Mladý student z Olomouce vylepšuje satelity a umělou inteligencí chce měnit svět. Na závratné školné ale nedosáhne

Jiří SvobodaJiří Svoboda

mlcochStory

Reprotofoto: DM/Youtube

David Mlčoch byl přijat na prestižní University of Edinburgh

0Zobrazit komentáře

Sotva dokončil bakalářské studium, a přesto má David Mlčoch zkušeností na rozdávání. Zlepšuje už teď třeba navigační systém Galileo, ale když chtěl po studiích robotiky na pražském ČVUT zamířit do zahraničí, zasáhla vyšší moc. Přestože promoval s vyznamenáním a je přijatý na studium umělé inteligence na prestižní Edinburské univerzitě, hrozí, že kvůli brexitu nakonec neodletí. Vystoupení Velké Británie z Evropské unie totiž zhoršilo finanční podmínky a peníze mu i přes velkou snahu chybí.

To je ve zkratce současná situace dvaadvacetiletého rodáka z Olomouce, a tak nyní mimo jiné vybírá peníze na dárcovské platformě Donio, jež by mu společně s vlastními úsporami umožnily ve Skotsku studovat. Davida Mlčocha přitom zajímají technologie od útlého dětství, a pokud zrovna neřeší umělou inteligenci, roboty nebo vesmírné satelity, tak tráví čas jako skautský vedoucí. Právě ve skautu se naučil týmové práci či samostatnosti.

„Nebyl jsem úplně ten typ dítěte, které by si doma v pokoji ve dvanácti letech sestavilo nukleární reaktor, ale měl jsem malé robotky nebo drony, se kterými jsem si hrával. Takže rozhodnutí jít na Fakultu elektrotechnickou ČVUT ve mně celkem logicky vyklíčilo,“ vysvětluje David Mlčoch, kam zamířil po absolvování pražského Gymnázia Českolipská.

Fascinován umělou inteligencí

Svou vášeň k elektrickým hračkám rozvíjel i při studiích. Na FEL často využíval místní strojovny, kde si mohl sestrojit elektroniku nebo třeba funkční dron. Na robotice ho naplňoval právě fakt, že si jakožto kutilská duše mohl pohrávat s hardwarem, nikoliv jen počítačovým programem.

Přechodně studoval i na dvou zahraničních školách, v Izraeli na Telavivské univerzitě a na singapurské Technické univerzitě Nanyang. Právě na druhé zmiňované poprvé více přičichl k umělé inteligenci (AI) – uchvátil ho totiž tamní profesor, který o tématu dokázal vyprávět s velkým zápalem.

„Ukazoval všechny možné příklady použití a mě to fascinovalo. Nejvíc se mi líbilo, jak umělá inteligence exponenciálně vyroste. Není to tak, že ji budeme používat a pak bude dvakrát rychlejší, ale najednou to bude tisíckrát rychlejší. To znamená, že naprosto změní způsoby fungování lidstva, přestože v jádru může jít o jednoduché neuronové sítě,“ říká s patřičným entuziasmem David Mlčoch.

davidmlcoch_2-min-min

Foto: Archiv DM

Když se zrovna nesedí za počítačem, věnuje se David Mlčoch skautingu

Právě tehdy v něm vzplála idea studovat nadále místo robotiky umělou inteligenci. Pro laiky jsou to možná spojené nádoby, ale pro profesionála jde o značný posun. Robotika je prý více o fyzice, kdežto umělá inteligence už je hlavně o matematice, statistice a pravděpodobnosti. David Mlčoch říká, že i to může spoustu potenciálních zájemců o studium umělé inteligence odradit. A tak zatímco předchozí studia mu pomohla pochopit fyzikální podstatu jeho oboru, nyní se vrhne na tu matematickou.

V rámci umělé inteligence by se rád zaměřil na takzvanou interpretabilitu, tedy schopnost vysvětlit rozhodovací proces AI. Ačkoliv je totiž dnes umělá inteligence extrémně schopná a vyspělá, tak nikdo v zásadě neví, jak ke svému rozhodnutí dospěje. „Umělá inteligence je pořád taková černá skříňka, přitom to značně brání jejímu využití třeba ve zdravotnictví nebo v dopravě,“ vysvětluje se zápalem mladý student.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Osobní posun od hardwaru k softwaru je patrný i při pohledu na Davidův životopis. Začal totiž při studiu pracovat také na experimentech v datové laboratoři. Ta má sice blíže k oboru data science, ale zabředává i do hlubokého učení umělé inteligence. „Tvořil jsem tam různé analýzy, třeba sportovní analytiku fotbalu, a nakonec jsem dělal bakalářku o fantasy sportech – v podstatě něco jako sázení, ale nikoliv proti bookmakerovi, ale ostatním hráčům, které můj algoritmus dokáže porazit a vydělat peníze,“ směje se Mlčoch.

Následně se připojil také do komunity Prg.ai, kde lektoruje pro školy o umělé inteligenci. A zatímco řešil přihlášky na zahraniční univerzity, zamířil i do zcela jiného odvětví, čímž ukazuje, jak široké uplatnění mohou mít jeho vědomosti. V Evropské agentuře pro vesmírný program (EUSPA), sídlící v Praze, se podílí na zlepšování navigačního systému Galileo. Vytvořil notifikační systém, který detekuje chyby v měření satelitů Galilea například v porovnání s GPS. A už stihl v práci zažít i úsměvné historky.

„Jednou jsme dostávali podivná chybová hlášení a nikdo nevěděl, co se děje se satelitním systémem. Nakonec jsme zjistili, že to bylo senzorem v pozemní stanici, která byla kdesi na druhé straně světa. Přes něj vyrostla větev, takže byl horší signál. Řešení bylo zavolat místnímu pánovi, co šel na místo větev useknout. I takhle funguje Evropská vesmírná agentura,“ směje se Mlčoch.

davidmlcoch_1-min-min

Foto: Archiv DM

David Mlčoch pracuje v na navigačním systému Galileo

Kromě toho ovšem dvaadvacetiletého studenta zajímá samotná analýza satelitních dat. Už dávno totiž satelity neposkytují jen snímky, ale třeba i magnetické údaje nebo meteorologická data. V univerzitních kruzích jsou však v této činnosti mezery. „Ale právě v Edinburghu jsou na to skvělí. Mají tam celé oddělení i potřebné datasety, které jen čekají na člověka, aby je zanalyzoval. V tomto směru bych se tedy určitě chtěl posunout,“ nastiňuje David Mlčoch svou vizi.

Právě tento směr nabízí zároveň téma, které by chtěl řešit ve své diplomové práci. Ačkoliv totiž na Edinburskou univerzitu ještě nenastoupil, stěžejní zaměření svého studia měl jisté už při přihlašovaní. Do toho dokazoval svou motivaci ke studiu, předchozí studijní výsledky i technické znalosti. Potřebné jsou také reference, na druhou stranu nemusel psát žádné testy – každého kandidáta zde posuzují individuálně.

Finance se hledají těžko

Konkrétně do Edinburghu, tedy střediska, kde se umělá inteligence vyučuje tradičně, bylo loni přijato jen 14 procent uchazečů, říká server Admission Report. Kromě skotské metropole podával David Mlčoch přihlášky na Švýcarský federální technologický institut v Curychu i Imperial College v Londýně. Přijetím ke studiu ve Skotsku ale nemá vyhráno. Je totiž jedním z mnoha studentů, kteří po finanční stránce doplatili na odchod Velké Británie z Evropské unie.

Před brexitem si mohli tuzemští studenti, stejně jako další občané EU, vzít od britské vlády výhodnou půjčku. Tato možnost ale s rokem 2021 padla. Ještě o něco výhodnější bylo právě Skotsko, kde tamní vláda univerzitám dávala příspěvek na studenty ze zemí Unie. Nově ale i Češi patří do kategorie „International Students“ a vztahují se na ně stejné podmínky jako na uchazeče z celého světa.  „Situace je fakt bídná. V Edinburghu existuje přesně nula stipendií, na která bych se mohl přihlásit,“ říká David Mlčoch.

Už dříve medializované příběhy svědčí o tom, že takřka totožnou situaci řeší řada dalších českých studentů. Mají však mnohdy šťastné konce: devatenáctiletá chemička Barbora Cihlová půjde na Oxford díky drobným dárcům a podnikateli Tomáši Čuprovi, čtyřiadvacetileté psycholožce Marii Poláškové pomohla do téže školy Bakala Foundation a lidé na platformě Donio.

David Mlčoch na svůj happy end zatím čeká. Přestože na plný úvazek pracoval i studoval, šetřil a sehnal od nadace částečné stipendium, ke studiu mu chybí z milionové částky stále více než polovina. Obepsal už i velké české organizace a nyní finance shání na platformě Donio, na které zatím vybral zhruba pětinu. „Jsem dost samostatný člověk, nerad lidi prosím o věci a tímto způsobem žádat o půl milionu korun je už samo o sobě dost mimo moji komfortní zónu,“ přiznává Mlčoch. „Donio je nejspíš bohužel moje poslední šance,“ dodává.

Kdyby snaha o Edinburgh nevyšla, bude moci pokračovat na pražském ČVUT, ovšem je mu jasné, že kvalitativně by výuka ve Velké Británii byla naprosto jinde. Už jen kvůli tomu, že tamní školy jsou zpravidla mnohem lépe zafinancované než ty tuzemské. Na výuku v češtině také logicky nelze přitáhnout největší odborníky v oboru.

David Mlčoch si se svým kariérním zaměřením nejspíš v budoucnu bude moci přesně vybrat, na čem chce pracovat, ale prozatím má oči otevřené a drží se hesla, že cesta je cíl. Rád by například založil startup, který bude prostřednictvím umělé inteligence pomáhat většímu množství lidí.

„Zda to bude ve zdravotnictví, ve vesmíru nebo ve výrobě oblečení, zatím nevím. Ale myslím, že právě v tomto rozhodování by mi Edinburská univerzita mohla pomoct. Jedno je však jisté – opravdu bych rád přinášel věci, které budou sloužit většímu dobru,“ uzavírá David Mlčoch.

Stačilo málo a tornádo jim zaklepalo na dveře. Bratři Herkovi z Wuders však ve své milionové nábytkářské jízdě pokračují

wdrsStory

Foto: Wuders

Bratři Herkovi ze společnosti Wuders, se svými rodiči

1Zobrazit komentáře

Možnost prohlédnout si tornádo z bezprostřední blízkosti se v České republice naskytne skutečně jen zřídkakdy. Jaký je to zážitek, mi popisuje Dominik Herka, jeden ze zakladatelů hodonínské firmy Wuders, která dodává na trh minimalistický nábytek kombinující masiv s ocelí.

Podnik, jenž Dominik zakládal se svým bratrem, dvojčetem Honzou, a ve kterém působí i jejich starší bratr Václav, rodiče, švagr, bývalí spolužáci a mnoho dalších známých, má za sebou velmi úspěšný rok. Z obratu tří milionů korun za rok 2019 se vyrostli téměř o tisíc procent na 30 milionů. Stačilo však, aby si tornádo vybralo o pár stovek metrů jiný směr, a vše mohlo být jinak.

„Raději jsme se vrátili na dílnu, abychom zkontrolovali, zda je vše v pořádku. Ale to, co jsme viděli pak, bylo neuvěřitelné,“ popisuje Jan Herka zážitek a ukazuje mi fotku tornáda pořízenou jeho bratrem ze dvora dílny. Z ní je jasné, že stačilo málo a stoly mohly létat vzduchem. Naštěstí pro Herkovy se rozhodlo vydat jiným směrem, který prozrazují polámané stromy a modré plachty místo střech domů.

Díky štěstěně tak mohou Herkovi pokračovat ve své spanilé jízdě a realizovat ambiciózní plány, které do budoucna mají. Myslí však i na ty, kteří štěstí jako oni neměli, a postiženým rodinám rozdávají dárkové poukazy na nábytek. Moc dobře totiž ví, jaké to je začínat od nuly.

wdrs

Foto: Wuders

Fotografie tornáda pořízená ze dvora dílny Wuders

Že mají dvojčata Herkova dar manuální zručnosti a podnikavého ducha, se projevovalo již v jejich mládí. Bratři měli neustále potřebu stavět bunkry, papírové modely nebo shánět sponzory pro kapelu, ve které hráli i se svým starším sourozencem Václavem. „Bylo nám asi 13 let, když jsme si řekli, proč si nevymyslíme taky něco svého, a pořád jsme přemýšleli nad revolučním projektem,“ popisuje Dominik Herka moment, kdy začali hledět vstříc své podnikatelské budoucnosti.

Jenže vymyslet ve třinácti revoluční projekt není jen tak, a proto během základní školy a navazujícího učňovského studia zůstalo jen u vlastní kapely. Po vystudování oboru strojní mechanik, který mají mimochodem absolvovaný všichni tři bratři, přišla práce v místní firmě vyrábějící sušárny na dřevo. „Tehdy jsme už ale věděli, že na tomhle písečku být nechceme, a každý den v práci jsme řešili, co teda budeme dělat,“ říká Dominik Herka.

„Pořád v nás zůstávala touha dělat něco revolučního, co tady není. Ale postupně jsme zjistili, že už všechno je, a tak jsme si řekli, pojďme dělat něco líp. Nejsme vyloženě studijní typy, ale spíš samoukové. Chtěli jsme se vzdělávat, četli jsme články a napadlo nás, že bychom mohli dělat e-shopy,“ doplňuje jeho bratr Jan. Tak vznikl e-shop s hračkami a další projekty.

Vlčí ring

Jejich počáteční projekty se však nesetkaly s příliš velkým úspěchem. Bratři totiž zjistili, že potřebují mít ve svých rukou reálný produkt, za který se budou moci postavit a ke kterému budou mít vztah. Postupně oba opustili výrobnu sušáren, kterou vyměnili za kovářskou dílnu, z níž to bylo již jen krok ke zcela vlastnímu podnikání.

S tím začal právě Dominik Herka, který si pronajal vlastní dílnu, kde rozjel výrobu. „Reálně se to celé spustilo tak, že jsem vyrobil tři produkty, nafotil jsem je, vytvořil e-shop a ukázal jsem to bratrům. Něco jsem měl v ruce, někam to posunul a oni se už začali zajímat,“ popisuje start projektu Wuders z roku 2017.

Jenže bez znalostí a podnikatelských zkušeností bylo těžké projekt rozvíjet. Proto začali chodit ptát po známých a přicházet podnikání na kloub. Od rodiny a banky si půjčili 300 tisíc na rozjezd a pro své výrobky našli specifický design. Volba padla na industriální nábytek kombinující masiv s spolu s ocelí. Tehdy se podle slov bratrů u nás výrobě něčeho podobného nikdo nevěnoval, proto byly produkty schopny na sebe upoutat pozornost.

Já jsem neuměl svařovat ani dělat se dřevem, vlastně jsme neuměli vůbec nic.“

Jak pánové sami přiznávají, jejich znalosti ve výrobě nábytku byly v té době ještě dost laické. „Já jsem neuměl svařovat ani dělat se dřevem, vlastně jsme neuměli vůbec nic,“ říká s úsměvem Dominik Herka. Proto se svého staršího bratra Václava museli vyptávat i na to, jak se nastavuje svářečka.

Jenže po první větší získané zakázce začal počet objednávek narůstat a s nimi i množství zkušeností. Vyrobit, hezky to nafotit a začít prodávat, tak zní dle Jana Herky jednoduchý, ale v případě Wuders účinný recept na úspěšné vykročení do nábytkářského byznysu. Rozhodně však ne na budování firmy s obratem ve výši desítek milionů korun.

fdf

Foto: Wuders

Produkce nábytku probíhá do značné míry ručně a s důrazem na kvalitu provedení

Herkovým firma rostla, postupně se k nim přidávali i další členové rodiny. Třetí bratr pomohl vybalancovat to, co Jan Herka nazývá vlčím ringem, tedy určitou rivalitu, která mezi dvojčaty panovala a kvůli níž vždy vše neběželo jako po drátkách. Součástí podniku se navíc časem stal i jejich otec a nakonec i maminka.

Právě v tomto složení se celý proces tehdy ještě zakázkové výroby nábytku takzvaně zprofesionalizoval a nabral současnou designovou podobu severského minimalismu pracujícího s masivem a ocelovými nosnými prvky, jejichž vzhled si vzal na starosti právě bratr Václav.

Pomocná ruka ze Zlína

Jenže zakázková výroba se ukázala jako překážka k dalšímu růstu. Její nevýhodnost se naplno projevila v prosinci roku 2018, kdy množství zakázek a složitost jejich odbavení nabraly nepříjemných rozměrů. V dílně bylo nutné trávit i celé noci, aby se vše stihlo připravit a odeslat. S touto problematikou nakonec pomohl poměrně nečekaný spojenec v podobě Václava Staňka, který se k Wuders připojil v polovině roku 2018.

Jeho příběh je dost podobný jako ten bratrů Herkových. Stejně jako dvojčata i on začínal od nuly a dokázal vybudovat dobře šlapající obuvnický podnik Vasky. Právě pro jednu ze svých prodejen této obuvi hledal někoho, kdo ji dokáže vybavit nábytkem. Herkovi se mu ozvali a dle nákresů byli za 14 dnů schopni doručit zhotovený mobiliář.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Vašek byl nadšený a přijel se za námi pobavit o číslech, o byznysu. Následně jsme byli pozváni na otevření prodejny. A tam vznikl nápad, že bychom to mohli dělat společně. Vaškovi jsme prodali podíl a stal se investorem,“ popisuje spojení Wuders se Staňkem Jan Herka, který stejně jako jeho bratr Dominik drží ve Wuders 30 %, Václav Staněk též 30 % a starší bratr Václav Herka 10 %.

S Václavem Staňkem vedle peněz přisly i cenné podnikatelské rady a silný tým, který se stará o Vasky a další projekty, v nichž je Staněk zainteresovaný. „Vašek nám podal pomocnou ruku, ale bylo na nás, jak jsme se k tomu postavili. Byla to společná cesta, což platí dodnes. Jeden telefonát s Vaškem teď znamená práci vymyšlenou na dva měsíce dopředu. A je na nás, abychom prošli jednotlivými kroky realizace těchto nápadů,“ říká Dominik Herka.

wuders2

Foto: Wuders

Společnicí firmy Wuders. Zleva Václav Herka, Dominik Herka, Jan Herka a Václav Staněk

Staněk podpořil myšlenku opustit zakázkovou výrobu a bratři se pustili do výroby v sériích. Vytvořili pevné produktové portfolio, Staňkův tým pomohl s kvalitním marketingem. A začaly se dít divy. Již v polovině roku 2019 se měsíční obrat dostal ze 150 na 400 a následně 600 tisíc korun. Rok 2019 Herkovi uzavřeli se třemi miliony v obratu, ovšem to nejlepší mělo teprve přijít.

Pomocná ruka přišla právě včas, protože s rokem 2020 dorazil také covid. Lidé zůstávali doma a začali si všímat detailů, které dříve přehlíželi. Třeba oprýskaného konferenčního stolku či rozviklaného jídelního stolu. A kde nakoupit nový a kvalitní nábytek, když jsou všechny obchody zavřené? Na internetu!

Díky dobře zvládnutému marketingu a štíhlému režimu výroby, kdy mají zaměstnanci vše při ruce, ničím se neplýtvá a výroba odsýpá, se dařilo objednávky odbavovat jako po másle. „V únoru jsme udělali první milion za měsíc a v březnu přišel covid, se kterým to šlo malinko dolů, ale v dubnu jsme už vše zdvojnásobili,“ popisuje Jan Herka průběh začátku roku 2020 z pohledu čísel, která se nakonec vyšplhala až na téměř 30 milionů korun v obratu, a tedy růst o téměř tisíc procent.

Stoly pro Klusovy i Petra Máru

Přesně definovat svého zákazníka mají dnes Wuders už trochu problém. Jedná se totiž o velmi širokou škálu lidí, nejčastěji však mladé rodiny, jež dokončily stavbu domu nedaleko většího města a svůj nový domov si chtějí vybavit skutečně kvalitním nábytkem, který se stane pevnou součástí domu po dlouhá desetiletí.

Na e-shopu Wuders mohou vybírat ze skutečně široké produktové plejády. Mimo nejoblíbenějších jídelních stolů Herkovi vyrábějí také konferenční stolky, police, lavice, regály, ale nově i venkovní nábytek či židle, které jsou dle zakladatelů Wuders tím vůbec nejnáročnějším typem nábytku.

wuders4

Foto: Wuders

Díky spolupráci s Vasky nabízí e-shop Wuders i kožené podložky na stůl

Některé z jejich kousků slouží i veřejně známým osobnostem. Mezi nimi je například rodina zpěváka Tomáše Kluse či influencer Petr Mára, kterému Wuders vybavili studio. „Spíš si hledáme lidi, kteří nám sedí. Teď pracujeme na spolupráci s Maxem Habancem a chystáme se něco vymyslet i s Matějem Ruppertem, který nás už dva roky sleduje,“ usmívá se Jan Herka.

I tyto spolupráce jsou výsledkem zapojení širokého marketingového týmu, který je podle Dominika Herky dnes skoro tak velký jako tým ve výrobě. Zatímco nábytek vyrábí přibližně 12 lidí, v marketingu je zhruba 10 osob, což jasně ukazuje, že i k řemeslu je dnes potřeba přistupovat v moderním stylu. Ostatně jen na marketing v letošním roce Wuders vyčlenili přibližně šest milionů korun.

Miliarda není problém

Sami bratři Herkovi dnes už stoly nevyrábí. Obklopili se schopným týmem, kterému svěřili do rukou odpovědnost, a naplno se věnují budoucnosti a plánování. Neznamená to však, že by se jim dílna stala cizím prostředím. Během týdne si vždy najdou čas, aby si promluvili s každým ze zaměstnanců a zjistili, zda vše probíhá bez problémů.

To, co je aktuálně nejvíce zaměstnává, je příprava nového showroomu, který by chtěli otevřít v Praze do konce roku, a také rozšiřování logistických prostor pro ještě plynulejší odbavování objednávek. Těch by totiž mělo přibývat i díky otevření e-shopu zákazníkům ze Slovenska. Expanzi do dalších zemí prozatím Herkovi neplánují.

„Aktuálně máme v Česku pět tisíc zákazníků, což je na desetimilionovou republiku strašně málo. Takže nepůjdeme dál, dokud tu nebudeme pořádně fungovat,“ vysvětluje Dominik Herka, jenž se chce soustředit především na vytváření nových produktů, které si bude možné časem prohlédnout nejen v pražském showroomu, ale i v prodejnách obuvi značky Vasky.

wuders8

Foto: Wuders

Wuders v roce 2020 získali ocenění Začínající podnikatel roku 2020

Díky všem těmto plánům chtějí Wuders roční tržby v meziročním srovnání minimálně zdvojnásobit, ale podle aktuálních odhadů by obrat mohl sahat až k hranici 100 milionů korun. I přes tak vysoké cíle chtějí v podniku udržet onu rodinnou atmosféru, a i když tuší, že by se s vypětím všech sil mohl letošní obrat dostat až na částku 150 milionů korun, na krev jít nechtějí.

Že jsou pro ně důležitější priority než byznys, ostatně dokazuje i dar, který se rozhodli věnovat svým sousedům, jimž vzalo tornádo domov. Padesáti rodinám rozdají dárkové vouchery na nábytek v celkové hodnotě jednoho milionu korun. „Jsme stále jen středně velká firma a takové peníze by nám mohly v lecčem pomoci. Ale cítíme, že se naše pomoc hodí a že je to potřeba,“ uzavírá Jan Herka.

Spanilá jízda Herkových tak momentálně teprve nabírá na obrátkách a bratři se netají tím, že chtějí vybudovat skutečně velkou firmu, klidně i s miliardovým obratem. A pokud se v jejich blízkosti neobjeví žádné další tornádo, nestojí jejich ambicím nic v cestě.