Místo pobočky sázkové kanceláře fitko. Ajťák po Česku staví síť gymů, kde cvičíte sami

Zatím má PrivateGym přes deset poboček – kromě Prahy ho najdete i v Liberci, Olomouci či Brně. Do pěti let jich ale chce mít tolik co McDonald’s.

Peter BrejčákPeter Brejčák

jakub-zelenka-mvpStory

Foto: Filip Houska/CzechCrunch

Jakub Zelenka

0Zobrazit komentáře

„Paradoxní je, že já cvičit sám moc nedokážu, potřebuju parťáka,“ směje se Jakub Zelenka, zakladatel PrivateGym. Poněkud překvapivé to opravdu je, PrivateGym je totiž síť soukromých posiloven, které si uživatelé mohou pronajmout a využívat čistě pro sebe bez případných zvídavých nebo opovrhujících pohledů dalších návštěvníků. Profesí programátor ji začal budovat po odeznění pandemie koronaviru. Jednotlivé pobočky nabízí všechno potřebné na základní trénink a naleznete je v různých lokalitách po republice. Cíl si přitom Zelenka nestanovil malý – do pěti let se chce svou sítí poboček, co se počtu týče, vyrovnat fastfoodu McDonald’s.

„K počítačům“ měl dnes dvaatřicetiletý Zelenka blízko od dětství – již od osmé třídy na své základní škole vypomáhal se správou serverů, počítačů a souvisejících licencí. Během studia na ČVUT pracoval jako markeťák a vývojář na projektech pro různé klienty, jako reference uvádí například tým designérky Anny Marešové, aplikaci uLékáře.cz, výrobce elektroniky ETA či e-mailingového klienta Ecomail. Aktuálně se pořád stará o software a IT chod dvou ambulantních urologických klinik.

„Zároveň jsem ale vždy chtěl dělat něco svého,“ popisuje Zelenka v rozhovoru pro CzechCrunch s tím, že před více než deseti lety například prodával čínské zboží na Aukru a určitou dobu provozoval i vlastní e-shop. K nápadu na rozběhnutí většího byznysu se Zelenka dostal trochu oklikou. Během pandemie chodil cvičit s fitness trenérkou Denisou Dědinovou do vinohradského fitka, které však již mělo své nejlepší časy za sebou.

„I když bylo náčiní udržované, bylo již staré, navíc hygienické zázemí zahrnovalo dvojsprchu s hadrovým závěsem, nebyl tam ani sprcháč,“ vypráví Zelenka s tím, že jeho trenérka chtěla postavit klasické fitko, které by mohla využívat se svými klienty. „Mě to ale v takovém neinspirativním prostředí nepřišlo podnikatelsky vůbec zajímavé,“ popisuje.

privategym-zelenka-1-copy-4

Foto: Peter Brejčák / CzechCrunch

Zakladatel PrivateGym Jakub Zelenka

Místo toho dostal nápad – mít k dispozici malou posilovnu, kterou by si člověk mohl rezervovat celou jen pro sebe. Jako programátora jej zaujala hlavně myšlenka propojení rezervačního webu a zámků. „Vnímal jsem, že to mohlo být technicky zajímavé,“ říká Zelenka, pro kterého tehdy byly inspirací carsharingové služby jako HoppyGo či již zaniklé Ajo a BeRider.

„Líbila se mi jejich jednoduchost. A ve své podstatě jsem řešil to samé – jen místo odemčení auta jsme potřebovali platformu na otevření dveří do fitka,“ přibližuje Zelenka. Následně takový systém naprogramoval, se zmiňovanou trenérkou Dědinovou se dohodli na spolupráci a v roce 2021 otevřeli první pobočku soukromé posilovny.

Jak celý systém funguje? PrivateGym staví právě na jednoduchosti. V kalendáři si uživatel vybere termín a rezervuje časové okno o délce 75 minut, klidně i na měsíce dopředu v jedné objednávce a kombinovat lze jakékoliv pobočky. Po zaplacení obdrží instrukce, jak se do dané pobočky dostane, nejpozději dvě hodiny před návštěvou pak získá i unikátní kód pro vstup. Následně má k dispozici celé fitko – ať už cvičí sám, s partnerkou či partnerem, trenérem, kamarády… Kvůli hygienickým normám je ale limit nastavený na maximálně pět lidí naráz.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Přesné vybavení celkem jedenácti poboček – jejichž velikost se pohybuje mezi 30 až 65 metry čtverečními – se může lišit, každá má ale dostatek pomůcek a nástrojů pro protažení, klasický silový trénink i kardio. K dispozici jsou také reproduktory s bluetooth připojením i malá lednička, kde si přes QR kód mohou uživatelé koupit různé nápoje či proteiny.

V koupelnách je pak kromě fénu k dispozici mimo jiné mýdlo, sprchový gel i šampon od moravské eco a bio značky Tierra Verde. „Ve fitku, kam jsem předtím chodil, jsem si sprchový gel bral svůj. Nejednou jsem ho tam nechal a přišel o něj,“ popisuje Zelenka.

Protože jsou tyto privátní gymy zcela bezobslužné, pokud to prostor dovoluje, jsou otevřené čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu, u některých je kvůli nočnímu klidu otevírací doba omezená. Cena za jeden časový slot se pohybuje v rozmezí od 180 do 290 korun v závislosti na konkrétní pobočce a jejím vybavení, ale i podle dnů v týdnu či času během dne i noci.

Svou síť Zelenka dále rozšiřuje, začátkem února otevíral již jedenáctou pobočku na pražských Vinohradech, další jsou pak na Smíchově, Břevnově, Bubenči či v Nuslích. Expandoval ale i mimo hlavní město, konkrétně do Liberce, Olomouce a Brna, v dalších týdnech má přibýt i jedna posilovna v Plzni. Byznys PrivateGym roste rychleji, než se otevírají jednotlivé pobočky – zatímco loni přibyly čtyři, samotný obrat firmy narostl o trochu více než 130 procent na vyšší jednotky milionů korun.

„Peníze ale nejsou moje hlavní motivace, je to jen palivo na další cestu. Co mě opravdu těší, jsou lidé, co píší, že jim nějakým způsobem pomáhám změnit život, protože se třeba styděli jít do běžné posilovny,“ vypráví Zelenka, kterého baví i samotná komplexita tohoto podnikání – od hledání prostor přes programování softwaru, komunikaci s úřady a stavební úpravy až po marketing a komunikaci se zákazníky.

„Dále mě těší, když vidím, jak prostor, ve kterém dříve byla pobočka sázkové kanceláře, nyní plní dle mého názoru mnohem prospěšnější funkci,“ doplňuje Zelenka, jehož cílem je do konce roku pokrýt většinu krajských měst. „Ale i ve městech, kde už PrivateGym je, pořád hledám vhodné prostory na rozšíření,“ dodává.

Fitness a fastfood jsou přirozeně protipóly. Když tady provozují tolik restaurací, proč by po republice nemohlo být i tolik privátních gymů?

Dohromady mělo již jednotlivá fitka využít přes pět tisíc unikátních návštěvníků. Dle statistik přitom necelá polovina lidí cvičí sama, další téměř polovina v páru s trenérem, kamarády či dětmi – když mají rodiče problém s hlídáním, či případně díky možnosti přijít s kočárkem, což u návštěvy běžné posilovny většinou není možné.

Donedávna přitom podle Zelenky nebylo jen tak jednoduše možné ani objednat si vlastní prostor na cvičení. „Zarezervovat šla místnost v rámci většího komplexu, a to přes telefon nebo recepci, navíc bez vlastní koupelny. Nebylo to tedy jednoduché,“ vzpomíná a dodává, že až do otevření první pobočky PrivateGymu o podobném modelu v Česku neslyšel. Po světě služby fungovaly – například kanadský Silofit, jenž od investorů získal přes 330 milionů korun. Ten ale nakonec svůj byznys ukončil.

vencl1

Přečtěte si takéOtužuje se a je pořád spokojený. I to je klíč k dlouhověkosti, říkáNeřeší svůj věk, miluje otužování a je pořád spokojený. I to je klíč k dlouhověkosti, říká ledový muž

Konkurence se pak v Česku začala objevovat asi po dvou letech a stále přibývá. „Zpočátku to bylo těžké… jít po ulici a najednou vidět výlohy se stejnými nápisy, téměř doslova zkopírovaný web nebo identické obchodní podmínky, které jsme si nechali udělat na míru u advokátů,“ vypráví Zelenka s tím, že se s tím pár dní srovnával a nějaké noci probdil.

„S PrivateGym jsme otevřeli trh, který zde vůbec nebyl, ale teď už vím, že to jen potvrzuje smysl snažení a že zdravá konkurence nás posune dopředu. Není to jen o budování nových poboček, ale o neustálém zlepšování stávajících, zjednodušování procesu reklamace a zkvalitňování celé služby,“ doplňuje Zelenka.

Potenciálu celého trhu se tak i navzdory zvyšující se konkurenci ale neobává. S tím souvisí také jeho dlouhodobý cíl: „Do pěti let chci mít stejný počet poboček jako má McDonald’s.“ Fastfoodový řetězec v poslední době – co se týče počtu restaurací – bojuje o prvenství s konkurenčním KFC, aktuálně jde u obou sítí o přibližně 130. Na rozdíl od nich ale Zelenka neplánuje využívat franšízový model a ani investory, místo toho hledá spíš partnery z řad menších a středních stavebních developerů.

„Fitness a fastfood jsou přirozeně protipóly,“ uznává Zelenka při otázce, proč si za svou metu vybral zrovna McDonald’s. „Když tady provozují tolik restaurací, proč by po celé republice nemohlo být i tolik privátních gymů?“ ptá se řečnicky. Ovšem, i toto číslo zasazuje do skromnějšího kontextu: „Hlavní rozdíl je v počtu lidí. Zatímco fitko jich obslouží jednotky denně, u fastfoodů to mohou být i tisíce.“

Staví obří baterie pro investory a říká: Stojí do 20 milionů, vrátí se za pár let. A mařiče? Ty nebereme

Petr Foitl vede firmu Solar Global Energy, která obchoduje zelenou elektřinu, staví bateriová úložiště a funguje jako agregátor flexibility.

Luboš KrečLuboš Kreč

petr-foitl-mvpRozhovor

Foto: Filip Houska/CzechCrunch

Petr Foitl

0Zobrazit komentáře

Velkokapacitní bateriová úložiště a mařiče elektrické energie jako výhodné investice? Tahle otázka by ještě nedávno nedávala smysl, jenže v roce 2025 si ji klade spousta firem a lidí, kteří mají volné řádově nižší desítky milionů. Cesta, jak vydělat na měnící se energetice, je ale o dost složitější. „Platí ale, že baterie jsou ekonomicky mimořádně atraktivní,“ říká Petr Foitl, šéf společnosti Solar Global Energy, která se právě instalacím velkokapacitních baterií a jejich agregací věnuje.

Důvod, proč jsou baterie tak zajímavé, spočívá v poskytování služby takzvané výkonové rovnováhy. Za tu vybraným dodavatelům platí v současné době atraktivní částky státní společnost ČEPS, která provozuje v Česku přenosovou soustavu. Jde o to, že potřebuje, aby jí někdo v případě výpadků nebo přebytků proudu vypomohl síť vyrovnávat a podle potřeby elektřinu buď odebíral, nebo naopak dodával.

Solar Global je jedním z mnoha hráčů, kteří to pro ČEPS dělají – nevyužívají však jen své vlastní solární elektrárny a baterie, ale i ty od svých klientů, které pak sdruží dohromady (proto se hovoří o agregované flexibilitě) a jako jeden balík nabídnou státnímu podniku. Stejný agregační blok, jak se tomu v odborné hantýrce říká, poskytuje i takzvanou obchodní flexibilitu – takže nepomáhá stabilizovat síť jako takovou, ale vykrývá nerovnováhy na trhu u obchodníků.

V souvislosti s poskytováním výkonové rovnováhy pro ČEPS se v poslední době hodně hovoří o mařičích energie, tedy jakýchsi obřích fénech, které se v případě nutnosti zapnou a prostě vyrábějí horký vzduch. Jen tak, pro nic za nic, ale pomáhají tím spotřebovávat přebytečnou elektřinu, třeba když jí moc pošlou do sítě solární parky. „Nepodporuji to. Pro mě představují jen dočasnou podnikatelskou příležitost danou chybějící akumulací,“ říká Foitl ze Solar Global Energy. A dodává, že úplně stejnou funkci mohou plnit i baterie, které přebytečnou energii také pohltí, ale zároveň ji uloží na příště.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V rozhovoru pro CzechCrunch popisuje nejen to, jak funguje ekonomika na pozadí bateriových úložišť a agregace flexibility, ale i to, jak složitý proces to vlastně je, když se někdo rozhodne si baterku pořídit. Vysvětluje také, jak funguje spolupráce s ČEPS, a ve větším detailu rozebírá, proč jsou mařiče tak problematický prvek energetické soustavy.

Bateriová úložiště a akumulace elektřiny jsou s ohledem na výkyvy sítě velké téma, i vy jste v něm dost aktivní. Kolik máte baterií?
Zatím máme v portfoliu z větší části naše bateriová úložiště a dvě jsou od externího klienta, který momentálně čeká na všechny certifikace, aby mohl být naplno zapojený. Celkem disponujeme osmi megawatthodinami kapacity bateriových úložišť. Solárních elektráren pak máme pod správou zhruba 80 megawattů. Letos ale chceme přidat až 100 megawattů baterií do našeho portfolia.

Není těch osm megawatthodin málo?
Je. Jsou to všechno zdroje, která se daly do procesu povolování před dvěma či třemi roky. A až teď jsou plně zapojené. Trvá někdy i dva roky, než si dokážete postavit baterku a zapojit ji do sítě. Možná by se to dalo stihnout za rok a kus, ale to není moc pravděpodobné.

baterie

Foto: Solar Global

Velkokapacitní bateriové úložiště

A co na tom tak trvá? Protože o vybudování bateriového úložiště jako investičním nástroji a šanci na výdělek slýchám poslední dobou ze všech stran.
Nejsložitější část jsou samozřejmě povolovací procesy. A pak připojení. Jsou firmy, které slibují lidem, že baterii do služeb zapojí do půl roku. My nic takového neříkáme, jsme opatrní a klienty připravujeme spíš na dvouletou cestu. Začne to tím, že když si objednáte baterii, většinou nejsou skladem, takže trvá až půl roku, než přijede lodí z Číny.

Pak potřebujete stavební povolení. Megawattová baterie je velikostně zhruba půlka lodního kontejneru, tedy tři metry na délku a dva až tři metry na šířku a na výšku. Získat povolení jsou minimálně jednotky měsíců. Následuje výstavba, což je ta asi nejsnazší část celého procesu, potřebujete hlavně dobré základy, pak rozvaděč a transformátor. Distributor vám ve smlouvě určí, kam se máte připojit, většinou jde o stožár vysokého napětí. Celkem je výstavba na dva až tři měsíce.

Dokud stále ještě neplatí zákon Lex OZE III, potřebujete k baterii navíc mít i výrobu. Takže si k tomu klienti přidávají nějakou fotovoltaiku. Anebo můžete mít odběrné místo s velkou spotřebou, pak si baterii můžete koupit za účelem úspor účtu za elektřinu. Třeba když jste majitelem firmy s větší spotřebou.

A když mám třeba velký pozemek u rodinného domu nebo u chaty?
U rodinného domu, i kdyby měl velký pozemek, si to pravděpodobně nepostavíte. Když je v územním plánu parcela vedená jako plocha pro bydlení, nemůže to na ní být, potřebujete třeba ostatní plochu pro skladování. Jde i o to, že baterie je poměrně hlučná, při práci produkuje 60 až 70 decibelů, a to vedle domu mít nechcete.

bochemie-vodicka

Přečtěte si takéV Bohumíně vyrábí Savo a teď mohutně sází na velké baterieV Bohumíně vyrábí Savo, teď mohutně sází na baterie a říkají: Chceme kupovat další chemičky

Předpokládám, že to martyrium pokračuje dál…
Přesně. Pak přijde to nejsložitější – připojení do sítě. ČEZ baterii nebere jako výrobní zdroj, ale jako spotřebič, proto je to trochu komplikovanější a klienti musí k baterii přidávat jiný výrobní zdroj, aby dostali vhodné připojovací podmínky. Druhý distributor EG.D, který působí na jižní Moravě a v jižních Čechách, je vstřícnější a baterii bere jako výrobní zdroj, takže k ní nemusíte jiný výrobní zdroj stavět. Pokud budete mít správně postavené připojovací podmínky a dostanete termín připojení, což může trvat několik měsíců, vstoupíte do testovacího režimu zvaného UPOS. V něm si technologii osaháte vy i distributor. A po měsíci můžete žádat o UTP, tedy umožnění trvalého provozu.

ČEZ má v podmínkách, že UTP vám může vydat klidně až za rok. Jenže služby výkonové rovnováhy můžete dělat až tehdy, když máte UTP. Je to trochu jako Hlava 22. Takže je evidentní, že od postavení baterie k získání potřebné licence může uběhnout klidně rok a víc. Mezitím, konkrétně od získání UPOS, můžete aspoň poskytovat služby obchodní flexibility, která ale není tak lukrativní jako výkonová rovnováha.

Jaký je přesně rozdíl mezi obchodní flexibilitou a výkonovou rovnováhou?
Jde o to, že i obchodní flexibilitou pomáháte vyrovnávat výkyvy v síti, protože když vypadne výrobní zdroj v elektrizační soustavě, tak je možné začít vybíjet baterii a dodávat proud do soustavy a za toto dostat odměnu za zvýšenou cenu. Pomáháte stabilitě trhu.

Jenže když poskytujete výkonovou rovnováhu, ČEPS, tedy státní podnik, který spravuje páteřní síť, vám platí rezervační poplatek a dostáváte zaplaceno i za to, že jste připraven proud odebírat nebo posílat do sítě. Proto je to tak lákavé. Jsou s tím ale spojena určitá omezení, musíte hlásit předem parametry, ČEPS musí vědět, co se s baterií děje. Když jste jen na obchodní flexibilitě, můžete si s baterkou obrazně řečeno dělat, co chcete.

skopal

Foto: Solar Global

Majitel skupiny Solar Energy Vítězslav Skopal

Vy umíte poskytovat jak obchodní flexibilitu, tak tu technickou, která se oficiálně jmenuje SVR čili služba výkonové rezervy?
Náš agregační blok to umí, tím se lišíme od většiny konkurence. Nicméně rezervační zálohy, které nabízí ČEPS, jsou aktuálně natolik výhodné, že se vyplatí dodávat jemu.

Je zájem o instalace velkokapacitních baterií velký? Mně se zdá, že to řeší kdekdo, když má volných několik milionů a nějaké pozemky…
Zájem, který registrujeme, je extrémní. Lidé mají dojem, že naskočit do výkonové flexibility je investice, která se vrátí za dva, za tři roky, aniž by cokoli museli udělat.

A je to tak?
Ano i ne. Návratnost to má opravdu velmi slušnou, byť výhodnost bude v čase klesat. Oslovují nás typicky lidé, kteří mají nějaký pozemek, kam by se baterie dala umístit. Často to jsou majitelé větších solárních elektráren. Je tu i poměrně dost lidí, kteří mají vyjednané smlouvy o připojení solární elektrárny, ale nakonec se rozhodli fotovoltaiku nestavět, protože výkupní ceny už nejsou tak atraktivní jako před třemi, čtyřmi roky. A tak si místo solárů chtějí postavit velkokapacitní baterii a poskytovat s ní služby flexibility. Je i hodně takových, kteří si chtěli rychle vydělat a zvažovali pořízení mařiče elektrické energie.

Jestli distributoři něco nemají rádi, jsou to mařiče. Sice je ze zákona musí připojit, ale chápou, že mařiče vznikly jen proto, že nefunguje akumulace.

Vždyť baterie je vlastně také mařič, ale naštěstí od toho klasického umí energii uchovat a zároveň ji dodávat do sítě.
Je to tak. Baterie dovede fungovat jako mařič, který spotřebovává přebytečnou energii ze sítě, ale i jako zdroj, který elektřinu v případě potřeby do sítě pouští. Čistý mařič elektrické energie, což je v podstatě obří fén, který mění elektřinu na teplo a to fouká do vzduchu, považuju za nevhodné řešení.

K mařičům se ještě dostaneme. Řekněte mi ale, jestli potřebuju na investici do baterie něco dalšího kromě peněz a vhodného pozemku?
V první řadě si musíte u distributora zjistit připojitelnost. Fyzika je jen jedna a to, že máte vhodný pozemek s elektrickým sloupem, ještě neznamená, že v něm bude dostatečná kapacita pro vaši baterii. Když máte megawattovou baterii, potřebujete megawatt ven i dovnitř. Bohužel je pravděpodobnost asi 95 procent, že až půjdete za distributorem, tak vám připojení neumožní. Síť je totiž hodně vybookovaná, takže pozemky se smlouvou o připojení mají velkou hodnotu.

Proč je síť vybookovaná, když se zároveň řeší, že potřebujeme více akumulace?
Nedávno jsem byl na konferenci, kde distributoři říkali, že mají 20 tisíc megawattů v žádostech o připojení solárních elektráren. Průměrné zatížení České republiky je ale mezi šesti a osmi tisíci megawatty. To je třetina toho, co nám tady někde visí ve vzduchu v žádostech. A proto jsou distributoři s připojováním nových žadatelů opatrní.

Připomínám, že když chcete připojit baterii, ČEZ jako dominantní distributor ji neuznává jako zdroj a chce, aby byla součástí nějaké výroby, typicky solární elektrárny. A proto to ohromné množství žádostí o připojení fotovoltaik komplikuje budování baterií. Je jasné, že tam je spousta spekulantů, kteří si v dobách boomu naplánovali šílené výkony elektráren, ty si zarezervovali, neboť to tehdy ještě šlo, a teď čekají.

foitl

Foto: Solar Global

Petr Foitl ze společnosti Solar Global Energy

Obchoduje se s tím?
A jak. Vezměte si situaci před třemi roky. Je válka na Ukrajině, ceny elektřiny letí do nebe, nikdo neví, co bude dál. Do toho máme dotace z modernizačního fondu na výstavbu velkých solárů. Síť byla volná, takže distributoři připojení povolovali, a tak jste si udělal třeba 20 projektů. Musel jste akorát zaplatit poplatek 300 tisíc korun za každý rezervovaný megawatt. Dnes je to skvělý asset. Smlouva o připojení je sice časově omezená, ale když požádáte o prodloužení, je těžké vám nevyhovět. Nicméně distributoři jsou už mnohem přísnější a začínají to čistit. Obchoduje se s tím, smlouvy o připojení se dají měnit mezi společnostmi. Je to ale vždy logicky vázané na konkrétní místo.

No dobře, tímhle jsem teoreticky prošel. Ještě jste mi ale neřekl, kolik taková baterie vlastně stojí?
Baterie s kapacitou jednoho megawattu vyjde zhruba na 15 až 17 milionů korun. Je to cena za kompletní realizaci. Jenže jak jsem už popsal, peníze jsou ten nejmenší problém, klíčový je pozemek s připojením. To je kámen úrazu.

A jaká je ekonomika takové baterie?
Například my naše projekty financujeme s pomocí bankovních úvěrů a pro banky pracujeme u megawattové baterie s ročním cashflow na úrovni tří milionů korun v případě výkonové rovnováhy. Je to ale velmi, velmi konzervativní odhad, protože z toho, co jsme viděli loni, by se z ní dalo v pohodě získat mnohem víc. A to už jsem odečetl marže pro agregátora a pro obchodníka. Takže ano, opravdu to má parametry velmi lukrativní investice.

prokop-cech-david-brozik-jan-hicl-lukas-benes-min

Přečtěte si takéRozlouskli, jak můžou drobní solárníci jistit celou síť a vydělávatRozlouskli, jak můžou drobní solárníci jistit celou síť a vydělávat. Už mají nabídky na prodej firmy

Bude to tak i letos?
Půjde to dolů, regulační záloha od ČEPS podle našich odhadů klesne zhruba o pětinu, ale i tak to bude atraktivní. Při nákladech na baterii 15 a víc milionů se pořád bavíme o návratnosti v nízkých jednotkách let. Nejvíc to ale holt vázne u povolování. Naopak ČEPS se snaží otevírat trh, podporovat nás, tedy agregátory flexibility a rovnováhy, protože chce mít v portfoliu hodně poskytovatelů. To pak logicky tlačí cenu dolů.

A co ty mařiče elektrické energie?
Jestli distributoři něco nemají rádi, jsou to mařiče. Sice je ze zákona musí připojit, ale chápou, že mařiče vznikly jen proto, že nefunguje akumulace. Česko v tomto směru zaspalo. Obrací se na nás kvůli tomu docela často různí lidé a všechny, kteří nás takto oslovili, se mi podařilo obrátit a hodlají už investovat do baterie. Stačí jim vysvětlit podstatu.

Mařič, jak jsem říkal, jen mění elektrickou energii na tepelnou, nic víc. Je to fén. Podnikatelská příležitost to byla velmi dobrá, i to se ovšem mění s tím, jak platby od ČEPS budou postupně klesat. Mařič totiž na obchodní flexibilitu nepoužijete, ten má smysl jen u výkonové rovnováhy. Jde o to, že když ho zapnete kvůli poskytování výkonové rovnováhy, tedy když jej aktivujete kvůli ČEPSu, neplatíte pak fixní distribuční poplatky za rezervovanou kapacitu, která je pro představu řádově 250 tisíc korun za megawatt za měsíc. To zásadně ovlivňuje tuto celou ekonomiku. Mařič máte jen a pouze na to, aby se zapínal, když to potřebuje síť. A pak pálí přebytečnou elektřinu a jeho majitel za to dostává zaplaceno. Jenže kdyby ten výkon odebral mimo aktivaci ČEPSu, distributor by mu vystavil hodně vysokou fakturu.

Takže když za vámi někdo přijde, že mařič chce, a vy ho nepřesvědčíte na baterii, nenainstalujete mu ho?
Neslučuje se to s vizí naší společnosti, a i když to byla dobrá podnikatelská příležitost, tak jsme o tom nepřemýšleli. Snažíme se jejich činnost suplovat zapínáním a vypínáním solárních elektráren. Jestli zapnete mařič nebo jestli vypnete fotovoltaiku, je do značné míry to stejné. Ale i vypínání je podle nás až poslední krok, radši nejdřív dobijeme baterie a až pak vypínáme. Ovšem mařič? Je lepší elektřinu nevyrobit než ji jen tak zmařit.

Solar Global Energy

  • Je součástí nadnárodní energetické skupiny Solar Energy původem z Česka, jejímž většinovým majitelem je podnikatel Vítězslav Skopal.
  • Obrat divize, kterou vede Petr Foitl, byl za rok 2024 na úrovni 100 milionů korun, letos počítá s dvojnásobnými tržbami.
  • Společnost obchoduje s elektřinou z obnovitelných zdrojů a provozuje bateriová úložiště a solární elektrárny, které v rámci agregačních bloků využívá pro poskytování technické a obchodní flexibility.
  • Majitel skupiny Vítězslav Skopal je také spolumajitelem fotbalového Slovácka.

Když jste říkal, že chcete letos přidat až 100 megawattů kapacity bateriových úložišť… zaměřujete se jen na vlastní, nebo chcete rozvíjet primárně projekty pro klienty, kteří vám za to zaplatí a vy je pak zahrnete do svého agregačního bloku?
Máme v běhu velké množství projektů, začínali jsme s jejich přípravou před dvěma roky a teď postupně budou nabíhat do provozu. Jinak se nyní ale snažíme hodně věnovat externím zákazníkům. Ideálně je pak zahrneme do našeho bloku, jak jste zmínil. Holt baterie jsou momentálně extrémně atraktivní záležitost i investorsky.

Mimochodem jak na pozadí funguje to dodávání flexibility?
ČEPS poptává rovnováhu v úrovni výkonu jaderné elektrárny Temelín, tedy tisíc megawattů, přičemž 40 procent z toho nakupuje na ročním kontraktu a zbytek na denních aukcích. Na druhé straně, tedy na vykrývání přebytků, žádá asi 400 megawattů. U poskytování obchodní flexibility, kde je garantem nikoli ČEPS, ale jiná státní společnost OTE, je samozřejmě hloubka trhu mnohem větší, protože tam vstupují záporné ceny a večerní špičky, když v Německu nefouká a další fenomény.

ČEPS tedy dělá cenové aukce?
ČEPS si kontraktuje zákazníky, aby měl každou hodinu k dispozici potenciálně výkon tisíc megawattů v kladné disponibilitě a 400 megawattů v záporné. Každý den vyhlašuje takzvané denní aukce podpůrných služeb na jednotlivé služby, které jsou tři. Tam se přihlásíte a podle toho, jakou službu máte certifikovanou, je možné ji poskytnout. Uzávěrka na první službu je v 8:00 a na druhé dvě v 8:45 ráno.

Pak jsou ještě roční kontrakty, které probíhají podobně. Je to anonymní systém, plně řízený počítači. Neexistuje nic jako fixní cena, konečnou cenu určuje trh a to, co tam my, kteří službu výkonové rovnováhy dodáváme, nabídneme. A o úspěchu rozhoduje nižší cena. Je to alchymie nastavit nabídkovou cenu tak, aby vás ČEPS vybral, ale zase jste nebyl moc levný, protože pak to ekonomicky nevychází.

Za rok 2024 byla průměrná regulační cena, kterou ČEPS platil, 25 eur za megawatt za hodinu, tedy přes 500 korun. Když si vezmete, že rok má 8 760 hodin, je to za celý rok 5,5 milionu korun. Jasně, ne vždy nás ČEPS vybere, takže to výsledné číslo je o něco nižší. Ale existují ty řády, o kterých jsem mluvil, když jsem zmiňoval, jak lukrativní poskytování výkonové rovnováhy může s bateriemi být.