Sotva dokončil bakalářské studium, a přesto má David Mlčoch zkušeností na rozdávání. Zlepšuje už teď třeba navigační systém Galileo, ale když chtěl po studiích robotiky na pražském ČVUT zamířit do zahraničí, zasáhla vyšší moc. Přestože promoval s vyznamenáním a je přijatý na studium umělé inteligence na prestižní Edinburské univerzitě, hrozí, že kvůli brexitu nakonec neodletí. Vystoupení Velké Británie z Evropské unie totiž zhoršilo finanční podmínky a peníze mu i přes velkou snahu chybí.

To je ve zkratce současná situace dvaadvacetiletého rodáka z Olomouce, a tak nyní mimo jiné vybírá peníze na dárcovské platformě Donio, jež by mu společně s vlastními úsporami umožnily ve Skotsku studovat. Davida Mlčocha přitom zajímají technologie od útlého dětství, a pokud zrovna neřeší umělou inteligenci, roboty nebo vesmírné satelity, tak tráví čas jako skautský vedoucí. Právě ve skautu se naučil týmové práci či samostatnosti.

„Nebyl jsem úplně ten typ dítěte, které by si doma v pokoji ve dvanácti letech sestavilo nukleární reaktor, ale měl jsem malé robotky nebo drony, se kterými jsem si hrával. Takže rozhodnutí jít na Fakultu elektrotechnickou ČVUT ve mně celkem logicky vyklíčilo,“ vysvětluje David Mlčoch, kam zamířil po absolvování pražského Gymnázia Českolipská.

Fascinován umělou inteligencí

Svou vášeň k elektrickým hračkám rozvíjel i při studiích. Na FEL často využíval místní strojovny, kde si mohl sestrojit elektroniku nebo třeba funkční dron. Na robotice ho naplňoval právě fakt, že si jakožto kutilská duše mohl pohrávat s hardwarem, nikoliv jen počítačovým programem.

Přechodně studoval i na dvou zahraničních školách, v Izraeli na Telavivské univerzitě a na singapurské Technické univerzitě Nanyang. Právě na druhé zmiňované poprvé více přičichl k umělé inteligenci (AI) – uchvátil ho totiž tamní profesor, který o tématu dokázal vyprávět s velkým zápalem.

„Ukazoval všechny možné příklady použití a mě to fascinovalo. Nejvíc se mi líbilo, jak umělá inteligence exponenciálně vyroste. Není to tak, že ji budeme používat a pak bude dvakrát rychlejší, ale najednou to bude tisíckrát rychlejší. To znamená, že naprosto změní způsoby fungování lidstva, přestože v jádru může jít o jednoduché neuronové sítě,“ říká s patřičným entuziasmem David Mlčoch.

Právě tehdy v něm vzplála idea studovat nadále místo robotiky umělou inteligenci. Pro laiky jsou to možná spojené nádoby, ale pro profesionála jde o značný posun. Robotika je prý více o fyzice, kdežto umělá inteligence už je hlavně o matematice, statistice a pravděpodobnosti. David Mlčoch říká, že i to může spoustu potenciálních zájemců o studium umělé inteligence odradit. A tak zatímco předchozí studia mu pomohla pochopit fyzikální podstatu jeho oboru, nyní se vrhne na tu matematickou.

V rámci umělé inteligence by se rád zaměřil na takzvanou interpretabilitu, tedy schopnost vysvětlit rozhodovací proces AI. Ačkoliv je totiž dnes umělá inteligence extrémně schopná a vyspělá, tak nikdo v zásadě neví, jak ke svému rozhodnutí dospěje. „Umělá inteligence je pořád taková černá skříňka, přitom to značně brání jejímu využití třeba ve zdravotnictví nebo v dopravě,“ vysvětluje se zápalem mladý student.

Osobní posun od hardwaru k softwaru je patrný i při pohledu na Davidův životopis. Začal totiž při studiu pracovat také na experimentech v datové laboratoři. Ta má sice blíže k oboru data science, ale zabředává i do hlubokého učení umělé inteligence. „Tvořil jsem tam různé analýzy, třeba sportovní analytiku fotbalu, a nakonec jsem dělal bakalářku o fantasy sportech – v podstatě něco jako sázení, ale nikoliv proti bookmakerovi, ale ostatním hráčům, které můj algoritmus dokáže porazit a vydělat peníze,“ směje se Mlčoch.

Následně se připojil také do komunity Prg.ai, kde lektoruje pro školy o umělé inteligenci. A zatímco řešil přihlášky na zahraniční univerzity, zamířil i do zcela jiného odvětví, čímž ukazuje, jak široké uplatnění mohou mít jeho vědomosti. V Evropské agentuře pro vesmírný program (EUSPA), sídlící v Praze, se podílí na zlepšování navigačního systému Galileo. Vytvořil notifikační systém, který detekuje chyby v měření satelitů Galilea například v porovnání s GPS. A už stihl v práci zažít i úsměvné historky.

„Jednou jsme dostávali podivná chybová hlášení a nikdo nevěděl, co se děje se satelitním systémem. Nakonec jsme zjistili, že to bylo senzorem v pozemní stanici, která byla kdesi na druhé straně světa. Přes něj vyrostla větev, takže byl horší signál. Řešení bylo zavolat místnímu pánovi, co šel na místo větev useknout. I takhle funguje Evropská vesmírná agentura,“ směje se Mlčoch.

Kromě toho ovšem dvaadvacetiletého studenta zajímá samotná analýza satelitních dat. Už dávno totiž satelity neposkytují jen snímky, ale třeba i magnetické údaje nebo meteorologická data. V univerzitních kruzích jsou však v této činnosti mezery. „Ale právě v Edinburghu jsou na to skvělí. Mají tam celé oddělení i potřebné datasety, které jen čekají na člověka, aby je zanalyzoval. V tomto směru bych se tedy určitě chtěl posunout,“ nastiňuje David Mlčoch svou vizi.

Právě tento směr nabízí zároveň téma, které by chtěl řešit ve své diplomové práci. Ačkoliv totiž na Edinburskou univerzitu ještě nenastoupil, stěžejní zaměření svého studia měl jisté už při přihlašovaní. Do toho dokazoval svou motivaci ke studiu, předchozí studijní výsledky i technické znalosti. Potřebné jsou také reference, na druhou stranu nemusel psát žádné testy – každého kandidáta zde posuzují individuálně.

Finance se hledají těžko

Konkrétně do Edinburghu, tedy střediska, kde se umělá inteligence vyučuje tradičně, bylo loni přijato jen 14 procent uchazečů, říká server Admission Report. Kromě skotské metropole podával David Mlčoch přihlášky na Švýcarský federální technologický institut v Curychu i Imperial College v Londýně. Přijetím ke studiu ve Skotsku ale nemá vyhráno. Je totiž jedním z mnoha studentů, kteří po finanční stránce doplatili na odchod Velké Británie z Evropské unie.

Před brexitem si mohli tuzemští studenti, stejně jako další občané EU, vzít od britské vlády výhodnou půjčku. Tato možnost ale s rokem 2021 padla. Ještě o něco výhodnější bylo právě Skotsko, kde tamní vláda univerzitám dávala příspěvek na studenty ze zemí Unie. Nově ale i Češi patří do kategorie „International Students“ a vztahují se na ně stejné podmínky jako na uchazeče z celého světa.  „Situace je fakt bídná. V Edinburghu existuje přesně nula stipendií, na která bych se mohl přihlásit,“ říká David Mlčoch.

Už dříve medializované příběhy svědčí o tom, že takřka totožnou situaci řeší řada dalších českých studentů. Mají však mnohdy šťastné konce: devatenáctiletá chemička Barbora Cihlová půjde na Oxford díky drobným dárcům a podnikateli Tomáši Čuprovi, čtyřiadvacetileté psycholožce Marii Poláškové pomohla do téže školy Bakala Foundation a lidé na platformě Donio.

David Mlčoch na svůj happy end zatím čeká. Přestože na plný úvazek pracoval i studoval, šetřil a sehnal od nadace částečné stipendium, ke studiu mu chybí z milionové částky stále více než polovina. Obepsal už i velké české organizace a nyní finance shání na platformě Donio, na které zatím vybral zhruba pětinu. „Jsem dost samostatný člověk, nerad lidi prosím o věci a tímto způsobem žádat o půl milionu korun je už samo o sobě dost mimo moji komfortní zónu,“ přiznává Mlčoch. „Donio je nejspíš bohužel moje poslední šance,“ dodává.

Kdyby snaha o Edinburgh nevyšla, bude moci pokračovat na pražském ČVUT, ovšem je mu jasné, že kvalitativně by výuka ve Velké Británii byla naprosto jinde. Už jen kvůli tomu, že tamní školy jsou zpravidla mnohem lépe zafinancované než ty tuzemské. Na výuku v češtině také logicky nelze přitáhnout největší odborníky v oboru.

David Mlčoch si se svým kariérním zaměřením nejspíš v budoucnu bude moci přesně vybrat, na čem chce pracovat, ale prozatím má oči otevřené a drží se hesla, že cesta je cíl. Rád by například založil startup, který bude prostřednictvím umělé inteligence pomáhat většímu množství lidí.

„Zda to bude ve zdravotnictví, ve vesmíru nebo ve výrobě oblečení, zatím nevím. Ale myslím, že právě v tomto rozhodování by mi Edinburská univerzita mohla pomoct. Jedno je však jisté – opravdu bych rád přinášel věci, které budou sloužit většímu dobru,“ uzavírá David Mlčoch.