky na to, jak velká škoda je, že tento solitér, o který jako by se opírala Jindřišská věž, zůstává v tak zbědovaném stavu. Změna přišla ve chvíli, kdy celou budovu obalilo lešení a pod taktovkou developerské společnosti UBM se rozběhla nákladná konverze v hotel.

Developeři přitom museli respektovat fakt, že se jedná o kulturní památku. Architekt David Lukas, který měl rekonstrukci na starosti, tak v návrzích počítal se zachováním původních oken, dveří, štukové výzdoby i krbů. Při proměně místa navíc společnost UBM úzce spolupracovala s památkáři, aby byla co nejvěrněji zachována historická hodnota budovy s její autentickou atmosférou.

Přeměna vnitřních prostor probíhala pod taktovkou dvorního architektonického studia společnosti Hyatt, Brime Robbins, které sídlí v Madridu a které vedou Američan Garrett Robins se Španělkou Mariou Brime. Oba v době rekonstrukce přijeli do Prahy, aby mohli načerpat potřebnou inspiraci. A vzhledem k umístění hotelu v historicky cenné části města se rozhodli celý koncept pojmout tak, aby odrážel české báje a pověsti – opředené oparem mysteriózna a lákající k objevování tajuplných zákoutí Prahy.

„Jako základ designového pojetí si architekti vybrali legendu o Bruncvíkovi. V celém interiéru se tak prolíná množství prvků, které odrážejí známou legendu českého knížete,“ vysvětluje nám Lenka Fabiánová, která má v českém Andazu na starosti marketing. A ukazuje nám na plastiky lvů a mečů na chodbách nebo krásné dřevěné intarzie lva a rytíře, které zdobí panel u výtahu a také jeho vnitřek.

„Když procházíte chodbou, která propojuje část u vchodu s recepcí, můžete si všimnout, že se na jejích zdech střídají výjevy z českých pověstí. Dívá se na vás kněžna Libuše nebo Golem. A právě kněžnu Libuši nám navíc moderně ztvárnila česká výtvarnice Barbora Idesová, jelikož tato pověst posloužila jako předloha pro ilustrace na menu a jiných prvcích baru Mez, který je v přízemí hotelu,“ dodává Fabiánová.

Při bližším zkoumání zjišťujeme, že celý hotel je protkaný uměním, jež má návaznost na české pověsti, historii a pražské dominanty. U vchodu se nachází skleněná instalace inspirovaná pražským Orlojem od sklářky Venduly Prachlové, v baru je kromě zmíněných ilustrací dominantní také plastika vycházející z motivu Zlaté uličky od výtvarníka Miguela Rodrigueze. V lobby se vyjímá obraz Franze Kafky od Jakuba Tytykala nebo golem od Dany Bartoníčkové.

Člověk by tak mohl strávit hodiny jenom ve společných částech hotelu a stejně by nedokázal vstřebat všechny elementy, které se zde Robins a Brime rozhodli použít. Společenský prostor je rozdělený do tří tematických částí – první odkazuje na knihovnu ve Strahovském klášteře, druhá vzdává hold sklářskému řemeslu, kterým je Česko proslavené, a třetí navazuje na dobu vlády Rudolfa II. a jeho fascinaci alchymií.

Interiér hotelu se navíc pravidelně proměňuje, alespoň tedy některé jeho části. „Andaz rád podporuje mladé umělce a především chce v rámci Prahy vnést lokální dovnitř a mezinárodní ven. Hostům chceme ukázat, co náš trh se současným uměním nabízí, proto v lobby vystavujeme tvůrce, které zastupuje galerie DSC. V současné době zde běží výstava s názvem Girl Sculpture Now!,“ popisuje dále šéfka marketingu. Aktuální expozice je tak zaměřená ryze na tvorbu mladých sochařek, které se zde budou střídat ve dvouměsíčních intervalech. Do konce září zde vystavuje umělkyně Nikola Emma Ryšavá.

Kouzelná zimní zahrada

Obdivovat zdařilou práci architektů a výtvarníků bychom mohli donekonečna, ale jelikož nás čeká v hotelu jen jedna noc, přesouváme se do pokoje. Naším útočištěm se stává Wintergarden suite, jehož název se nám po vstupu rychle objasňuje. Dominantou tohoto pokoje je totiž místnost připomínající zimní zahradu, umístěná ve věži, jejíž obvod lemují krásná arkýřová okna.

Fabiánová nám říká, že právě tohle místo má na celém hotelu vůbec nejraději. Nejenže se z něj otevírá krásný výhled na domy, které s hotelem sousedí, ale je příjemně oddělené od zbytku pokoje, takže nabízí skvělé zákoutí třeba na čtení, popíjení vína, ale – pokud má člověk zodpovědnější tendence – klidně i práci.

Také zde se potkáváme s fragmenty z legendy o Bruncvíkovi. Z různých míst na nás koukají staří známí lvi, pokoj zdobí také pop artově pojatá busta rytíře. V koupelně jsou dvě umyvadla, sprchový kout i vana – ideální konstelace pro dvě osoby, které spěchají kvůli tomu, že toho chtějí hodně stihnout –, dále produkty české přírodní kosmetiky Klara Rott a dostatek precizně nasvícených zrcadel, což oceníme později před přípravami na večeři.

Před hodováním ale chceme vyzkoušet taje zdejšího spa, které se ukrývá v podzemí hotelu. Voláme na jeho recepci a ověřujeme, jestli můžeme vyrazit v županu rovnou z pokoje, aniž bychom si cokoliv zamlouvali předem. Zjišťujeme, že to není problém, oblékáme župany a vyrážíme do výtahu. Protože kde jinde se procházet po chodbách v županu, když ne v pětihvězdičkovém hotelu.

Relaxační zóna je svět sám pro sebe, jelikož sem vůbec nedopadá ruch z ulice ani denní světlo či víření hostů v hotelové lobby. Člověk si tu může dopřát celou řadu kosmetických procedur, které vznikly ve spolupráci s Klárou Rott, zakladatelkou stejnojmenné kosmetické značky. Jednotlivé rituály jsou zaměřené na péči o pleť i tělo a jejich součástí jsou tlakové masáže inspirované shiatsu, detoxikační bylinné obklady, kartáčování či jemné liftingové masáže.

My míříme do zdejší saunové části, kde si hodinu střídavě hovíme ve finské sauně a parní lázni provoněné eukalyptovým esenciálním olejem. V podzemním spa se nachází také fitness, ale náš pobyt se nese v dekadentním duchu, do kterého nám fyzická aktivita příliš nezapadá, takže jeho prostory bez výčitek míjíme.

Avantgardní dekadence

Naopak co nám do dekadentního pojetí zapadá, je několikahodinové okno, které následuje po relaxaci ve spa. Vcházíme do prostoru, který je vyhrazen pro avantgardní bistro Zem, jehož kuchyni vévodí šéfkuchař Richard Bielik – ten mimo jiné působil v michelinské restauraci Kitchen W8 v Londýně a také v celé řadě prvotřídních hotelových restaurací.

Interiér má trochu jinou atmosféru, jelikož ho navrhoval designér Henry Chebaane. A stejně jako zdejší menu spojuje estetiku tradičních pražských kaváren s přídechem futurismu, také samotný vnitřek nese prvky tradičního a moderního. Křesla s výpletem v kombinaci se zlatě zdobenými prvky evokují dvacátá léta, efektní lustry a děrovaný kov navozují dojem doby budoucí.

U stolu se o nás stará zdejší someliér Jakub Havlovic, který se podílel na tvorbě současného vinného lístku. Na něm se díky Havlovicově mnohaletému působení na české vinné scéně objevují opravdu zajímavá jména, jako je Koráb, Nepraš, Ševčík nebo Marada, průkopníci na domácí půdě naturálních vín.

„Původní vinný lístek byl mnohem konzervativnější a po mém nástupu jsme ho celý překopali. Od 1. července tak máme kompletně novou vinnou kartu, jejíž finální podoba ale přijde až v prosinci. Už nyní mám ale velkou radost například z vín od Nešpora, který úplně změnil styl, přestal sířit, začal vína macerovat na slupkách a dal prostor spontánnímu kvašení. Jeho šumivý Sext je jedním z nejoblíbenějších,“ představuje nám lístek Havlovic.

Ale výběr vín je jen jedním stavebním kamenem zdejšího gastronomického zážitku. Havlovic nás vzápětí provádí ještě nabídkou jídel, na které se spojují pokrmy inspirované japonskou izakajou, tedy neformální hospodou, do které se ve většině případů vejde velmi malý počet hostů, s českou kuchyní v pojetí šéfkuchaře Bielika.

„Všechny receptury tady hodně odlehčujeme. Nepoužíváme například tolik másla a smetany, naše variace na svíčkovou omáčku obsahuje především zeleninu, takže není tak těžká. Jídla se tak dají hravě kombinovat mezi sebou,“ vysvětluje someliér a doporučuje nám vyzkoušet několik jídel z japonské části menu, která jsou menší a hosté je mohou sdílet. Z hlavních chodů nakonec volíme steak z Jižní Ameriky.

Za chvíli k nám přicházejí tygří krevety s krémovou wasabi omáčkou, tuňákové tataki s citrusem juzu a knedlíčky gjóza plněné směsí špenátu, koriandru a zelí. Sladká chuť krevetového masa dostává v kombinaci s wasabi zajímavý, ale ne příliš zahlcující říz. Tataki je chuťově velmi jednoduché, takže ryba vyniká v každém soustu. Obojí skvěle doplňuje šumivé víno Cryo Aromatic od Korába. Zeleninové gjózy, z jedné strany opečené na pánvi, jsou příjemně šťavnaté, těstíčko není ani příliš tenké ani příliš tlusté, takže se na jazyku o slovo hlásí především použité suroviny – ty s Cryem opět chutnají trochu výrazněji.

Kulinářská krasojízda pokračuje, když se před námi na stole objevuje filet mignon z vyzrálého argentinského hovězího. K tomu hranolky, grilovaná zelenina a červené barolo z italského vinařství Réva. Víno je komplexní a elegantní, navíc je ale velmi lehké a chuťové pohárky příliš nezaměstnává tříslovinami. S červeným masem jde o neprůstřelnou kombinaci.

A protože jsme přišli za dekadentním zážitkem, nemůžeme vynechat ani dezert. Zkoušíme makovou panna cottu, kterou doplňují kyselé třešně a čipsy z hořké čokolády – ideální sladká tečka pro ty, kdo příliš neholdují sladkému. Naopak pro ty, kdo to mají přesně naopak, je navržený meringue s liči, „žloutkem“ z granátového jablka a piškotem ze zeleného čaje matcha. Na můj vkus se toho v případě tohoto dezertu na talíři dělo až příliš mnoho, situaci ale zachránil koktejl New York Sour na bázi dezertního vína Barolo Chinato. V závěru večeře si ve vedlejším baru Mez dáváme rovnou dva.

Po gastronomickém opojení nezbývá než přemístit se zpátky do naší soukromé zimní zahrady. Chvíli ještě sedíme v obklopení oken a sledujeme večerní Prahu. Představujeme si, jaké by to bylo v hotelu nějakou dobu bydlet. V době naší nepřítomnosti nám totiž pokojské rozestlaly postel a zatáhly závěsy – tady prostě člověk nemusí vynakládat ani tu sebemenší námahu. Uleháme na pohodlnou matraci a po odpoledni plném zážitků a skvělého jídla rychle usínáme. Víme, že ráno nás čeká ještě snídaně, po které budeme muset opustit svět mýtů a vzpomínek a vrátit zpátky do reality.